15

Psilocybin 2. část: Starý klíč s potenciálem otevřít brány psychedelického výzkumu v moderním věku

Jak je možné, že chemicky tak jednoduchá látka jako psilocybin vyvolá změněný stav vědomí?

Psilocybin  2. část: Starý klíč s potenciálem otevřít brány psychedelického výzkumu v moderním věku

esná odpověď v současné době není známa, ale je jasné, že halucinogeny obecně se váží na serotoninové receptory, které jsou rozloženy s rozdílnou hustotou v celém lidském mozku a díky tomu způsobují komplexní změny na různých jeho úrovních. Podle současného poznání těchto mechanismů se jedná o následující změny:

1. 
Útlum hlavního jádra produkujícího serotonin.
2. Zvýšená vzrušivost mozkové kůry.
3. Snížená filtrace informací způsobená vyřazením thalamu.

Thalamus, někdy označovaný jako „brána vědomí“, za normálních okolností filtruje příchozí informace z vnějšího prostředí do kůry tak, aby mozková kůra nebyla podněty zahlcena.

psZjednodušeně si lze představit, že snížením produkce serotoninu má molekula psilocybinu na serotoninových receptorech menší konkurenci. Při intoxikaci se tedy jedná skutečně o „rozšířené vědomí“ - nejen, že je filtr vyřazen, ale navíc je i v kůře snazší odpověď vyvolat (díky zvýšené vzrušivosti kůry). Vzniká tak jakýsi chaos: vnímání vnitřního šumu neuronové sítě převáží nad zevními podněty. Tuto chaotickou aktivitu mozku prokazují i elektroencefalografické studie jako desynchronizaci EEG záznamu a diskonekci (tj. sníženou komunikaci jednotlivých mozkových oblastí mezi sebou).

Informační šum může být podkladem vzniku bludů a halucinací. Ovšem informace skryté v šumu nejsou informacemi irelevantními, jenom je obtížnější se v nich zorientovat a přisoudit jim správný význam. Tento stav je zajisté z dlouhodobého hlediska pro fungování jedince ve světě nevýhodný. Avšak zakusit vnímání v nefiltrované podobě je intenzivnější a v jistém smyslu skutečnější. Krom toho je hypoteticky možné, že nahlédnutí do dimenzí změněných stavů vědomí umožňuje tento informační filtr učením selektivně přenastavovat a dovolí tak žádoucím podnětům proudit do vědomí. To může změnit zažitá schémata vnímání a být podkladem divergentního myšlení a kreativity.

Pozorování změn v mozkové aktivitě

Elektroencefalografické změny u intoxikovaných jedinců popisuje více studií 60. a 70. let, celkově lze shrnout, že psilocybin zvyšuje frekvenci a snižuje amplitudu EEG signálu a jeho vzorec se stává chaotičtějším (desynchronizuje se). Tato desynchronizace kortikálního EEG kontrastuje s nálezy synchronní aktivity v nižších frekvenčních pásmech měřených vnořenými elektrodami v limbickém systému (část mozku ovládající emoce a pudové chování). Robin Carhart-Harris vysvětluje tento zdánlivý paradox ve freudiánských termínech jako konlikt primárního procesu (id) a sekundárního procesu (ega). Za normálních okolností vysokofrekvenční oscilace v mozkové kůře (v gama pásmu) potlačí nízkofrekvenční oscilace (pásma theta) limbického systému, tím je zřejmě zajištěna kontrola pudového chování vyššími nervovými funkcemi. Na zvýšenou aktivitu limbického systému při intoxikaci halucinogeny (primární proces) mozková kůra reaguje dalším zvýšením vysokofrekvenční aktivity (sekundární proces), jakoby ve snaze kontrolovat dále impulzivitu a nevědomé obsahy vědomí.

Konkrétní oblasti aktivní při intoxikaci psilocybinem lze dnes již dobře v mozku zobrazit. Vysoce aktivní oblast mozkové tkáně je více prokrvena, což prokáže funkční magnetická rezonance (fMRI) a spotřebuje větší množství radioaktivně označené glukózy, kterou detekuje pozitronová emisní tomografie (PET). V PET studiích zdravých jedinců psilocybin zvyšoval signál především z částí mozku, které ovládají ty nejsložitější funkce, jako abstraktní myšlení a emoce. Naproti tomu fMRI odhalila snížení průtoku krve nad některými částmi mozku, tato studie však je metodologicky kritizována.

Bezpečnost užití

Bezpečnost užití psilocybinu je dána především, osobností a psychickým stavem uživatele (tzv. „set“) a charakterem vnějšího okolí (tzv. „setting“). Právě tyto faktory jsou příčinami velké variability subjektivních účinků. Přitom negativní aspekt faktorů lze poměrně snadno eliminovat kvalitní edukací a přípravou jedince a vytvořením bezpečného prostředí, ve kterém je látka užita. Nedávno byly publikovány doporučené postupy pro experimentální použití psilocybinu v humánních experimentech v práci Matthewa W. Johnsona z roku 2008.

Příprava na intoxikaci má zásadní význam – je nutno přijmout stav změněného stavu vědomí jako celek, bez snahy uniknout méně příjemným okamžikům. I nepříjemné prožitky těla na začátku intoxikace mají význam pro celkový prožitek, slouží k posílení zážitku „přechodu“, který je religiózně zaměřenými badateli popisován jako zážitek smrti a znovuzrození a má velký transformativní potenciál.

Klíčová je role zkušeného průvodce, tedy osoby, která se stará o průběh intoxikace a intoxikovaného jedince. Tato osoba, která by měla být přítomna každému podání psilocybinu, může cíleně intervenovat v případě jakýchkoliv tělesných a psychických obtíží. Hlavním nežádoucím účinkem může být výskyt subjektivně nepříjemných úzkostných stavů a paranoidních či jinak nepříjemných prožitků („bad trip“), který lze ovlivnit jak psychologicky (zklidněním pacienta, udržováním verbálního kontaku, eliminací faktorů vyvolávající úzkost), tak i farmakologicky pomocí benzodiazepinů (např. Diazepam). Pouze vzácně je zapotřebí delší pozorování při hospitalizaci.

Psilocybin by neměly užít osoby s psychotickým onemocněním ani s rodinnou zátěží psychotických poruch. U schizofreniků dojde ke zvýraznění psychotické symptomatiky. Halucinogeny mohou nespecificky spustit psychotickou epizodu, ale tyto látky nejsou její příčinou (etiologickým agens). Pravděpodobnost, že jednorázové užití halucinogenů psychózu způsobí je velmi malé (pro halucinogeny obecně asi 0,1%), takové případy jsou většinou sdruženy s osobnostními predispozicemi. Riziko je dokonce menší, než je běžný výskyt psychotických onemocnění v celé populaci (např. u schizofrenního onemocnění se pohybuje kolem 1 %).

Na psilocybinu neexistuje fyzická ani psychická závislost. To potvrzují i neúspěšné pokusy vytvořit návyk opicím k užívání halucinogenů (self-administrace). Psilocybin na rozdíl od psychofarmak způsobujících závislost (opiáty, nikotin, kokain, alkohol, benzodiazepiny, barbituráty) neovlivňuje přímo neuropřenašeč dopamin (především v propojení mozkového kmene a limbického systému – tzv. mesolimbická dráha) a neaktivuje tak neuronální systém odměny.

Navzdory vysokému stupni bezpečnosti a nulovému riziku závislosti je psilocybin v USA zařazen na seznam „Schedule 1“ kontrolovaných látek, tedy mezi nejnebezpečnější látky, které existují. Přitom pro umístění látky na tento seznam by měla látka disponovat 3 charakteristikami: nemožnost látku lékařsky použít, nebezpečnost užití i pod lékařským dohledem a vysoký potenciál zneužití. Jak vyplývá z tohoto textu, psilocybin nesplňuje první dva body a třetí bod je diskutabilní.

Vztah psilocybinu a schizofrenie

Příznaky i subjektivní popisy jedinců intoxikovaných halucinogeny v mnohém připomínají akutní psychózu. Probádání podobnosti stavů mozku při intoxikaci a psychóze pomocí moderních měřících metod vedlo k hypotéze společného neurobiologického základu obou fenoménů. Díky tomu, že pokusy na zvířatech ukázaly podobný trend změny mozkové aktivity u lidí a zvířat pod vlivem halucinogenů, lze považovat farmakologický animální model akutní psychózy za validní. S těmito modely můžeme lépe porozumět neurobiologii schizofrenního onemocnění, ale i testovat nové antipsychotické léky.

Schizofrenie je chronické onemocnění, jehož projevy sestávají z dvou hlavních skupin příznaků. Jednak pozitivních, jako jsou poruchy vnímání (halucinace), myšlení (bludy) a emotivity (silné prožitky), a také negativních (apatie, afektivní oploštělost, ztráta vůle). Psilocybinová intoxikace se od schizofrenie zásadně liší hned na několika úrovních.

p
Negativní příznaky se nevyskytují v průběhu akutní intoxikace psilocybinem, ačkoliv jsou typické pro chronický průběh schizofrenie. Lze je nahlížet jako adaptaci mozku na dlouhodobé informační přetížení. Na rozdíl od převážně sluchových halucinací u schizofrenie bývají halucinace indukované psilocybinem vizuální. V neposlední řadě intoxikovaný jedinec jedná cíleně, tedy ví, že změny vnímání způsobil vlastním jednáním, je tento stav schopen obvykle kriticky přezkoumávat a do velké míry ho kontroluje. V případě ztráty kontroly lze situaci vyřešit jednorázovou psychologickou či farmakologickou intervencí. Navzdory těmto faktům je třeba pamatovat na to, že u predisponovaných jedinců může psilocybin psychotické onemocnění indukovat.

S vypůjčením pohádkové metafory lze uzavřít, že halucinogeny nám umožňují stát se na několik hodin „Alenkou v Říši divů“ – dovolují nám nahlédnout do světa podobného světu schizofrenních pacientů. Po návratu do reality poznatky z Říše divů mohou, pokud na nich umíme pracovat, hluboce pozitivně ovlivnit naše prožívání. Je dost možné, že tyto zkušenosti by mohly pomoci terapeutům zlepšit komunikaci s jejich pacienty. Mapováním Říše divů pod vlivem psychedelik nám jednou může umožnit objevit „bludný kořen“, přes který se pacient bude schopen navrátit zpět do normálního života.

Nová doba

Při užívání halucinogenů nejde o dosažení „high“ stavu, ale o systematickou práci se sebou samým. V tom právě tkví problém moderní doby, protože užívání psychedelik se vymklo z rituálního kontextu, který chránil jedince před tím, aby používání těchto nástrojů zevšednělo a zároveň dodával psychedelickým výletům religiózní rozměr, který usnadňoval využití změněných stavů vědomí k osobní transformaci. C. G. Jung tuto práci metaforicky přirovnává k nutnosti sestupu do temné jeskyně, aby bylo možné vystoupit na vrchol hory.

V současnosti se odehrává boj mezi lačnými vynalézavými uživateli, kteří stíhají syntetizovat nové, zatím neznámé (z toho plyne i jejich nebezpečnost) deriváty tradičních molekul rychleji, než je stihnou zákonodárci zakazovat. Takové psychoaktivní látky jsou pak běžně k dostání i pro nezkušené uživatele, což tragikomicky podtrhuje absurditu protidrogové politiky. Myslím si, že by bylo lepší obrátit pozornost zpět k starým osvědčeným molekulám, jejichž potenciál, jak vědecký, tak personální, nebude ještě dlouho vyčerpán – a psilocybin mezi ně jednoznačně patří. Namísto hledání nových látek bychom se měli zaměřit spíše na znovunalezení smysluplného kontextu jejich užívání.

Současné studie svou argumentací vrací po desítkách let psilocybin zpět do zorného pole psychiatrie. A nejen té - upozorňují nás totiž, že vedle využití psilocybinu k modelování onemocnění a k terapii nesmíme opomenout jeho základní význam pro osobnostní rozvoj. Psilocybin patří do základní sady nástrojů, které zkušenému uživateli umožňují stát se lepším člověkem.

Výzkum halucinogenů byl až donedávna pokládán za uzavřenou kapitolu. Tato situace se začíná v posledních letech měnit a opět se mu začíná dostávat adekvátní pozornosti. Předchozí díl otištěný v minulém čísle pojednával o léčebném potenciálu psilocybinu, spektru jeho účinků na lidskou psychiku a možných nežádoucích účincích.


Dále by vás mohlo zajímat…
Psilocybin  2. část: Starý klíč s potenciálem otevřít brány psychedelického výzkumu v moderním věku

24.3.2013
Kratom: nenápadná euforie

Psilocybin  2. část: Starý klíč s potenciálem otevřít brány psychedelického výzkumu v moderním věku

10.1.2011
Konopí – léčivá pochoutka

Psilocybin  2. část: Starý klíč s potenciálem otevřít brány psychedelického výzkumu v moderním věku

10.8.2016
Psilocybin: starý klíč s potenciálem otevřít brány psychedelického výzkumu v moderním věku (1.část)

Psilocybin  2. část: Starý klíč s potenciálem otevřít brány psychedelického výzkumu v moderním věku

4.9.2012
LSD: Promarněná šance?


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2018 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu