55

Scott Blakey: Nejraději vypínám se sluncem

Když se mi naskytla příležitost udělat rozhovor se Scottem Blakeym, kterého celý konopný svět zná pod přezdívkou Shantibaba, neváhal jsem ani minutu. A to i přesto, že to znamenalo výlet „na otočku“ až do švýcarského Lugana. Na terase Scottova domu s dechberoucím výhledem na Luganské jezero a hory vznikl rozhovor s jednou z největších legend v oblasti growingu a šlechtění konopí.

Scott Blakey: Nejraději vypínám se sluncem

Život tady musí být jedna velká pohoda.

Já tu moc nejsem, prakticky pořád někde cestuju. Jsem totiž od přírody nedůvěřivý, a tak dodnes řeším práci a obchody osobně, jezdím přímo za lidmi a pokládám jim všetečné otázky. Oproti Evropanům mám jako Australan výhodu v tom, že jinak vnímám vzdálenosti – nemám potíž sednout do auta, jet tisíc kilometrů za někým na večeři a druhý den jet zpátky. V Evropě mají lidi problém se osobně setkat, i když jsou jen sto kilometrů od sebe. Letos jsem byl už všude možně: v Austrálii, Norsku, Španělsku, Holandsku nebo třeba Portugalsku, kde jsem nedávno získal licenci na pěstování na farmě o rozloze 500 hektarů. Zítra mi sem mají přijet nějací Australané, kteří chtějí, abych jim dělal konzultanta. O konopí je zkrátka všude obrovský zájem. 

Přestože jsi jeden z nejslavnějších šlechtitelů konopí na světě, na internetu jsem o tobě našel jen hrstku článků a asi tři rozhovory. Copak nemáš rád pozornost davů a slávu?

Právě naopak. Když mě chce někdo vidět, musí si mě najít. Žiju v zastrčeném koutě uprostřed Evropy a mám rád svůj klid. Dělám, co mě baví, užívám si dětí, které pomalu dospívají, takže mohu víc cestovat. Myslím, že se nacházím ve velmi příjemné fázi, kdy si můžu znovu začít užívat života, ale o slávu jsem rozhodně nikdy nestál a nestojím ani teď.

Člověk si myslí, že bude dělat jednu věc, ale nakonec skončí někde úplně jinde a dělá padesát jiných věcí.

Co vlastně znamená Shantibaba a jak jsi k tomuto přízvisku přišel?

Kdysi dávno jsem cestoval po Indii a na nějaký čas zakotvil v ášramu ve městě Puné, kde jsem navštěvoval takzvanou multiverzitu. Měl jsem tehdy jen motorku, přítelkyni a s místními sádhuy jsem pokuřoval čilamy. Ti mi jednoho dne začali říkat „šantibaba“, protože šanti znamená mír nebo klid a baba znamená osoba – čili mírumilovný člověk, pohodář. Jak jsem neustále slyšel to jejich „šanti, šanti, šantibaba“, tak se mi to vrylo do paměti a o nějaký čas později jsem založil firmu Shantibaba Enterprises, začal to používat jako pseudonym při psaní článků a už to se mnou zůstalo. Navíc iniciály mého pravého jména – SB – rezonují i v Shantibabovi. 

Pravdou je, že skoro všichni příznivci konopí tě znají jako Shantibabu a jméno Scott Blakey většině nic moc neřekne.

Docela často potkávám lidi, kterým se představím jako Scott a kteří mi v průběhu hovoru začnou vyprávět o tom týpkovi Shantibabovi, načež říkám: „Jo, to myslíte asi mě.“ Následuje nevěřícný údiv, že to není možné, protože pravý Shantibaba má přece přes dva metry a měl by to být chlap jako hora. A já na to: „Jo jo, bejvávalo." 

Kdy a proč jsi nadobro opustil rodnou Austrálii?

Už v průběhu vysokoškolských studií jsem několikrát navštívil Asii a Jižní Ameriku, ale natrvalo jsem odešel až v roce 1989. Nebylo to vůbec plánované – chtěl jsem jen nějakou dobu cestovat po světě jako každý Australan, jenže jsem se zkrátka do poznávání nových krajin zamiloval. Nejdřív jsem začal stopovat napříč Austrálií, pak jsem pokračoval přes Indonésii, Thajsko, Barmu a Indii, až jsem skončil v Holandsku, kde jsem chtěl prodat polodrahokamy, které jsem po cestách nashromáždil. 

Stihl jsi doma dokončit školu? A co jsi vlastně studoval?

Na Melbournské univerzitě jsem dokončil bakalářské studium dvojoboru rostlinná biologie a sportovní psychologie. Původně jsem si myslel, že se budu věnovat právě psychologii, ale místo toho jsem začal cestovat a nakonec skončil zase u těch rostlin. 

Když jsi dorazil do Holandska, neměl jsi vůbec v plánu začít pěstovat a šlechtit konopí?

Ani omylem. V roce 1990 jsem přiletěl z Dillí do Amsterdamu a jediný záchytný bod, co jsem měl, byl lístek s adresou jednoho kamaráda v Leidenu. A tak jsem si hodil mincí, jestli mám zůstat v hostelu v Amsterdamu, nebo jet za kamarádem – a Leiden vyhrál. Netrvalo dlouho a začal jsem potkávat spoustu zajímavých i zvláštních lidí, z nichž někteří mi pomohli, sehnali mi bydlení a jedna událost vedla k další. Znáš to – člověk si myslí, že bude dělat jednu věc, ale nakonec skončí někde úplně jinde a dělá padesát jiných věcí. Najednou se před vámi začne otevírat spousta dveří a všechno nabere grády. 

S konopnými semeny jsi na začátku devadesátých let ještě neobchodoval?

V té době jsem jen sbíral semínka všech možných rostlin, byl to můj koníček už od dětství. A jelikož jsem měl vždycky rád konopí, sbíral jsem samozřejmě i semínka odrůd, které jsem v různých krajích ochutnal. Dodnes mám ještě nějakých padesát původních divokých odrůd, na kterých teprve musím začít pracovat. 

Kdy a za jakých okolností vznikla slavná semenná banka Green House Seeds?

Když jsem se přestěhoval do Amsterdamu, seznámil jsem se s Arjanem Roskamem, který už tenkrát provozoval jeden coffeeshop na ulici Tolstraat. Spolu s našimi partnerkami jsme pak zprovoznili další dva coffeeshopy a mě někdy tou dobou napadlo založit si seedbanku. A tak jsme v roce 1992 začali vybavovat velkou farmu kousek od Amsterdamu, a o dva roky později jsme založili Green House Seeds a uvedli na trh semena našich nových odrůd, jako byla třeba White Widow, Bílá vdova. A zájem byl obrovský. Byly to skvělé časy, ale dnes už je to dávná historie. 

Tehdy jsi konečně mohl využít semena, která jsi nasbíral po světě ze sběratelské vášně?

Semena a rostliny. Ale nešlo jen o mě, podílela se na tom spousta lidí, se kterými jsme sdíleli znalosti. To byly časy Davida Watsona (Sam the Skunkman – pozn. red.), Roba Clarka, Nevila Schoenmakerse a dalších. Společně jsme vášnivě debatovali o pěstování, šlechtění, o směrech, kam se ubírat, o oblastech, které bychom měli navštívit kvůli sběru místních odrůd a tak dále. Devadesátá léta byla zlatou érou konopné kultury v Amsterdamu. Všichni jsme byli přátelé, i když mezi námi samozřejmě byly i nějaké rozpory. 

Nevil Schoenmakers je mezi šlechtiteli taky legenda a stejně jako ty je původem z Austrálie. Seznámil ses s ním dřív než s Arjanem?

Nejprve jsem se seznámil se slečnou, se kterou jsem začal chodit a která pracovala pro Arjana. To bylo v roce 1990, načež jsme se s Arjanem dali dohromady a podnikali společně až do roku 1998, kdy jsem prodal svůj podíl v Green House Seeds a přestěhoval se do Švýcarska. S Nevilem jsem se seznámil v Amsterdamu ve stejném roce jako s Arjanem. Během krátké doby se z nás stali velcí kamarádi, protože jsme měli hrozně moc společného – kromě konopí jsme šlechtili třeba i japonské kapry koi nebo různé druhy ptactva.

Vaším největším společným koníčkem bylo ale přeci jen konopí…

Když se věnuješ šlechtění, snažíš se vždycky najít co nejrychlejší cestu k druhé generaci, abys viděl, jestli tvá práce byla úspěšná. A zrovna konopí se ukázalo být jako nejrychlejší. U zvířat trvá obvykle rok, než se dostaneš ke druhé generaci. Šlo v podstatě o přirozený vývoj – konopí se stalo středobodem našeho světa, protože pro nás bylo zdrojem výdělku, měli jsme vytříbenou chuť a dařilo se nám. White Widow, Great White Shark, Super Silver Haze, Mango Haze, Critical Mass, White Rhino, La Nina – v té době spatřila světlo světa celá řada odrůd. Měl jsem k dispozici všechny potřebné stavební kameny, abych mohl vytvořit všechny tyhle odrůdy, a dodnes pořád šlechtím nové linie pro ostatní seedbanky. Ty totiž dobře vědí, že ve mně mají záruku kvality a hlavně že odvedu tu těžkou práci za ně.

Proč jsi v roce 1998 na vrcholu slávy opustil Green House Seeds a odešel do Švýcarska?

Holandsko bylo tehdy opěvované jako místo, kam se jezdí za trávou, a já nabyl dojmu, že se to jen tak nezmění. Sám jsem se chtěl odjakživa věnovat léčebným aspektům, čímž jsem se ostatně nikdy netajil. Ve Švýcarsku jsem nikdy předtím nebyl a ani jsem nic nevěděl o lidech, kteří mě tenkrát oslovili s nabídkou. Ještě předtím v roce 1996 jsem poznal Howarda Markse alias Mr. Nice a i díky přispění Nevila jsme ve stejném roce, kdy jsem odešel do Švýcarska, založili semennou banku Mr. Nice Seedbank. I když nebylo jednoduché opustit tak úspěšný a velký projekt, jakým byl Green House Seeds – byli jsme tým snů, vyhrávali jsme všechny možné soutěže a získali 28 pohárů –, jednalo se o logický krok a z mého pohledu o posun vpřed. Švýcarsko je více farmaceuticky zaměřené a všude mají skleníky, které jsou mi milejší než indoorové pěstování. Raději vypínám se sluncem, než abych zapínal lampy.

Neustálým zvyšováním hladiny THC v rostlinách jsme si pod sebou podřezávali větev. 

To zní, jako kdybys ani ten přesun do Švýcarska neměl zrovna dopodrobna naplánovaný.

Celý život mám pocit, že moje kroky vede konopí. Každý je samozřejmě zodpovědný za své činy, ale opakovaně se mi stalo, že jsem se bez vlastního přičinění ocitl v centru dění, jako kdyby si mě ta rostlina sama vybrala. Nikdo z nás ovšem není ten „první“, všechno jsme tady zdědili a jen s tím pracujeme. Vezmi si třeba cherry rajčata – někdo se někdy rozhodl vyšlechtit je z normálních rajčat, protože to považoval za dobrý nápad, a pak je začal prodávat. To, že máme dnes k dispozici určité věci, byla zkrátka něčí volba. Když se touto optikou podíváme na produkci konopí, byla naše práce v devadesátých letech, kdy jsme přišli na trh s těmi nejsilnějšími odrůdami z hlediska obsahu THC, revoluční. Svým způsobem jsme ale stali sami sobě nejhoršími nepřáteli, protože neustálým zvyšováním hladiny THC v rostlinách jsme si pod sebou podřezávali větev. Odtud totiž vyvěrá veškerá kritika konopí a negativní reakce – když mládež začala kouřit konopí s dvaceti a více procenty THC, samozřejmě jim to nedělalo dobře. V té době se ale všechno točilo právě jen kolem tetrahydrokanabinolu, dokonce i ve Švýcarsku jsem až do roku 2003 pracoval s odrůdami bohatými na THC.


Co přesně byl tvůj úkol po příchodu do Lugana?

Zpočátku jsem se věnoval především extrakci esenciálních olejů s nulovým obsahem THC, které jsme v množství dvacet litrů měsíčně vyváželi do obchodů s kosmetikou v Americe. Myslím, že jsme tehdy byli jediní, kdo je vyráběl i z palic a z celé rostliny. V té době nikdo nechápal, co to vlastně děláme, šlo přitom v podstatě o parní destilaci. Díky tomu kontraktu jsme mohli pěstovat konopí na devíti farmách a zpracovávat dvacet tun rostlinného materiálu měsíčně. Do práce jsem tehdy jezdil s videokamerou a objížděl pole, abych pak v kanceláři mohl kontrolovat, jestli je všechno v pohodě. Co bych tenkrát dal za drony…

 

Je náhoda, že se Shantibaba přestěhoval do Švýcarska, kde se kolem konopí nikdy nic moc nedělo, a najednou o dvacet let později jsou tu legální odrůdy do jednoho procenta THC a takzvané CBD konopí se prodává na každé benzince?

Když jsem v roce 2007 založil s Jamiem z Resin Seeds seedbanku CBD Crew, všichni se mi smáli. Nevěděli jsme, jestli o semínka bude zájem a jestli brzy nezkrachujeme. V roce 2009 jsme ale vstoupili na trh a už o rok později jsem produkoval semínka odrůd bohatých na CBD pro každou druhou seedbanku. Dokonce mi posílaly matky svých nejslavnějších odrůd, což je v tomto oboru věc neslýchaná, protože mateční rostliny si každá seedbanka chrání jako oko v hlavě. Mně je ale posílali, protože chtěli, abych jejich nejprodávanější odrůdy „zcébédéčkoval“, a v té době nikdo jiný nevěděl, jak na to. My s tím přišli jako první, a proto se většina seedbank dodnes obrací právě na nás.

Co se týče CBD boomu ve Švýcarsku, je pravděpodobné, že to bude z velké části mým přičiněním – už před čtyřmi lety jsem sem dovážel tunu měsíčně ze svých farem v Americe. Věděl jsem o tom, že zákon nezakazuje konopí do jednoho procenta THC, a jelikož veškerá má produkce ve Spojených státech měla do 0,3 procenta, rozhodl jsem se část dovézt do Švýcarska. Bylo nad slunce jasné, že tady bude velká poptávka, zatímco v Americe byl trh přesycený, a tak jsem si vyřídil potřebné dokumenty na ministerstvech a začal dovážet po tunách. Jako první jsme ve Švýcarsku uvedli na trh CBD konopí, stejně tak jsme jako první přišli s CBD cigaretami. 

Ty předbalené legální „marihuanové cigarety“ ve švýcarských supermarketech, ze kterých byla před pár lety vyjevená i česká média – to bylo tvé konopí?

Přesně tak, šlo o společný projekt s firmou Heimat, pod jejíž značkou se cigarety prodávaly. Neustále se snažím o inovace a taky poznám, když mám dobrý produkt. Rozhodně je fajn, že Švýcarsko má uvolněnější zákony díky povolení konopí do jednoho procenta THC. Stejně mezi 0,3 a jedním procentem THC není z hlediska psychoaktivity v podstatě žádný rozdíl – všechno to jsou jen uměle vytvořená pravidla.

Co tehdy přivedlo tvou pozornost k CBD? Na počátku tisíciletí se o kanabidiolu skoro vůbec nemluvilo a výzkumů, které by se jím zabývaly, bylo poskrovnu.

V roce 2003 jsem měl ve Švýcarsku problémy se zákonem, protože někteří pěstitelé, kteří pro mě pracovali, prodávali bez mého vědomí část úrody na černý trh, a já jsem byl ten, kdo byl za všechno zodpovědný. Skončil jsem tak na dva roky ve vězení, kde jsem měl čas o všem pořádně popřemýšlet. Nakonec jsem dospěl k závěru, že konopí se chci a budu věnovat i nadále, ale potřeboval jsem najít způsob, jak to dělat legálně a nezprotivit se přitom vlastním zásadám. A jako už mnohokrát předtím vedla jedna věc k druhé – kamarád se mi krátce nato pochlubil, že testoval nějakou novou odrůdu, která mu přišla hodně zajímavá, a říká: „Scotte, na tohle by ses měl mrknout.“ A tak jsem se na to podíval a rozhodl se s tou odrůdou pracovat. Tak nějak to s CBD začalo. Zpočátku jsme neměli ani korunu, semínka CBD odrůd nikdo nechtěl a většina lidí popravdě ani nevěděla, co to je. Pak se ale začaly objevovat nové studie, zahájili jsme výzkumnou spolupráci s doktorandy na několika univerzitách a zničehonic se v Americe objevila CBD odrůda Charlotte’s Web(ta sehrála významnou roli při léčbě dětských pacientů s epilepsií – pozn. red.). Občas si říkám, že to dost možná bylo jedno z našich semen, ale těžko říct. Podstatné je, že všichni odvádějí dobrou práci.

Některé matky jsou na světě déle než mé děti – většině z nich je 27 let. 

Zhruba v té době se v konopném světě objevil i jiný fenomén – takzvaný olej Ricka Simpsona, v Čechách známý jako fénixovy slzy, což má být extrakt s co nejvyšším obsahem THC. Měl jsi s tímto výtažkem nějaké zkušenosti a co si myslíš o upřednostňování jednoho kanabinoidu před jiným?

Samozřejmě jsem o tomto extraktu slyšel a Ricka Simpsona jsem párkrát i potkal. Je těžké určit, kolik a čeho člověk potřebuje. Já jsem si vždy stál za tím, že lékem je celá rostlina. My se jen snažíme kopírovat to, co postupně objevujeme. Narazíme na nějakou rostlinu, která na nás má ty a ty účinky, načež postupujeme pozpátku – snažíme se změřit, kolik v ní je THC, kolik CBD, jaké obsahuje terpeny, flavonoidy a další látky. Nakonec stejně dojdeme k závěru, že to, co nám dělá tak dobře, je právě kombinace všech těchto látek. Navíc stále nejsme schopni změřit všechno, i když s tím, jak se zlepšují technologie, dnes dokážeme zjistit i přesnou koncentraci konkrétních terpenů v rostlině či extraktu. 

S jakými odrůdami teď pracuješ nejvíc?

V rámci svých seedbank mám 45 různých matek a prodávám semínka všech možných odrůd s různým obsahem THC i CBD. Co se týče vlastní produkce konopí, v Coloradu a Oregonu, kde ho pěstuju nejvíc, pracuju v podstatě jen se třemi odrůdami bohatými na CBD – Yummy, Recovery a Therapy. Kromě toho mám ale farmu i ve státě Washington, kde pěstuju odrůdy bohaté na THC jako třeba Super Silver Haze a Critical Mass. Tam pak vozím i CBD odrůdy a díky tomu můžu vyrábět konopné přípravky s poměrem THC a CBD jedna ku jedné, a právě ty lidem doporučuju. Každý z nás by měl mít přístup jak k THC, tak k CBD, ne jen k jednomu. Z mého pohledu a zkušeností je poměr THC a CBD jedna ku jedné odpovědí na celou řadu otázek. A pak samozřejmě hrají obrovskou roli terpeny. Dnešní věda postupně přichází s výzkumy, které potvrzují to, co jsem tvrdil už před mnoha lety. Teď už mám po ruce důkazy a z undergroundového šlechtitele se najednou stává něco jako vědec a byznysmen. Přitom si nemyslím, že bych se osobně nějak změnil. 

To svět kolem se mění.

A já jsem rád, že jsem si vždycky stál pevně za svým. Kdyby nic jiného, aspoň jsem dal světu pár kvalitních odrůd.

S konopím pracuješ v několika evropských zemích a ve třech amerických státech. Co Jižní Amerika, ta tě neláká?

Byl jsem se tam podívat, ale mým cílem je teď výroba těch nejkvalitnějších přípravků a produktů, nemám v plánu dobývat celý svět. Jižní Amerika je určitě fajn, ale stále dost pozadu, co se týče konopí. Pro mě by to byl krok zpátky. V Evropě a Severní Americe mám ideální podmínky na pěstování i šlechtění, všechno si můžu nechat otestovat a daří se mi tu. 

Geneticky nejčistší jsou rostliny z regulérních semen.

Kde ukrýváš všechny své slavné genetiky?

Kdybych ti to teď řekl, musel bych tě pak zabít a sníst zaživa, jenže jsem vegetarián, takže to neudělám (smích). Pravdou je, že matky mám na jednom místě v Americe, pak ve Španělsku, v Německu, ve Švýcarsku a ještě v jedné zemi. Nikomu totiž nevěřím a jsem v tomto ohledu trochu paranoidní, protože některé ty matky jsou na světě déle než mé děti – většině z nich je 27 let. Někdy si dokonce dělám ze svých potomků legraci, když jim říkám, že jestli mě nepřestanou zlobit, seberu se a půjdu za svými „opravdickými“ holkami. Ale to je samozřejmě jen takové škádlení. Taky jsem zdědil hodně rostlin po Nevilovi. Většina pochází z osmdesátých let, takže jsou dost možná starší než ty. 

Častokrát ses nechal slyšet, že preferuješ regulérní semínka oproti feminizovaným. Proč?

Mr. Nice je nejspíš jedinou seedbankou na světě, která nabízí pouze regulérní semínka, protože jen takové semínko lze považovat za vyšlechtěné. K jeho produkci potřebuješ samce a samici, hledáš různé charakteristiky a rysy, spojuješ je dohromady a vybíráš to nejlepší. Feminizované semínko je oproti tomu semeno na produkci. Když narazíš na dobrou samici a chceš ji replikovat pro komerční účely, můžeš z ní vyždímat kvanta semen, ale se šlechtěním to nemá nic společného. Filozofie Mr. Nice vychází ze snahy zachovat oldschoolové genetiky, což znamená udržování samců i samic. Z toho důvodu neprodáváme feminizovaná ani samonakvétací semena. Autofloweringu říkám populační šlechtění, protože mateční rostliny není možné udržet při životě. Je fakt, že feminizovaná i samonakvétací semena produkuju pro jiné seedbanky, ale sám s nimi nepracuju. Výjimkou je CBD Crew, kde prodáváme semínka feminizovaná, ale to pouze z toho důvodu, že jde o odrůdy určené pro pacienty. S Howardem jsme se kdysi shodli, že pěstování z regulérních semen by pro ně bylo zbytečně moc složité. V tomto konkrétním případě mají feminizovaná semena smysl. Já jen nemám rád samonakvétací nebo feminizovanou genetiku ve šlechtěné populaci, protože spousta práce může přijít vniveč. Není to ani pravá samice, ani pravý samec, a při šlechtění se mohou do rostlin vrátit vlastnosti, kterých jsme se snažili dlouhé roky zbavit. Z tohoto úhlu pohledu jsou geneticky nejčistší rostliny z regulérních semen.

Je filozofie Mr. Nice Seed Bank v dnešní době úspěšná?

Jsme stále naživu a nedávno jsme oslavili dvacet let existence uvedením nové řady produktů pro nemocné pod značkou Dr. Nice. Museli jsme přijít s něčím novým, protože feminizovaná a samonakvétací semínka samozřejmě ovládla naprostou většinu trhu. Na druhou stranu se vždy najdou šlechtitelé hledající originální samčí rostliny, a ti se nakonec obrátí na nás. Věřím, že seedbanka Mr. Nice má jedno z nejlepších renomé v oboru, ale rozhodně nejde o stroj na peníze. Držíme ji při životě především kvůli lidem, kterým není jedno, co pěstují. 

Mezi 0,3 a jedním procentem THC není z hlediska psychoaktivity žádný rozdíl – všechno to jsou jen uměle vytvořená pravidla. 

Co si myslíš o dnešním trendu, že některé seedbanky začínají prodávat samčí pyl?

Zkoušel jsem to sám a má to velmi omezenou trvanlivost. Už kdysi dávno jsme s Nevilem rozesílali pyl do celého světa po gramech – to byla panečku práce. Fungovalo to ale jen omezeně a bylo to celé dost komplikované. Pokud nemáte k dispozici tkáňovou kulturu, kryogenní laboratoř a další technické vymoženosti, nebude vám to podle mě k ničemu. V zemědělství je to něco jiného, tam už se takové technologie používají běžně. 

Pracuješ sám s tkáňovými kulturami a kryogenikou?

Mám k tomu přístup v Nizozemsku i ve Švýcarsku a v uplynulých letech jsem zejména v oblasti tkáňových kultur hodně experimentoval. Obecně se snažím držet krok s dobou a sledovat nejnovější trendy. 

Jaký máš názor na dělení konopí na indiku a sativu? Není to ve světle současných poznatků o terpenech a kanabinoidech poněkud zastaralý koncept?

Na konopí jsem se nikdy nedíval jako indiku a sativu, zajímalo mě spíš, odkud dané odrůdy pocházejí – afghánské, thajské, nepálské, indické či jihoamerické. Kdo dnes dokáže říct, jaká odrůda byla úplně ta první, prapůvodní? Jak daleko doletí čmelák? Konopí jako druh je starší než lidstvo. Určitě existovaly různé původní odrůdy v odlehlých oblastech dnešní Barmy, Kambodži nebo Laosu, v průběhu historie ale vždy docházelo ke křížení různých rostlin za účelem zvýšení obsahu THC a tedy psychoaktivního účinku. Lidé s konopím koneckonců obchodovali a vyhledávali ho mimo jiné pro stavy změněného vědomí. Z dnešního pohledu je proto obtížné přesně říci, že tohle je čistá indika a tohle naopak čistá sativa. Ona taková klasifikace je záležitostí nás, lidí, a naší potřeby pojmenovávat věci, abychom je mohli porovnávat. Přírodě je to nicméně úplně putna. Druhy se vyvíjejí přirozeně, u konopí jsme tomu prostě jen asi trochu pomohli a celý proces mírně urychlili. 

Jaká metodu konzumace dnes preferuješ?

Ústní, používám samozřejmě své vlastní CBD produkty jako liquidy a náplně do vaporizérů.

Kdyby nic jiného, aspoň jsem dal světu pár kvalitních odrůd.

Jak se na to, že celý život pěstuješ a šlechtíš konopí, dívají tvé děti? Ovlivnilo je to nějak?

Dvě už jsou dospělé, studují vysokou školu a myslím, že jsou úplně v pohodě. Nastavování pravidel a určování, co je správné a co je špatné, je v rodičovství obecně složité. Děti jsem vždy vedl k tomu, aby si našly něco, co je baví a naplňuje, a aby se toho držely. Aby měly každé ráno důvod vstát z postele a těšit se na nový den. Nic jiného není ke spokojenému životu potřeba. Když na něčem pracujete deset let, můžete být buď zdrchaní a polomrtví, nebo mít ze života dvojnásobnou radost. Přestože mě pobolívají záda a mám další problémy spojené s věkem, každé ráno vyskočím z postele a nemůžu se dočkat, co přinese nový den. Ale představa, že bych ráno vstal, navlíkl na sebe oblek, sedl do auta a odjel někam do kanceláře – ne, to není nic pro mě. 

A co vydělávání peněz jako smysl života?

Nikdy jsem nebyl hamižný a nebral si víc, než opravdu potřebuju. Za život jsem ovšem poznal spoustu nenasytných lidí a stále narážím na další. Dnes už je naštěstí dokážu prokouknout o poznání rychleji.

Před pár lety nás opustil Howard Marks a nedávno i Nevil Schoenmakers. Jak vzpomínáš na společná léta a na přínos těchto průkopníků konopného hnutí?

Samozřejmě mi oba dva hrozně chybí. Je to pro mě taková rozsvícená kontrolka – připomínka smrtelnosti. Všichni stárneme a nejvíc si to člověk uvědomí, když vidí své děti. Zato když se dívám na rostliny, necítím se o nic starší, protože ony vypadají pořád stejně. Proto mám kolem sebe radši floru než faunu – zvířata i lidi stárnou, ale z rostlin na nás dýchá dlouhověkost.

Kolik značek dnes vlastně máš na trhu s konopím a co chystáš v nejbližší době?

CBD Crew, Shantibaba Seeds, Mr. Nice Seed Bank, CBD produkty pod značkou Dr. Nice a nejnovějšími přírůstky jsou dvě společnosti se sídlem v Česku: Sciva Corporation a Sciva International. Když jsem v Evropě sháněl kvalitní laboratoře, zařízení splňující všechna přísná kritéria správné výrobní praxe a v neposlední řadě špičkové profesionály, přirozeně jsem skončil v České republice. Češi jsou podle mě podobní Němcům a Holanďanům v tom, jak pracují, ale vkládají do toho tak nějak víc lidskosti a osobního zaujetí. Mluvíme-li konkrétně o konopí, je to pro Čechy srdeční záležitost. Nejde jen o peníze nebo technologie, nejde jen o potvrzení vlastního vědeckého názoru. Je to kombinace mnoha faktorů a lidského přístupu k tomu, jak se pohnout kupředu. Neexistují totiž žádná přesně daná pravidla a už od prvního okamžiku, kdy jsem vstoupil do tohoto odvětví, se všechno stanovuje a kodifikuje za pochodu. Rád pracuju se společnostmi, které mají stejný názor na věc jako já, jsou profesionální a disponují potřebnými certifikáty, zařízeními a právním zázemím. A překvapivě jsem právě takové lidi potkal v Praze. Mimochodem, všechny jsou nějakou shodou okolností ženského pohlaví a jsou úžasné. Díky nim jsem v sobě znovu objevil toho zvídavého, inovativního ducha, kterého pohání touha vymyslet nový inovativní produkt i celou recepturu. Máme za sebou spoustu práce, a aniž bych si uvědomoval, co vlastně dělám, vytvořil jsem si v průběhu let vlastní soubor semen, vybral ty nejlepší, z vypěstovaného konopí vyrábím extrakty a nakonec jsem založil českou firmu, ve které to vše skloubím do výroby konečných produktů určených k distribuci do Evropy i celého světa. V podstatě to všechno byla náhoda, jak rád říkám „náhodná evoluce“, ale moc jsem si to užil a stále plnými doušky užívám. 

Přemýšlel jsi už o sepsání pamětí?

Přemýšlel jsem o tom v době, kdy jsem žil s dnes už bývalou přítelkyní ve Španělsku. Povoláním je spisovatelka a filmová střihačka a dokonce už měla pár prvních stránek. Pak mi ale došlo, že bych měl nejdřív dokončit rozdělanou práci, a teprve pak bych o tom měl začít psát. Jak se říká: Až budeš mít všechno za sebou, napiš o tom knihu. Ale já ani v nejmenším nemám všechno za sebou, i teď v pětapadesáti si připadám, že jsem stále na začátku.

.............................................................................................................................

BIO Scott Blakey (*1964)

Scott Blakey alias Shantibaba je věhlasný šlechtitel a pěstitel konopí původem z Austrálie, který od roku 1990 žije v Evropě – nejprve do roku 1998 v Nizozemsku a od té doby ve švýcarském Luganu. Ze šlechtitele a spoluzakladatele vyhlášené seedbanky Green House Seeds, který přinesl světu legendární odrůdy jako třeba White Widow, se postupně stal propagátor léčebných vlastností konopí. V roce 2007 založil seedbanku CBD Crew a jako první na světě začal šlechtit a prodávat odrůdy bohaté na kanabidiol. V současnosti pěstuje konopí a produkuje z něj přípravky pro pacienty v amerických státech Colorado a Washington, ve Švýcarsku, Španělsku i dalších zemích. Každý rok též přednáší na pražském Cannafestu.


Dále by vás mohlo zajímat…
Scott Blakey: Nejraději vypínám se sluncem

11.9.2019
CBD pomáhá psům i lidem

Scott Blakey: Nejraději vypínám se sluncem

18.1.2015
Legenda: Orange

Scott Blakey: Nejraději vypínám se sluncem

1.3.2019
CBD v centru Prahy

Scott Blakey: Nejraději vypínám se sluncem

1.10.2015
Legenda: Shantibaba


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2020 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu