52

Mezi mládeží už tráva nefrčí

Každý zákazník, který si zakoupí konopí v kterékoli z početných oregonských výdejen (samozřejmě legálně, protože rekreační užívání konopí dospělými osobami je ve státě povoleno od roku 2016), dostane ke svému nákupu malý informační leták. Jeho existenci nejspíš přejde každý bez povšimnutí, přišel si koneckonců pro konopí, ne pro literaturu.

Mezi mládeží už tráva nefrčí
Úřady by možná měly varovat teenagery, aby dávali pozor na své zhulené rodiče a prarodiče.

Kdo by dal průchod své zvědavosti, rychle by zjistil, že se tento krátký text v ničem nepodobá varování na krabičce cigaret. Jeho autorem je Oregonská komise pro kontrolu alkoholu, která je zodpovědná za regulaci distribuce a prodeje konopí, a několik málo odstavců překvapivě nepojednává o zdravotních rizicích zelené radosti. Komise se namísto toho rozhodla varovat rodiče před nebezpečím, že konzumace konopí před dětmi z nich může udělat větší pohodáře, než je zdrávo. 

Dbejte na dobré mravy

„Všechny děti se chtějí podobat svým rodičům nebo jiným vzorům ze světa dospělých,“ píše se v krátké zprávě tučným červeným písmem. „Pokud budete v jejich přítomnosti užívat konopí, mohou mít tendenci ho také zkusit. Dbejte na zdraví a bezpečnost svých potomků a vyvarujte se konzumace konopí v jejich přítomnosti.“

Dětem nepřipadají cool ani rodiče, ani jejich hipísácké drogy.

Nikdo netvrdí, že by se měli nezletilí ve volném čase věnovat pokuřování konopí. Kam se ale poděly staré dobré časy, kdy konopí bylo in? Tráva bývala cool coby oblíbená nelegální kratochvíle nekonformní mládeže, byla nedílnou součástí konce šedesátých let a obecně životního stylu obklopujícího hippies a tehdy nebyl problém sehnat ji prakticky na kterékoli vysokoškolské koleji. Teď to vypadá, že konopí jako symbol občanské neposlušnosti v důsledku legalizace vymírá. Kam se tedy ubírá kultura s ním spojená a co vlastně v dnešním moderním světě představuje? Připadá vůbec ještě někomu zajímavá?

Legalizace školáky odrazuje

Státem zřizovaná monitorovací organizace Monitoring the Future se od roku 1975 zabývá sledováním užívání návykových látek mezi americkými středoškoláky a její záznamy jasně ukazují dopad legalizace na vzorce chování nezletilých. Podíl maturantů, kteří někdy v životě zkusili konopí, se od roku 2005 konstantně pohybuje těsně pod 45 procenty. Na tento statistický údaj neměla žádný vliv ani vlna legalizace, jež se během posledních patnácti let prohnala Spojenými státy a prozatím vedla k uzákonění užívání léčby konopím ve 33 státech a rekreační konzumace v deseti státech. V roce 1980 se přitom ke stejnému prohřešku přiznalo 60 procent studentů posledních ročníků.

Chceme-li z výše uvedeného vyvozovat konkrétní závěry, nevyhnutelně dospějeme ke zjištění, že legalizace teenagery od konopí spíše odrazuje. Alespoň jednou měsíčně užilo v letech 2015 a 2016 konopí pouze devět procent coloradské mládež ve věku dvanáct až sedmnáct let, což představuje oproti předešlému roku statisticky poměrně významný pokles o dvě procenta. Podobný trend byl zaznamenán také ve státech Washington a Aljaška a v metropolitní oblasti District of Columbia, kam patří hlavní město Washington – tam všude totiž bylo konopí plošně legalizováno v posledních šesti letech. Navzdory zažitým představám se tedy ke konopí spíše než pubertální mládež uchylují jejich rodiče ve středním věku.

Celkově se zdá, že teenagery už nelegální látky nezajímají jako kdysi. Vedle konopí byly v loňském roce rekordně nízké i počty mladých uživatelů ostatních drog – dokonce nejnižší za celých 40 let, kdy jsou tyto údaje zaznamenávány a vyhodnocovány. Rodiče si tedy mohou oddechnout. Dětem nepřipadají cool ani oni, ani jejich hipísácké drogy.

Zakázané ovoce

„Jedním z největších lákadel konopí byla pro mnohé právě příchuť zakázaného ovoce,“ vysvětluje Russ Belville, dlouholetý obhájce legalizace a majitel portlandského motelu zaměřeného na konopné fanoušky. „Teď, když se dá sehnat legálně na každém rohu, je vnímáno stejně jako dvojka bílého, kterou si mamka dává u televize, nebo tátův doutník na terase. Nic, co by mládeži přišlo cool. Je to prostě trapný a je to pro starý.“




Stejně to vidí i Whittaker Bangs, čtrnáctiletý středoškolák, který žije v hlavním městě Colorada Denveru. Oba jeho rodiče kouří konopí a jeho matka navíc pracuje jako kreativní ředitelka firmy Grove Spaces, která chce ve městě otevřít luxusní kluby pro lidi, jako je ona a její manžel. Whittaker konopí nikdy nezkoušel a není si jistý ani tím, zda se k tomu někdy odhodlá. „Nemyslím si, že je to nudné nebo tak, jenom mi nepřipadá, že bych se kvůli tomu chtěl vzdát ostatních koníčků,“ prohlásil.

Byznys místo anarchie

Mizí i jemná příchuť anarchie spojená s konopnou subkulturou. Vezměte si například legendy šoubyznysu jako Cheeche a Chonga, Willieho Nelsona nebo Snoop Dogga. Bývali to pohodáři, dnes má ale každý z nich svou značku spojenou s konopnými výrobky – už to není adrenalinová zábava a součást boje proti zvrácenému systému, ale byznys jako každý jiný.

Pokud se na konopný svět podíváme optikou roku 2019, nemůžeme si nevšimnout hluboké propasti zející mezi mainstreamovými uživateli a undergroundovou komunitou. Je stále těžší najít odpovědi na otázky, kdo vlastně konopí takříkajíc „vyznává“ a proč. Mýty o samolepkách se zeleným listem, jamajských vlajkách a náletech na ledničku mají tuhý kořínek a mnoho lidí je skálopevně přesvědčeno, že zkouřeného jedince poznají na sto honů – buď vypadá jako ospalý zoufalec, rebelující teenager nebo idealistický hipík. Díky neutuchající aktivitě obhájců konopí v posledních dvaceti letech je však čím dál těžší identifikovat typického uživatele konopí.

Je to jenom kytka, jakých jsou v přírodě tisíce!

„Než došlo k legalizaci, měl každý svou vlastní představu o konopí a lidech s ním spojených,“ vysvětluje Anja Charbonneauová, editorka konopného magazínu Broccoli určeného speciálně pro ženy. „Dnes se na nás ale ze všech stran valí nejrůznější příběhy a je těžké se v nich orientovat.“

Do seznamu poněkud matoucích okolností si můžeme přidat také rychle se vyvíjející postoj veřejnosti. Možná nám bude dlouho docházet, v jak převratném období se právě nacházíme – někde mezi zavržením prohibice a přijetím skutečně vědeckých poznatků o této rostlině a četných možnostech jejího využití v mnoha oblastech lidského života. Co se stane, až se ilegalita, do níž se dříve uchylovali všichni kuřáci konopí, v průběhu jedné nebo dvou generací změní v zákonem tolerované počínání?

Russ Belville na to má vlastní názor: „Prohibice sváděla dohromady různé segmenty společnosti, které spolu vytvářely spojenectví jen z nutnosti – a tyto účelové svazky se teď v důsledku legalizace rozpadají.“

Klubu zkouřené mládeže zvoní hrana

Konopí užívají mamky, Elon Musk a v Kanadě je dokonce povoleno i policistům, samozřejmě pokud nejsou zrovna ve službě nebo před ní. Počet uživatelů ve středním věku vzrostl od roku 2006 dvojnásobně. Senioři starší 65 let konopí v roce 2000 prakticky neznali, dnes ho ale řada z nich konzumuje pravidelně několikrát měsíčně. Experimentují s ním i společenské skupiny a vrstvy, do kterých byste to před deseti lety v žádném případě neřekli. Úřady by tedy možná měly spíše varovat teenagery, aby dohlédli na své zhulené rodiče a prarodiče.

Jako každá okrajová kultura, která se v průběhu let stala součástí středního proudu, se i ta konopná mění a vyvíjí. Ian Van Veen Shaughnessy, ředitel společnosti Rare Industries, prohlásil v rozhovoru pro magazín Observer, že v komunitě je v dnešní době slyšet mnoho různorodých hlasů. Pod hlavičkou Rare Industries se prodává Quill, malý vaporizér ve tvaru pera s minimalistickým designem určený k mikrodávkování. Stejně jako časopis Broccoli představuje i Quill novou generaci konopného byznysu – je dobře promyšlený, zaměřený na legální trh, přesto si však zachovává potřebnou dávku hravosti.

Shaughnessy věří, že konopí je součástí nového kulturního trendu, podobně jako v devadesátých letech káva. Ví o tom konec konců své, protože začínal jako majitel kavárny a barista, aby nakonec založil Rare Industries a zakotvil v konopném sektoru. „Asi nejlepší analogií pro to, co se dnes v konopném světě děje, je právě káva. Existují tisíce malých pražíren a překvapivě i velké společnosti produkující excelentní kávu. Není to buď anebo – na trhu je dost místa pro každého a možnosti spotřebitelů jsou proto velmi rozmanité. Konopí se podle mě ubírá stejným směrem.“ 

Konopí místo marihuany

Jistě jste si všimli, že v celém článku hovořím o konopí. Přesně to jsem zamýšlel, neboť právě tímto názvem je ke kouření určený materiál označován seriózními zástupci nově vznikajícího odvětví. Někteří méně znalí si z tohoto pojmu dělají legraci, protože se jedná o botanický název celé rostliny, já to ale vidím jinak. Když slyším slovo gandža, automaticky si jeho původce zařadím do skupiny „bývalý hipík nad 40“. Tráva zní trochu lépe, označuje ale celou řadu více či méně chtěných obyvatel každé zahrady. Pojem marihuana, který pravděpodobně pochází z Mexika, je pak zatížen silným historickým stigmatem. Harry Anslinger, první ředitel federálního úřadu na potírání narkotik, jehož životním posláním byl boj proti konopí i jeho uživatelům, ho začal razit ve třicátých letech minulého století, aby u bílých Američanů vyvolal rasistické nálady proti Hispáncům a černochům. V důsledku prohibice a vytrvalé federální perzekuce je náš pohled na konopí a jeho účinky i chemické složení poněkud pokřivený.

„Nemyslím si, že je třeba úporně hledat pro konopí nějaký nový název. Stačí objevovat jeho původní identitu, která následkem nemilosrdné prohibice prakticky vymizela, a vrátit se zpátky na začátek, do doby před Anslingerovou rasistickou kampaní. To je nejlepší a nejpřirozenější cesta ven z bludného kruhu dezinformací,“ tvrdí novinářka Lauren Yoshiková a pokračuje: „Když mu budeme říkat prostě konopí, lidé snáze pochopí, že je to vlastně jen rostlina, jakých jsou v přírodě tisíce. Není mým úmyslem někoho poučovat a vysvětlovat mu komplexní problematiku. Chci všem znovu a znovu připomínat, že je to jen bylinka.“ 

Jak si změnit mysl

Yoshiková rozhodně není ve svém snažení sama. V letošním roce se řada spisovatelů ve svých dílech otevřeně postavila na stranu konopí – za všechny jmenujme knihu How to Change Your Mind (Jak si změnit mysl) od uznávaného spisovatele a aktivisty Michaela Pollana nebo Trip od Tao Lina. Shaughnessy i ředitel firmy Magical Butter Garyn Angel se s názorem novinářky Yoshikové  ztotožňují a věří, že velká část začátečníků se konopí po první negativní zkušenosti prostě jen bojí. Zapálit si hned na poprvé obrovský joint přirovnávají k tomu, jako kdyby se někdo rozhodl pro první zkušenost s alkoholem v podobě tří velkých panáků whisky kopnutých okamžitě za sebou.

Úřady by možná měly varovat teenagery, aby dávali pozor na své zhulené rodiče a prarodiče.

Ve své knize Trip líčí Tao Lin konopí jako rostlinu, která lidstvo provází už po tisíciletí, a často se odkazuje na díla průkopníků psychedelických zážitků Terence McKenny a Kathleen Harrisonové. Protizánětlivé účinky konopí nejsou žádnou novinkou ani tajemstvím a Lin se snaží čtenářům vysvětlit, že jsou důležité i pro ty z nich, kteří aktuálně žádnými zdravotními obtížemi netrpí. Cituje mimo jiné článek v psychologickém časopise Emotion vydaný v roce 2015, v němž autoři prokázali spojitost mezi klinickými depresemi a přítomností zánětlivých činitelů v organismu. Nejvýznamnějším zjištěním byla podle autorů výzkumu souvislost mezi nízkou mírou zánětlivosti a pozitivními emocemi, především úžasem, dále pak radostí, hrdostí a spokojeností.

Zapomeňte na mládež, myslete na dospělé

Esteticky zajímavé, přírodní, a navíc zdraví prospěšné. Konopí už dávno není pro mládež žádné lákadlo, tu zajímají úplně jiné věci – není důvod se tedy vzrušovat. A až zcela poleví poslední dozvuky letité prohibice, začne být přínosnost konopí až průzračně pochopitelná. Stejně jako pivo s kamarády po práci nedělá z člověka a priori alkoholika, nevede vykouřený joint automaticky k asociálnímu chování, přejídání, lenosti a bezdůvodnému pohihňávání. Jednoznačně vidíme, jak se v důsledku změny společenského klimatu konopí přesouvá z kategorie zábavy pro hipíky a zhulence přímo do úplně normálních domácností. Užívají ho všichni – voliči levice i pravice, zpěváci a herci, váleční veteráni, senioři, sportovci, vysokoškoláci i dělníci. A pokud to nedělají už teď, budou ho brzy užívat i vaše mámy a tátové, babičky i dědečkové. 

Zdroj: www.observer.com 


Dále by vás mohlo zajímat…
Mezi mládeží už tráva nefrčí

2.10.2018
Ventolin: K čemu dogmatismus?

Mezi mládeží už tráva nefrčí

24.5.2018
Co kouří indičtí svatí muži?

Mezi mládeží už tráva nefrčí

28.12.2016
Billie Holiday: Černobílá Lady Day

Mezi mládeží už tráva nefrčí

7.3.2019
Toxická psychóza zevnitř


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu