54

Hypnotika v roli stimulantů a závislá porucha osobnosti

Hledal jsem lásku celý život. Od útlého věku jsem cítil potřebu s někým být. V sedmi letech jsem na jedné horské boudě zasněně koukal na mladistvý pár a už tehdy si říkal: „Tohle. Tohle já chci.“ A postupem věku, jak vytoužený vztah nepřicházel a prázdnota v duši se zvětšovala, jsem zjistil, že ji mohu čímsi zaplnit. Náplastí na mou prázdnotu se stala hypnotika a později i benzodiazepiny.

Hypnotika v roli stimulantů a závislá porucha osobnosti

Odmalička jsem trpěl nespavostí. Jako u většiny mých problémů stála i za tímto problémem moje matka. Narodil jsem se jako vymodlené dítě po úmrtí jejího prvorozeného a ona do mě tím pádem vložila veškerou svou úzkost a strachy s tím spojené. Již jako batole mě často budila a zjišťovala, jestli jsem v pořádku, což mi přineslo celoživotní úzkost, a dávala do mě tolik lásky a péče, že mi přivodila závislostní poruchu. Samozřejmě, s některými vlastnostmi se člověk i rodí. Ale jak by vám řekl pan Freud a moje terapeutka, tento výklad ohledně hyperprotektivní matky bude asi přesnější. 

Prášek ti uleví

Od útlého věku mi byly nabízeny léky. Ať už přišla sebemenší bolístka, nepříjemnost nebo nutkání, vždy tu byl k dispozici paralen, brufen nebo ibalgin. A když jsem věčně nemohl spát, a přitom musel vstávat do školy, mojí matce ve snaze mi pomoci došla trpělivost. Ve věku jedenácti let mi podala hypnogen. Tehdejší stavy na něm si již nepamatuji, ale pamatuji si opětovné podání ve čtrnácti letech. Dostal jsem od maminky prášek a zhruba do patnácti minut přišel pocit velmi podobný tomu, jako by mě někdo praštil palicí. Bylo mi těžko, strašně těžko, oči se mi obrátily v sloup a dostal jsem se do stavu podobného kómatu, který všichni, co užívají tyto léky, mylně považují za spánek, ale ve skutečnosti spánkem vůbec není. To byl ale ještě normální průběh podání a konzumace tohoto bílého, kulatého prášku s dělící rýhou uprostřed.

Zjistil jsem, že mohu přeprogramovat svůj mozek tak, aby se cítil šťastný.

Chodil jsem na střední školu a nesnášel to tam. Často jsem kouřil trávu a propadal pocitům beznaděje a osamění. Moji spolužáci nikdy nechápali můj svět a já zase ten jejich. Vždycky se sice našel jednotlivec, který mé vyhnanství trochu chápal, ale hlavní problém byl v tom, že to nikdy nebyla slečna. A já ženský dotyk, potřeboval. A to výsostně. Obyčejně jsem si v pubertě našel nějakou slečnu nebo dívku, na tu upnul svou veškerou pozornost a zahrnul ji obdivem a vlastnoručně kreslenými portréty. Jedné takové jsem tou dobou často volal. Nemohl jsem spát, byl jsem v napětí. Za očima příšerný tlak, který mi nikdy nedovolil usnout, a já věděl, že budu muset vstávat brzo ráno, kodrcat se dopravními prostředky, hlavně METREM, do školy… Už jen ta příšerná představa mi navozovala úzkost.

„Mami, dala bys mi prosím tě čtvrtku hypnogenu?“ požádal jsem ji a jako vždy by mi bylo vyhověno.  Místo očekávané rány palicí ale nastal podivný stav. Začalo mi být strašně dobře. Předměty dostaly plastový nádech a můj dětský pokoj, ve kterém se mnou již dávno spokojeně spal můj bratr, se stal něžnou náručí obklopující mou duši.  Rozlil se ve mně pocit blaha a neohroženosti. Rozlil se ve mně pocit, že všechno je přece nádherný, nic není špatný a všechno bylo a je dobrý.

Současně nastoupilo vysoké sebevědomí, až drzost.
Zavolal jsem tehdejšímu objektu obsese, jménem Zuzana.

„AHOJ, JAK SE MÁŠ?“ řval jsem.
„Ahoj… no já jsem v posteli a už skoro spím.“
„JÁ SEM TAKY V POSTELI. A CO MÁŠ NA SOBĚ?“
„Co mám na sobě?? Hihi, to ti nebudu říkat, co mám na sobě...“

Konverzace pokračovala v podobném duchu. Během ní mě přišla opakovaně žádat šokovaná matka, ať vypnu telefon a jdu spát, ale mně to bylo jedno. Nacházel jsem se v krásném světě, kde jsem se vůbec nebál, nic nebylo překážkou a všechno mě pouze objímalo a hladilo a já mohl bez zábran komunikovat s vytouženou ženou přes telefon. Tento stav jsem si na dlouhou dobu zamiloval. 

Pozvolna do pekla

Od této doby jsem si zvyknul na to, že hypnogen tu pro mě vždycky je a vždy bude. Život byl jinak neutěšený a plný zklamání, ale tahle čtvrtka prášku byla trvalou jistotou. Okolo šestnácti let jsem si je začal brát z matčina nočního stolku již bez dovolení a v sedmnáctém roku života je jakožto relaxační prostředek pojídal již pravidelně. Domnívám se, že hlavním pohonem tohoto nutkání byla tedy životní osamělost a skutečnost, že jsem v té době vlastně nikdy nebyl šťastný a štěstí si tedy navozoval uměle.  

Všimnul jsem si zvláštní provázanosti s konopím. Pokud jsem si ten den zahulil, extatický stav po hypnogenu byl silnější. Zároveň jsem byl odjakživa experimentátorské povahy, takže přišlo pojídání houbiček, LSD, i když úplně první halucinogenní zkušenost jsem měl s havajskou lesní růží. Zážitky to byly zajímavé, ale hypnogen byl zkrátka jistotou okouzleného, nádherného a naprosto blaženého stavu.  Se čtvrtkami a půlkami prášku jsem si vystačil strašně dlouhou dobu a závislost se rozvíjela extrémně plíživě. Sem tam mě napadlo fláknout si již prášek celý nebo dva, a to se pak děly věci. Pronásledoval jsem barevná kolečka po bytě, fotil ve tři ráno sama sebe v hrdinských pozicích a vysmíval se zmrzačení, zatímco jsem seděl na zábradlí na balkoně u nás ve čtvrtém patře, chechtal se a kouřil. To vše se vždy dělo za plné obsazenosti našeho panelového domova mými rodiči a bratrem.

Na stilnoxu v kombinaci s THC jsem „mixoval“ tekoucí vodu z kohoutku. Zakmital jsem kartáčkem a z kohoutku teklo funky. Zakmital jsem v jiné zvukové frekvenci a hrál dubstep.

V roce 2011 jsem studoval na jedné dánské univerzitě. Tam se projevil první problém. V té době jsem přidal do své sbírky už i neurol a stilnox a vždycky to nějak vhodně nakombinoval s hypnogenem a chlastem. Hlavně z toho důvodu, abych byl extrovertnější. Dánská škola byla plná lidí, kteří se neustále bavili a družili a podnikali spolu aktivity, a mně nezbývalo než se snažit mezi ně zapadnout. S mojí tehdejší silnou ostýchavostí to ale vůbec nešlo, a tak jsem se pokaždé potřeboval patřičně uvolnit. Jednoho večera jsem se ale uvolnil až moc a v kuchyni plné lidí jsem se pokusil směnit se studenty z celého světa přebytek svých návykových tablet za alkohol. Nejenže se můj záměr neuskutečnil, ale byl jsem ze školy na měsíc vyloučen z důvodu propagace návykových látek, a abych se „dal dohromady“.  

Celkem se mi to líbilo a rekonvalescenční pauzy jsem využil k prvnímu nasálnímu vyzkoušení pervitinu. Na dánskou školu jsem se sice vrátil, ale sjetý tak, že jsem hned první večer opět dělal excesy. Ředitel, který daboval v dánštině Aladina, účinkoval v dánské Superstar a miloval Beatles, si mne zavolal k sobě do pracovny a již ne tak přátelsky jako dřív mi pověděl, že mě domů poslal z nějakého důvodu, a nezdá se mu, že bych ten důvod pochopil. Odpověděl jsem mu, že mě může poslat domů znovu a tentokrát budeme za blbce oba. Neudělal to. Po návratu do Čech se moje drogová kariéra značně rozjela. Zároveň jsem si ale našel přítelkyni, do které jsem byl doopravdy zamilovaný, a tyto situace se příliš neslučovaly. 

Po čtyřech měsících se se mnou rozešla. Náhle zde nebyl nikdo, kdo mi dával pocit lásky, výjimečnosti a bezpečí. Nikdo, kdo by mě pohladil a objal. Nikdo, s kým bych mohl mít sex. S touto židovskou dívkou zmizel ten nejvíc potřebný pocit v mém tehdejším životě. A mě tenkrát napadlo si v horkém panelovém bytě místo hypnogenu jednoho vzít deset.  

..............................................................................................................................

Celý článek najdete v magazínu č. 54. Dále se dočtete, jak konopí ovlivňuje náš imunitní systém a jak ho lze využívat v terapii autismu. Proč se konopným klubům daří jen ve Španělsku a jak by to vypadalo u nás? K legalizaci nám své řekl legendární Ben Donkers a o nesmyslnosti zákazů píše Jindřich Vobořil. Nechybí  lekce hippies o LSD a spojení s přírodou. Aktuální číslo magazínu je k dostání v e-shopu Legalmarket.cz a na novinových stáncích. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

a


Dále by vás mohlo zajímat…
Hypnotika v roli stimulantů a závislá porucha osobnosti

5.10.2015
Závislost je jinde 03: Rodina v kleštích

Hypnotika v roli stimulantů a závislá porucha osobnosti

9.9.2016
Závislost je jinde: Mejdan u mámy v bříšku

Hypnotika v roli stimulantů a závislá porucha osobnosti

3.9.2017
Drogy bereme všichni

Hypnotika v roli stimulantů a závislá porucha osobnosti

1.4.2016
Závislost je jinde: Pane doktore, jsem závislý?


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu