Aktuální článek
Peter Doherty: Heroinový trubadúr

Peter Doherty: Heroinový trubadúr

  • Média hudební i bulvární kolem něj krouží jako supi. Jeho život je pro ně nekončící hostinou. Trochu připomíná knihu My děti ze stanice ZOO. Ne že by šlapal v metru, ale hodně známých mu umírá na předávkování, třeba Amy Winehouseová. On sám si diacetylmorfin do žil stříká už šestnáct let, ale drží se. „Jedna je moc a sto je jako nic, ó můj bože, dej mi toho víc,“ zpívá v písni „Pipey McGraw“ své třetí kapely Puta Madres.

Musel se nutně s někým setkat

Jeho otec byl majorem v britské armádě. Vysokým oficírem byl i papá Jima Morrisona. Kořeny Dohertyho neukotveného životního stylu lze podobně jako ty Morrisonovy hledat v tom, že vyrůstal mobilně. Kam byl jeho táta převelen, byl „přeplevelen“ i citlivý chlapec. Irsko, Německo, Kypr. Jen co si našel kamarády, musel zase hledat nové. Pro svou závislost užívá sourozeneckou terminologii. „Je jako můj bratr. Nemůžu se od ní oddělit. Vždycky tam bude.“ Ve škole mu to šlo výborně. Literární talent projevil, když vyhrál prestižní básnickou soutěž a s ní spojené čtecí turné po Rusku. Po excelentních výsledcích u maturity se stěhuje do bytu své babičky v Londýně, kde vždycky chtěl bydlet. Když babička o několik let později umírá, je z něj už slavný muzikant. Babičku miloval, a tak jí na pohřeb přiletí až z dalekého Japonska, kde zrovna hraje na šňůře. Bylo to z lásky? „Spěchal, musel se nutně s někým setkat,“ vzpomíná na jeho chování na pohřbu matka v knize My Prodigal Son, kterou o něm napsala. Mimo jiné v ní píše, že Dohertyho dětství ani dospívání v ničem nenaznačovaly jeho pozdější vykolejenost.

„S budoucností nemám moc dobrý vztah. Nerozumíme si. Ignorujeme se.“

Jeho dědeček z matčiny strany byl Žid, syn imigrantů z Ruska a Francie. Snad tam hledat zdroj jeho poetické nevázanosti, i když i sama Anglie drží slušnou tradici romantismu. V Londýně brigádničí na hřbitově, píše poezii a čte Baudelaira. Oblíbí si jeho báseň „Opíjejte se!“, ve které stojí: „Nechcete-li být trýzněnými otroky Času, opíjejte se; opíjejte se bez ustání! Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete.“ Dosud nevinný premiant přičichává k cigaretám a těžké kalbě. K rozveselujícím substancím, které člověku krátí čas, už brzy přidá i jednu, která ho krátí až moc. V nadějné studijní kariéře pokračuje kurzem anglické literatury na Londýnské univerzitě. Přes svou starší sestru Amy Jo se seznamuje s muzikantem Carlem Barâtem. Ten se stává jeho homme fatale. Díky němu se zlepší na kytaru, na kterou hraje od deseti let, a spolu vystoupají ke hvězdné slávě. Ta má pro Dohertyho spolu s fetem aroma, po kterém jde jako jezevčík po hárající feně. Nezbytnou ingrediencí je taky poezie a hudba, pro niž v sobě objevuje talent. Nechybí ani přátelství. „Carl je v pohodě. Je to můj kluk,“ řekne o něm i poté, co se nerozejdou úplně v dobrém. Jejich euforické otírání se o sebe na pódiu u jednoho mikrofonu bude působit až homoeroticky. „Splnily se nám naše sny,“ pojmenuje lakonicky hlavní rys jejich spojení v jednom rozhovoru.

Vyndaný otec

Koncem devadesátých let formují kapelu The Libertines (Zvrhlíci). Do dalšího ročníku na univerzitě Doherty nenastoupil a už ani nikdy nenastoupí. Studijní kariéru mění za hudební. Jeho ctižádost po vzestupu na společenském žebříčku taky začíná uzurpovat nejsilnější opiát na trhu, který muzikanty přitahuje od doby, kdy ho v roce 1898 začali prodávat jako kapky proti kašli. Stěhuje se k Barâtovi do bytu a zkoušejí. Nemyslím teď zakázané substance, ale své geniální songy. Na basu přiberou slušňáka s kamenným výrazem Johna Hassalla, za bicí usedá usměvavý černoch Gary Powell. V roce 2002 jim vyjde album Up the Bracket (Do držky). Fenomenální úspěch. Energickým rock’n’rollem vysílají optimistickou zprávu, že ani jednadvacáté století neznamená jeho smrt. Jedna píseň nese název „Hooray for the 21st Century“. Na úspěchu se podílí i produkce Micka Jonese z legendárních Clash. Milují je kritici, milují je fanoušci, mají sound, mají look. „Jsou dobré kapely, a pak jsou zkurveně dobré kapely jako Libertines,“ nechává se slyšet Noel Gallagher z Oasis.

Libertines jsou přátelská kapela, až rodinná. Pro fanoušky pořádají koncerty v Barâtově a Dohertyho bytě, kterému říkají Albion Rooms. Je to doupě s pokreslenými stěnami a nespokojenými sousedy. Albion je archaické pojmenování Anglie, které Doherty s oblibou používá. Spolu s Barâtem žijí ve své Arkádii, což je další termín Dohertyho mytologie. Znamená utopickou zemi plnou hudby a poezie a párty. Obklopuje je aura, která tu nebyla od šedesátých let. Vrchol blaha? Dohertymu něco chybí. Ta věc se skládá ze stříkačky, jehly a jedu, který se po nějaké době užívání pro svého uživatele stává nepostradatelným lékem. Ta doba Dohertymu uteče jako voda. Ani Barât není žádný svatoušek; kokešem nepohrdne, v kalbě nezaostává, ale disponuje záklopkou, kterou jeho kámoš prostě nemá. „Je to duševní vada,“ kaje se dnes Doherty, nebo se vymlouvá?

„Opiáty jsou jedním největších darů, které nám příroda dala.“

Těžko si ho vůbec představit jako člověka, který má nad svým životem kontrolu. „Kdybych nebral heroin, měl bych čisté nehty,“ říká na adresu své nevábné poznávací značky. Jeho prsty vždy vypadají, jako by se zrovna pohrabal v motoru auta. Mimochodem miluje jaguáry jako všechno elegantní. V tom tkví jeho oxymóron. Na jedné straně feťák a noční můra všech rodičů, na druhé dobře ohozený sympaťák, který dělá hudbu, bez které jeho fanoušci nemůžou žít podobně jako on bez svého vyprošťováku. Spolu s heroinem a dalšími jedy stojí za jeho neodolatelně nezdravým vzezřením i silně návykový stimulant crack. Dohertyho spoluhráči z toho nejsou tak nadšení jako dekadencechtiví fanoušci. Barât se k problému staví čelem. Dává ultimátum, že jestli se nedá dohromady, s kapelou je šlus. Docela silné gesto vzhledem k tomu, jak mají našlápnuto.

Vyndaný Doherty se v této bouřlivé době stává otcem. Lisa Moorishová mu v roce 2003 porodí syna Astila. Jeho jméno si zpěvák vytetuje na krk, fotrování se věnuje spíš symbolicky. Astile je mimochodem novým bratříčkem Molly, kterou Moorishová má z dřívějšího vztahu s Liamem Gallagherem z Oasis. (Dceru Aisling Erin povije Dohertymu v roce 2011 jihoafrická modelka Lindi Hingston.) Libertines v roce 2003 spějí ke krachu. Barât nedorazí na koncert, který zorganizoval Doherty na jeho narozeniny, protože byl na jiné party. Doherty se uráží a druhý den nedorazí na vlak do Německa, kde Libertines zahajují evropské turné. Jeho part vezme bedňák a tentokrát se uráží Barât. Zbylé závazky kapela odehraje s náhradním Dohertym, který se jmenuje Anthony Rossomando. Ukáže se tak, že bývalý člen je v chemii kapely nenahraditelný.

„Myslíte, že jsem feťák?“

Barât později s Rossomandem založí kapelu Dirty Pretty Things. Doherty už v té době rozjíždí záložní projekt Babyshambles. O Rossomandovi píše píseň „The Man Who Came to Stay“. „Chlapec, kterého vystřídal, zmizel beze stopy,“ zpívá v ní o sobě. Když jsou noví Libertines na turné, naštvaný Doherty se vloupává do Barâtova nového bytu. Zatknou ho, vyfasuje šest měsíců vězení, ale odsedí si jen dva. Během soudu Libertines vychází hitový singl Don’t Look Back Into the Sun. Hned po propuštění lotr s Libertines odehraje koncert, který vstoupí do historie jako Freedom Gig. Z usmiřovačky s Barâtem vzniká další hit „Can’t Stand Me Now“. Soudů od té doby Doherty absolvuje ještě spousty. Za řízení pod vlivem, loupež auta, držení heroinu, cracku, ketaminu, konopí. Z nějakého důvodu většinou potkává benevolentního soudce. Jedna zpráva mluví o arbitrovi, který ho osvobodí a ještě mu pochválí muziku.

Po „koncertu svobody“ chce Doherty sekat dobrotu, ukrojí si ale tlustý krajíc. Ambiciózně odjíždí do Thajska, kde v detoxovém centru Wat Tham Krabok podstupuje potupné zvracecí kúry a mlácení bambusem. Po třech dnech podepisuje reverz. Podobně to dopadne i v mírnějších ústavech. Někdy to vydrží, ale nikdy nevydrží potom. Asi proto, že hned naskočí do soukolí koncertního stresu. Ze spolupráce s umělcem, který si říká Wolfman, vzniká v roce 2004 singl For Lovers. Vyšplhá na sedmé místo v hitparádě, heroinisti z toho ale nic nemají – práva prodali v hospodě za pakatel. V médiích se objevují jejich fotky, jak se líbají. Aby si odepřel herák, musel by si odepřít i slávu, začít úplně nový život. Opustit svoje fanoušky, živit se jinak.

„Kdybych nebral drogy, byl bych silou, se kterou se musí počítat.“

Po druhém eponymním albu, které vychází v roce 2004, se Libertines rozpadají. Fanoušci truchlí a na místě vybuchlé hvězdy se formuje nostalgický kult. „Myslíte, že jsem feťák? Tak já vám ukážu, co je feťák,“ soptí Doherty a volně navazuje na své utržení ze řetězu v Babyshambles (Jatka miminek). Zároveň i na kvalitu. Barâtova kapela Dirty Pretty Things není marná, ale Babyshambles mají jiskru. Bubenice Gemma Clark kapelu brzy opouští, podobně jako Carl nesnese pohled na Dohertyho destrukci. Odchází i originální kytarista Patrick Walden, ten ale z důvodu vlastní závislosti. U Dohertyho se zdá, jako by mu ta jeho v ničem nevadila, jako by tam byla jen na ozdobu. „Je to něco ve mně… Nějaký šílený voják, který nikdy nebrečí, nehroutí se a nic ho nemůže dostat,“ prohlašuje v nedávném rozhovoru pro magazín NME a do očí se mu při tom paradoxně derou slzy. Odpadlíci jsou nahrazeni a další sestava už je stabilní.

V jeho pojetí se feťáctví jeví rebelsky a romanticky. Přesně takové, jaké není. Jde špatným příkladem, což mu vyčítá vegan Moby poté, co média přinášejí zprávu, že se jeden sedmnáctiletý mladík, který byl ve všem, i vzhledem podobný Dohertymu, kterého taky obdivoval, předávkuje heroinem. Moby míří i na Amy Winehouseovou, ta ale fet tak dobře nezvládá. Někdy stojí na pódiu a nezná se k sobě, všechno je jí putna. To se Dohertymu nestává, je svým zvláštním způsobem zodpovědný. Po feťákovi asi nelze žádat myšlenky na veřejnou image. Do takových úvah se Doherty nezamotává, nějak si to ospravedlní, zušlechtí. Smrti předávkováním ho začínají obklopovat i bezprostředněji než v případě mladého obdivovatele. Moby uvažuje střízlivým, možná osvíceným mozkem, Doherty si užívá alibi své pověsti zlého muže.


Paranoidní Mossová

První album Babyshambles Down In Albion (Na dně v Albionu) z roku 2005 je plné chytlavých melodií a jde na dračku. Aby uživil závislost, podniká Doherty i sólová turné nebo takzvané guerilla gigs, partyzánské koncerty, na neobvyklých místech. Svým šarmem koncert hravě utáhne i sám. Druhé album Shotter’s Nation (Národ střelců) vychází v roce 2007, název alba Sequel To The Prequel (Pokračování úvodu) v roce 2013 už ohlašuje vyšumění. To přijde s dlouho a nejistě očekávaným comebackem Libertines. Vydává i kriticky ceněné sólové album Grace/Wastelands (2013), později Hamburg Demonstrations (2016). Příjem čerpá i ze svých minimalistických obrazů, které mají tu výhodu, že jsou nakreslené jeho vlastní krví. I když v bulváru vyšla v roce 2006 fotka, na které injekční stříkačkou natahuje barvu z ruky spící dívky. To je jen jeden z mnoha skandálů, které mu nemůžou ublížit, protože fanoušci ho milují právě proto, že je chodícím skandálem. Občas zřejmě bulváru za obnos nějakou informaci sám dodá, jinak by asi nemohly vycházet zprávy typu, že se s ním na rybníku potopila lodička.

Co se týče žen, nehynoucí pozornost bulváru si vysloužil vážným vztahem s o pět let starší modelkou Kate Mossovou. Seznamuje se s ní na oslavě jejích jednatřicátých narozeninách. V roce 2007 se mají brát, ale nakonec se rozcházejí. Doherty se zhroutí a utíká plakat k mamince. Podle Mossové je to proto, že upřednostnil heroin. Posledním hřebíkem do rakve pro ni bylo, když se sama objevila na titulce bulváru, jak koksuje. To pro ni mohlo znamenat profesní konec, takže nastoupila odvykačku a s Dohertym pak jako s jasným rizikem relapsu už nechtěla nic mít.

Na YouTube jsou k nalezení ilustrativní záběry, na kterých si Doherty na thajském ostrově Phuket, kde byl s Kate na dovolené, píchá kokain a u toho jí do telefonu vyznává lásku. „I love you, I love you,“ ujišťuje ji naléhavě, zatímco ona se strachuje, kde zas něco vyvádí. Vše se odehrává u dvou Australanek, které ho potkaly na ulici a pozvaly k sobě na pokoj, aniž by tušily, čemu se známý zpěvák bude oddávat. Aspoň ho teda natočily a prodaly bulváru. Když se Pete třikrát nastřelil a silně mu to najelo, vyběhl prý před hotel a vyptával se taxikářů, jestli neví, kde by mohl sehnat nějaký heroin.  Mossová si ještě ten samý rok najde jiného rockera, Jamieho Hince z Kills, se kterým se v roce 2011 vezmou. „Nikdy bych si ji nemohl vzít, je moc paranoidní,“ řekne později vyléčený Doherty – bohužel pouze z Kate.

„Romantická může být melodie, ale určitě ne to, když jste na sračky.“

Jeho kamarádka camdenská diva Amy Winehouseová nedisponuje jeho hroší náturou. V roce 2011 umírá na otravu alkoholem, v krvi jí najdou přes čtyři promile. Objevuje se svědectví, že Doherty přišel na nějaký večírek a hodil na stůl dealerák kvalitního heráku s tím, že si může dát, kdo chce. Při ceně toho matroše velkorysý čin. Do léčebny chodí, jen když to moc přehání. Na jedné party spadne z balkónu Mark Bianco a umírá, Doherty mu předtím měl říct, ať ho neotravuje. S kumpány ho zachytí pouliční kamera, jak v době Biancovy smrti běží jako o život pryč. Na předávkování heroinem umírá Robyn Whiteheadová, která o něm točila dokument. Den předtím jí Doherty měl dát padáka za to, že v dokumentu nevypráví jeho skutečný příběh.

Dohertyho otec od něj dal v jeho drogových začátcích ruce pryč se stejným ultimátem jako Barât, ale dnes už se s ním baví. Dokonce se kvůli němu naučil feťáckou hantýrku. A Doherty si v poslední době přestává sypat popel na hlavu. „Dlouho jsem nad hlavou držel transparent ,Neberte drogy‘, což je škoda. Někdy si říkám, že jsem mohl vyzdvihnout některá jejich úžasná pozitiva. Lidi vždycky říkali: ,Kurva, nedělej to, nechoď tam, proč si ubližuješ, proč se zabíjíš?‘, místo aby se ptali: ,Proč kombinuješ drogy, abys vytvořil tento neuvěřitelný únik z šedé, vlažné, sterilní, machovské reality?“

Doherty mě protáhl

V červenci 2013 jsem byl na jeho sólovém vystoupení v Bratislavě. Předskakoval mu tam jeho kamarád, kudrnatý blonďák Alan Wass. V reportu jsem ho připodobnil k pornoherci s pisklavým hlasem, který jen zdržuje od podmanivého Peta. Teď je mi to trochu líto, protože Wass se o dva roky později předávkoval heroinem. V prosinci 2013 jsem stál v pasáži pražské Lucerny ve frontě na Babyshambles. Pete šel kolem v županu, rozdával autogramy a polibky. Přimísil jsem se do klubka a dostal čmrkanec. Byla to jen záminka k tomu, abych se Peta zeptal, jestli by mě neprotáhl na svůj koncert. „Three minutes,“ zamumlal a zmizel v bílém autobusu Babyshambles s nějakým bezdomovcem. Bylo zvláštní tam stát a čekat na Peta Dohertyho. Vyšel za hodinu i s bezdomovcem v dobré náladě, tak jsem se přihlásil. „Oh, you don’t have a ticket,“ usmál se. Šli jsme pasáží a nenuceně si povídali, teda já trochu nuceně. Vyrušil nás italský pár, který chtěl fotku. Dostal ji. Když jsme šli dovnitř, užíval jsem si obdivných pohledů lidí stojících ve frontě. Se mnou Pete protáhl dovnitř i bezdomovce. Vyhazovači se na to moc netvářili. „He’s the singer,“ uklidnil je. Uvnitř se hned fotil s nějakýma holkama. Popřál jsem mu dobrý koncert. Poděkoval, usmál se, podal mi ruku a družně pokračoval dál s bezdomovcem. Během koncertu s gustem skákal šipky do publika. Vyhazovači se mu v tom snažili bránit. Vždycky naznačil, že odchází, ale hned pak to otočil, rozběhl se a letěl. Titulek z iDNES.cz – Doherty se motal po Lucerně v županu, ale koncert byl skvělý.

„Můj mozek si myslí, že heroin mi dělá dobře.“

O rok později podstoupil odvykačku ve svém oblíbeném Thajsku. Tentokrát v pohodové léčebně Brita, který mu dal pobyt zadarmo, respektive za pozitivní publicitu. Vypadalo to tam fakt hezky a Doherty tam na rozdíl od jiných detoxů mohl hrát na kytaru. Zároveň se mu podařilo se heroinu zbavit, tak aspoň zněla publicita. Její součástí byl příběh, jak spálil psáňo, které mu tam poslal fanoušek. A to předtím podle svých slov bral tři a půl gramu denně. Oficiálním potvrzením pak bylo, že se Libertines znovu dávají dohromady. Předtím akorát odehráli dva gigy v roce 2010 na festivalech v Leedsu a Readingu. Dlouhá léta jim nabízeli milion liber za koncert, ale Barât se držel. Teď Libertines přijeli do Thajska za Dohertym a byly z toho krásné bezstarostné fotky. Taky s jeho synem Astilem. Vypadalo to na světlé zítřky, ale dopadlo to jen velkým turné a novým albem Anthems for the Doomed Youth. Poslední smrt kolem Dohertyho, který dřív býval hodně viděn s kočkami, byla ta, kterou způsobili jeho nedávno pořízení huskyové. Sibiřské šelmy během venčení zardousily kočičku přímo před zraky její majitelky. Doherty tam podle jejích slov jen tak stál a nehnul ani prstem. Když jsem to četl, hned jsem si řekl, že je asi zase na drogách. Proč jsem o tom pochyboval? Vždycky někde prohlásí, že je čistý, ale pak to zapomene dementovat. Dnes přiznává, že si dal hned, jak se ze slunné Asie vrátil do deštivého Albionu. Ono to jde poznat, stačí věřit svým očím. Taky platí, co o feťákovi ve stejnojmenné novele napsal William Burroughs – že vypadá mladě. Když si odmyslíme psychofyzickou degradaci a smrt v očích, sálá z Dohertyho mladistvý duch.

Už pár let chodí s Katyou, která hraje na klávesy v jeho současné kapele Puta Madres (španělsky „motherfuckers“). Na otázku, proč se Doherty nemůže vzdát drog, odpovídá, že se asi nemiluje tolik, jako ho miluje ona. Z posledních rozhovorů se zdá, jako by se se svou zavilou závislostí na drogách už smiřoval. „Myslím, že ve správném prostředí je to celkem snadné. Ale musíte být ve správném prostředí,“ říká o abstinenci. Dodává, že jednoho ze svých huskyů naučil, aby mu přinesl dýmku na crack. 

………………………………………………………………………………………………………….

Peter Doherty
(12. března 1979 v Hexhamu)

Hudebně se proslavil v kapele Libertines. Ta se v roce 2004 po zářivém úspěchu rozpadla, protože propadl závislosti na heroinu, respektive ho z ní vyhodil spoluzakladatel Carl Barât a comeback podmínil jeho očištěním. Doherty pokračoval v drogách i v hudbě s kapelou Babyshambles. Teď hraje s Puta Madres, kde je opět frontmanem. Uspěl i jako sólista dvěma alby a intimními vystoupeními. Proslul obrazy, které maluje vlastní krví, pracoval jako model, představil vlastní kolekci šperků. Spolu s Charlotte Gainsbourgovou si zahrál hlavní roli ve filmu Přiznání dítěte století. Bulvárně se proslavil chozením s topmodelkou Kate Mossovou. Absolvoval četná soudní řízení kvůli drogovým deliktům, ale za katrem si pobyl minimálně. Podobně se účastnil mnoha odvykacích kůr, ale svou opiovou krizi nikdy nevyřešil. Nadšený chovatel koček má teď psy, kteří za ním během koncertů běhají na pódium.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!