Austrálie: Stát „svlékacích“ kontrol

Trvalo to dlouho, ale nakonec se dočkaly. Dne 9. září 2019 obdržely Rachel Evansová a Susan Priceová konečně písemnou omluvu od policejního sboru státu Nový Jižní Wales za to, že byly v minulosti nezákonně svlečeny během prohlídky kvůli domnělému držení drog.

Austrálie: Stát „svlékacích“ kontrol

Téměř dva roky zpátky, 10. října 2017, se obě dlouholeté aktivistky zúčastnily protestu proti odmítnutí azylu uprchlíkům na ostrově Manus. Během demonstrace byly zatčeny a převezeny na policejní stanici do čtvrti Newtown. Celá protestní akce vypadala jen jako malý neškodný pochod, který se odehrával v blízkosti areálu Australského technologického parku ve čtvrti Eveleigh v západní části města Sydney. Demonstrace se však záměrně překrývala s charitativní akcí pořádanou bývalým australským premiérem Tony Abbottem. Ačkoli se účastníci chovali vcelku mírumilovně, policie akci zastavila ještě, než se pochod stihl dostat do blízké čtvrti Redfern. Evansová uvedla: „Obklíčili nás ze dvou stran. Policajti se k nám začali nebezpečně přibližovat a snažili se nás zastavit. Se Susan nás chytili a zavřeli do policejní dodávky. Lidi kolem volali: ‚Pusťte je!‘ Viděly jsme, jak s jedním z protestujících mrštili o stěnu auta a pak ho začali mlátit. Jeden chlap dokonce skončil v nemocnici a později jej obžalovali z toho, že se údajně dotknul kabátu premiérovy sestry. Ukázalo se ale, že to byl výmysl.“

Represe mládeže a Austrálců

Rachel a Susan se na první pohled nijak nelišily od zbytku nedělního osazenstva v kavárně Glebe. Na rozhovor přišly v obnošeném džínovém oblečení. Na slunci se jim leskly šediny a na tvářích byste u nich marně hledali byť i náznak make-upu. Bělošky ve věku 44 a 51 let zkrátka nezapadají do obvyklého profilu těch, které australská policie při prohlídce běžně vysvléká. Nedávný report Univerzity Nového Jižního Walesu vyhotovený pod vedením právního centra v Redfernu nazvaný „Přehodnocení osobních prohlídek ve státě Nový Jižní Wales“ (Rethinking Strip Searches by NSW Police) uvádí, že kontroly podobného charakteru se většinou zaměřují na Austrálce a mládež ve věku 18 až 25 let.

„Je to nestydaté, jakým způsobem někdo dokáže zneužít svých pravomocí. A kdekdo se tomu podvolí, protože se chce odtamtud dostat pryč co nejdřív.“ 

Za poslední čtyři roky došlo ke zvýšení počtu osobních prohlídek bez oblečení v Novém Jižním Walesu o 46,8 procent. Na australských hudebních festivalech nejsou bezpečnostní kontroly ničím novým. Na tradičních oslavách Mardi Gras probíhají prohlídky u vstupu již od roku 2015 a po letošních březnových volbách se nacházejí provizorní bezpečnostní stanice i u vchodu hlavního nádraží v Sydney. 

Potenciálně nebezpečné osoby

Evansová vypráví: „Z ničeho nás neobvinili. Nechtěli ani vidět moji občanku. Hned po příjezdu na stanici mě vytáhli z dodávky a odvedli mě do cely, kde na mě čekaly dvě policistky. Řekly mi, ať si sundám triko a podprsenku. Když mi přikázaly, abych se otočila, všimnula jsem si kamery. Nejvíce mě ale zaskočilo, když mi nakázaly, abych si sundala kalhoty. Odmítla jsem a ohradila se, že chci vědět, jestli je to součástí jejich běžné praxe, protože to podle mě nebylo normální. Odpověděly mi, že pokud se mi to nelíbí, tak sem místo nich přijde někdo jiný. Pochopila jsem to jako výhružku, že by sem poslaly místo sebe muže.“

Susan Priceová byla zatčena vůbec poprvé a vzpomíná na to takto: „U mě to probíhalo trochu jinak. Napřed mi svlékly horní polovinu těla, posléze i dolní. Pak mi řekly, ať si dřepnu, že to tak dělají se všemi zadrženými. Prý to je jejich povinnost. A to podle mě dokazuje, že se opravdu jedná o standardní praktiku. Už se mi však nezmínily, že se má podobně jednat pouze s ‚potenciálně nebezpečnými osobami‘, tedy s těmi, kteří by mohly mít u sebe předmět, kterým by mohly ublížit sobě nebo někomu jinému… Na stanici za námi přišli přátelé, kteří se po nás ptali, a policista u vchodu jim ani nepotvrdil, jestli jsme opravdu uvnitř. Hned jak s námi skončili, vyvedli nás z budovy zadem na parkoviště. Bylo to celé velmi zvláštní.“ 

„Pokud si policista při zatčení jen tak pro nic za nic usmyslí, že někoho svleče donaha, je to naprostá nehoráznost.“ 

Evansová dodala: „Měly jsme u sebe jen transparent a megafon. Řekla bych, že bylo zřejmé, za jakým účelem jsme se akce zúčastnily. Tak proč by si někdo myslel, že u sebe schováváme ostré předměty nebo tak něco?“ Rachel patří v Sydney mezi známé aktivistické tváře, demonstrací se zúčastňuje už od svých šestnácti. Městští policisté z místní čtvrti Surry Hills jí už neřeknou jinak než křestním jménem. „Jsou to drzouni,“ komentuje to Evansová. Nic z toho, co doposud zažila, ji však nemohlo připravit na její poslední zkušenost s policií. „Je to nestydaté, jakým způsobem někdo dokáže zneužít svých pravomocí. A kdekdo se tomu podvolí, protože se chce odtamtud dostat pryč co nejdřív. Svého času se navíc o důkladných osobních prohlídkách moc nemluvilo. Proto nás to celé tak zaskočilo.“ Vysvléci osobu bez svolení je porušením australského zákona o pravomocech a povinnostech pořádkových složek, který platí i pro policii ve státě Nový Jižní Wales. Uvedená pasáž zákona, která zmiňuje „potenciálně nebezpečné osoby“, byla již mnohokrát kritizována pro svou vágnost a nepřesnost. Na její nedostatky již poukázal nespočet právních odborníků, a to včetně Samanthy Leeové, expertky na policejní pravomoci z právního centra v Redfernu. Evansová o jednání newtownské policie zmínila ještě toto: „Nejspíš k té prohlídce dostaly rozkaz. Ani jedna z nich neměla kdovíjak vysokou hodnost.“ K tomu Priceová dodala: „Pokud si policista při zatčení jen tak pro nic za nic usmyslí, že někoho svleče donaha, je to naprostá nehoráznost.“ 

Žaloba a vyšetřování

Obě ženy se rozhodly vydat písemné prohlášení a zaslat jej lokálnímu poslanci za Stranu zelených Davidu Shoebridgeovi. Než však došlo k usnesení, uběhla dlouhá doba. Ačkoli newtownský policejní sbor výslechy na služebně běžně natáčí, policejní mluvčí oznámili, že o zadržení Evansové a Priceové nemají žádný záznam. Aktivistky tak zažádaly o přístup k veřejným vládním informacím, oběma byl ale zamítnut. Australská pobočka televize ABC však záhy odvysílala reportáž o osobních prohlídkách a u té příležitosti požádaly o svědectví právě i Evansovou. Dlouholetá bojovnice za práva byla dokonce natolik odvážná, že se odmítla o své zkušenosti podělit pouze anonymně.

Všichni policisté usvědčení z nezákonných praktik se museli zodpovídat ze svého jednání. 

Ke konci roku 2018 se postupně začaly množit stížnosti převážně mladých lidí, kteří se sami stali obětí „svlékacích“ kontrol. V reakci na to spustilo právní centrum v Redfernu kampaň zaměřenou na mládež, která má zájemce vzdělávat o jejich právech. Před třemi měsíci se Evansová s Priceovou rozhodly, že oficiálně podají na policisty žalobu. V červnu letošního ruku se jistému muži podařilo od útvaru policie v Novém Jižním Walesu vysoudit 112 tisíc australských dolarů (v přepočtu asi 1,8 milionů korun). Jednalo se o kompenzaci za nezákonnou osobní prohlídku. Tím mužem byl Steven Attala, třiapadesátiletý Australan, který se provinil tím, že jednoho dne ve tři ráno seděl na zdi s telefonem v ruce ve městské části Darlingshurst v Sydney. Policie jej tehdy bez vysvětlení zatknula a následně při kontrole vysvlékla donaha. Téhož měsíce také začalo interní vyšetřování případů příliš důkladných osobních prohlídek. Všichni policisté usvědčení z nezákonných praktik se museli zodpovídat ze svého jednání. Případem Evansové a Priceové se tak tehdy poprvé začala zabývat australská Komise pro kontrolu pořádkových složek. 

Omluva a mimosoudní vyrovnání

Obě aktivistky brzy nato dostaly nabídku na mimosoudní finanční vyrovnání v neznámé výši. Během jednání s policií taktéž obdržely od jednoho z příslušníků omluvný dopis. Jeho autorem ovšem nebyl hlavní policejní komisař státu Nový Jižní Wales Mick Fuler, ale jiný vysoce postavený policejní komisař z okrsku Inner West v Sydney. Podle žen se zástupci pořádkových složek během osobní schůze chovali „vstřícně a soucitně“. Evansová však poukázala: „Ani jedna z nás ale netuší, co se stalo s těmi policistkami, které nás prohledávaly.“ Když se aktivistky policistů při setkání zeptaly, proč vůbec k prohlídce došlo, zástupci odvětili, že se jednalo o pouhou „chybu v komunikaci“. Následně se Priceová s Evansovou dotázaly na to, proč policisté zkrátka jen neprovedli klasickou kontrolu přes oblečení. Policisté na to neurčitě zareagovali s odpovědí, že „naší lidé osahávají zadržené jen velmi neradi, mají z toho obavy.“ 

Není to jen tak, zbavit se zkostnatělých zákonů a přístupů. Potíž tkví v systému jako takovém.

Policie v Novém Jižním Walesu momentálně čelí nespočtu žádostí o soudní vyrovnání, přičemž většina z nich se nachází v režii soukromých právníků. Zmíněný report Univerzity Nového Jižního Walesu uvádí, že zvýšený objem finančních prostředků vynaložených na kompenzaci obětí osobních prohlídek by měl vést ke snížení počtu podobných kontrol. Jeden z nejznámějších případů finančního odškodnění pochází z roku 2016, kdy rodina Austrálců obdržela od státu náhradu ve výši 370 tisíc dolarů (v přepočtu téměř 6 milionů korun). Jejich prohlídka bez oblečení proběhla v roce 2008 v rámci razie v severozápadním městečku v Novém Jižním Walesu jménem Bourke a mezi svědky tehdy bylo i několik nezletilých. 

Problém v systému

Zatím ale žádná ze soudních pří nevyústila v nějakou větší změnu. Evansová si nebere servítky: „Vláda se prachsprosté rozhodla obtěžovat a zastrašovat převážně mladé lidi a fyzicky napadat australské menšiny.“ Priceová k tomu dodává: „Je to komplexní problém, který zasahuje do všech struktur australské státní moci. Není to jen tak, zbavit se zkostnatělých zákonů a přístupů. Potíž tkví v systému jako takovém. Proto jsme se rozhodly proti podobnému jednání vystoupit, aby se nic podobného už nikdy nikomu nepřihodilo. I v tom omluvném dopise, který nám policie předala, se hovoří o tom, že se pracuje na změnách, které by měly podobným policejním excesům zamezit.“ Evansová celou záležitost shrnula takto: „Ano, omluvy jsou jistě pozitivní. My ale předně požadujeme snížení počtu osobních prohlídek. Chceme, aby se dostalo zadostiučinění úplně všem obětem. I těm, které jsou o mnoho mladší než my a které se zdají být hlavním cílem těchto kontrol. Mnohé z nich se necítí dostatečně sebejisté, aby se policii postavily. Ale i ony si omluvu zaslouží, stejně jako i nějakou tu kompenzaci.“ 

Zdroj: www.themonthly.com.au



Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2020 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu