03

Neničte si svou úrodu aneb jak na dobrý curing

Curing je často překládán jako zrání/vyzrávání nebo školení. Osobně nemám české výrazy příliš v lásce, protože přesně neodpovídají anglickému významu. V našem kontextu se jedná o nezbytnou dodatečnou péči o sklizené a nasušené bylinky. V následujícím textu rozeberu důvody, proč vlastně curing provádět, co nám přináší, jak tento postup praktikují v zemích tradičně zaslíbených konopí, a jak pomocí curingu dosáhnout co nejlepších výsledků.

Neničte si svou úrodu aneb jak na dobrý curing

Proč curing provádět?

Čerstvě sklizené byliny obsahují řadu látek, které negativně ovlivňují chuť (zejména chlorofyl) a látek, které jsou bez léčivého účinku a lze je vhodným postupem přeměnit na léčivé. Čerstvě usušená květenství mají asi jen polovinu, tedy 50% účinnosti, než jaké mohou dosáhnout. Některé bylinky potřebují k plnému rozvinutí všech svých kvalit až šest měsíců. Samozřejmě, že tak dlouhá doba není nutná. Výrazného zlepšení můžeme dosáhnout již po několika týdnech. Plná doba je zapotřebí pro skutečně maximální kvalitu, avšak převážná většina žádoucích změn se dostaví již během několika týdnů. Dále tento proces přeměn neaktivních látek na aktivní probíhá jen velice pomalu. Maximálního potenciálu tedy dosáhneme za 3 až 6 měsíců, ale po zmíněných 2 až 4 týdnech jsme již cca na 80 až 90%.

Dobře provedený curing také dokáže výrazně pozitivně ovlivnit aroma výsledného produktu, které je zpočátku většinou spíše odpuzující kvůli odpařujícímu se obsahu rostlinných pletiv. Náš cíl je tedy udržet v květech terpeny a silice, změnit poměr jednotlivých účinných látek a odstranit co nejvíce zbytků po uschlých rostlinných šťávách. Ve výsledku tak můžeme získat mnohem chutnější, voňavější a účinější bylinky, než jaké jsme měli bezprostředně po nasušení.

Běžná praxe pěstitelů

Mnoho pěstitelů se dopouští dvou hlavních hříchů, které kazí celkovou kvalitu výsledného produktu. První z nich je absence propláchnutí kořenového systému před sklizní čistou vodou, takže v rostlinách jsou nahromaděné živiny, které kazí chuť. To částečně souvisí i s dalším bodem: nedostatečný curing nebo jeho úplná absence.

První prohřešek způsobí v rostlinách zvýšení obsahu živin, tedy právě těch látek, které se snažíme curingem odstranit. Důvod tohoto nesprávného a nezodpovědného jednání je jednoduchý – rostlina živená až do konce dá větší sklizeň. V kombinaci s nedostatečnou posklizňovou péčí, tedy vhodným sušením a následným curingem (vyzráním) se jedná přinejmenším o nešťastnou kombinaci. Květenství jsou většinou nedostatečně usušena a pouze krátce uskladněna v uzavíratelných sáčcích, kde se po zapaření vytratí část nežádoucího „zeleného“ aroma, což za curing opravdu považovat nelze. Samozřejmě se najdou mezi pěstiteli poctivci či profesionálové, kteří propláchnou rostlinky a dají svojí sklizni čas tak, aby rozvinula svoje kvality. Tento článek si klade za cíl informovat právě ty méně zkušené, méně důsledné či neinformované pěstitele a to zejména za účelem zvýšení kvality a též zdravotní bezpečnosti jejich oblíbených bylin.

Tradiční postupy

Již dávné civilizace, tisíce let před naším letopočtem, ukládaly své úrody bylin do schránek z cedrového dřeva. Činily tak z důvodu dokonalého vyzrání bylin, umocnění jejich léčivých účinků a zlepšení vůně a chuti. Tyto postupy můžeme považovat za první dochované známky curingu na naší planetě.

Mniši v Nepálu a Indii, kteří zasvětili svůj život Šivovi, měsíc válí v rukou třiceti až padesátigramové koule ručně sbíraného pylu. Ten tak dostane homogenní (stejnorodou) konzistenci a na jeho povrchu se vytvoří ochranná vrstva, která umožňuje skladování bez výrazné ztráty účinnosti po dobu až deseti let. Takto vytvořené koule se následně skladují ve velkých dřevěných bednách. I to je součástí procesu zrání, protože k jejich výrobě se vybírají druhy tvrdého dřeva s vysokým obsahem aromatických silic. Tvrdé dřevo má nízkou poréznost, takže minimalizuje cirkulaci vzduchu, aniž by jí úplně zabránilo, což je jeden z nejdůležitějších parametrů účinného curingu. Aromatické silice dřeva na druhou stranu omezují rozvoj plísní a bakteriálních povlaků, takže se materiál nekazí a navíc získává bohatší aroma. Typickým dřevem používaným k tomuto účelu je cedr, který roste v roztroušených skupinách prakticky po celém světě. Jedinečné vlastnosti a kvality cedru mají pozitivní vliv na zdraví člověka. Díky vysokému obsahu esenciálních olejů cedr příjemně voní a má léčebné účinky. Ze stejných důvodů se cedrové dřevo a dřevo dalších stromů s podobnými charakteristikami používá i pro výrobu humidorů, které uchovávají aroma kvalitních doutníků.

Další tradiční oblastí, kde se pěstují byliny pro extrakci pylu, je střední východ. Zejména oblast Afghánistánu je kvalitním pylem proslavená. Zde se ovšem častěji než ruční sběr využívají k jeho produkci jemná síta, na kterých se celé rostliny různě protřepávají, čímž se pyl oláme a následně sesbírá. Lisuje se pouze pro export, pro domácí užití se ponechává ve volně sypané formě. Zde je ještě důležitější, aby podmínky zrání byly ideální, protože takový pyl snadno vyschne a tím ztratí velkou část aroma i účinku. I zde se ke skladování používají tradičně dřevěné nádoby, ovšem spíše příruční krabičky, než bedny jako v podhůří nejvyšších vrcholků světa. V této oblasti se vyskytuje libanonský cedr, takže si snadno domyslíme, že dřevo právě tohoto stromu se nejčastěji používá pro jejich výrobu.

Poslední oblastí tradičně zaslíbené bylinkám, o které se tu zmíním, je Mexiko a sousedící státy. Na rozdíl od ostatních tradičních lokalit se zde spíše sklízejí a uchovávají celá květenství místo sbírání pylu. Nejrozšířenější metodou zpracování je fermentace, která se provádí hned po sklizni, když jsou rostliny ještě vlhké. Rozloží je navzájem přes sebe, aby se uvnitř zapařily, a průběžně je obrací, aby zabránili množení plísní. Tím se docílí velice rychlého rozkladu chlorofylu, takže byliny z těchto míst chutnají úžasně. Bohužel tím ovšem trpí léčebný potenciál, protože dále s materiálem nepracují, takže nedojde k přeměně neaktivních látek na aktivní.

Jak na curing doma

Pokud máte k dispozici dřevěnou bednu z kvalitního pevného dřeva, např. z cedru, nebo nějakého jiného ušlechtilého, tvrdého dřeva, vaše první volba by měla padnout právě na ni.

Základem všeho je bylinky správně usušit. To je mnohem sofistikovanější problém, než se na první pohled zdá. Nesmíte květenství skladovat vlhká, ale ani dopustit jejich přeschnutí. Vlhké květy jsou náchylné na plísně, přeschlé ztratí aroma. Ideální je každý den sušící se rostliny kontrolovat. Jakmile se dostanou do fáze, kdy můžete stonky zlomit a ony prasknou místo toho, aby se jen ohnuly, můžete přejít do další fáze.

Pokud jste tedy objevili cedrovou truhličku po babičce, tak máte téměř vyhráno. Pokud ne, stačí ji za nevelký finanční obnos (vzhledem k významu, který pro dosažení dobrých výsledků curing má) pořídit v obchodu s kuřáckým příslušenstvím, growshopu či headshopu. Své oblíbené byliny do ní jednoduše vložíte a čekáte, dokud nepřijde jejich čas.

Nejdůležitějším faktorem při curingu (zrání, skladování) je udržování míry vlhkosti uvnitř krabice, která je pro curing ideální mezi 50 - 60%. Krabice je vybavena vlhkoměrem pro jednoduchou kontrolu vlhkosti, jejíž hodnotu vidíme na první pohled.  Pokud je vlhkost po vložení materiálu příliš vysoká, jednoduše krabičku na chvíli otevřeme a necháme několik minut až hodin dosušit. Nízkou vlhkost řešíme stejně jednoduše, a to pomocí molitanové houbičky, umístěné za mřížkou ve víku krabice, jejímž navlhčením a uzavřením umožníme rovnoměrné absorbování vlhkosti do sušiny. Navíc tato krabice - humidor obsahuje na dně jemné síto, které dovoluje přirozené olamování pylu a jeho následnou pasivní extrakci. Jistě jste postřehli, že pokud máte bylinky ve sklenici nebo v sáčku, tak se postupně na dně hromadí jemný prach, což je právě pyl té nejvyšší kvality. Takto vám nic neunikne, protože na skleněné desce pod sítem vše zůstává, a tak si po jednoduchém vysunutí šuplíku můžete vždy jednou za čas dopřát opravdovou lahůdku.

Závěrem

Pokud se z nějakého důvodu rozhodnete curing neprovádět, ochudíte se o požitek ze skutečně plné chuti, aroma a celkového potenciálu vašich bylin. Navíc ji vystavíte riziku znehodnocení plísněmi či úplným vysušením. Obzvlášť když uvážíte, že celému procesu pěstování věnujete nemálo času, peněz i práce, byla by velká škoda si za svou snahu a úsilí nedopřát přiměřenou kvalitu finálního produktu.

PŘIPOJENÁ GALERIE

  • [•MEDIA]

Dále by vás mohlo zajímat…
Neničte si svou úrodu aneb jak na dobrý curing

8.3.2013
Dopolední vzdělávací seminář: Potenciál konopí v obchodě

Neničte si svou úrodu aneb jak na dobrý curing

13.4.2013
Hemp HoodLamb - akce 2+1 zdarma!

Neničte si svou úrodu aneb jak na dobrý curing

28.2.2012
Nové číslo Legalizace s Milanem Šteindlerem právě vychází!

Neničte si svou úrodu aneb jak na dobrý curing

3.7.2012
Osobnost Legalizace: Jindřich Bayer


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2018 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu