Aktuální článek
Potřebujeme ještě kulturu?

Potřebujeme ještě kulturu?

  • Nastává jaro, a tak jsem si řekl, že by bylo dobré napsat něco povznášejícího, třeba o kultuře, o umění a o tom, jaký pro nás mají význam. Velice snadno se na to může zapomenout. Obzvláště dnes, kdy politická či ekonomická situace k nějaké kultuře rozhodně nevyzývá. Ostatně škrty ministerstva na to smutně ukazují.

hlediska praktičnosti a účinnosti moci je kultura bezvýznamná. Nepřináší totiž efekty, které by se daly nějak změřit. Znamená to tedy, že je neužitečná? Jen moudří panovníci si uvědomovali, jaký význam pro stát kultura má. Není jen doplňkem k životu, který zkrášluje. To je zásadní nepochopení! Kultura je tím, co samotný stát i společnost zakládá. Vytváří identitu národa a vede lidskou bytost, aby se stala člověkem. Nerodíme se jako hotové bytosti, ale celý život na sobě musíme pracovat. Aristoteles řekl, že děti, řekněme nerozumné bytosti, nejsou člověkem. Dnes je pro nás tento výrok neakceptovatelný. Aristoteles jím myslel, že mají teprve potenciál, tj. v možnosti státi se člověkem. Ale musí je uskutečnit! Samozřejmě je tento pohled jednostranný, protože z toho vyplývá, že člověk je ten, kdo má rozum.

potřebujeme ještě kulturu
Nicméně je v tom veliká pravda. Vždyť z jakého termínu pochází slovo kultura? Pochází z latinského slovesa: colo, colere, colui, cultum. Což znamená: vzdělávám, pěstuji ale i obdělávám. Stejně jako se musí obdělávat pole, aby bylo úrodné, tak i člověk se teprve musí stát krásným. A nejen to. Kultura a umění přináší člověku něco velice důležitého. Distanci. Prostřednictvím umění se zbavujeme tíže z práce a vlastně i ze sebe sama. Získáváme totiž odstup. Odstup od lineárního času, odstup od stereotypu. Znamená to pro nás jakýsi výtah jinam, do sfér, kde se nám ukazuje něco, co v běžném životě nemůžeme zahlédnout. Umění je nám pak prostředkem ke zjevování pravdy.


Umění – cesta k pravdě

Staří Řekové pravdu označují termínem Aletheia, a ta ve svém původním významu znamená odkrytost. Pravda se nám musí nějakým způsobem odkrýt. Umění je jedna z cest k této odkrytosti. Například výtvarné umění umí znázornit předměty běžné zkušenosti tak, že je vidíme zcela jinak. Umělec se pak podobá Hermovi, poslovi bohů, který podle Homéra zachránil Odyssea před kouzly Kirké tím, že vzal jednu bylinu a „vytrhl ji z půdy a ukázal mu její přirozenost.“ To znamená, že ji vytrhl z jejího prostředí, kde byla ukrytá.

Vyrval ji celou i s kořeny, předvedl její účinnost a vyjevil tak i její podstatu. Stejně i umělec ukazuje předměty zcela jinak a původně. Či je jako Erós, který je podle Platóna velikým daimónem, stojícím uprostřed mezi bohem a člověkem. Ten neustále touží po moudrosti a kráse a vztahuje se k tomu. Ale jakmile toho dosáhne, tak z přirozenosti jeho vlastní to hned ztratí. Jeho matka je totiž bohyně chudoby Pénia, která se na oslavě narozenin Afrodité vyspala s bohem důmyslu a vynalézavosti Pórem, zpitým nektarem do němoty.

Po otci Erós touží po moudrosti, a protože byl zplozen na oslavě narozenin Afrodité, vztahuje se i ke kráse. Jeho osud je podobný našemu životu. Za dobré věci neustále musíme bojovat. Co získáme, snažíme se nechat vykvést. Někdy vše skončí ještě v zárodku, jindy skutek vykvete do jedinečné krásy. Jenže stále nás pronásleduje čas a co vykvetlo, postupem času uvadá. Vzpomínka na onen skutek však zůstává. Dílo, které může nás přetrvat. Jak učí i ta nejstarší moudrost.

Kultura jako dějinná paměť bytí člověka

I proto nám kultura a umění nemohou být lhostejné, protože jsou naší pamětí. Díky paměti jsme tím, kdo jsme. Díky uchování umění můžeme prožít minulost starou 2 000 let. A zároveň i my sami skrze umění předáváme náš odkaz.

„Poněvadž plození je pro smrtelného tvora něco věčného a nesmrtelného.“ Jak to nádherně vyjádřil Platón. Proto kultura a umění musí vzkvétat. Represe kultury vede k potlačování člověka samotného! Žel, ne každý to vidí. Protože umění nedává člověku nic menšího než štěstí. A dá se štěstí nějak změřit a zpeněžit? Umění nemá za cíl nic jiného než sebe sama.

Závěr bych chtěl přenechat opět Platónovi. Myslím si, že jeho výrok na dnešní politiky a vůbec současný stav společnosti sedne jak prdel na hrnec: „Naopak ani nevědomí nehledají moudrosti, netouží státi se moudrými; neboť právě v tom záleží zlo nevědomosti; že člověk, který není krásný a dobrý, ani moudrý, si o sobě myslí, že je dokonalý.“ !

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!