55

Stephen King: V temném sklepě lidské duše

„Jmenuji se Stephen King a jsem alkoholik.“ Muž, který pak ještě mnohokrát v dalších letech vysloví na setkání Anonymních alkoholiků tato slova, se od dalších účastníků skupiny příliš neliší. Nanejvýš tím, že je světovou celebritou, jedním z nejúspěšnějších spisovatelů současnosti a jeho horory jako Carrie, To, Řbitov zviřátek, Osvícení či Temná věž se prodávají v milionových nákladech po celé zeměkouli a většina jeho příběhů byla i úspěšně zfilmována. Stephen King se totiž stal kultem.

Stephen King: V temném sklepě lidské duše

Ale na setkáních AA je tento spisovatel, který se téměř upil k smrti, jen dalším z těch, kdo se rozhodli svoji závislost překonat. A ačkoli se už od roku 1988 alkoholu nedotkl, moc dobře ví, že je už alkoholikem napořád. „Závislost je jako boule pod kobercem. Když se ji snažíte zamáčknout, objeví se okamžitě o kousek dál,“ prohlásil v jednom rozhovoru. 

Vzhůru do sklepa

Alkoholikem už byl Stephenův otec Donald. Na něj si ale slavný spisovatel nepamatuje, protože milý otec se jednou v roce 1949 vydal pro cigarety a už se nikdy k manželce a synům nevrátil. To byly Stephenovi pouhé dva roky. Teprve mnohem později zjistil, že otec tehdy odjel do Jižní Ameriky, a aniž by se kdy rozvedl se Stephenovou matkou, tam se znovu oženil a se svou druhou ženou měl dva syny. Jak mu pak vyprávěli, našli otce jednoho dne, jak leží na zemi v pokoji s jednou nohou na posteli a zírá do stropu. „Je táta mrtvej?“ zeptal se tehdy mladší staršího. „Ne, jen opilej,“ odpověděl starší bratr. Matka měla poté, kdy otec zmizel beze stopy, tři zaměstnání, aby uživila Stephena a jeho bratra. Ráno pracovala v pekárně, odpoledne v prádelně a v neděli hrála na piano v kostele.

Měl strach, že bez drog a alkoholu by už nikdy nic nenapsal.

V celé jejich rodině nikdo s nikým nemluvil o svém strachu či svých problémech, nikdo neřešil nic osobního a vše intimní se zamlčovalo. Kdo kouřil, kouřil, dokud neumřel, pilo se a tančilo na stole, všichni nenáviděli liberály a milovali republikány, doma nikdy nikdo nevyslovil jméno demokratického prezidenta Roosevelta, říkali pouze „ten, který byl kdysi v Bílém domě“. Nenáviděli ho. A zrovna tak Kennedyho. Vlastní pocity a obavy si každý nechával pro sebe. Co je komu do toho? Ale každý potřebuje alespoň jednou nahlédnout temnou stránku života a přiznat si ji. Každý potřebuje někoho, kdo vám řekne, tady na slunci je všechno fajn, ale co kdybychom se šli podíval taky někdy do sklepa? Tam jsou k vidění úplně jiné věci. A Stephen King se stal takovým průvodcem do sklepa lidské duše. Jako malý si jednou hrál na půdě u rodičů a objevil tam hromadu polozetlelých mrtvých slepic. Tehdy poprvé uviděl smrt. A napadlo ho, že to je tedy ono, co dospělí před dětmi tak skrývají. Obyčejné mrtvé slepice. S trochou fantazie je to vlastně všechno, co člověk v tomto ohledu potřebuje vidět. Nemusí vidět mrtvého člověka, aby zjistil, co je to smrt. Trochu zvláštní vzpomínky na dětství, ale děti už to tak mívají. A Stephen odmalička trochu zvláštní byl. Moc vysoký, s moc divnými nápady. Outsider. Jednou také přes rok nemocný a upoutaný na lůžko. Ležel v posteli a četl si. A pak, když už ho čtení nudilo, začal psát sám. Pohádky, fantastické příběhy o mluvících zvířatech, která pomáhají lidem. Jeho matka tyhle příběhy milovala. A to ho pohánělo k dalšímu psaní. To, že se to někomu líbí. Matka mu říkala, Stephene, kdybys byl děvče, byl bys pořád těhotný.

Inklinace ke strašidelným a hororovým příběhům a svérázný, temný pohled na lidskou existenci patří k jeho emocionální výbavě zřejmě odjakživa, neboť i první film v životě, animovanou pohádku o srnečkovi Bambim, označil později za film hororový. Když srnečka uvěznily plameny v hořícím lese, zažíval obrovskou trýzeň, ale zároveň ho to podivným způsobem vzrušovalo. Jako kluk zažil i další traumata, mnohdy spojená se smrtí, když vlak přejel jeho kamaráda, a pak smrt svojí babičky, která ho právě hlídala, když matka nebyla doma.

Ale skutečnou hrůzu, ne tu způsobenou démony a přízraky, zažil jednoho odpoledne v říjnu 1957. Bylo mu deset a zrovna se díval na film v kině. Přesně toho dne, 4. října, vypustili Rusové úspěšně na oběžnou dráhu Země první Sputnik. Majitel kina přerušil promítání filmu Létající talíře útočí a návštěvníky kina o všem neprodleně informoval. Nejen pro Kinga, ale i pro ostatní Američany to byl obrovský šok, konec krásného snu a počátek noční můry: do té doby byli přesvědčeni o vlastní nepřemožitelnosti a Sovětský svaz hrubě podcenili. Najednou si uvědomili, že Rusové by klidně mohli studenou válku, která tehdy panovala, snadno vyhrát. Stephen se s matkou a bratrem v dětství často stěhovali, většinou žili u příbuzných a často ve velmi nuzných poměrech. Rodina bez otce se nakonec usadila ve státě Maine. Ve třinácti letech objevil Stephen na půdě krabici s fantasy a horory, které kdysi patřily jeho otci, mezi nimi i knihy H. P. Lovecrafta a také několik, které napsal sám jeho otec. Zapůsobily na něj jako zjevení. Už ve svých osmnácti letech, v roce 1965, uveřejnil první příběhy v několika literárních časopisech. V posledním roce střední školy dopsal první román, s nímž ho však odmítlo šedesát amerických nakladatelství. 

Shining

Po ukončení studia na univerzitě v Maine pracoval King od roku 1971 jako učitel angličtiny. Jelikož už měl rodinu a malé dítě a jako učitel nevydělával moc, pracoval po nocích jako žehlič v prádelně. S rodinou bydlel v karavanu a rozhodně se nedá říci, že by byli bohatí. Ve zbývajícím volném čase psal povídky a občas se mu i podařilo něco uveřejnit a dostat honorář. Bylo to však jen malé a okrajové přilepšení a rodina se jen tak tak držela nad vodou. Když se Stephenovi a jeho ženě Tabitě narodilo o rok později druhé dítě, situace se ještě zhoršila. Až Kingovi jednoho dne padla pod ruku jeho stará povídka s názvem Carrie a on se rozhodl, že ji zpracuje do románu. Po dopsání však usoudil, že je to naprosto neprodejné čtení a celý rukopis hodil do koše. Jeho mladá žena měla naštěstí v tu chvíli více rozumu než on, román z odpadků zachránila a předala Kingovu agentovi. Té zimy roku 1973 zrovna žili v obytném přívěsu kdesi v Maine, v „řiti světa“, jak ho kdysi nazval King v záchvatu zuřivosti. Přestup od příslušníků „bílé bídy“ k bohaté intelektuální střední třídě započal na Den matek téhož roku, kdy mu agent oznámil, že slavné nakladatelství Doubleday kupuje autorská práva na Carrie za čtyři sta tisíc dolarů.

...........................................................................................................................

Celý článek najdete v magazínu č. 55. Dále se dočtete, jak konopí ulevuje od PTSD nebo proč je sex na konopí lepší, dělší a orgasmičtější. Jak pěstovat jako profík a kdy se nevyplatí předvádět své úspěchy na sociálních sítích? Pro všechny předplatitele jsme do přílohy nachystali papírky Mascotte jako dárek. Aktuální číslo magazínu je k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Stephen King: V temném sklepě lidské duše

13.12.2017
Rick Doblin: Psychedelika jako lék

Stephen King: V temném sklepě lidské duše

27.5.2018
NPTD: Klaus Mann Ten, který nebyl nikde doma

Stephen King: V temném sklepě lidské duše

20.11.2013
Robert Rosenberg - V rauši

Stephen King: V temném sklepě lidské duše

27.1.2018
10 věcí, které stojí zato vyzkoušet pod vlivem


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu