Aktuální článek
Skalák: Vosolte jim to

Skalák: Vosolte jim to

  • Skalákův mlýn neboli Park kultury a oddechu pro nepřizpůsobivé je monumentální, surreálně laděný komplex v Meziříčku u Želetavy, kam si přes léto jezdí pročistit hlavu tisíce ztroskotanců a samozvanců.

Uvnitř bizarního paláce sídlí jeho tvůrce Miroslav Skalický zvaný Skalák, undergroundový básník, hudebník a provokatér režimů. Podle slov svých přátel též workoholik, gigantický multi-kulti-kutil a pravý rytíř undergroundu.

Jak jste žili před rokem 1989?

Krátce po Chartě 77 jsem se v rámci akce Asanace vystěhoval do Rakouska. Ještě před tím jsme žili obklíčeni policajtama v komunitě na Nové Vísce. To byla samota u Chomutova. Pomalu každý týden nebo čtrnáct dní jsem byl u výslechu zavřený na 48 hodin. Stalo se mi, že mě propustili po osmačtyřicítce, hned mě zase zatkli a šel jsem tam znovu. Když přijel Brežněv, tak si pro mě přijeli, když umřel kamarád a byl funus, zašili mě, nebo když objevili letáky, zkrátka kdykoliv. Týden co týden jsem byl v krimu. Vyslýchali mě v sedmým patře, potom jsem jim už říkal, ani mě tam nevozte a dejte mě rovnou na díru do sklepa, protože s vámi se stejně bavit nebudu. Ale ze začátku jsem se snažil, myslel jsem si, že je dobrý se s nima bavit, že je to normální, aby znali i jiný názory, ale byla to blbost a vymstívalo se mi to. Vyvlastnili nám dva baráky, třetí nám znemožnili koupit. Sebrali mi pas, řidičák, znemožnili mi cestování, ale nakonec mě sami donutili emigrovat.

A co jste vlastně chtěli, za co jste bojovali?

My jsme od nich chtěli mít klid. Samozřejmě nás komouši srali, ale chtěli jsme si žít po svým. To oni si začli, a tím, že nás zavřeli, si z nás vytvořili nepřítele. Do tý doby jsem je měl úplně u prdele, smál jsem se jim. Nechtěl jsem s nima mít nic společnýho, chodil jsem do práce jako každej jinej. Měl jsem tam sice nějaký problémy, když jsem například nechtěl dělat alegorický vůz na prvního máje nebo když jsem nechtěl bejt v ROH a donutil jsem je, aby mi vrátili veškerý příspěvky, který mi strhávali bez mýho vědomí. Ale ne že bych byl zvlášť proti. Jel jsem si svoje, ale v momentě, kdy mě dali na převychování, převychovali mě proti sobě, a od tý doby jsem už dělal všechny naschvály, abych je sral. A bavilo mě to.

Rozdíl je v tom, že kdysi nás zavírali, a teď nás zkouší ničit ekonomicky.

Jaký naschvály konkrétně?

Když šel kolem prvomájový průvod, dal jsem repro bedny do oken a pustil na plný pecky Zeppeliny. V Chomutově byl pomník Rudý armádě, která nás ale nikdy neosvobodila. Rusáci nás vždycky okrádali, znásilňovali, drancovali a okupovali. Tak jsme tam nosili kameny a lidi je házeli a trefovali se do plechový hvězdy na pomníku, až tam z toho byly ďolíčky. Policajti nechali ty kameny uklidit a my jsme je tam večer potají zase nosili a vyskládali jsem je do řádku a lidi se zase do hvězdy trefovali. Nebo jsme chodili před divadlo na různý plesy a bály a bubnovali do hrnců a brnkali na kytaru texty, jak tesilová verbež kráčí na čaje, a tak. 

Jak ses vlastně seznámil s lidmi z undergroundu?

K tomu mi napomohl nástup normalizace začátkem sedmdesátých let. Oficiální kultura, co se tady rozbíhala, byla pro svéprávné obyvatelstvo nestravitelná. Knížky, který tady vycházely, se nedaly číst. Koncertovali pouze vymydlení uniformovaní tajtrdlíci ochotní udělat jakýkoli ústupky, kteří pomáhali vytvářet dojem, že se tu něco děje. Do kina jsem sice chodil i na ruský filmy, ale to jen proto, že jsem chtěl ušetřit za topení a šel jsem se tam ohřát. Jednou jsem zjistil, že jsem tam jenom já sám a můj estébák. Takže jsem navštěvoval různý akce a zábavy, který oficiálně nebyly běžný a kde se člověk dověděl, co za kapely existuje ve světě, a kde se daly sehnat pašovaný desky ze Západu. Jedním z těch míst byl Exclusive Club v Plzni. Tam jsem se seznámil s dalšími lidmi, kteří měli podobný zájmy.

Jak a kdy ses dostal ke komunitě okolo Magora?

Ještě v šedesátým devátým mohl vycházet slušný časák Pop Music Expres, kde mě z český scény zaujaly party okolo Primitives Group nebo Plastic People. Řekl jsem si, že se s nimi musím setkat a dát dohromady. Později jsem se u Slunců seznámil s Magorem, hned jsme si padli do oka a dohodli jsme se, že bychom mohli zorganizovat festival v Příchovicích u Přeštic. To jsem před tím domlouval s Karlem Kocourem Havelkou a s Frantou Čuňasem Stárkem. Mělo to proběhnout pod hlavičkou SSM, pod nějakým zřizovatelem, takže jsme švindlovali a sehnali i nějaký oficiální kapely, který byly ochotný hrát. Za hostinským byli fízlové a říkali mu, ať si dává bacha, že tam nesmí být žádní ti Píípls. Já jsem ho ujistil, že přijedou jen Plastici a přijde hodně lidí a vydělá na tom. To ho uspokojilo a chtěl do toho jít. Jenže v den konání měl hospodu obklíčenou obrněncema a festival jsme raději po dohodě sami zrušili.

Nemůžu nikdy do politiky, ani zakládat nějakou stranu, protože nechci lhát.

Co bylo dál?

Jako náhradu jsme později, koncem roku 1975, udělali v přeštickým klubu SSM přednášku, Magorovu „Zprávu o třetím českém hudebním obrození“, kde se četlo, promítalo a kde nakonec vystoupil Sváťa Karásek a Charlie Soukup. Tam jsem byl s Kocourem zatčenej a zase po výslechu propuštěnej. Jinak vše proběhlo v klidu. Zatýkání proběhlo až začátkem příštího roku, chvilku po bojanovický oslavě Magorovy svatby, kde jsem taky vystoupil se svou „kapelou“ The Hever and Vazelína Band. Týden před zatčením jsme se u Magorovy ženy Juliány seznámili s Václavem Havlem. Jak důležitý setkání to bylo, jsem si uvědomil až ve vazbě, kde jsem trčel půl roku. Advokát mě informoval, jaký humbuk Havel s přáteli spunktovali ve světě. To byl počátek procesu s Plastic People. Z Plastiků byl zavřenej jenom Vráťa Brabenec, za foukání do sága. Ostatní během dalšího půl roku pustili. Odskákali jsme to my s Kocourem a Čuňasem, potom Magor, Zajíček a Karásek.

Odskákal sis to čím?

Odskákal jsem to osmnácti měsíci a poté, co Havel a spol. udělali ve světě rozruch, mi to snížili na devět měsíců ve skutečným undergroundu, na šachtě ve Zbůchu asi 800 metrů pod zemí.

Jsi na obálce tohoto čísla. Mohl bys mi o té fotce říct něco víc?

Je to z komunistickýho mítinku na prvního máje ve vídeňským Prátru, asi roku 1982 nebo 1983. Se mnou je tam Kateřina Hošťálek a v kočárku tříletá dcera Markéta. Já mám na triku Fuck communism, Káťa Mrdam komunismus a Markéta Kommunismus nein danke! Fotil to Gogol Trampota, dal jsem mu foťák, aby nás vycvakl.

Trpěl jsi v nuceném exilu takzvanými emigrantskými sny?

Takový sny měl asi každej. Párkrát se mi zdálo, že jsem v Čechách, ale rychle jsem se probudil a vystřízlivěl.

V životopisu od Marka Švehly Magorova doba je Magor vykreslován jako člověk, který šel nebojácně do konfliktu s režimem, ale zaplatil za to velkou daň – svým alkoholismem a chátráním. Byl chlast metlou mániček?

Tak říkalo se, že co se chlastu týče, Magorovi devítiletej kriminál bez alkoholu jenom prospěl. Jinak máničky nechlastaly víc než třeba traktoristi, kombajnéři nebo jiná dělnická pakáž. Teda dělníci, rolníci a inteligence, jak často tenhle termín používal Gusta Husáků. Jinak znám ze svýho okruhu dost lidí, kteří popíjí jen svátečně nebo jsou abstinenti.


Je třicet let po převratu, dá se nějak srovnat minulá doba s tou současnou?

Dá i nedá. Pomalu se to navrací do starejch kolejí jako předtím. Nevím, jestli tady byl nějakej převrat, já tomu říkám plyšová šarvátka. I když se musím omluvit těm, co dostali přes držku na Národní. Rozhovor je pro Legalizaci, tak abychom se drželi tématu drog – vidím zfetovanou bandu politiků, která z prognosťáku pomalu přesídlila do Strakovky, na Hrad a do jinejch institutů. Na Hradčanech si udělali smažky svůj squatt a tam se teď dějou orgie! Slyšela jsi o tom, že by někdo z prognosťáku někdy podepsal Chartu 77 nebo Několik vět? Rozdíl je v tom, že kdysi nás zavírali, a teď nás zkoušej ničit ekonomicky. Tenkrát jsme si něco odseděli, dostali přes hubu a bylo vyřízeno. Nyní se jim nejde bránit. Přiživují se na obyčejných lidech, houfně je likvidují, okrádají pomocí exekutorů, úředníků a byrokracie. A lidi je za to ještě volí a podporují, jsou jim vděční, protože si nedovedou představit starat se sami o sebe a užívat si svobodu. Jenom si zatím můžeme myslet, co chceme, a můžeme říkat, co chceme. Zatím.

Fízlové nám záviděli, že se kolem nás točí tak hezký holky, tak jsme si to před nima užívali.

Takže tady jen pokračují dál stejní lidé?

Jsou to komouši, z kterých se stali kapitalisti. Měli lepší počáteční podmínky a dopadlo to tak, že dnes jsou estébáci velcí podnikatelé. Před čtrnácti dny jsem dostal dopis od státního zastupitelství z Chomutova, že ruší vyšetřování mýho estébáka, který nás šikanoval a likvidoval. Když se mi narodilo dítě, tak mi vyhrožoval, že ho po cestě do školy může přejet auto. Zabavili mi postupně dva baráky, kde jsem žil, vystěhovali nás, sebrali mi řidičák, nemohl jsem být zaměstnanej a tím pádem nemám nárok na důchod. Kdežto tenhle estébák dostal 200 tisíc od státu za to, že odevzdal pistolku, a dneska má krásnej důchod. Jeho advokát z něj udělal pako, které je neschopno vypovídat před policií ani před soudem, a případ se ukončil. Když slyším, že žijeme v právním státě, úplně mi vře krev, to je jeden z největších nesmyslů, žádnej právní stát a spravedlnost tady už víc než dvacet let neexistuje. Zkus se soudit se státem, máš právo se odvolat, ale nikdy se domoct spravedlnosti. Státní zaměstnanec nikdy nenese za svoje svinstva zodpovědnost. Občan má pouze povinnosti tyhle kreatury daněma a pokutama platit.

Kdy nastal ten přelom?

Myslím, že Vašek Havel musel propustit svoje, jak říkají, kamarádíčky, kteří to s ním mysleli dobře, a přistoupil na to, že se okolo něj vytvořila skvadra důležitých právníků a politiků, kteří mu začali radit. I když tihle přisírkové tam byli od začátku a lidumil Havel jim umožnil, aby se otřepali. On to nemyslel špatně, dal jim šanci, nechtěl se mstít. Ale jak se dostal k moci Klaus a podobní mudrci, skončila tu svoboda. Využili naší naivnosti, hlouposti, využili svý zkušenosti a čekali na příležitost. My teď doplácíme na to, že jsme k nim byli mírumilovní. Nejsme jako oni, to se nám teď vrací i s ourokama. Někdo říká, že bylo dobrý, že netekla krev. No, tak by tekla, tak by jich pár viselo na klandrech.

Jako třešničky.

Kdysi jsem se někde ptal, ale kdo by to dělal? Kdo by je věšel? Bavil jsem se o tom s Johnem Bokem a ten řekl: Já bych je klidně věšel. Chtěli jsme to udělat sametově, plyšově, dobře nám tak. Nejdu ani na demonstraci. Nebo demonstraci – oni říkají oslavu. Nevidím nejmenší důvod k oslavě. Oslava čeho? Je to průser, kterej jsme způsobili my, že jsme cinkali klíčema. Měly se vzít dlažební kostky, krumpáče a vyrazit do ulic. Nevyrovnání se z minulostí je největší průser tý plyšový šarvátky. To je trest za to Klausovo zpětný zrcátko.

Jak vidíš současnou politickou garnituru?

Svrab a neštovice. To jsou všechno feťáci. Neříkej mi, že Zeman jede jen na becherovce, ten musí něco šňupat, vždyť ho vidíš, jak vypadá, když ho někam dovezou. Je to placenej čínsko-ruskej šváb, kterej škodí Český republice. Zemana spíš lituju, dělá jenom ostudu.

Na čem jede Babiš?

Babiš je jeden z největších feťáků. Je těžce závislej na moci, penězích a na dotacích. To je jedna z největších drog, penízky. To je horší než nějakej perník, ten je proti tomu hovno. Je to bolševická estébácká zrůda. Dokud takovýhle lidi budou moct sedět ve vládě a stádo chcípáků je bude volit, je zbytečný se bavit o nějakých perspektivách.

Takže volby to podle tebe asi nevyřeší…

Jsem takovej blbec, že k volbám chodím. Vždycky jsem volil stranu, která se nikam nedostala. Nikdy jsem nevolil stranu, která tady vládla. Až jednou jsem volil TOPku. Pak jsem se dověděl, že zákon, který se týká celníků, navrhla a podporovala TOPka, tak jsem je už nevolil. Přestože je mi Kalousek sympatickej a bavím se, když mluví v parlamentu. Začal jsem volit Piráty, což mi zase spousta lidí vyčítá.

Proč?

Prý jsou to marxisti a levičáci. Mně se na nich fůra věcí taky nelíbí, ale jsou mi sympatičtí. Příště je budu volit zas. Žádná strana, která by mi zcela vyhovovala, neexistuje. Někdo mi říkal: Tak si založ svou stranu! Já na to: Ty vole, já nemůžu nikdy do politiky, ani zakládat nějakou stranu, protože nechci lhát, nechci na to přistoupit a neznám politiky, kteří nelžou. Lhal i Havel, lhali všichni. K volbám chodit budu, ale chápu lidi, kteří jsou tak otrávení, že už k volbám nechodí, rezignovali a nechtějí to podporovat. Stejně se to vždycky obrátí. Když vidím Piráty, jak šli loni na Hrad za Zemanem, vzali si kravatky, vzali si smokingy, tak si říkám: Hoši, hoši, začínáte blbnout taky.

Co si myslíš o mladém Klausovi?

Nejmíň, co mi na něm vadí, je ta křivá huba, jinak je to totální hovado. Lidi mu to žerou, dobře jim tak. Pokračuje v tatínkovských šlépějích proti Evropské unii…

Co bys dělal, kdybychom vystoupili z Unie?

Asi bych emigroval. Nevím kam sice, protože to všude poslední dobou stojí za hovno, ale tady bych nežil. Ne, že bych miloval všechno, co Evropská unie umožňuje, ale díky ní můžu volně cestovat. V Evropském parlamentu jsou sice z České republiky hlavně pitomci, kteří pro nás nejsou schopni vyjednat nic výhodnýho, ale z EU rýžujeme, vydíráme ji, žijeme z jejích dotací, kritizujeme ji a ještě jsou tady takový tendence ji opustit. A neuvědomujeme si, jaký by to přineslo následky. Já děkuji Evropské unii, i když jsou tam někteří lidi blbí, a děkuji, že jsme v NATO, to je pro mě pocit bezpečnosti a jistoty.

Jsem pro to, aby se zlegalizovaly veškerý drogy, nejenom přírodní.

Kromě jiných akcí se u tebe na mlýně v létě konává freetekkno. Jak ses k tomu dostal? Máš k tomu blízko?

Nemám, to si vymyslela žena Šárka. Nemám nárok na důchod, takže se musíme nějak přiživovat a státu, který nás okrádá, to nějak vracet. Je to jeden z našich způsobů podnikání. My tady neděláme jenom techno, ale i všelijaký kulturní akce, festivaly, přednášky, výstavy… Dostal jsem se k tomu tak, že jsme kdysi jeli na nějakej festiválek a kousek odtud byla zrovna v tu dobu paroubkovská akce (CzechTech 2005 poblíž Mlýnce na Tachovsku, který byl rozehnán policií na povel tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka – pozn. red.), tak jsme se tam rozjeli podívat. Policajti těm lidem znemožnili přístup na pronajatý pozemky, museli se tam dostat přes jiný soukromý pozemky, což se majitelům nelíbilo, a nakonec tam došlo k bitce s těžkooděnci. Technaři mi byli sympatičtí proto, že jim nebylo umožněno dělat to, co chtěli. Ne že by mě zajímala, jak oni tomu říkají – muzika, nebo hudba. Já to považuju za prznění muziky, ale to je jejich věc. Myslím, že lidi mají mít právo, aby se pobavili a vyžili. Aby jenom nemuseli chodit do práce a blbnout z toho. Takže mě nezačala zajímat ta hudební kultura, ale jejich způsob života. Za dobu, co pořádáme techno u nás, jsem se seznámil se spoustou výborných lidí. Je fakt, že se za nima sjíždí i pár voprsklejch smažek.

Vidíš nějakou paralelu mezi undergroundem a technem? Jsou si máničky a technaři něčím podobní?

Jsou i nejsou. Nejsou, co se týče postihu, zatím. Dřív to bylo přeci jenom trošku jiný, nás mlátili a šli jsme do kriminálu. U technařů se v jednom případě policajti trošku vyřádili, občas někoho rozehnali, když nebyli legálně nahlášeni, ale lidi za to nechodí na léta za katr. Neznám žádnýho technaře, kterej by si odseděl jako Magor devět let. Ale systém z nich má vítr, což se mi na jedný straně líbí, na druhý straně nechápu proč. Vždyť jsou to takoví ňoumíci, opatrní, bojí se, chtějí platit pokuty, jsou to takoví slušňáci. Já bych se s tím režimem nesral a dal to jasně najevo.

A jak by podle tebe měli bojovat proti režimu?

Proti týhle stvůře bojovat nejde, ale je třeba se bránit. Říkám jim, přitvrďte trošku, jste moc měkký. Když vám řeknou, ztlum to, já řeknu, vosolte to, neserte se s nima. Trochu jim tu pozornost policie závidím, že z nich dělají nepřátele a teroristy. Když je tady undergroundový festival, přijedou dvě auta policajtů, když jsou tady technaři, tak jich je tady deset a neví roupama co by. Taky jim často bezdůvodně kradou řidičský průkazy. Teď v létě za mnou přišel mladej kluk z Olomoucka, že mu sebrali řidičák kvůli drogám, že je tady služebním autem, živí se jako řidič a neví, co bude dělat. Povídám mu, jseš blbej, proč teda fetuješ? A on na to, že měl za celej víkend dvě piva a s drogama neměl nikdy nic společnýho. Policajti používají totiž vadný testery, dobře to vědí, a přesto v tom pokračují a ještě se chlubí v médiích, že například sebrali ten den 22 řidičských průkazů. Tady pak zůstávají auta, která odstaví, vyberou od nich kauce, dají jim botičky, stojí tu půl roku, pak je vesničani vykradou a roztřískají. Přestože na to upozorňujeme, policie se dál nestará. Tenhle týden přišly dvě pokuty, chtějí 25 tisíc za porušení nějakých nesmyslných diskriminačních vyhlášek zaměřených proti technařům.

Takže v boji s úřady nebo policií radíš přitvrdit?

Bránit se, minimálně jim nedávat možnost, aby si ti kravaťáci mysleli, že si mohou donekonečna dovolit dělat, co chtějí. Ne se jich bát, ale zesměšňovat je a dávat jim najevo, že jsou to obyčejní sráči, co přisrávají režimu, držejí se koryt a jsou za to dobře placeni. Jedou v tom s politikama se vším všudy a dirigují to na místních úrovních. Lejstra, byrokracie, povolování,vyhlášky, furt musí vo všem rozhodovat a schvalovat VONI… Srát na nějaký dodržování zákonů, to jsou jejich zákony, ať si je dodržují sami. Nemůžu přistoupit na to, že budu dodržovat nějakou nesmyslnou vyhlášku, kterou vymyslel nějaký blbec. To mě vůbec nezajímá. Budu porušovat zákony, který jsou hovadský, a říkám jim to. To znamená, že až sem příště přijede na návštěvu gang z celní správy podporovaný státem, tak je sem prostě nepustím. Ať se sem prostřílí, ale já jim nedám souhlas a prostě je sem nepustím.

Není to trochu sebevražedný boj?

Je, ale co máme dělat, to bysme se museli zbláznit, kdyby nad tím měl člověk přemýšlet. Snažím se dělat si z nich prdel, i když vím, že prohraju, že na to finančně doplatím. Nikdy jsem od úřadu nic nepotřeboval, vždycky jen oni ode mě, žijí z mých daní, z mých peněz. Teď když jdu třeba na finančák, už neklepu. Dřív jsem se snažil být slušný, teďko tam vletím, otevřu dveře, a když je tam chlap, rychle odklikne nějaký porno, je zpocenej, má na čele masařku a kravatou si škrtí krk. Když je tam ženská, má okolo sebe šminky a zrcátka. A hned na ně vyjedu, co po mně vlastně chtějí. Vždycky si najdou nějakou záminku a vymyslí si nějakej nesmysl, nenesou za to zodpovědnost a zaženou člověka do kouta. Vytváří si tak sami teroristy, odpůrce a bezdomovce. Vůbec se nebudu divit tomu, že pak někdo prostě vezme *** (cenzurováno z obav o bezpečnost státu – pozn. red.) a vyhodí je do povětří. Ať se nám to líbí nebo ne, takový případy jsou a budou a počítám s tím, že budou přibývat. Zločinci vytváří zločince.

Zločinci vytváří zločince.

Máš nějaký veselý historky s úředníky?

Pořád. Když sem přijede hovnocuc, musím vyplňovat čtyři formuláře, což trvá déle než vysání těch hoven. Stavební úřad mi poslal pokutu za to, že v garáži, která je zkolaudovaná na to, aby tam bylo auto, skladuju sudy od piva. Dali mi sto tisíc pokuty. Smál jsem se, myslel jsem si, že to bude prdel, jenomže jednoho krásnýho dne mi zmizelo z konta sto šest tisíc. A poslali mi papír, že mi zabavují 99 tisíc a tisíc je na nějaké ty náklady. Ale proč mi zmizelo 106? Oni na to, že k tomu došlo přepočtem a převodem. Potom jsem se odvolával a odvolával, chovali se strašně svinsky, až jim z nějakýho ministerstva přišlo, že na to nemají právo a že ty prachy musí vrátit. Vrátili jenom 96 tisíc. „To víte, vy jste to měl v těch eurech, a nějak ten kurz eura…“

A co láska v undergroundu? Byla hodně volná?

Myslím, že to nebylo tak žhavý, jak si to užívali hipíci venku, ale fízlové nám záviděli, že se kolem nás točí tak hezký holky, tak jsme si to před nima užívali.

Sex jako provokace, to by šlo.

Jednou vidíme, jak k baráku utíká Žíla s Ducháčkem, oba jsou nazí a za nima běžej dva fízlové. Podařilo se jim utéct, fízlům jsme zabouchli před čumákem vrata. Prej šukali v lese a fízlové jim ukradli hadry. Chtěl jsem, aby mi to místo v lese ukázali. Byla to louka, u který byl uprostřed takovej malej keřík…

Taky okolo vydávání samizdatu a undergroundových novin muselo být hodně legrace.

Třeba když jsme s Čuňasem na Rudý Armádě, kde jsem v Chomutově bydlel, vytiskli první utajený číslo Vokna a chtěli jsme to převézt na Novou Vísku, položili jsme to na střechu auta, zapomněli na to a rozjeli se. Stovky A-štyrek se rozlítalo po parku u divadla. Trochu jsme se zpotili, ale šla okolo zrovna paní učitelka s mateřskou školkou a všechny děti nám to pomáhaly sesbírat.

Zas taková švanda to asi nebyla, šlo o kriminál. (Za vydávání Vokna šli později sedět mimo jiné Magor a Čuňas – pozn. red.)

Při dvoudenní domovní prohlídce, když už nám zabavovali barák, hledali detektorama na dvoře i na zahradě cyklostyl, kterej jsme den před tím odvezli jinam. Rozkopali celej dvůr, našli různý kovový tretky, skoby, šrouby… Nikdy jsem neviděl fízly tak manuálně makat. Pak jsme z těch vykopanejch předmětů, bylo toho požehnaně, udělali výstavu. Měli s sebou specielního psa na drogy, ten měl i nějakou hodnost. Naši psi, tedy Don a Šery od Jirky Kostůra, toho jejich čokla potrhali, natahovali si ho mezi sebou. Majitel toho knírače pomalu zkolaboval, hodili psíka do šestsettrojky a upalovali na veterinu.

Samozřejmě bych nedoporučoval drogy dětem a nesvéprávným, jako třeba těm na Hradě.

Ochutnal jsi někdy trávu?

Někdy v polovině devadesátých let jsem si zapomněl klíče od domova, tak jsem zajel za kámošem Kačerem. Neměl bych udávat lidi, ale jemu to bude jedno, ten už je s nima srozuměný. Byli jsme na nějaký zábavě, vrátili se v noci a šli spát. Ráno jsem měl strašnej hlad a nikde nic nebylo, ale otevřel jsem troubu a tam smrděl slanej štrůdl. Tak jsem půl toho pekáče sežral a jel jsem domů. Točil jsem volantem, sotva jsem vybíral zatáčky, dojel jsem domů a bylo mi všelijak. Nevěděl jsem, co se děje, a až dlouho potom jsem se dověděl, co jsem to udělal. Že to bylo z trávy a že jsem neměl žrát bez dovolení cizí věci. Takže Kačer mě seznámil s následkama toho, co ví už náctiletý dětičky. Já jsem to poznal v šedesáti.

Fakt jsi trávu nikdy předtím neměl?

Ne, o trávě jsem se dozvěděl, až když nám ji podstrkovali při domovních prohlídkách. Dali nám něco do šuplíku, ani nevím, jestli to byla tráva, mohlo to být cokoliv. Ale prostě na fotkách a v dokumentech bylo, že se tam objevily omamné jedovaté látky. Jinak jsem o tom neměl šajn, ale v mých spisech je, že jsem byl šéfem narkomanů na Chomutovsku.Evidovali mě jako největšího feťáka, přestože jsem nikdy nekouřil cigarety ani obyčejný tabák, mně to smrdělo. Ale poslední dobou mám chuť začít kouřit, protože je to v hospodách zakázaný. Vůbec se mi nelíbí, že si někdo dovoluje rozhodovat o tom, co kdo může a nemůže ve svý hospodě. V parlamentu by měli mít zákaz zakazovat a omezovat.

Jsi pro legalizaci konopí i jiných přírodních drog?

Jsem pro to, aby se zlegalizovaly veškerý drogy, nejenom přírodní. Aby bylo legálně k mání úplně všechno, pro všechny svéprávný, plnoletý lidi, nic bych neomezoval. Je to každýho věc. Samozřejmě bych nedoporučoval drogy dětem a nesvéprávným, to znamená lidem, kteří vládnou parlamentu, a taky ty na Hradě bych v tomto směru omezil.

Chtěl bys na závěr něco vzkázat našim čtenářům?

Chlastejte, hulte, fetujte a modlete se, abyste podpořili mír ve světě, vesmíru a okolí! 

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!