11

N.V.Ú. is not dead!

Legendární punková kapela N.V.Ú. oslavuje v roce 2012 svou pětadvacetiletou existenci. Její členové při té příležitosti představili dokumentární film Nepřichází v úvahu, který pojednává o historii kapely od jejího vzniku v osmdesátých letech až po současnost. Vetřeli jsme se na premiéru snímku v Hradci Králové, kde se pila se francovka Alpa řezaná tekutým polévkovým kořením Maggi a v krátkosti vyzpovídali jejich zpěváka Štěpána Málka.

N.V.Ú. is not dead!

Znáš Legalizaci?

Jo, poprvé jsem to čet u kámoše na záchodě. Na záchodě se štosujou časáky, ke kterejm se člověk může vracet, já to mam doma taky. Takový, do kterých můžeš hrábnou za dva roky a vždycky tam najdeš něco k počtení. Jeden můj kámoš říká, že záchod je jeho druhej dětskej pokojíček.

Fandil jsi nedávným studentským protestům?

Fandil, celkem pochopitelně, protože ještě donedávna jsem na univerzitě působil. Nejsem z principu proti tomu, aby se student spolupodílel na vzdělání, ale je otázkou, kde je ta rozumná míra. Jsou děcka, který maj bohatý rodiče a na druhou stranu vidím, jaký brigády vymetá spousta mých studentů. Dneska je pro studenta sehnat brigádu celkem problém. Nehledě na to, že se dělaj šméčka, kdy studenta zaměstnaj na černo, nezaplatěj mu, nebo ho vypálej ve zkušební době, prostě prasečiny. A jak má pak přijít nějak kloudně připravenej, aspoň psychicky, když po nocích někde dělá na baru nebo přes noc doplňuje zboží?

O svém působení na univerzitě mluvíš v minulém čase. Už tam nejsi?

Já jsem musel z existenčních důvodů odejít. Nechci, aby to vyznívalo jako brečení, ale pro chlapa v produktivním věku je učit za 12 tisíc měsíčně na plný úvazek na kebuli. Rozbalil jsem vejplatnici a když jsem viděl 12 300 Kč, tak se ten pankáč ve mě vzepřel a dal jsem výpověď. Což s sebou nese jiná negativa, než kdybych byl odejden. Ale toho kroku nelituju.

Jak jsi tam byl dlouho?

16 let.

Co děláš místo toho?

Teď momentálně dělám sádrokartonáře.

Myslíš, že je punk mrtvej?

Tak pro mě rozhodně ne. Já vždycky velkohubě říkám, že je to můj život.

Není punkovej žánr už vyplejtvanej? Je to pořád ještě o protestu, nebo už jen o muzice?

Já si myslím že o obojím, vždyť se podívej kolem nás.

Co sere konkrétně tebe?

Jako dneska?

Dneska i celkově.

Ono momentálně i celkově to je v podstatě to samý. Je to lhostejnost, stádnost, tupost, to, jak se lidi nechaj opíjet rozhlíkem , jak si mladý lidi nechávaj servírovat instantní rebelie. Vem si časáky pro teenagery, když to začíná slovy jsi-li pořádný rebel, tak budeš nosit tuhle značku, tohle si oblíkat, tohle kupovat a bla bla bla, je toho spousta. Chápu, že obyčejný lidi mají obyčejný starosti. Protože mám děti, musím platit nájem a takový ty věci. Samozřejmě, že bych se mohl odstěhovat na venkov, ale vzhledem k tomu co chci dělat, tak jsem nucen existovat ve velkým městě.

Ale co mě strašně sere, je to, jak je tady v prdeli občanská společnost. Respektive – malý ryby jsou a mají potenciál být dobrými občany, ale bohužel ta naše ryba celkově strašně smrdí od hlavy.

Takže politika?

Já jsem vždycky brojil proti tomu, že je laciný, aby si pankáči otírali hubu jenom o politiku. Ale to, co se teď děje v politice, to je tak strašnej marasmus, to už je prostě výsměch obyčejnejm občanům. Korupce, kamarádčofty, když si vemeš tu snůšku naší politický reprezentace, tak mě to přijde horší a horší. Ono se nemá soudit podle ksichtu, ale každej druhej tam vypadá jak psychopat a má psychopatický chování. A hlavně mě štve, že občan nemá důvěru ve stát a nemá tady zastání. Já jsem měl možnost díky kapele trošku vidět, jak to chodí v Evropě. A například ve Švýcarsku jsem poznal, že občanská společnost může fungovat. Byl jsem v Dánsku, tam to funguje taky. Lidi tam mají slušnej životní standard, platěj ohromný daně, ale platěj je rádi. Oni sami říkaj – my to nemáme problém platit, protože víme, že když se stane nějakej průšvih, tak nás systém nenechá sítem propadnout až na dno. Kdežto u nás to funguje tak, že člověk jen solí daně. A jakmile přestaneš, tak ten stát už nezajímáš. Protože v tu chvíli nejseš dojná kráva, ale seš přítěžek. Vždycky budou vychcánci, co se na tom sociálním systému povezou. Ale většina lidí žádný vyčůranci nejsou, chtěli by dělat, chtěli by normálně žít, chtěli by mít normální rodinu, kterou uživěj, nemaj přahnaný finanční nároky, ale nemaj ani na základní potřeby. Pak tady bují lichva, protože ty lidi prostě nemaj, jsou v prdeli. A tenhle stát jim neposkytne ani pocit, že jim stojí za to, aby se jich někdo zastal. Já jsem si nikdy nemyslel, že bud takhle řvát, aby tady ta garnitura šla do prdele. Ale já nevidím jinou možnost.

Napadá tě nějaká alternativa?

Já sám žádnou alternativu nemám, ta musí zase nějak vzejít z lidí. Pokud se chce pěstovat něco novýho, tak se musí zlikvidovat to starý. Nedávno jsem četl hezkej citát od Karla Kryla, že z práce nás vyhazujou ti, kterým jsme byli nepříjemný už za minulýho režimu a ti, kteří s náma zpívali o svobodě, se zaprodali. Já mam pocit, že se to tak děje. Kolik lidí, na který já jsem za mlada sázel a měl k nim respekt, jsou teď hodný těžkýho despektu! Pokud mam bejt konkrétní, tak například Michal Kocáb, ten se stal parodií sebe sama. Nebo když si vezmu Pavla Béma, s tím jsem léta jezdil po školách s pořadem Drop-in. Tenkrát mi přišel jako šikovnej, rozumnej chlap a v životě bych si nepomyslel, jaký prase se z něho stane.

Jakým způsobem jsi se v protidrogových akcích angažoval?

Po revoluci jsem spolupracoval s hradeckým káčkem. My jsme nezastávali ten model: „Nesmíš a bubu a tytyty!“ My jsme se vždycky snažili vysvětlovat to, že drogy prostě mají svý plusy a mínusy a je na tobě, jak se k tomu postavíš. Trochu jinak, než jak jela klasická protidrogová kampaň, kdy se ukazovaly jen ty zbědovaný trosky. O tom to přece nejni. Kdyby drogy nebyly příjemný, tak to lidi nebudou aplikovat. Nakonec pití je taky příjemná droga, která dělá strašnou paseku. U všeho jde o to najít si svojí míru.

A co marihuana?

Marihuana mě jako látka pro vytváření změněných stavů vědomí moc neoslovila. Párkrát jsem se zhulil, jak se říká. „na kopr“, ale to už je mnoho let. Nebylo to nelibé, ale v podstatě jsem to celkem záhy vypustil, protože mě to nijak neobohacovalo, někdy až otravovalo. Pro mě je největším nářezem realita sama o sobě, takže se raději občas napiju, abych se poněkud vypnul, či zjednodušil. Tekuté substance mi taky víc chutnají. Osobně jsem proti míchání THC a alkoholu, ale to je moje cesta, kterou nikomu nenutím. Stejně jako si nenechám nutit, co vyhovuje jiným. Neříkám, že už si nikdy zelený list nedám, jednou za uherský rok to nevylučuji. Ale když jsem s lidmi, kteří jsou zhulení, tak se v tom za chvíli vezu s nimi, aniž bych si dal jediného práska, a to přestože jsem už dlouho nekouřil. Od té doby, kdy jsem se prvně kvalitně inicioval ganjou mi v tomto směru stále funguje empatie. A co se týká používání trávy jako medicínský alternativy, tak to podporuji naprosto a ve všech formách aplikace.

Podporuješ, nebo i používáš?

Můj tatínek má Alzheimera a pěstujem to pro něj jako bylinu. Dědovi to zas pěstujem na mastičky. Může to být užíváno jako medicína, ale proč by se to nemohlo užívat i jako relaxant?

Nebojíš se, že tě budou policajti prudit, když otiskneme, že pěstuješ konopí?

Jestli se nebojím represí, protože občas pěstuji pro tatínka? Ne, ani nevím, jestli by těch pár kytek bylo trestných a pokud ano, tak v tomto případě je mojí odpovědí vztyčený prostředník.

Tak děkujem za rozhovor a přejeme kapele všechno nejlepší!

Po rozhovoru se Štěpán s kapelou odebral koncertovat do kinosálu, kde se pogovalo v nudlovitém prostranství mezi pódiem a sedačkami. Všichni se pekelně mačkali, ale o to to byla větší zábava. Pankáči jsou skladná rodina a na jeden metr čtvereční se jich vejde víc než slepic ve velkokapacitní drůbežárně. Na Štěpánovi bylo vidět, že ho pětadvacetiletá kariéra s kapelou nijak zvlášť neodrovnala. N.V.Ú. v žádném případě nejsou dead!


Dále by vás mohlo zajímat…
N.V.Ú. is not dead!

2.11.2011
Výzkum mozku a kanabinoidy

N.V.Ú. is not dead!

11.4.2011
Nový web magazínu Legalizace

N.V.Ú. is not dead!

9.10.2018
Kanada: Legalizace jen na oko?

N.V.Ú. is not dead!

23.6.2015
Recenze na knihu Rostlinné omamné drogy


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu