54

Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

Ben Dronkers patří již desítky let mezi prominentní konopné aktivisty a podnikatele v Nizozemsku. V osmdesátých letech založil Sensi Seeds, jednu z prvních semenných bank na světě, a dal vzniknout i Muzeu hašiše, marihuany a technického konopí v Amsterdamu.

Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

Kdy ses s konopím setkal poprvé? Byla to láska na první pohled, nebo spíše postupný proces? A jaká byla tehdy v Nizozemsku konopná kultura?

Bylo mi sedmnáct, když jsem s kamarády vykouřil pod mostem v Rotterdamu první joint, ale nic moc jsem z toho neměl. Na druhý pokus to bylo o poznání lepší. V šedesátých letech nemohla být o nějaké nizozemské konopné kultuře řeč. Ta se objevila až později v Amsterdamu, kdy byly založeny první kluby, například Paradiso a později Bulldog nebo Kosmos, stále se nicméně nejednalo o masovou záležitost. Pár let nato se začaly objevovat první coffeeshopy, vyskytovaly se ale prakticky výhradně v Amsterdamu – v Rotterdamu jste si o něčem takové mohli nechat jen zdát. S přáteli jsme se tedy pravidelně vydávali do Amsterdamu pro trochu trávy nebo hašiše, o které jsme se pak doma rozdělili s ostatními. Většinou jsme si kupovali hašiš, protože byl prostě lepší. Tráva se dovážela hlavně z Afriky, Indonésie a Thajska, zatímco hašiš pocházel z Libanonu, Maroka nebo Afghánistánu a kvalitativně byl na mnohem vyšší úrovni. Hašiš byl v tu dobu rozhodně významnější komoditou než tráva. 

Přenesme se do roku 1985 – co tě přivedlo k založení Sensi Seeds?

Tento příběh se vlastně začal odvíjet mnohem dřív. Cestoval jsem po světě jako mnoho hippies a objevoval jsem různé druhy hašiše. Zajímalo mě, jak a hlavně z čeho se vyrábí, takže jsem začal navštěvovat pěstitele. Na vlastní oči jsem viděl různé metody pěstování i výroby a zatoužil jsem zkusit to na vlastní pěst. S kamarádem jsme doma v Rotterdamu začínali s několika málo semeny a pečlivě jsme sledovali, co se bude dít. Pod lampou jsme měli jen jednu rostlinu, a světe div se, ono to fungovalo! Kvalita sice nebyla nijak závratná, i tak jsme ale byli nadšení. Bylo to pro nás jako zjevení, malý zázrak. V Americe bylo tehdy domácí pěstování poměrně běžné, v Evropě o něm ale slyšelo jen pár zasvěcených. Připadalo nám úžasné, že můžeme zasadit semínko, dávat mu trochu vody a vypěstovat si vlastní konopí. Tato zkušenost mě přiměla cestovat do dalších a dalších koutů světa, navštívil jsem Libanon a Maroko a později jsem se mnohokrát vypravil do Pákistánu a Afghánistánu. Odtud jsem přivážel semínka různých odrůd, které mě cestou takříkajíc cvrnkly do nosu. Doma jsme je pak s kamarádem pěstovali ve skleníku. Několikrát nás „navštívila“ policie a někdy mě zadrželi prostě jen proto, že jsem u sebe měl trochu hašiše.

Politik odmítající legalizaci musí být buď úplný idiot, nebo zkorumpovaný parchant.

Pak jsem si ale uvědomil, že v nizozemské drogové legislativě zeje velká díra – bylo totiž podle všeho zcela legální vlastnit a „vyrábět“ semena. Kontaktoval jsem velmi drahého právníka, abych se definitivně přesvědčil o správnosti svých domněnek, a on mi dal za pravdu. Začal jsem tedy produkovat vlastní semena a založil si na to specializovanou firmu: Sensi Seeds. Zhruba ve stejné době se rozběhl také další z mých projektů, Muzeum hašiše, marihuany a technického konopí, na kterém jsem spolupracoval s Edem Rosenthalem. Stali jsme se prvním legálním obchodem se semeny na světě a naši zákazníci pocházeli snad ze všech koutů zeměkoule. Nikdo se předtím o nic podobného nepokusil, takže zvěsti o našem podnikatelském záměru se rychle šířily. Dostali jsme se i na stránky magazínu High Times, díky čemuž jsem získal cenné kontakty na lidi z oboru. Jezdili za námi znalci, novináři i vědci z celého světa, protože náš sortiment byl co do rozmanitosti něco nevídaného. První vypěstované konopí jsme se snažili prodávat v Amsterdamu, ale nikdo ho nechtěl, protože vypadalo jinak než v té době běžné modely. Bylo moc zelené a lidé mu říkali špenát, pak ale ochutnali, pochopili a během pár let si našlo mnoho příznivců.

Zmínil jsi začátky Muzea hašiše, marihuany a technického konopí v roce 1985. Měl jsi už v té době dostatek artefaktů, kterými bys mohl tento projekt zásobit?

Muzeum hašiše, marihuany a technického konopí vzniklo jen o něco málo později než Sensi Seeds. Původním záměrem bylo sdílení informací o konopí s místními i turisty, kteří navštěvovali Amsterdam kvůli proslulým coffeeshopům. Proto jsme ho v první fázi nazvali Cannabis Info Muzeum. V té době jsem už měl malou sbírku předmětů a další dodali přátelé a známí. Nebylo to ani tak o vystavování věcí, spíše o šíření osvěty. V průběhu existence muzea jsme své sbírky postupně rozšiřovali o další a další zajímavosti. Sběratelství je návykový koníček, a když dnes vidím, kolik jsme toho za ta léta nashromáždili a vystavili jak v Amsterdamu, tak v druhé pobočce v Barceloně, nepřestávám žasnout. 

Shromažďování semen nejrůznějších odrůd jsi zasvětil velkou část života a procestoval jsi celý svět. Vzpomeneš si na nějakou mimořádnou zkušenost?

Mezi nejsilnější zážitky patří ten z Afghánistánu z doby, kdy byla země okupována Sovětským svazem. Vydali jsme se do hor a hledali plané konopí, protože domestikovaná semena od farmářů jsme už měli a chtěli jsme svou sbírku rozšířit o něco více divokého. Šlapeme si to takhle horskou přírodou, přelezeme malý hřeben, a kde se vzal, tu se vzal, ležel před námi velký ruský vojenský tábor. Opravdu jsme se báli, protože jsme se po oblasti museli pohybovat převlečení za Afghánce – nemohli jsme se tam promenádovat v pohorkách jako turisti. Pro cizince byla ta oblast zapovězená. Zničehonic po sobě začali vojáci střílet, a to už šlo opravdu do tuhého.

Afghánistán jako země byl ale naprosto výjimečný, s úžasnou kulturou a lidmi. Naprosto běžně jsme potkávali místní s obrovskými balíky hašiše exkluzivní kvality, to bylo něco neuvěřitelného. Všichni se k nám chovali přátelsky a rozdělili se o cokoli – jídlo, střechu nad hlavou a samozřejmě i hašiš. Je to úžasná země, navštívil jsem ji mnohokrát a nikdy mě nezklamala. Afghánci si zaslouží lepší život, než jaký dnes mají. Vyrábějí excelentní hašiš a velmi by jim pomohlo, kdyby ho mohli legálně, za férových podmínek vyvážet na Západ. Dnes ale farmáři dostávají jen 200 až 300 eur za kilo, přičemž stejné množství zboží se v Amsterdamu prodává až za 16 000 eur. Místní by měli mít právo bez obav vyrábět a prodávat prvotřídní produkt, který má v zemi dlouho tradici. Vydělali by všichni – jak pěstitelé, tak stát, jenž by za peníze získané výběrem daní mohl postavit lepší školy a podporovat udržitelné zemědělství. Celé zemi by to prospělo.

Snad se ale blýská na lepší časy. Doba prohibice se podle četných náznaků neodvratně chýlí ke konci a já pevně věřím, že se dožiju dne, kdy bude konopí zcela legální a chudé rozvojové země budou moci profitovat z jeho pěstování. Druhou stranou téže mince jsou pak uživatelé, kteří často konzumují příšernosti. Kontrola kvality neexistuje, i když by měla fungovat stejně jako u všech ostatních komodit dostupných na pultech obchodů. Kouření konopí a hašiše není samo o sobě nebezpečné, v důsledku prohibice ale začali dodavatelé ve velkém používat pesticidy, insekticidy a další nebezpečné látky a metody. Spotřebitelé by přitom měli být chráněni a měli mít možnost kupovat si výrobky za běžné tržní ceny. Podívejme se třeba na Colorado, kde bylo užívání konopí pro rekreační účely legalizováno. Stát vydělává na daních miliony dolarů, a to je naprosto v pořádku. Prohibice by měla být ukončena všude. 

..............................................................................................................................

Celý článek najdete v magazínu č. 54. Dále se dočtete, jak konopí ovlivňuje náš imunitní systém a jak ho lze využívat v terapii autismu. Proč se konopným klubům daří jen ve Španělsku a jak by to vypadalo u nás? K legalizaci nám své řekl legendární Ben Donkers a o nesmyslnosti zákazů píše Jindřich Vobořil. Nechybí  lekce hippies o LSD a spojení s přírodou. Aktuální číslo magazínu je k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

23.11.2016
Dánovi hrozí deset let vězení za to, že prodával konopí pacientům s rakovinou

Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

18.2.2018
Growreport: Black Jack Auto

Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

21.6.2011
Magazín na United Islands 2011

Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

13.5.2011
Legalizace konopí je legitimní požadavek


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu