54

Mýty o konopí: Varujte své děti… před propagandou

Alex Berenson, autor sci-fi literatury a bývalý reportér pro New York Times, napsal knihu, ze které by měli někdejší strůjci protikonopné propagandy radost. Názory autora jako by vycházely z úst samotného Harryho Anslingera, bývalého ředitele Federálního úřadu pro narkotika. Anslinger se do dějin zapsal především jako vůdce sexistické a rasistické kampaně proti konopí, jež nazýval „ďáblovou trávou“ měnící slušné občany v šílené vrahy.

Mýty o konopí: Varujte své děti… před propagandou

Dnes to zní k smíchu, ale jak vidno, propaganda nikdy nespí. Stačí se podívat na novou knihu Tell Your Children: The Truth About Marijuana, Mental Illness and Violence (Varujte své děti: Pravda o marihuaně, psychických chorobách a násilí). V ní se Anslingerův odkaz vrací v plné síle – všechny polopravdy a dávno vyvrácené mýty jsou čtenářům znovu předkládány jako šokující fakta.

Nepochopený vtip

V kuloárech se povídá, že Tell Your Children byl původní název kultovního protikonopného filmu Reefer Madness z roku 1936, který se dnes díky své absurdnosti těší mezi fanoušky konopí velké popularitě. Zdá se však, že Berenson tento vtip zcela nepochopil. Kupodivu v tom však není sám – absurditu jeho knihy přehlédl i populární sociolog Malcolm Gladwell, který ji vychválil v recenzi publikované v magazínu New Yorker. I když jde o snůšku nesmyslů, neměli bychom tuto knihu brát na lehkou váhu. Berenson a Gladwell totiž troufale zpochybňují názory a výsledky práce dlouhé řady vědců a lékařů. Odborníci se dnes shodují na tom, že konopí je jedna z nejméně nebezpečných drog. Nikdo samozřejmě netvrdí, že je zcela bezpečné – stejně jako všechno na světě má své světlé i stinné stránky a jeho vliv na člověka si zaslouží důslednou pozornost vědců. Berenson a Gladwell ale rozhodně takovými odborníky nejsou – vědecké i statistické poznatky o konopí přehlížejí či chybně interpretují. Jejich přístup navíc není objektivní a nezaujatý. 

Primitivní taktika slaví úspěch

Berenson používá celkem primitivní taktiku: cílí na emoce čtenářů. Snaží se šokovat smyšlenými historkami a pokřivenými pseudovědeckými teoriemi, dle kterých je konopí nebezpečná droga, co ze slušných lidí vždy dělala násilníky a šílence. Poselství knihy tak žádný vědec ani laik se znalostmi o konopí nemůže brát vážně. Publikace o konopí, která se záměrně vyhýbá všem důkazům o jeho léčebných účincích, se nedá považovat za nic jiného než jen za propagandistický škvár a parodii na odbornou literaturu. Berenson své závěry navíc podpírá chybnou argumentací a špatně vyloženými vědeckými výzkumy.

Pokud jsou všechny látky obsažené v konopí samy o sobě považovány za legální léčiva, jak to, že je konopí stále na seznamu zakázaných drog?

Ani samotné zdroje v tomto případě nejsou v pořádku. Autor cituje především takové výzkumy, ve kterých vědci narazili na potenciální hrozby, ale mnohé z nich jsou přitom zavádějící, protože nebyly nikdy ověřeny. Berenson je však samozřejmě ihned považuje za nesporný důkaz toho, jak je konopí nebezpečné. Pojďme se nyní podívat na některé z jeho největších argumentačních chyb a podrobme je důkladnému rozboru.

Mýtus první: Konopí a duševní choroby – záměna statistické korelace za příčinu

Hlavní metodologickou chybou Berensonovy knihy i Gladwellova článku v New Yorkeru je způsob, jakým zaměňují statistickou korelaci za kauzalitu. V praxi to znamená, že jakmile autor najde vědecký výzkum, který naznačuje, že mezi určitými jevy spojenými s konopím může být souvislost, okamžitě dané jevy uvede do vztahu příčiny a důsledku. Snadno tak dochází například k závěru, že když se u uživatele konopí vyskytne duševní choroba, je na vině právě konopí. Takový postup je však v argumentační logice považován za hrubou chybu. Jedná se o naprosto nepřípustné zjednodušení složitého problému. Nemůžeme přece předpokládat, že všichni lidé na určitou látku reagují stejně.

Vědci tedy zjistili, že užívání konopí a duševní choroby mohou mít nějakou souvislost, rozhodně to ale neznamená, že konopí tyto nemoci přímo způsobuje. Dokonce to ani neznamená, že bychom se v zájmu udržení svého duševního zdraví měli konopí vyhýbat. Tato statistická korelace by totiž zároveň mohla znamenat přesný opak – co když pacienti s duševními chorobami užívají konopí častěji než ostatní lidé, protože jim zkrátka a dobře pomáhá?

Preklinický výzkum ukázal, že kanabinoidy u dospělých savců podporují tvorbu nových mozkových buněk.

Záměna korelace za příčinu samozřejmě patří mezi osvědčené manipulativní techniky. Na obdobné statistické paradoxy a jejich chybné výklady upozorňuje například stránka Spurious Correlations. Najdete zde data ze zdravotnických výzkumů a příklady toho, jak je lze chybně interpretovat. Stránka vtipným způsobem upozorňuje na možnost jednoduchého zaměnění statistické korelace za kauzální vztah. Statistická data je očividně opravdu snadné překroutit a vyložit dle vlastních zájmů.

Tak namátkou: Věděli jste, že za posledních dvacet let existuje 95procentní korelace mezi zisky z prodeje sýra a počtem obětí udušení vlastními lůžkovinami? (Náhoda? Nemyslíme si.) Dalším známým příkladem je korelace mezi objemem prodané zmrzliny a počtem případů utonutí (jak se udělá hezky, začnou obě zmíněné hodnoty stoupat). Na těchto příkladech můžete vidět, že obdobné korelace sice existují, ale rozhodně je nelze vykládat jako kauzální vztah. Správné vyložení takových dat vyžaduje složitější analýzu za použití sekundárních korelací.

Mýtus druhý: THC jako spouštěč paranoie, halucinací a psychóz vedoucích k násilí

Násilné chování a duševní choroby závisejí na mnoha faktorech. Berenson však ve své knize tyto složité problémy lidské psychiky absurdně zjednodušuje. Nezdráhá se vysvětlovat násilné zločiny a duševní problémy jednoduše jako důsledek užívání konopí. Naprosto přitom opomíjí tak důležité činitele, jako je rodinná anamnéza a socioekonomické prostředí jedince. Kdybychom se všichni chovali podle Berensona a Gladwella, moc daleko bychom v léčbě duševních problémů nedošli. Způsob, jakým za vše viní konopí, naprosto bagatelizuje jakékoli snažení o funkční psychoterapii a výzkum problematiky násilí. V mnoha ohledech je jejich argumentace navíc přímo nelidská – pacienti s duševními poruchami si opravdu nezaslouží být označováni za zločince a feťáky s násilnými sklony.

Existuje řada důvěryhodných výzkumů, které dokazují, že konopí schizofrenii nezpůsobuje.

Uvádět užívání konopí jako přímou příčinu násilných psychotických stavů je vskutku absurdní. Zároveň si však musíme uvědomit, že taková premisa se těžko vědecky vyvrací. Z etického hlediska by totiž protiargument vyžadoval naprosto nepřípustný klinický výzkum. Pokud prohlašujete, že konopí způsobuje schizofrenii, nemůžete si z etického hlediska dovolit lidem podávat konopí, jen abyste zjistili, jestli tomu tak doopravdy je. Berenson však svoji taktiku zas tak promyšlenou neměl. Naštěstí již existuje řada důvěryhodných (ačkoli ne klinicky ověřených) výzkumů, které dokazují, že konopí schizofrenii nezpůsobuje. Už když se podíváme na obyčejná statistická data, zjistíme, že obrovský nárůst počtu uživatelů konopí od roku 1960 podobný nárůst počtu schizofreniků rozhodně nezpůsobil.



Vztah mezi konopím a paranoiou by se dal vysvětlit na základě jednoduchého příkladu. Všichni víme, že když vypijete moc kávy, budete pak celkem nervózní a rozklepaní. Nikdo si však seriózně netroufne tvrdit, že by snad káva vyvolávala ADHD. Nejinak je tomu i s konopím. Velké dávky THC sice mohou u uživatelů způsobit dočasnou nervozitu či paranoiu, to ale rozhodně neznamená, že by snad THC způsobovalo duševní poruchy. Konopí v takových případech sice dokáže vyvolat zkušenost, která připomíná symptom určité nemoci, ale tuto nemoc rozhodně nezpůsobuje. 

Násilí, psychóza a počasí

Jak už jsme si ukázali, statistická korelace rozhodně není důkazem příčinného vztahu. Konopí není zdaleka jediný faktor, který je nutno brát v potaz při výzkumu násilného chování a rizik rozvoje duševních chorob. Na následujících řádcích najdete několik příkladů činitelů a korelací, které je v takovém výzkumu nutno brát v potaz.

  • S mírou zločinnosti koreluje nerovnost příjmu (USA je dnes třetí na žebříčku států s nerovnou platovou politikou). Zdroj
  • Dle statistik jsou zvýšenému riziku rozvoje duševních chorob vystaveny osoby žijící v sociálním prostředí rodin s nižším příjmem. Zdroj
  • Počet násilných zločinů stoupá s teplotou vzduchu (nezávisle na ročním období). Zdroj
  • Rozvoj duševních chorob je častější u osob s vyšší inteligencí. Zdroj
  • Vyšší počet násilných zločinů statisticky souvisí s vyšší mírou přístupu k alkoholu. Zdroj
  • Rozvoj duševních poruch lze také spojovat s prodělaným zraněním hlavy. Zdroj
  • Statistika dále ukazuje, že násilné zločiny mají tendenci páchat osoby s vyšším krevním tlakem. Zdroj
  • Děti, které ve škole sbírají samé jedničky, mají vyšší šanci, že se u nich rozvine bipolární porucha. Zdroj
  • Výskyt kouře z lesních požárů statisticky koreluje s výskytem násilných zločinů a astmatu. Zdroj
  • Konzumace fast foodu, cukru a nealkoholických nápojů koreluje s vyšším výskytem ADHD. Zdroj
  • Lidé, kteří jsou vystaveni zvýšenému množství olova, mají tendence být násilní. Zdroj
  • Běžné duševní choroby (deprese a úzkosti) jsou spojené s nižším dosaženým vzděláním, nedostatkem materiálních prostředků a u starších lidí se sociální izolací. Zdroj
  • Vyšší počet násilných zločinů statisticky souvisí s gentrifikací dané oblasti (tj. vytlačování nízkopříjmového obyvatelstva v důsledku skupování nemovitostí bohatými – pozn. red.). 

Mýtus třetí: Konopí coby vstupní droga

Vstupní droga by teoreticky měla být taková látka, která uživatele později dovede k užívání dalších, často mnohem nebezpečnějších drog. Dříve bylo takové tvrzení o konopí populární zbraní protikonopné propagandy. Věda však ukázala, že tato teorie není nikterak podložená. To už uznal dokonce i americký Úřad pro potírání narkotik (DEA) na svých oficiálních webových stránkách. Berenson a Gladwell v tomto ohledu připomínají historku o japonských vojácích, kteří po šedesáti letech ukrývání vylezli z džungle a netušili, že je dávno po válce. Jejich publikační činnost pouze vytahuje zaprášené prohibicionistické mýty, dle kterých vás konopí dřív nebo později dotlačí k užívání heroinu a zničující závislosti. Dnes už naštěstí díky vědě víme, že to nejenže není pravda, ale že v mnohých případech může konopí fungovat dokonce přesně opačně. Další a další výzkumy potvrzují, že konopí může pomoci při odvykání například od opioidů a benzodiazepinů. Kromě toho má potenciál pomáhat i v boji se závislostí na alkoholu a jiných legálních či zakázaných drogách. Nejenže tedy vědecké závěry teorii konopí coby vstupní drogy vyvracejí, ale navíc docházejí k naprosto opačným závěrům než Berenson se svou apokalyptickou vizí ďábelské trávy. Skutečnost samozřejmě není černobílá. Mezi uživateli konopí se najdou i uživatelé jiných drog. Někteří z nich si dokonce na tvrdších látkách mohou vypěstovat závislost. Většina lékařů a vědců zaměřených na výzkum zneužívání drog se však shodne, že konopí vás ke tvrdším drogám nepovede. Rozhodně se nemusíte obávat, že po týdnu kouření konopí skončíte někde pod mostem na heroinu. K přechodu na nebezpečné drogy uživatele vede spíše nezvládání stresu, neschopnost přizpůsobit se životním změnám či užívání léků na předpis. 

Mýtus čtvrtý: Neznámá rizika THC

Berenson a Gladwell jen opakují starý mišmaš neověřených tvrzení: „THC je ze své podstaty jedovaté – navíc poškozuje mozek způsoby, o jakých zatím ani nemáme tušení.“ Tímto se nás však snaží jen zastrašit a přesvědčit, že o léčebných účincích konopí neexistuje dostatek vědeckých studií. Samozřejmě je tomu právě naopak. THC je jednou z látek, které se v historii lékařského výzkumu dostalo značné pozornosti. Stovky odborně recenzovaných vědeckých článků potvrdily, že látky THC a CBD obsažené v konopí fungují jako neuroprotektory. Naopak neexistuje jediný důkaz, že by THC či další látky obsažené v konopí zabíjely mozkové buňky. Kanabinoidy ničí jen jeden typ buněk, a to rakovinné. Preklinické výzkumy navíc ukazují, že kanabinoidy včetně THC a CBD podporují u dospělých savců neurogenezi – tvorbu nových mozkových buněk.

Kanabinoidy ničí jen jeden typ buněk, a to rakovinné.

THC bylo schváleno jako lék až po důkladném klinickém testování. Jako certifikované syntetické farmakum s názvem Marinol se izolované THC poprvé v lékárnách objevilo v polovině osmdesátých let. Nejenže tedy Gladwell a Berenson podávají veřejnosti lživé informace, navíc i shazují tvrdou práci spousty vědců, kteří na tom, aby THC prošlo přísnými normami FDA, usilovně pracovali dlouhé roky.

Léky na bázi THC jsou dnes zařazeny do třetí kategorie na seznamu kontrolovaných látek, jež je vyhrazena pro léky s minimálním potenciálem ke zneužívání. CBD je na tom ještě lépe – Úřad pro potraviny a léky (FDA) ho zařadil na seznam nejméně nebezpečných drog (pátá kategorie). Ostatní aromatické látky obsažené v konopí, známé jako terpeny, jsou dle FDA považovány za naprosto bezpečné (kategorie GRAS). V zákonech je však jeden zásadní paradox. Pokud jsou všechny látky obsažené v konopí samy o sobě považovány za více či méně legální léčiva, jak to, že je konopí stále na seznamu zakázaných drog? To se u Berensona a Gladwella rozhodně nedozvíte. 

Odvracení pozornosti

Berenson a Gladwell neochvějně tvrdí, že když legalizujete konopí (i kdyby jen pro účely léčby), dostane se tak do rukou většímu počtu mladistvých, kteří si tím v podstatě zničí život. Konopné produkty z legálního trhu přitom tak často zneužívané nejsou a léky na bázi THC nemají na černém trhu v podstatě žádnou hodnotu. Tato fakta však autor i recenzent opět tvrdošíjně ignorují. Příkladem je lék Sativex, což je sublinguální tinktura s poměrem THC a CBD 1 : 1, dnes již legální ve zhruba třiceti státech po celém světě. Počet případů zneužití tohoto přípravku je prakticky nulový. Totéž bohužel nelze říci o vysoce návykových látkách, mezi které patří například oxykodon (OxyContin), kterému se dnes přezdívá heroin chudých. Takových léků na předpis na černém trhu najdete naopak spousty. Gladwell a Berenson házejí spoustu odlišných konceptů do jednoho pytle. Když hovoří o účincích konopí na duševní zdraví, nerozlišují mezi vlivem rekreačního a léčebného užívání. Dále ignorují i zásadní rozdíl mezi samoléčbou a léčbou konopím pod dohledem zkušeného lékaře. Podle nich je totiž jakékoli užívání konopí jednoduše zlo.

Gladwell ve své recenzi, kde Berensonovu knihu vychvaluje do nebes, přirovnává konopí k „dříve smrtícímu vynálezu auta, který byl v průběhu dějin postupně zkrocen.“ Očividně si ani nedohledal, že konopí ještě nikdy nikoho nezabilo. Srovnávat kouření relativně neškodné byliny a ohrožování chodců auty je navíc poměrně scestné už ze své podstaty. Gladwellovo přirovnání je o to absurdnější, když se podíváme na současnou americkou opioidní krizi. Statistika hovoří jasně: opioidy dnes ve Spojených státech představují větší hrozbu než auta. 

Nedůvěryhodné konopí?

Berensonova kniha bohužel odvádí pozornost od otázek, kterým bychom měli věnovat více času a energie místo snění o zavedení větší prohibice a kriminalizace. Konopné produkty mohou být při dodržování rozumných pravidel a norem naprosto bezpečné. Záludnost konopí i dalších látek však spočívá v jejich možné kontaminaci anebo nepřesných informacích ohledně obsahu aktivních látek. Proto si spousta konopných podnikatelů a zastánců konopí přeje, aby byl konopný trh regulován, aby se z něj odváděly daně a aby v něm fungovaly odbory hájící práva zaměstnanců. Je v jejich zájmu, aby konopné produkty a léky dostupné na předpis prošly klinickými studiemi a musely splňovat přísné normy. Aby k tomu ale vůbec mohlo dojít, musí být konopí nejprve vyřazeno ze seznamu nejnebezpečnějších drog a dekriminalizováno.

Je na čase, abychom přestali vymýšlet apokalyptické scénáře. Pojďme vytvořit budoucnost, ve které má konopí své právoplatné místo. Měli bychom se soustředit na to, jak nám může pomoci, a přestat v něm stále hledat další a další hrozby. Stačí ho jen svěřit do rukou vědcům, kteří konečně budou moci potvrdit mnohé neoficiální a preklinické výzkumy a vyvinout konopné léky na mnohé závažné nemoci. 

Jahan Marcu, Ph.d. je ředitelem experimentální farmakologie a behaviorálního výzkumu v Mezinárodním výzkumném středisku pro konopí a duševní zdraví (International Research Center on Cannabis and Mental Health). 

Zdroj: projectcbd.com 


Dále by vás mohlo zajímat…
Mýty o konopí: Varujte své děti… před propagandou

3.3.2017
Mýty a fakta o konopí a vagíně

Mýty o konopí: Varujte své děti… před propagandou

31.5.2019
Kanada: Nehodovost zůstává po legalizaci prakticky stejná

Mýty o konopí: Varujte své děti… před propagandou

14.8.2019
Lékař radí: Jak užívat konopí během chemoterapie

Mýty o konopí: Varujte své děti… před propagandou

26.11.2013
Mýty a legendy Národní protidrogové centrály


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2020 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu