55

On the road: Patálie Itálie

V ostře řezaných kopcích severoitalského regionu Piemont jsem se objevil vlastně úplnou náhodou. Samozřejmě pokud věříš, že náhody existujou. Jeden den sedíš na baru s poněkud formálněji oblečenou blonckou, co má obrovskou hlavu a ještě větší srdce, a za dva tejdny balíš. V tomhle případě kufry. A pak už sedíš v letadle, všechno máš zaplacený, a než stačíš usnout, přistáváš v Bergamu. Autobus. Dálnice. Milán.

On the road: Patálie Itálie

Přes Airbnb jsme sehnali ubytování poblíž zastávky Maciachini. To je cenově tak dostupná adresa, že asi třicetiletá lékařka, co nám část bytu na dvě noci pronajala, musela o víkendech jako přivýdělek jezdit s třetiligovým basketbalovým družstvem. Skvělé červené se v arménské večerce přesto dalo pořídit pod tři eura. Město módy pro nás bylo přestupní stanicí. Za dva dny jsme stihli Dóm, da Vinciho knihovnu a jiné architektonické skvosty, které nám náhoda přihrála do cesty během zhruba šestihodinové procházky. Pokud se dokážete vyhnout všem k výhodné koupi nabízeným selfí tyčím, skýtá centrum a jeho okolí se spoustou půvabných zákoutí příznivé podmínky pro náhodnou toulku.

Pokud se konopí konzumuje, tak povětšinou v soukromí. A moc se o tom nemluví.

Jeden večer jsme strávili v místě, které většina místních považuje za alfu a omegu nočního života. Porta Nuova. Futuristické byznys centrum během dne, které se v noční festival plynule změní hned, jak se první luxusní bary otevřou pro ty, co s kokainem začali k snídani a přece se teď nepůjdou domů převlíct. Vstupní poplatky do většiny z nich začínaly na dvaceti eurech za lahev vodky – ve smyslu: „Ne, nejdu sem jenom zneužít vaší klimatizaci, ale opravdu mám v plánu vypít si díru do hlavy.“ Zmíněnou lahev vás samozřejmě nikdo vypít nenutí. Zato odolat vůni pizzy teprve druhý den po příjezdu do Itálie opravdu nešlo. Asi tak čtyřikrát.

Kdyby tady byla mafiánská vila, která by mě chtěla

Model si už nepamatuju, ale vím, že to auto bylo srandovně malinkaté. Na předměstí Turína, kam jsme se z Milána přesunuli vlakem, jsme na něj potmě čekali asi dvacet minut. Naložit kufry, poněkud zmatená konverzace, velká spousta serpentin a pak už vila s přilehlým statkem na vrcholku kopce. Motivací mojí návštěvy nebyla travní turistika. Jel jsem tam kvůli jídlu, vínu a slunci. A taky trochu kvůli bloncce s velkou hlavou a ještě větším srdcem. Jenže pobyt v místě, kde byly ještě pár dekád nazpět schované metráky úplně jinýho matroše, v kombinaci s historkami našich italských hostitelek přece jen rozfoukal plamínek zvědavosti. Usedlost nazvaná Cascina Caccia dříve patřila rodině Dominica Belfioreho původem z Kalábrie. Právě on v roce 1983 zosnoval vraždu hlavního žalobce turínské metropolitní oblasti – Bruna Cacciy.

Stovky nemovitostí zabavených mafii dnes obývají neziskové organizace, lidé ze sociálně slabších vrstev či lidé s mentálním postižením.

V roce 1972 nastoupil teprve padesátiletý Bruno Caccia do bedlivě sledovaného úřadu v oblasti, do které se v té době hojně stahovaly mafiánské klany z jihu. Během svého působení nařídil zahájení hned několika významných vyšetřování, čímž házel klacky pod nohy kmotrům rozlezlým po přilehlých kopcích i v Turíně samotném. Ti si už dávno odvykli zodpovídat se za své jednání u soudu a Cacciův plakát tak určitě nevisel v ložnici takového Germana Oseglii. To byl doktor působící na soudní klinice v Turíně, od kterého jste si za patřičný obnos kromě samolepky za statečnost mohli odnést také potvrzení, že nejste schopni nastoupit výkon trestu.

Hlavní žalobce, který si k soudu dovolí předvolat samozvané vládce země? Na jak dlouho? Ve sklepním prostoru hlavní budovy Cascina Caccia se pravidelně scházely hlavy jednotlivých rodin kalábrijské mafie ’Ndranghety. A právě tam nejspíš padlo rozhodnutí ukončit život přespříliš nepohodlného státního úředníka. Byl teplý červnový večer roku 1983 a Bruno byl na pravidelné procházce se svým psem. Po chvíli se k němu pomalu přiblížil zelený Fiat 128 s minimálně dvěma muži na palubě. Zasažen čtrnácti výstřely z krátké vzdálenosti na místě umírá. Skandál? V té době mají zločinné klany tak velkou moc, že se nějakou dobu vlastně nic neděje.

Půl tuny trhaviny? A není to málo?

Katalyzátorem událostí vedoucích k ukončení zlaté éry la mafia byla další ohavnost, která se stala v roce 1992 a tentokrát byla nevídaně intenzivní a brutální. Její obětí se stal soudce Giovanni Falcone, který zemřel společně se svou manželkou a několika policisty následkem bombového atentátu. Na silnici mezi letištěm a Palermem, kterou Giovannni při návštěvách domova pravidelně využíval, na něj tentokrát čekalo přes čtyři sta kilogramů výbušnin. Zdecimovaná byla nejen projíždějící auta, ale také stovky metrů silnice. Do té doby neschopné státní složky to konečně vybídlo ke zvýšené aktivitě. V roce 1993 je tak z přípravy deset let staré vraždy Bruna Cacciy usvědčen Dominic Belfiore.

Po jeho nástupu do vězení rodinný byznys nakrátko převezme jeho mladší bratr Salvatore. Hned o rok později sám končí za mřížemi pro přečin pašování drog. Další následné vyšetřování vede k příkazu konfiskace majetku rodiny Belfiore o několik let později. Celý proces se ale táhne a rodina budovu nadobro opustí až v roce 2007. Usedlost pak byla přejmenována tak, aby vzdávala hold nebojácnému obhájci spravedlnosti. Stovky obdobným způsobem zabavených nemovitostí po celé Itálii z přelomu milénií dneska vesměs fungují ve prospěch společnosti, obývají je neziskové organizace, lidé ze sociálně slabších vrstev či lidé s mentálním postižením. Jsou organizované státem a jejich filozofie je, že pokud dlouhé roky sloužily temné straně síly, budou teď sloužit k bohulibým účelům.

V Cascina Caccia se kromě svateb a rodinných oslav, vzdělávacích kurzů a produkce medu taky vracejí do společnosti zločinci, co si odseděli pár měsíců nebo let. Ti, které jsem poznal, byli hrdlořezové jak hovado. Jeden si odseděl dva roky za několik nezaplacených parkovacích lístků, druhej pár měsíců za nedoplatek na sociálním pojištění a třetí seděl za jednoho jointa, co v opilosti vykouřil na nevhodném místě. Právě tihle zločinci tvoří stálé osazenstvo objektu. Společně se starají o chod celé usedlosti, hospodářství, organizaci akcí a prodej produktů, které na místě vznikají. Dalšími hostiteli pak byly organizátorky celého setkání, které zastupovaly asociaci Acmos. Ta od roku 1990 hledá neotřelé cesty, jak propojovat mladé lidi, prostředky a vědomosti napříč různými odvětvími. A protože dvě z nich – budeme jim říkat Beatrice a Francesca – vlastně samy od sebe začaly mluvit o konopné situaci v zemi špaget, bylo mi po pár dnech jasné, že to zas tak nevinná návštěva nebude.

...........................................................................................................................

Celý článek najdete v magazínu č. 55. Dále se dozvíte, jak konopí ulevuje od PTSD nebo proč je sex na konopí lepší, dělší a orgasmičtější. Jak pěstovat jako profík a kdy se nevyplatí předvádět své úspěchy na sociálních sítích? Pro všechny předplatitele jsme do přílohy nachystali papírky Mascotte jako dárek. Aktuální číslo magazínu je k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
On the road: Patálie Itálie

19.11.2017
Prodej marihuany po americku – Jardín v Las Vegas

On the road: Patálie Itálie

20.11.2019
Průkopníci v zemi tulipánů

On the road: Patálie Itálie

27.8.2015
Proč si uživatelé konopí nepamatují sny?

On the road: Patálie Itálie

27.2.2018
Opilcovo Guantánamo


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu