14

Magorovi bych do nebe poslala pivo a panáka

Mudr. Eva Tomková Zachraňovala Jirouse a kdyby byla starší, možná by seděla v base stejně jako on. Její máma totiž byla jednou z nejvýznamějších disidentek v socialistickém Československu.

Magorovi bych do nebe poslala pivo a panáka

Byli jsme domluveni, že se sejdeme v půl páté v její ordinaci. Drze jsem vešel a paní doktorka zrovna promlouvala s asi osmiletým klukem. Držela ho za ruce a cosi mu trpělivě vysvětlovala. Počkal jsem chvilku v čekárně, po chvíli kluk s tátou dokončili terapii a rozhovor mohl začít. Neměla moc času. Spěchala na schůzku s chlapíkem z občanského sdružení Magorův statek, které založily Jirousovy děti. MUDr. Eva Tomková je aktivistka a rebelka tělem i duší. Zachraňovala legendární Automat Svět, jímž se inspirovali a kam na pivo chodili třeba Hrabal, Boudník a Bondy. Zachraňuje odkaz Ivana Martina Jirouse a zachraňuje, kromě mě, i spoustu opravdu nemocných dětí. Já nechtěl dělat rozhovor v ordinaci. Chtěl jsem u rozhovoru o Magorovi pít pivo.

Tak paní doktorko, jdeme na to! Můžeme si tykat?

V hospodě jo, ale v ordinaci ne, to by nebylo lege artis!

Nedávno skončila třináctidenní prohibice v Čechách.

Mně prohibice vůbec nevadila, protože já nepiju tvrdý alkohol.

Tohle číslo je zčásti věnováno i vzpomínce na Ivana Martina Jirouse, alias Magora, od jehož smrti v dnešních dnech uplyne rok. Jak ty ses k němu vůbec dostala?

To je ale na dlouhý povídání! Já jsem ho potkala v hospodě na Pavláku, kde mi recitoval básně. Vlastně úplně poprvý to bylo na Silvestra v osmdesátým devátým, a to mi dal málem do držky. Zeptala jsem se ho totiž, proč se nestal ministrem kultury. No a pak už s matkou kandidovali za HOS, Hnutí za občanskou svobodu.

Takže to byl váš rodinný přítel?

Dá se to tak říct. Od tý doby k nám vždycky vtrhnul a vběhl do obýváku, kde byl krb, ve kterém on velmi rád topil. Tahal dříví ze Stromovky do Bubenský a ten krb rozpálil vždycky úplně do ruda. Byly to krásný časy. Pokaždé nám pak do noci recitoval a my ho nábožně poslouchali.

A jakej byl v soukromí? Měl pověst velkýho opilce.

Já myslím, že byl úplně stejnej jak v soukromí, tak na veřejnosti. Byl hrozně citlivej člověk. Měl chvilky, kdy jsem se ho bála, a pak měl i někdy takový těžší chvilky. Hodně těžký taky na konci svýho života, kdy nepil půl roku. Na můj příkaz.

Z hlavní světnice s legendární dírou v zemi byla většina autentických předmětů bohužel rozkradena.

Byla jsi jeho psychiatr?

Ne, vůbec ne. Brala jsem ho jako velmi významného rodinného přítele.

Zakázala jsem Magorovi pít, protože mu v té době už asi potřetí praskly jícnové varixy. Vždycky říkal, to je dobrý, já si musím jenom lehnout, praskla mi žilka. No, a dopadlo to tak, že skončil na anesteziologicko-resuscitačním oddělení v Třebíči, kde mu zachránili život. Já jsem pak zkoušela ten jeho život prodloužit ještě o kousek dál. Ptal se mě, jestli může pít a já řekla, že nemůže. Už nikdy! Chtěl vědět, jestli může alespoň birrela a na to jsem odpověděla, birrela si chlastej od nevidim do nevidim.

A poslechl?

Poslechl. Ale nebylo to jednoduchý. Měl samozřejmě těžkej abstinenční syndrom a určitě i chmury na duši. Když se ho někdo zeptal, jak se má, odpovídal: „No, dal bych si toho panáka..."

Nikdy jsem ho ale jako psychiatr neléčila. Magor nebyl žádnej blázen. Přezdívka Magor vznikla úplně jinak. Vozila jsem ho na diabetologii a hrozně jsme si to v tom září a říjnu minulýho roku užívali. Vnímal tehdy intenzivně každej lísteček, jak se mění jeho barva, jeřabiny, a ptal se mě, kdo to asi maloval? A já teprve časem na tu odpověď přišla.

A jak vlastně Magor zemřel?

V září před rokem byl ještě dobrej. Měl narozeniny ve Vagonu, normálně jsme je slavili, on už teda jenom tím birrelem, no a pak v listopadu náhle umřel. Ten den před jeho smrtí jsem s ním mluvila dvakrát a bylo mu špatně. Mluvil ještě s dalšíma lidma, ale nikomu z nich neřekl, že krvácí. Bohužel. Praskly mu zase ty jícnový varixy. A nikdo nebyl v dosahu, aby ho rychle zavezl do nemocnice. Ale já myslím, že už možná ani nechtěl.

Na dvoře je znát práce brigádníků, kterým osud statku není lhostejný.

Řekni mi něco o občanském sdružení Magorův statek?

Nevím, jestli jsem na to ta správná osoba, protože o tom nejvíc bude vědět Františka Jirousová. I když asi to napadlo mě, založit nějakou nadaci nebo občanské sdružení, aby ten jeho statek v Prostředním Vydří nespadl.

O letošních Velikonocích jsem koukala, že už se dost naklání. Byl v takových mírných rozvalinách. Ta největší stodola už spadla. Tak jsem kontaktovala jeho děti, že bych jim s tím ráda nějak pomohla. Že to prostě nesmí spadnout! Mně přijde hrozně důležitý, aby to místo, který pro něj tolik znamenalo, který tak miloval a trávil tam rád svůj pozemský čas, zůstalo zachováno. Je to prostě důležitý místo. Navíc je vzdálený jen dva kilometry od jeho hrobu. Snad se ten statek podaří zachránit.

Co tomu statku tedy hrozilo?

No nejenom zřícení. Někdo to chtěl koupit. Jenže nepočítal s tím, že pro Františku i pro další Magorovy děti je to taková srdeční záležitost, že to nepůjde. A podle knížky Magor dětem se zrodilo heslo Děti Magorovi. Že se zase teď postarají ony. Pokud vím, děti měl tři. A ty se to snaží zachránit. Teď se tam dělají takový zásadní práce, aby to opravdu nespadlo. Záchranný práce před zimou. Opravili jsme zdi a okna, prokáceli zahradu. Opravujeme studnu. Já tu studnu sponzoruju, protože tatínek byl vodárník a chci aby tam tekla čistá, pitná voda.

A co ta legendární díra v podlaze v hlavní světnici?

To je zajímavá historie. Podle verze, kterou uvádí rodina, vznikla díra v podlaze údajně za úplňku, kdy se Magor rozhodl, že vlastně nemá smysl hledat poklad jinde než na svým vlastním statku. A že ten poklad bude nejspíš zakopanej v hlavní světnici. Přesně tam, co zrovna stál.

Rozmlátil hezkou dřevěnou podlahu a kopal. Hlouběji a hlouběji. Pak už to nedokopal. Tam je spousta započatý práce. On hodně věcí rozdělal a máloco dokončil. Prostě poklad nebyl nalezen. Po Magorově smrti se tam našla akorát krabice s jeho spisy, které nikdy nevyšly.

Z domu sice spousta věcí zmizelo, ale na hrobě stále přibývají upomínkové předměty.

Takže poklad byl nakonec nalezen!

Ale ne pod podlahou. Přímo ve světnici za piánem.

Poklad kopal poklad. Možná si ani neuvědomoval, že ten poklad ve světnici je on sám.

To si neuvědomoval. Mám pro tu díru ještě trochu jiné vysvětlení. On fakt žádnej magor nebyl. Musel mít pro to nějakej hlubší, filozofickej důvod, proč kopat do země ve svým domě. Existuje jedna modlitba s veršem, který zní asi takhle: „Přála bych si ve svém domě kající mlat." Myslím si, že se spíš chtěl hluboce kát. Kvůli Juliáně, své druhé ženě.

Máš nějakou vzpomínku na Magorův pohřeb?

Ten pohřeb byl neuvěřitelně krásnej. Netušila jsem, že je něco takovýho vůbec možný. Že člověk jednou bude rád vzpomínat na jeho pohřeb. Bylo to magický. Vytáhl tisíc lidí stošedesát kilometrů daleko od Prahy a všichni tam koncem toho listopadu opravdu přijeli! Přesně na místo, kde to měl nejradši. I jeho hrob je na tak nádherným místě s výhledem do kraje, že mě to fascinuje dodneška. Ale já ten pohřeb prožívala v transu. Už rok se z toho, co se stalo, vzpamatovávám. Ještě k tomu jsem na tom pohřbu byla asi jediná střízlivá, protože jsem řídila, a tak jsem to snášela ještě hůř.

Já úplně střízlivej nebyl a pamatuju si hlavně ty černý vrány nad našimi hlavami.

A na louce vedle hřbitova se zjevil jezdec na bílém koni. To byl hodně mysteriózní zážitek.

Jak to na Magorově hrobě vypadá teď, po roce?

Krásně. Lidi mu nosej kytky a nechávají mu vzkazy. Má tam lahváče, panáky – no teď, za prohibice mu je někdo vypil... Ale má tam všechno. Kdyby náhodou vstal z mrtvých, aby měl všechno u ruky. Je tam zasazený konopí, který přerostlo i kříž na hrobě. Všechno má připravený. Jsou tam labutě, andělíčci, všechno, co miloval. Nádherný kytky, je to fakt nejkrásnější hrob na světě. Všem doporučuju tam jet. A přivézt lahváče! Nebo něco, co ho potěší.

 A trávu.

No, on nikdy nekouřil. Ani trávu. Já myslím, že to spíš jedl. Že to užíval jinak.

A co Magor a ostatní drogy?

Asi všichni vědí, i on sám to o sobě tvrdil, že je alkoholik, měl s tím velký problémy a několikrát v životě abstinoval. Jeho zásadní drogou byl lupulin, pivo. A měl rád destiláty, hlavně slivovici. Jiné drogy si držel dost od těla. Strašně rád chodil na houby, byl to velkej houbař. Takže třeba lysohlávky, ty nepochybně ochutnal. Ale znal všechny houby. I latinskými názvy! Byl na to odborník.

Od té doby, co je zde básník pohřbený se ze hřbitova v Kostelním Vydří stalo frekventované poutní místo.

Proč se pořád někde svlíkal donaha?

Nahý jsem přišel na svět. Já pro to mám jenom tohle vysvětlení. Myslím si, že to bylo jeho gesto. Potřeboval se oprostit úplně od všeho a vydat se lidem napospas. I všanc. Rozhodně si nemyslím, že to byl nějakej úchyl, kterej se chtěl jen tak předvádět. Když vstoupil na pódium, svlíkl se, rozpřáhl paže a předstoupil přede všechny, to bylo velmi odevzdané gesto. Mě to nikdy nepobuřovalo a nepohoršovalo, ale některý lidi ano. Možná to mělo souvislost s tím, že když ho poprvé zavřeli, musel se před tou komisí bachařů svléknout donaha a takhle před ně předstoupit. To bylo jistě velmi nedobrovolné. Možná si to trauma takhle odžíval.

Co bys Magorovi vzkázala do nebe?

Myslím, že by měl velikou radost z toho, kdyby věděl, že jsme začali pracovat na jeho statku, že tam jezdí lidi, dělají brigády, že posílají peníze, a že děláme všechno pro to, aby to stavení nespadlo. To bych mu vzkázala do nebe. A poslala bych mu tam pivo a panáka, které jsem mu tady zakázala pít.

Na jednom z happeningů za záchranu Automatu Svět, který se konal 10. 10. 2010, slíbila Eva básníkovi Ivanu Martinu Jirousovi, že její příští petice bude podporovat jeho nominaci na Nobelovu cenu za literaturu. Téměř se jí to podařilo prosadit, avšak v noci z 9. na 10. listopadu, den před jednáním o nominaci, které se mělo konat 11. 11. 2011 v 11.hodin, básník zemřel.

MUDr. Eva Tomková

Narozena 1963 v Praze. Dcera scénáristky a spisovatelky Evy Štolbové, přední české disidentky. Po gymnáziu nebyla přijata na FF UK, obor český jazyk – literatura, rok navštěvovala nultý ročník, poté vystudovala Fakultu dětského lékařství UK. Od roku 1988 pracuje jako psychiatr, od roku 1998 zejména jako dětský a dorostový psychiatr v soukromé praxi v Praze 8. Organizovala petici za záchranu Automatu Svět v pražské Libni. A společně s dcerou Ivana Martina Jirouse, Františkou, letos iniciovala založení občanského sdružení Magorův statek, které usiluje o celkovou rekonstrukci a následné využití Jirousova statku na Vysočině pro kulturní a badatelské účely. Spolupracuje rovněž s organizátory Ceny Andreje Stankoviče, udělované každoročně nezávislým nadějným filmařům.

 


Dále by vás mohlo zajímat…
Magorovi bych do nebe poslala pivo a panáka

27.3.2013
High Tech

Magorovi bych do nebe poslala pivo a panáka

17.9.2010
Na návštěvě u outdoorovejch profíků

Magorovi bych do nebe poslala pivo a panáka

21.6.2011
Magazín na United Islands 2011

Magorovi bych do nebe poslala pivo a panáka

2.11.2012
Listopadový magazín Legalizace č. 14 právě v prodeji!


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2017 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu