54

Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

Ben Dronkers patří již desítky let mezi prominentní konopné aktivisty a podnikatele v Nizozemsku. V osmdesátých letech založil Sensi Seeds, jednu z prvních semenných bank na světě, a dal vzniknout i Muzeu hašiše, marihuany a technického konopí v Amsterdamu.

Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

Kdy ses s konopím setkal poprvé? Byla to láska na první pohled, nebo spíše postupný proces? A jaká byla tehdy v Nizozemsku konopná kultura?

Bylo mi sedmnáct, když jsem s kamarády vykouřil pod mostem v Rotterdamu první joint, ale nic moc jsem z toho neměl. Na druhý pokus to bylo o poznání lepší. V šedesátých letech nemohla být o nějaké nizozemské konopné kultuře řeč. Ta se objevila až později v Amsterdamu, kdy byly založeny první kluby, například Paradiso a později Bulldog nebo Kosmos, stále se nicméně nejednalo o masovou záležitost. Pár let nato se začaly objevovat první coffeeshopy, vyskytovaly se ale prakticky výhradně v Amsterdamu – v Rotterdamu jste si o něčem takové mohli nechat jen zdát. S přáteli jsme se tedy pravidelně vydávali do Amsterdamu pro trochu trávy nebo hašiše, o které jsme se pak doma rozdělili s ostatními. Většinou jsme si kupovali hašiš, protože byl prostě lepší. Tráva se dovážela hlavně z Afriky, Indonésie a Thajska, zatímco hašiš pocházel z Libanonu, Maroka nebo Afghánistánu a kvalitativně byl na mnohem vyšší úrovni. Hašiš byl v tu dobu rozhodně významnější komoditou než tráva. 

Přenesme se do roku 1985 – co tě přivedlo k založení Sensi Seeds?

Tento příběh se vlastně začal odvíjet mnohem dřív. Cestoval jsem po světě jako mnoho hippies a objevoval jsem různé druhy hašiše. Zajímalo mě, jak a hlavně z čeho se vyrábí, takže jsem začal navštěvovat pěstitele. Na vlastní oči jsem viděl různé metody pěstování i výroby a zatoužil jsem zkusit to na vlastní pěst. S kamarádem jsme doma v Rotterdamu začínali s několika málo semeny a pečlivě jsme sledovali, co se bude dít. Pod lampou jsme měli jen jednu rostlinu, a světe div se, ono to fungovalo! Kvalita sice nebyla nijak závratná, i tak jsme ale byli nadšení. Bylo to pro nás jako zjevení, malý zázrak. V Americe bylo tehdy domácí pěstování poměrně běžné, v Evropě o něm ale slyšelo jen pár zasvěcených. Připadalo nám úžasné, že můžeme zasadit semínko, dávat mu trochu vody a vypěstovat si vlastní konopí. Tato zkušenost mě přiměla cestovat do dalších a dalších koutů světa, navštívil jsem Libanon a Maroko a později jsem se mnohokrát vypravil do Pákistánu a Afghánistánu. Odtud jsem přivážel semínka různých odrůd, které mě cestou takříkajíc cvrnkly do nosu. Doma jsme je pak s kamarádem pěstovali ve skleníku. Několikrát nás „navštívila“ policie a někdy mě zadrželi prostě jen proto, že jsem u sebe měl trochu hašiše.

Politik odmítající legalizaci musí být buď úplný idiot, nebo zkorumpovaný parchant.

Pak jsem si ale uvědomil, že v nizozemské drogové legislativě zeje velká díra – bylo totiž podle všeho zcela legální vlastnit a „vyrábět“ semena. Kontaktoval jsem velmi drahého právníka, abych se definitivně přesvědčil o správnosti svých domněnek, a on mi dal za pravdu. Začal jsem tedy produkovat vlastní semena a založil si na to specializovanou firmu: Sensi Seeds. Zhruba ve stejné době se rozběhl také další z mých projektů, Muzeum hašiše, marihuany a technického konopí, na kterém jsem spolupracoval s Edem Rosenthalem. Stali jsme se prvním legálním obchodem se semeny na světě a naši zákazníci pocházeli snad ze všech koutů zeměkoule. Nikdo se předtím o nic podobného nepokusil, takže zvěsti o našem podnikatelském záměru se rychle šířily. Dostali jsme se i na stránky magazínu High Times, díky čemuž jsem získal cenné kontakty na lidi z oboru. Jezdili za námi znalci, novináři i vědci z celého světa, protože náš sortiment byl co do rozmanitosti něco nevídaného. První vypěstované konopí jsme se snažili prodávat v Amsterdamu, ale nikdo ho nechtěl, protože vypadalo jinak než v té době běžné modely. Bylo moc zelené a lidé mu říkali špenát, pak ale ochutnali, pochopili a během pár let si našlo mnoho příznivců.

Zmínil jsi začátky Muzea hašiše, marihuany a technického konopí v roce 1985. Měl jsi už v té době dostatek artefaktů, kterými bys mohl tento projekt zásobit?

Muzeum hašiše, marihuany a technického konopí vzniklo jen o něco málo později než Sensi Seeds. Původním záměrem bylo sdílení informací o konopí s místními i turisty, kteří navštěvovali Amsterdam kvůli proslulým coffeeshopům. Proto jsme ho v první fázi nazvali Cannabis Info Muzeum. V té době jsem už měl malou sbírku předmětů a další dodali přátelé a známí. Nebylo to ani tak o vystavování věcí, spíše o šíření osvěty. V průběhu existence muzea jsme své sbírky postupně rozšiřovali o další a další zajímavosti. Sběratelství je návykový koníček, a když dnes vidím, kolik jsme toho za ta léta nashromáždili a vystavili jak v Amsterdamu, tak v druhé pobočce v Barceloně, nepřestávám žasnout. 

Shromažďování semen nejrůznějších odrůd jsi zasvětil velkou část života a procestoval jsi celý svět. Vzpomeneš si na nějakou mimořádnou zkušenost?

Mezi nejsilnější zážitky patří ten z Afghánistánu z doby, kdy byla země okupována Sovětským svazem. Vydali jsme se do hor a hledali plané konopí, protože domestikovaná semena od farmářů jsme už měli a chtěli jsme svou sbírku rozšířit o něco více divokého. Šlapeme si to takhle horskou přírodou, přelezeme malý hřeben, a kde se vzal, tu se vzal, ležel před námi velký ruský vojenský tábor. Opravdu jsme se báli, protože jsme se po oblasti museli pohybovat převlečení za Afghánce – nemohli jsme se tam promenádovat v pohorkách jako turisti. Pro cizince byla ta oblast zapovězená. Zničehonic po sobě začali vojáci střílet, a to už šlo opravdu do tuhého.

Afghánistán jako země byl ale naprosto výjimečný, s úžasnou kulturou a lidmi. Naprosto běžně jsme potkávali místní s obrovskými balíky hašiše exkluzivní kvality, to bylo něco neuvěřitelného. Všichni se k nám chovali přátelsky a rozdělili se o cokoli – jídlo, střechu nad hlavou a samozřejmě i hašiš. Je to úžasná země, navštívil jsem ji mnohokrát a nikdy mě nezklamala. Afghánci si zaslouží lepší život, než jaký dnes mají. Vyrábějí excelentní hašiš a velmi by jim pomohlo, kdyby ho mohli legálně, za férových podmínek vyvážet na Západ. Dnes ale farmáři dostávají jen 200 až 300 eur za kilo, přičemž stejné množství zboží se v Amsterdamu prodává až za 16 000 eur. Místní by měli mít právo bez obav vyrábět a prodávat prvotřídní produkt, který má v zemi dlouho tradici. Vydělali by všichni – jak pěstitelé, tak stát, jenž by za peníze získané výběrem daní mohl postavit lepší školy a podporovat udržitelné zemědělství. Celé zemi by to prospělo.

Snad se ale blýská na lepší časy. Doba prohibice se podle četných náznaků neodvratně chýlí ke konci a já pevně věřím, že se dožiju dne, kdy bude konopí zcela legální a chudé rozvojové země budou moci profitovat z jeho pěstování. Druhou stranou téže mince jsou pak uživatelé, kteří často konzumují příšernosti. Kontrola kvality neexistuje, i když by měla fungovat stejně jako u všech ostatních komodit dostupných na pultech obchodů. Kouření konopí a hašiše není samo o sobě nebezpečné, v důsledku prohibice ale začali dodavatelé ve velkém používat pesticidy, insekticidy a další nebezpečné látky a metody. Spotřebitelé by přitom měli být chráněni a měli mít možnost kupovat si výrobky za běžné tržní ceny. Podívejme se třeba na Colorado, kde bylo užívání konopí pro rekreační účely legalizováno. Stát vydělává na daních miliony dolarů, a to je naprosto v pořádku. Prohibice by měla být ukončena všude. 

..............................................................................................................................

Celý článek najdete v magazínu č. 54. Dále se dočtete, jak konopí ovlivňuje náš imunitní systém a jak ho lze využívat v terapii autismu. Proč se konopným klubům daří jen ve Španělsku a jak by to vypadalo u nás? K legalizaci nám své řekl legendární Ben Donkers a o nesmyslnosti zákazů píše Jindřich Vobořil. Nechybí  lekce hippies o LSD a spojení s přírodou. Aktuální číslo magazínu je k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

13.5.2017
Poezie: NĚKTERÝ VĚCI SE OPAKUJOU

Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

8.1.2019
Uličníci: László Sümegh

Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

7.2.2014
Předplaťte si magazín Legalizace a získejte kalendář konopných odrůd

Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

6.3.2019
Vyšší porodnost ve státech s legální konopnou léčbou


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu