Aktuální článek
Stavění s konopím: Co ukázaly rekonstrukce venkovských domů

Stavění s konopím: Co ukázaly rekonstrukce venkovských domů

  • Před rokem jste na stránkách magazínu Legalizace mohli zaznamenat pozvánku na stavební dílny projektu Stavíme s přírodou: Konopná Odyssea. Projekt zahrnoval celkem tři vícedenní dílny, na které si pro informace a praktické zkušenosti s konopím, udržitelným způsobem života a stavebním využitím konopného pazdeří přijelo na třicet mladých lidí z celé republiky.

Chyběli jste? Nemusíte smutnit. Z dílen vznikl dvacetiminutový dokument, jenž i laikovi pomůže pochopit, odkud se berou konopné stavebniny a jak se s nimi pracuje. Zároveň s videodokumentem vznikla psaná analýza dopadu použitých materiálů na životní prostředí – jejich životního cyklu.

Hlína domácí: známka A ++

Z analýzy vyplynulo, že:

I.  

Mají-li být konopné stavebniny rozšířeny jako přírodní a zdravý stavební materiál, musí být dostupné místně; ideálně jako v místě (ekologicky) pěstovaná a (obnovitelně) zpracovávaná surovina, podobně jako je tomu u slámy. V našem případě jsme museli konopné pazdeří převážet někdy i stovky kilometrů.

Nejdříve jsme organizovali přepravu konopných balíků od zemědělce Václava Lapky z Rakovnicka ke zpracování do rakouského Pibersteinu, šumavské obce nedaleko Vyššího Brodu. Spolu s dopravou získaného materiálu na místa dílen, do Vacíkova a Kunžaku, nacestovalo námi používané pazdeří (asi 400 kg) kolem 450 km (což znamená přibližně 70 litrů spálené nafty, tedy při použití malého náklaďáku přes 200 kg oxidu uhličitého navíc a vícenáklady přibližně 2,50 Kč/kg materiálu).  V druhém případě jsme pro pazdeří do izolačních podlah jeli do likvidované tírny Lenka Kácov ve středních Čechách osobním automobilem s vozíkem. Podnikli jsme dvě cesty, každá z nich byla dlouhá 224 km, což představovalo celkem kolem 36 litrů spálené nafty a 70 kg CO2 při získání 650 kg materiálu. Místní pazdeří u nás v tuto chvíli není, tak jako není stroj, který by je pomohl získat. I proto Konopa spolupracuje na vývoji dekortikátoru. Zároveň se nabízí možnost replikovat rakouskou technologii u nás (v ceně kolem 350 000 Kč).

Konopno-vápenné omítky v interiéru chalupy č. 50 v Kunžaku u Jindřichova
Hradce – současném sídle o. s. Konopa

II.

Chceme-li snížit ekologickou stopu používaných materiálů na minimum, musíme omezit použití neobnovitelných surovin, především vápna a cementu. Vápenné směsi složené většinou z 80 % ze vzdušného vápna a z 20 % z hydraulického vápna, příp. smíchaného s cementem jsou nejčastěji používanými pojivy míchanými s pazdeřím při výrobě tzv. konopného betonu. Tím se vyplňují stěny hrázděných domů, nahazuje se jako termoregulační dekorativní omítka, izolují se jím podlahy i stropy.

Jak vzdušné, tak hydraulické vápno se stejně jako cement získávají vypalováním vápence – kamene těženého v povrchových dolech. U nás např. na Čertových schodech v Českém krasu či na kopci Kotouč ve Štramberku na Moravě. Jednotlivé vápenné produkty se liší především teplotou vypalování a čistotou použitého minerálu. V případě vzdušného vápna jsou teploty nejnižší (od 900 do 1100 °C) a vápenec nejčistší, u hydraulického vápna jde o příměsi vyvřelin a dalších „nečistot“ s obsahem křemíku a vypalování při 1050 – 1200 °C. Podobně znečištěný (nejčastěji struskou) je i cement pálený při teplotách přes 1400 °C. Důležité jsou vlastnosti těchto materiálů – hydraulické vápno i cement mají schopnost tuhnout i pod vodou, což je nezbytné chceme-li dosáhnout vytvrdnutí vlhkostí nasáknutého pazdeří ve směsi. Na druhé straně, vzdušné vápno je živějším materiálem, v němž volné vápenaté částice postupem času přijímají ze vzduchu oxid uhličitý a tím zrají a tuhnou. Vzdušné vápno je přitom schopno přijmout až 80 % oxidu uhličitého vypuštěného do ovzduší během jeho výroby. I díky tomu, s ohledem na skutečnost, že vápenné směsi tvoří maximálně 50 % objemu konopných betonů a hydraulické vápno či cement tedy přibližně jen 10 % celkového objemu směsi, si konopné betony zachovávají  negativní bilanci CO2. Čili objem kyslíku vypuštěného fotosyntézou konopím (na jednu tunu stonku připadá asi 1,82 t pohlceného CO2) je vyšší než objem oxidu uhličitého vypuštěného při jeho zpracování a zpracování vápenných pojiv. Připočte-li se k tomu schopnost vzdušného vápna vázat oxid uhličitý zpět do své struktury, dostáváme veskrze ekologický obrázek stavebního materiálu. Převedeno opět na ekvivalent oxidu uhličitého jsme v každé tuně použité vápenné omítky uskladnili 120 kg CO2 (nebýt dopravy, mohlo být toto číslo ještě vyšší). Musíme přitom ale odhlédnout od vytěžené části krajiny (často velice hodnotné), znečištěného ovzduší, ale i ohrožení vlastního zdraví při práci s žíravým vápnem.

Utahování konopného izolačního betonu – směsi hrubého pazdeří, vzdušného a hydraulického vápna položené v tloušťce 15 cm na hrubém štěrkovém podkladu.

Hlína místo vápna

Doporučení proto zní: všude tam, kde je to možné, nahrazujme vápno hlínou. Hlína použitá jako pojivo je uživatelsky mnohem přátelštější. Při práci s ní nepotřebujete ochranné pomůcky a dobře zpracovaná hlína vytváří v domě úžasné a zdravé prostředí. Přimíchávání pazdeří do hlíny výrazně zvyšuje jeho tažnost a plasticitu. Získaná směs se díky tomu dobře nanáší a praská mnohem méně, než při použití slámy. Pokud se jedná o hlínu vykopanou na pozemku (jako ve Vacíkově) či přímo z podlah v domě (jako v Kunžaku), jde z hlediska životního prostředí (i peněženky) o nejlepší možnou volbu, jež se rovná více než 300 kg pohlceného CO2.

 A to s jedinou výjimkou! Pokud má váš dům problémy se vzlínáním vody, jak tomu u mnoha starších venkovských stavení bývá (a jak tomu je i u našeho domu), vyvarujte se použití hlíny všude tam, kde by kvůli vlhkým stěnám nemusel materiál vyschnout. Hrozil by vznik plísní a taková stěna by nebyla příliš praktická. V našem případě jsme spodní půl metr až metr vlhkých stěn omítali konopím s vápnem, horní část pak konopím s hlínou, někde jen vápnem a na jedné stěně dokonce na rákosovou rohož.

Rakouský zpracovatel konopných stonků Stefan Fölser při drcení konopné řezanky.

Co dodat?
Snad jen, že ti, co na dílnách byli, shledali, že nahodit konopím stěnu či udusat podlahu není zas až tak velká věda. Roční zkušenost ukazuje, že díky vlastnostem pazdeří v hlíně i vápnu, jejich schopnosti izolovat a zároveň akumulovat, prostupnosti pro vodní páry i pěknému vzhledu, si můžeme ze starého, studeného a mnohdy plesnivého domu udělat pěknou chalupu k příjemnému žití. Zkuste to taky!

Více informací z dílen, odkaz na videodokument a psanou analýzu naleznete na www.konopa.cz

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!