03

Lubomír Hanuš - objevitel vnitřního štěstí

Profesor Lumír Ondřej Hanuš působí klidně, skromně a velmi trpělivě. Zřejmě i díky těmto svým vlastnostem se dnes řadí mezi nejúspěšnější světové vědce. Podílel se na nalezení přirozené látky produkované mozkovými buňkami, která se váže na kanabinoidní receptor. „Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena,“ vzpomíná na objev, který ho nejvíce proslavil. A nejen o tom si s námi pan profesor, který se již několik desetiletí věnuje zkoumání léčebných účinků konopí, ochotně povídal. V rozhovoru se dovídáme mimo jiné o tom, zda a za jakých okolností bude možné považovat konopí za lék na rakovinu.

Lubomír Hanuš - objevitel vnitřního štěstí

Od sedmdesátých let se věnujete studiu konopí. Proč vás zaujala právě tato rostlina?
Když jsem byl v posledním ročníku studia analytické chemie na přírodovědecké fakultě v Olomouci, pan profesor Zdeněk Krejčí z lékařské fakulty hledal studenta analytické chemie do svého výzkumného týmu. Na 3 měsíce, na čtvrt úvazku, bez možnosti prodloužení. Za těchto podmínek neměl nikdo zájem, a tak jsem za ním zašel a projevil o místo zájem. Až následně jsem se od něj dozvěděl, že jde o výzkum konopí (hašiše a marihuany). Zajímalo mě to, protože mám takovou vědeckou práci rád, a ten čtvrt úvazek jsem bral jako úvazek plný. Pracoval jsem intenzivně, můj úvazek se zvětšoval a nakonec jsem tam měl trvalé místo. Takto jsem se dostal ke studiu konopí.

Jaké odrůdy konopí jste tenkrát v Československu zkoumali?
Byla to československá odrůda, konopí rastislavické, čili to byla vlastně odrůda slovenská. Pěstoval jsem ji ve Výzkumném ústavu zelinářském v Olomouci. Byla to oficiální odrůda konopí určená k pěstování na vlákno. Pěstovat ji nebyl naprosto žádný problém. Kromě této odrůdy nám pouze jednou poslali z laboratoře narkotik OSN semena jihoafrického, tureckého a thajského konopí. Jako droga byla nejkvalitnější jihoafrická odrůda.

Po revoluci jste se odešel věnovat výzkumu konopí do Izraele…
Když jsem odjel do Jeruzaléma a posléze tam zůstal, výzkum na olomoucké lékařské fakultě skončil. Kdybych tam býval zůstal, určitě bych v něm býval pokračoval. Profesor Raphael Mechoulam mne pozval na jeden rok. Zval mne už za socialismu, ale tehdy to samozřejmě bylo naprosto nereálné. V listopadu skončil socialismus, v únoru následujícího roku přišlo pozvání a v září jsem tam již byl. Rok nestačil, ale po roce a půl jsem měl výsledky, které ode mne očekával. Bylo by samozřejmě škoda za takové situace odjet, a tak jsem tam ve výzkumu pokračoval. Letos v září tomu bylo už 20 let, co jsem odjel do Izraele.

Čím se zabýváte v současné době?
V současné době se ve výzkumu zabývám několika problémy. Co se týče konopí jako rostliny a jejích produktů, pohybuji se ve dvou oblastech. Jednou je analytické studium konopí a jeho produktů, které jsou do Izraele pašovány a zde nelegálně užívány – tedy boj proti narkomanii. Druhou oblastí je spolupráce s ministerstvem zdravotnictví na problematice léčebného konopí. Užívání konopí schvaluji pouze k léčebným účelům pod dohledem příslušných úřadů.

V Izraeli je od roku 1999 povoleno použití konopí pro léčebné účely. Ale není to tak, že by se tam mohl konopím léčit každý, kdo o to má zájem. Než se pacientům dostane konopí do rukou, musí proběhnout schvalovací proces, ve kterém se určí, zda mají na tuto léčbu nárok. Co všechno musí absolvovat pacienti, kteří se pro svou léčbu rozhodnou zkusit konopí?
Pacient musí jít nejprve za odborným lékařem, tedy ne za obvodním, kterému se v Izraeli říká rodinný lékař. Musí jít k lékaři specialistovi. Ten musí jeho léčbu konopím doporučit. Doporučení putuje na ministerstvo zdravotnictví. Pokud to ministerstvo schválí, postoupí případ lékaři, který může léčbu předepsat. Původně byl takový lékař jen jeden, dnes už jich je v Izraeli pět. A je několik schválených farmářů, kteří pěstují konopí k léčebným účelům. Ti ho prostřednictvím ministerstva dodávají pacientům. Zatím to bylo tak, že ho dodávali zcela zdarma a já ho doposud zcela zdarma analyzoval. Pacienti ho pak dostávají také zdarma. Nyní je situace nová, přibylo lékařů, a farmáře, kteří konopí pěstují, to stojí velké peníze. Proto dostávají za každého pacienta určitou sumu. Ale není to suma, ze které by zbohatli – slouží k pokrytí nákladů, které jsou opravdu vysoké.

Jakým způsobem je v Izraeli konopí určené k léčebným účelům pěstováno?
Mohu vám říci, že hydroponicky se nepěstuje. Jednak se pěstuje v přírodě, a jednak v halách, což je takový obrovský stan. Půda do těchto hal se dováží, neboť musí být naprosto nezávadná, prostá těžkých kovů. Mají zde klimatizaci, větráky, určitý počet hodin svitu, eventuálně zde přisvětlují umělým světlem. V noci se konopí nesmí rušit, protože když rostlinám v noci rozsvítíte, naruší to jejich proces růstu (květy, tedy palice, rostou především potmě) a koncentrace důležitých obsahových látek se pak může snížit. Denně kontrolují každou rostlinku, aby byla zdravá. Všechno je téměř sterilní. A jsou další firmy, které konopí pěstují i pod širým nebem.

Kolik je v současné době v Izraeli registrovaných pacientů, kteří se konopím léčí?
Neřeknu vám to přesně, jejich počet roste každým dnem. Vlastní léčba konopím v Izraeli začala v roce 1999, za prvních deset let bylo myslím jenom 10 pacientů, ale dnes jejich počet rychle roste. Nedávno bylo povoleno 5 lékařů, takže počet narůstá. V červenci bylo pacientů 2 300. Počítám, že teď se to bude blížit číslu 2 400. V perspektivě se počítá, že by se léčebným konopím mohlo v Izraeli léčit až 40 000 lidí. To je odhad.

Konopí v Izraeli je povoleno pouze pro potřeby paliativní léčby. Co to přesně znamená?
V dnešní době se konopí užívá a je povoleno jenom paliativně, tzn. že se odstraňuje symptom nemoci, nikoliv její příčina. Většinou se používá v terminálních stádiích nemoci pacientů, kterým lékaři už nemohou pomoci. To samozřejmě pomůže ke kvalitnějšímu životu jak pacientovi, tak i jeho rodině, nemoc ale postupuje stále dál. Konopí je však schopno léčit i kurativně. Předesílám, že ne každou chorobu a ne každého nemocného. Lidé se někdy mylně domnívají, že je to panaceum (všelék, pozn. redakce), že vyléčí každého. Žádný lék nevyléčí každého.

Probíhá už výzkum, který by prokázal, zda konopí působí i kurativně, zda dokáže vyléčit podstatu nemoci?
Probíhá, oficiálně se však zatím kurativně neléčí nic. Ti, kteří stojí na hraně zákona a nezneužívají konopí ke kouření, ale pouze k léčbě, tak ti ví, že se pacient může vyléčit z nemocí i úplně. To znamená, že může působit i kurativně. Ale to vše nás teprve čeká. Víte, když přijdou lidé a řeknou „my jsme se vyléčili“, to bohužel nestačí. Musí se udělat mnoho studií, které mají vždycky několik stádií. Výzkum, pak výzkum na zvířatech, preklinické studie, které mají několik fází, potom klinické studie, no a potom to ještě nějakou dobu trvá, než je lék schválen. Pracuje se stále a pracuje se velice intenzivně. Všechno se teprve očekává, aby se mohlo oficiálně říct „ano, léčí to“. Ale naděje je zde velká – ne všichni, ale někteří lidé se opravdu vyléčí.

V České republice není v současné době povoleno využívat konopí k léčebným účelům. O možnostech jeho uzákonění se vedou diskuse. Jakou strategii byste České republice v tomto směru doporučil?
Bylo by dobré, kdyby léčebné konopí bylo v České republice povoleno. Možná by ten izraelský vzor mohl být dobrý. Mnozí si myslí, že si ho pak hned pacienti budou sami pěstovat. Nemyslím si, že je to dobrá myšlenka. Pacient neví, jak kvalitní konopí si vypěstuje, neví, zda to sklidí v optimálním stádiu vegetace, neví, jestli na tom nebude mít všelijaké plísně, škůdce atd., může si tedy vypěstovat nekvalitní drogu. Je lepší, aby byla místa, která tento lék vypěstují organizovaně, kde se dohlíží na pěstování rostliny, aby byla nezávadná. Takto by byla zaručena kvalita. Pěstovat různé odrůdy, znát přesně chemické analýzy, dávat určitému pacientovi určitou odrůdu a vést si záznam, jak pokračuje choroba a jaké konopí pacient užívá. Prostě vědět, čím byl léčen. Pro budoucí strategii, která ještě neexistuje, je velice důležité znát, jaké konopí komu dát. Chápejte, vše je nutné uvést na vědeckou úroveň, aby léčba byla co nejefektivnější. Pacient by si léčebné konopí mohl koupit, pokud by ho nedostal zadarmo. Oficiálně by musely být zveřejněny ceny, aby pacient nebyl finančně vysáván.

LÉK NEBO VŠELÉK

Jak lze vůbec konopí v lékařství využívat?
V mozku byly nalezeny kanabinoidní receptory, na které se vážou látky, které si tělo samo produkuje (ty se dnes nazývají endokanabinoidní látky), ale také se tam vážou kanabinoidní látky z konopí. A právě díky zjištění tohoto receptoru došlo k izolování ligandu (ligand je látka, která je schopná vázat se na receptor, pozn. redakce) a k pochopení účinku konopných látek. Tyto receptory jsou jedny z nejrozšířenějších receptorů v lidském těle, což vysvětluje, proč působí na tolik chorob. Proto je konopí lék, který má léčebný potenciál, což se vědělo už před několika tisíci lety – byl užíván po celou dobu lidské historie. Já jsem v Olomouci celých 20 let na lékařské fakultě připravoval tinkturu pro fakultní lékárnu. Ta se užívala v nemocnici v přípravcích, které byly u pacientů výborné na proleženiny, na pásový opar i na běžný virus herpes simplex. V Olomouci to mělo tradici a v té době se to nikde jinde, pokud je mi známo, nedělalo.

Z různých zdrojů lze slyšet názory, že konopí může léčit například i rakovinu. Co si o tom myslíte?
Já bych nerad dodával pacientům falešnou naději, jistě mě chápete. Četl jsem v českých novinách, že doktor Hanuš říká, že konopí léčí rakovinu. To je vytržené z kontextu. Víte, kolik může mít člověk teoreticky rakovin? Tolik, kolik máte v těle různých druhů buněk, tedy asi 220. A každý z nás je zcela jinak geneticky vybaven. To znamená, že když různí lidé mají třeba rakovinu určitého orgánu, není to tatáž rakovina. Můžete mít rakovinu, která metastázuje do plic. Máte tedy rakovinu plic, ale není to rakovina plic, je to vlastně rakovina jiného orgánu, která metastázovala do plic. Jak vidíte, je to velice složitá otázka. Samozřejmě některé druhy rakoviny konopí vyléčí, ale ne všechny a ne u všech pacientů.

Máte nějaké informace o tom, jak probíhají výzkumy zabývající se léčbou rakoviny konopím?
Nejdále jsou na tom ve Španělsku, skupina kolem Manuela Guzmána. Ti prokázali, že aktivní látka z marihuany (THC) likviduje rakovinné buňky a prakticky neovlivňuje (nebo téměř neovlivňuje) buňky zdravé. Intenzivně se na tom tedy pracuje. Některé druhy rakoviny mohou být spolehlivě zlikvidovány, a některé ne. Ale to pořád neznamená, že když se vyléčím z rakoviny já, vy se vyléčíte taky. Nicméně jsou velké naděje, že u určitého procenta pacientů bude THC léčit rakovinu, která vznikne v mozku, rakovinu prsu, tlustého střeva či rakovinu prostaty. Tam vypadají studie velice nadějně. Vypadá to, že určité procento lidí se bude moci vyléčit. Ale zase, nevyléčí se všichni. Znovu opakuji, bylo by chybné se domnívat, že se jedná o panaceum, že to vyléčí vše, což si myslí i někteří léčitelé.

Zmínil jste léčitele. Ti většinou stojí na hraně zákona – konopí nezneužívají kouřením, ale pouze k léčbě. Jejich činnost je jistě diskutabilní, ale někteří pacienti mají o jejich služby zájem a zřejmě tomu tak bude do doby, než bude léčba konopím plně legalizována. Jak by měl postupovat ten, kdo se snaží léčit lidi konopím na vlastní pěst?
Nejsem příznivec soukromých experimentů (v tomto případě nemocný ani léčitel neznají kvalitu léčebného konopí, neboť nemají analýzu jeho kvality), ale když už to není legální a nemocný se rozhodl přesto pro tuto cestu (v tom případě ho naprosto chápu, neboť je to jeho poslední naděje), měl by si dělat fotografie postupu nemoci, pokud je zjevně viditelná. Je třeba dělat si záznamy o pacientech, kteří se takto léčí, znát jejich anamnézu a zaznačit si detailně také neúspěšné případy, kdy se pacient nevyléčil, kdy na něj léčebné konopí nepůsobilo nebo kdy na něj působilo negativně, tedy když tuto léčbu konopím nesnášel. A takoví pacienti jsou, to je stoprocentní. Vím to od nemocných i léčitelů, ale tito většinou hovoří jen o úspěšných případech takovéto léčby. Lidé, kteří se budou léčit legálně, musí vědět, že jsou také neúspěšné případy – že mají naději, ale že to neznamená, že se vyléčí. Že možná budou zrovna v tom procentu, u kterého se to jenom zlepší, nebo budou v tom procentu, na které to vůbec nebude působit. Ve Španělsku dělali pokusy na laboratorních zvířatech s rakovinou mozku, tedy gliomem. Třetina krys se zcela vyléčila a nádor úplně zmizel, třetině krys se zlepšil zdravotní stav a třetině krys to vůbec nepomohlo. Samozřejmě krysa není člověk. To, co funguje u laboratorních zvířat, nemusí fungovat u člověka. Takže mnohdy se objeví velké naděje, které nemusí být vždy naplněny. To, co tolerují pokusná zvířata, nemusí tolerovat člověk. Takovým příkladem ze současnosti může být v ČR vyvinutá protinádorová látka GS9219. Výtečně fungovala u psů, ale na pacienty s rakovinou měla toxické účinky. Velká očekávání s ní spjatá se bohužel nenaplnila. Takže člověk má být optimista, ale neměl by říkat hop, dokud nepřeskočí.

Někteří lidé se domnívají, že je prospěšné užívat marihuanu preventivně.
To je nesmysl. Já mohu onemocnět bakteriálně, ale neužívám proto preventivně antibiotika. Proč užívat něco, co nepotřebuji?

Jaký je ideální způsob užívání marihuany při léčbě?
Jsem proti kouření konopí. V Izraeli užívá asi 70 procent pacientů konopí kouřením. Jde o pacienty, kteří konopí užívají paliativně. Třeba pacient, který má Parkinsona. Řeknete mu: „Podepište se!“ a on nemá šanci. Jednou si potáhne z marihuanové cigarety a ruka se zastaví. Může vzít pero a dočasně normálně psát. Proto to tito pacienti rádi kouří, pro okamžitý nástup účinku. Další problém je, že si lidé balí marihuanu s tabákem dohromady. Já jsem proti kouření marihuany. Měla by se užívat pomocí čípků či perorálně, vaporizací či v koláčcích, ale rozhodně ne kouřením. Kouření je nezdravé.

Je rozdíl mezi přírodními a synteticky vyrobenými látkami z hlediska účinnosti a způsobu, jak je lidské tělo zpracovává?
Když máte THC jako trans-delta-9-tetrahydrocannabinol, tak je úplně jedno, jestli je syntetický nebo přirozený, to je úplně stejná látka. Syntetický vitamín C je také úplně stejný jako vitamín C v citrónu nebo jiném ovoci. Ale je něco jiného používat syntetické THC, to znamená čisté THC bez ničeho jiného, a extrakt z rostliny, který je komplexem řady látek. V minulosti se od zelené medicíny utíkalo, dneska se k ní Západ vrací. Čím více na východ, tím více zelené medicíny. Dneska lidé pochopili, že čistá látka, která je aktivní a léčí, nemá tentýž účinek, jako když ji máte v komplexu. Uvedu takový příklad z toxikomanie – kokové listy a kokain. V Peru jsou kokové listy zcela legální. Světová zdravotnická organizace si tam nedovede poradit s tím, jak nasytit obyvatelstvo, takže jim to zahání hlad, chlad a únavu. Mohou to užívat celá léta bez jakéhokoliv problému. Profesor Richard Evans Schultes, největší odborník na halucinogenní, toxické a léčivé rostliny, žil 7 let bez přerušení v Amazonii a denně žvýkal kokové listy. V okamžiku, kdy se vrátil na Harvardovu univerzitu u Bostonu, neměl žádné nutkání v tom pokračovat a nijak mu to nechybělo. Ale když se z těchto listů izoluje kokain, stačí ho užít třeba dvakrát či třikrát a jste v tom, stanete se závislými na droze. To je ten rozdíl mezi rostlinnou a čistou látkou. Lidé si myslí, že když budou mít čistou látku, tak se vyléčí lépe. Obvykle tomu tak ale není. Lepší může být právě komplex látek. Proto jsou v Izraeli pěstovány různé odrůdy konopí, které působí na různé nemoci. Léčebné konopí, které analyzuji, mívá většinou 10–20 % THC. Někdy to může být i více, třeba přes 30 %, i takové vzorky byly. Takže si musíme uvědomit, že záleží na odrůdě konopí i na vegetačním období, ve kterém byla pěstována. Různé varianty mají odlišné složení látek a působí na různé nemoci různě.

Proslul jste účastí na vědeckém bádání, které vyústilo v objevení látky s názvem anandamid, kterou jste v roce 1992 izoloval.
Není to jenom anandamid. Já sám jsem izoloval čtyři endokanabinoidy, kolega izoloval ještě pátý. Anandamid a 2-arachidonoyl glycerol (2-AG) jsou nejpopulárnější. 2-AG izoloval ze střeva psa můj kolega Shimon Ben-Shabat. Takže těch látek je více.

Objevili jste tedy endokanabinoidy, látky, které si náš organismus sám vyrábí a které se v našem těle a mozku navazují na stejné receptory jako THC (tedy na kanabinoidní receptory). Mohli bychom si to představit asi tak, že jste objevili originální klíč k zámku od jistých dveří, od kterých existuje i paklíč, THC. Pomyslným odemknutím těchto dveří se v těle spustí určité reakce. Jakou tedy mají endokanabinoidy v našem organismu funkci?
Kdybych to měl říct jedním slovem, což není úplné přesné, tak protistresově. Je to vnitřní štěstí. Jistě víte, že když sportujete, přichází únava a s ní současně jakýsi velice příjemný pocit. Za socialismu se tomu říkalo pocit z dobře vykonané práce. Člověk přijde po fyzické námaze domů, zbitý jako pes, sedne si a je mu tak příjemně. Protože člověk je ve stresu. Zažívají to sportovci, protože sportovec jde mnohdy na hranice svých sil. Tělo, které je ve stresu a musí se bránit, vyloučí tuto látku, která způsobí, že je člověku příjemně, působí protistresově. Jedná se o ochrannou reakci organismu. Organismus si látku vyrábí podle potřeby a případně může po práci nějaký přebytek uskladnit – na to přišel nositel Nobelovy ceny Julius Axelrod.

Pojmenování anandamidu je odvozeno ze sanskrtu, ze slova ananda, které znamená blaženost či štěstí. Proč tento název?
Název navrhl Američan William Dewane, molekulární farmakolog, se kterým jsme na výzkumu spolupracovali. Toho velice zajímal sanskrt a všechno kolem toho, a tak věděl, že ananda znamená vnitřní štěstí. On přišel s tím, že jestli tu látku izolujeme, tak se bude jmenovat anandadin. Když se mi ji pak podařilo izolovat, tak pan profesor Mechoulam navrhl, aby se jmenovala anandamid, ananda a amid (organická i anorganická sloučenina obsahující aminoskupinu -NH2, pozn. redakce.), tedy aby název vyjadřoval chemickou podstatu této látky. Takže finální název dal látce prof. Mechoulam.

Jak se vám anandamid podařilo nalézt?
Spolupracoval jsem na tom s již zmíněným Williamem Dewanem. Ten objevil kanabinoidní receptory v mozku a vypracoval metodiku na stanovení aktivity látek, které se váží na kanabinoidní receptor. Já jsem měl zase analytické schopnosti k izolaci této látky z mozku. Tvořili jsme takto vzájemně se doplňující tým, který byl k objevu zapotřebí. Když si představíme, že se tato látka vyskytuje v mozku pouze v pikomolových koncentracích, tak dnes sám žasnu, že se mi ji podařilo izolovat, protože pikomol, to je nic. Máte moly, milimoly, mikromoly, nanomoly, pikomoly, což je deset na mínus dvanáctou. Jedná se o tak malé koncentrace, že to bylo bez nadsázky jako hledat jehlu v kupce sena. I najít tu jehlu by bylo snazší.

Co se vlastně stane a co se na tom kuřákům marihuany tak líbí, když si zapálí špeka?
Tomu se říká česky špek? (Smích.) To jsem nevěděl. Když nejste ve stresu, v pohodě ležíte na posteli a vykouříte si marihuanu, tak jsou kanabinoidní receptory volné, nic na nich není navázáno a naváže se na ně látka z konopí. Co se jim na tom líbí? Zjevně zostřené smysly, touha po družnosti, klid, uspokojení, pocit dobré nálady. Člověk to nechce kouřit sám, je příjemné, že je to v partě. A teď jsou tam všichni ztuhlí, „stoned“, takže prožívají pocit družnosti, jsou naladěni na stejné vlně. Mohu vám to vysvětlit jen teoreticky, neboť za čtyřicet let práce s hašišem a marihuanou jsem to sám nikdy neokusil, nikdy jsem necítil potřebu to užít.

Je zajímavé, že látka z mozku a látka z vyšší rostliny se váží na totéž vazebné místo. Je to náhoda, nebo to může mít nějaký, třeba evoluční význam či záměr?
Chemicky jsou tyto látky úplně odlišné, ale ve struktuře jsou určité prvky shodné a dobře tam zapadají. Že se tato látka na receptory váže, to je náhoda. Proč to tak matka příroda vymyslela, že se zrovna tato látka váže na receptory, to samozřejmě nevíme.

Jak hodnotíte nebezpečnost marihuany?
Kdyby marihuana byla legální, nebo lépe kdyby konopí bylo legální a cigarety ilegální, tak by to pro zdraví bylo určitě lepší. To ale neznamená, že to doporučím, protože nikdy nevíme, jestli v nás nedřímá nějaká duševní choroba. Pravděpodobnost, že ji probudíme, je malá, ale už se to stalo. Drtivé většině lidí se však po aplikaci marihuany nic nestane. Není znám případ, že by se člověk předávkoval nebo umřel z marihuany. Tedy, jednou jsem byl na vědecké přednášce a jeden odborník tam říkal, že je znám případ, kdy člověk na marihuanu zemřel. Když se ho ptali, tak to nakonec bylo tak, že tento člověk pomáhal nakládat rostliny určené na vlákno, jedna várka spadla a zabila ho. Tedy: konopí může zabít člověka. (Smích.) Ovšem nikde není psáno, že na vás bude marihuana působit pozitivně. Jsou lidé, kteří z toho měli nepříjemné pocity a mají na to nepříjemné vzpomínky. Někdo si vypije pivo a je mu dobře, někdo jich na to potřebuje deset, někdo si dá hlt a je mu z toho špatně. Každý jsme jiný, což se velmi projevuje i u těchto látek.

Mohl byste porovnat nebezpečnost marihuany s jinými drogami?
Co se drog týče, marihuana je poměrně slabá. V českých novinách nedávno psali, že alkohol je horší než heroin, nečetli jste to? V Anglii dělali studii, která se skládala ze dvou částí – jak škodí užívání mně a jak druhým. Alkohol tam vyšel úplně nejhůř, až po něm byl heroin. Opilec vám namlátí nebo budí veřejné pohoršení a nevím co všechno. Všechno se to sčítá. Konopí je samozřejmě vzadu. A halucinogeny, jako je třeba psilocybin nebo LSD, se umístily úplně na spodu, jako prakticky neškodné pro druhé. Takže u konopí i halucinogenů to není tak, že by škodily druhým, ale můžete uškodit sobě. Staly se případy, že člověk, který užil LSD, se díval z okna a zdálo se mu, že to je 10 centimetrů. Tak ten krok na chodník z desátého patra udělal, protože si myslel, že je to blízko. Ale to není nic běžného. Halucinogeny nejsou tak škodlivé, jak se mnozí domnívají. O tom by vám býval více pověděl můj přítel, dnes už zesnulý prof. Richard Evans Schultes z Harvardu.

Jaký máte názor na legalizaci marihuany?
Legalizace by byla pravděpodobně nejrozumnější. Ne proto, ať si to kouří, kdo chce, ale legalizací by se úplně zničil černý trh. Bylo by to asi jako s alkoholem. Alkohol, jako nejškodlivější, je legální – a svět není celý plný alkoholiků. Nebo cigarety – svět dnes není plný kuřáků. Samozřejmě by se zpočátku našli zvědavci, kteří by to honem chtěli vyzkoušet. Jako když začal McDonald's a všichni honem chtěli do McDonald's. A dnes? Nějací lidé tam chodí, ale určitě drtivá většina tam chodit přestala, nebo tam zajde jen výjimečně. Podobně by to bylo i s tím konopím. Kdyby bylo zlegalizováno, tak už by nebylo atraktivní. Atraktivní bude něco jiné, co není legální, protože vždy lépe chutná zapovězené ovoce. Pokud ovšem chcete znát můj osobní názor, tak je zde: jsem pro legalizaci léčebného konopí, ale proti divokému užívání konopí a proti jeho kouření.

Chtěl byste našim čtenářům něco vzkázat? Například poradit nějaký recept na štěstí, když pracujete s tím amidem štěstí?
Já se aktivně věnuji horolezectví. A když se s kamarády dostaneme na vrchol, tak se mi tam vyplavuje anandamid. Proč bych měl přijímat méněcennou náhražku z konopí, THC, když si mohu sáhnout na dno svých sil, abych si vyplavil látku, která bude zabraňovat, aby se v organismu usadil stres? Já si takto anandamid vyplavím a je mi dobře. No a když je člověk spokojený, chce taky spokojenou rodinu, děti, to je ta pravá radost. To se prostě nedá nějakým kouřením marihuany nahradit. Ta jistě může přinést mnoho příjemných chvil, ale ne trvalou spokojenost, jako štěstí s přáteli a štěstí v rodině. Spokojený člověk nebude pravidelně kouřit drogy. Samozřejmě nejdůležitější je zdraví, zde tedy může mít léčebné konopí svoje opodstatnění.

prof. RNDr. Lumír Ondřej Hanuš, DrSc., Dr.h.c.
* 20. 11. 1947, Olomouc, Československo
Mezinárodně uznávaný analytický chemik v oboru farmaceutické chemie a člen Mezinárodní společnosti pro výzkum kanabinoidů. Vystudoval analytickou chemii se zaměřením na organickou analýzu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jako student se dostal ke studiu konopí pod taktovkou jednoho ze zakladatelů výzkumu léčebných účinků konopí na našem území, profesora Zdeňka Krejčího. V dobách totality vedl korespondenci s Raphaelem Mechoulamem z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Po revoluci přijal jeho pozvání a dodnes pro něj pracuje. Hebrejská univerzita má pověst jednoho z nejprestižnějších vědeckých pracovišť zkoumajících konopí na světě. Nejvýznamnějším objevem prof. Hanuše je izolace anandamidu, endogenního kanabinoidního ligandu vážícího se na kanabinoidní receptory. Rád fotografuje a netají se láskou k horám a horolezectví.

 


Dále by vás mohlo zajímat…
Lubomír Hanuš - objevitel vnitřního štěstí

23.9.2015
V Irsku se rodí reforma drogových zákonů, která by se mohla přelít i do Velké Británie

Lubomír Hanuš - objevitel vnitřního štěstí

26.1.2016
Smutek je v pořádku

Lubomír Hanuš - objevitel vnitřního štěstí

5.9.2012
Soutěž „S Legalizací na cestách“o cestu do Amsterdamu je ukončena

Lubomír Hanuš - objevitel vnitřního štěstí

9.7.2013
Nový magazín Legalizace číslo 18 právě v prodeji!


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2017 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu