11

Bob Marley: Muž, který rozmlouval s Bohem

Jeho tvář vidíte na tričkách mladé generace zhruba stejně často jako tu šíleného revolucionáře Ernesta Che Guevary. Jenže zatímco argentinský lékař a věrný soudruh Fidela Castra hlásal vyzbrojen doutníkem a kalašnikovem permanentní revoluci a násilné převzetí moci, on, vyzbrojen jointem marihuany a kytarou, zpíval o lásce a harmonii. Už proto budeme dnešní text věnovat raději jemu. Jmenoval se Bob Marley.

Bob Marley: Muž, který rozmlouval s Bohem

Černá máma, bílý táta

Za druhé světové války se na třetím největším karibském ostrově jménem Jamajka odehrály v podstatě jen dvě světově významné události. V roce 1944 se zde začal vyrábět slavný rum Captain Morgan. O rok později, konkrétně 6. února 1945, se zde v městečku Saint Ann Parish narodil osmnáctileté černošce Cedelle (Marley pak o ní ve svých písních zpíval také jako o Ciddy) Robert Nesta Marley. Jeho otcem byl bílý důstojník britské armády Sinclaire Marley, který ale záhy po narození svého syna zjistil, že nutně potřebuje z Jamajky odjet vyřídit něco důležitého a už se nikdy zpátky nevrátil. Jediné, co tak budoucí hudební superstar po dárci genetické informace zůstalo, byl pocit nepatřičnosti, který mu kvůli podílu bílé krve neustále předhazovalo jeho rasově homogenní okolí. I to byl jeden z důvodů, proč se po deseti letech od chlapcova narození rozhodla jeho matka přestěhovat. Domovem se jim stalo hlavní město Kingston, konkrétně pak ghetto Trench Town. Tohle místo rozhodně nepřipomínalo klasický slum, který známe z dokumentárních filmů na ČT2 a kde přijdete o majetek a život dříve, než se stačíte zeptat, kde byste zde sehnali nějaké kvalitní hulení. Trench Town totiž spíše než co jiného připomínalo komunistickou komunu.

Základní zhulenecká škola

Soukromý majetek se zde neuznával, všechno patřilo všem a jediným cílem byla všeobecná spokojenost a harmonie. „Od rána do večera tam někdo na něco hrál. Byl jsem obklopen armádou fantastických muzikantů, kteří mě všichni chtěli učit. Nedovedu si představit, že bych mohl mít lepší školu“, přiznal později Marley při vzpomínkách na své dětství. Jenže nutno uvést, že vedle muziky se místní osazenstvo také dost intenzivně věnovalo vdechování dýmů, vznikajících při spalování konopí. „Prvního jointa jsem měl asi tak v jedenácti. Kolem mne hulili všichni, byla to součást kultury“, zavzpomínal Marley. Právě v Trench Townu poznal budoucí apoštol reggae i své první spoluhráče, se kterými v šestnácti zakládá skupinu Teenagers a natáčí první singl Judge Not. Tehdy ovšem kapela nehrála reggae, ale rychlejší ska. Výrazně se začal Marley hudebně prosazovat až ve skupině Wailers neboli Kvíleči. Tihle vyluzovači zvuků o vysokých frekvencích podepsali smlouvu s prestižním hudebním labelem Island, který jim vydal několik vcelku úspěšných písní. Ve stejné době Marley potkává i svou femme fatale. Tou je zpěvačka Rita Anderson. Před Bohem se stali mužem a ženou v roce 1966 a místo svatební cesty se přestěhovali do USA. Jenže ouha. Ačkoliv v té době jsou Státy přecpané volnomyšlenkářskými hipíky, pořád tam zůstává dost ambiciózních obyvatel, kteří si za každou cenu chtějí urvat kousek toho kapitalistického amerického snu. Podobně soutěživé prostředí bylo pro muzikanta, který se věčně udržoval ve stavu minimálně mírné zhulenosti, hodně jiný vesmír. Vydrželi v něm necelý rok. Návrat na usměvavou a roztančenou Jamajku se záhy ukázal jako jediné možné řešení.

Cesta za lvím voláním

Ovšem nikoliv zkušenost emigranta měla být tou, která ovlivní zcela zásadně život Boba Marleyho. Bod zlomu nastal v roce 1969. Tehdy se mladý zpěvák a kytarista seznamuje s rastafariánskou vírou, kterou záhy on i celá jeho kapela přijímají. Abychom pochopili život a dílo Boba Marleyho, musíme pochopit, co hlásá a v co věří rastafariáni. Toto náboženství vzniklo právě na Jamajce, v třicátých letech 20. století. Kombinují se v něm prvky víry židovské, křesťanské, islámu, ale i animistického náboženství. Jeho vyznavači například nesmí požívat alkohol nebo jíst maso. Na počátku toho náboženství stál černošský aktivista Marcus Mosiah Garvey, který v roce 1920 prorokoval příchod černošského mesiáše. Když je pak o deset let později v Habeši korunován etiopský císař Haile Selassie, znamenalo to pro spoustu Garveyho stoupenců naplnění jeho proroctví o černém spasiteli. Císařovo předkorunovační jméno navíc zní rás Tafari Makonnen, z něhož rastafariáni odvozují svůj název. Císař je pro ně vtělením Boha neboli Jaha, který má vyvést veškerý africký lid do země zaslíbené - Etiopie. Černoši, kteří byli jako otroci odvlečeni do Karibiku, navíc věří, že jsou přímými potomky krále Šalamouna a královny ze Sáby - považují se tedy za jeden ze ztracených izraelských kmenů. Proto také mají ve znaku lva Judského a jejich dredy mají připomínat hřívu tohoto zvířete - zde je patrná jasná analogie s židovskými pejzy. Vlajkou rastafariánů je bývalá vlajka Etiopie, složená z vodorovného zeleného, žlutého a červeného pruhu.

„No woman, no cry“, řekl Bůh

Velký význam pro tuto kulturu má i marihuana, kterou nazývají Kay, a jejímž kouřením prý mohou komunikovat s Jahem. Kromě toho také rastafariánství odmítá jakýkoliv zásah do lidského těla. To rastafariáni považují za boží dílo, a tudíž je nedotknutelné. Jak se později dozvíme, právě tato část náboženství se nakonec stane osudnou největší ikoně rastafariánů - Bobu Marleymu. Ale nepředbíhejme. Jsme na začátku sedmdesátých let, kdy se z Wailers postupně stává hudební fenomén celosvětového významu. Rastafariánství je totiž pokračováním životní cesty mnoha hipíků ze šedesátých let. Díky tomu se rychle šíří celou západní kulturou a to včetně desek skupiny Wailers. Jenže s každou další prodanou deskou se v kapele zvyšuje i rozdílnost představ o tom, kam by měla skupina směřovat. V roce 1974 se Wailers rozpadají. Marley ale dlouho umělecky netápe. Zakládá hned nové uskupení, ve kterém je i ženské pěvecké trio pod vedením jeho ženy. První hit na sebe nenechá dlouho čekat a jde o hit, jakých světová pop music mnoho nepamatuje. No Woman, No Cry se rázem stala jednou z nejhranějších skladeb na světě a zůstalo jí to do současnosti. Pro mnohé, a nejen rastafariány, je důkazem toho, že skrze Boba Marleyho, po požití marihuany samozřejmě, nechal Bůh promlouvat svou dokonalost. Jen tento hit zajistil dredatému zpěvákovi z Jamajky uměleckou nesmrtelnost, s tou skutečnou to ovšem bylo horší. Marley si ještě užívá pobyt v Británii, který sice nezačíná dobře, když u něj celníci objevují značně naditý pytlík s konopím, ale umělecky dopadá na výbornou. Během něj vznikají skvělá reggae alba Exodus a Kaya a umělec na absolutním vrcholu se vrací na Jamajku v pozici poloboha.

Život si za peníze nekoupíš

Ta se ale pořádně otřese v roce 1978. Bob se zdánlivě banálně zraní při fotbale. Jenže lékaři při jeho ošetření objeví zhoubné rakovinné bujení. Marley totiž zřejmě po svém otci zdědil dispozice k rakovině kůže, která je jinak u černochů extrémně vzácná. V souladu s rastafariánskou vírou odmítá operaci a dál beze změny koncertuje. Léčba v podobě kouření marihuany nezabírá, a tak se zdravotní stav mladé hvězdy rychle horší. Poslední koncert se odehraje v Pittsburghu v roce 1980. Marleyho tvář během něj už nese velmi patrné známky tvrdého a neúspěšného boje s rakovinou. Bolesti jsou nakonec tak nesnesitelné, že zpěvák souhlasí se zahájením chemoterapie. Ta ho zbavila osm let nestříhaných dredů, ale nikoliv smrtelné nemoci, která se mu kvůli zanedbané léčně rozšířila do plic a do mozku. V květnu 1981 v Miami Bob Marley umírá. Poslední slova patří jeho synovi Ziggymu a zní: „Život si za peníze nekoupíš“. Velkolepé rozloučení se odehrává v hlavním městě Jamajky, odkud jsou jeho ostatky převezeny do rodného městečka a uloženy v kopci Nine Miles. Spolu s ním je pochována i kytara Gibson Les Paul, fotbalový míč, marihuanový puk, prsten, který mu dal etiopský princ Asfa Wossen a Bible. Z Marleyho hrobu se záhy stává poutní místo pro všechny, kteří věří v sociální smír a harmonii, v lásku a v život bez násilí; Marley sám pak celosvětovou ikonou, jejíž velikost lze srovnávat s Johnem Lennonem, Marilyn Monroe nebo Elvisem Presleym.

Profil:

Robert Nesta Marley (1945 - 1981)

Jamajský hudebník, který se stal průkopníkem a propagátorem hudebního stylu reggae. Proslul svým vzhledem, pro který byly typické dredy a joint marihuany. Je autorem řady hitů, z nichž zřejmě nejslavnější je písnička No Woman No Cry. Spolu s běžcem Usainem Boltem patří mezi nejslavnější Jamajčany v historii. Vystupoval spolu s kapelou Wailers. Byl jednou ženatý, jeho manželkou byla zpěvačka Rita Anderson.       


Dále by vás mohlo zajímat…
Bob Marley: Muž, který rozmlouval s Bohem

15.2.2013
Vaříme s konopím - Konopný svařák

Bob Marley: Muž, který rozmlouval s Bohem

14.6.2012
Vyplň krátký dotazník a vyhraj předplatné magazínu Legalizace!

Bob Marley: Muž, který rozmlouval s Bohem

24.9.2012
Magazín Legalizace žádá trávu pro všechny!

Bob Marley: Muž, který rozmlouval s Bohem

23.1.2013
Podpoří nový prezident legalizaci konopí?


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2018 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu