50

Vysoká hra

Bylo jim kolem dvaceti, když se během večerního setkání v pařížské čtvrti Montparnasse definitivně rozhádali se surrealisty. Na rozdíl od nich totiž nevěřili v náhody, ale ve vyšší podstatu skutečnosti; nechtěli být umělci, kteří jen sbírají střípky inspirace, chtěli ji nasávat všemi prostředky. A to i za pomoci experimentů s drogami a za cenu vlastního zdraví. Le Grand Jeu neboli Vysoká hra začala jako sebevědomý projekt čtyř spolužáků z gymnázia a skončila jako fascinující fenomén francouzské literatury počátku 20. století.

Vysoká hra

Události se daly do pohybu už s nástupem čtrnáctiletého René Daumala na gymnázium v Remeši. Zde se seznámil se třemi spolužáky, kteří vydávali ručně psané revue Apollo (obsahující poezii doplněnou kresbami) – Rogerem Lecomtem (později ke svému příjmení dodal ještě jméno Gilbert), Rogerem Vaillandem a Robertem Meyratem. Daumal jim ukázal svět orientální filosofie i spisovatelů, jako je Alfred Jarry, jehož na absurditě založená parodie vědy „patafyzika“ i divadelní hra Král Ubu se pro vznikající uměleckou skupinu staly jednou ze zásadních inspirací. Na základě tohoto nového přátelství vzniklo v jejich šestnácti letech „Bratrstvo simplistů“, v jehož rámci začali tvořit propracovanější filosofii – simplisté si například říkali proto, že věřili v možnost návratu k dětské jednoduchosti a prostotě, v níž je všechno propojeno všeprostupující jednotou a neexistují hranice mezi snem a bděním, světem viditelným a neviditelným. Scházeli se na dýcháncích v domovech svých rodičů či prarodičů, kouřili, popíjeli a četli básníky jako Baudelaira, Nervala a především Arthura Rimbauda.

 Stát se vidoucím

Rimbaud formuluje v Dopisech vidoucího svoji praxi „co nejzhýralejšího žití“, která podle něj vede až ke schopnosti vidění neznámého skrze „rozrušení všech smyslů. Je to velké utrpení, ale je nutno být silný.“ Tento předpoklad Bratři simplisté s novou vervou oživili a zcela vážně na sebe vzali i jeho sebedestrukční potenciál. Byli proto dokonce okolím nazýváni jako „vícehlavý Rimbaud“ nebo méně lichotivě „provinční Rimbaudové“. Nejenže se snažili překonat hranice reality pomocí různých omamných látek (zpočátku tedy hlavně tabáku a alkoholu), ale koketovali i s okultismem, parapsychologickými silami, a dokonce i s hranicí mezi životem a smrtí. Jejich cesta za poznáním neviditelných realit byla od počátku cestou kolektivní a experimenty podnikali zásadně ve skupině – pokoušeli se třeba i společně setkat v naplánovaném snu.

Skupina se začala pravidelně scházet v pařížském ateliéru českého malíře Josefa Šímy.

Vytvořili si jakési soukromé náboženství, jehož základem byla jednak touha nahlédnout za hranice všedního dění, jednak ale také Jarrym inspirovaná satira vlastního života a vědomí absurdity poznání. Své soukromé božstvo proto nazvali Bubu (podle krále Ubu), a vedle toho, že pro ně byl Bubu „pupkem světa“ a jako takovému mu připisovali různé svoje vize a zjevení, ztvárnili ho i v podobě talismanu – groteskní panenky s jediným pramenem vlasů, vyčesaným nahoru do podoby rohu. Sami sebe si navíc představovali jako andělské bytosti s různými charakteristikami, ve všech případech však vyhoštěné z ráje. Svým alter egům vymysleli i přiléhavá jména – Gilbert-Lecomte byl jakožto charismatický vůdce skupiny vampýrský „Rog Jarl“ nebo orientální „Coco z Kolchidy“, Daumal byl pojmenován „Nathaniel“, Vaillandovi říkali „Dada“ a Meyratovi zase „La Stryge“, tedy striga (čarodějnice pijící krev). Zní to sice jako dětská hra, její účastníci ji ale prožívali zcela vážně. 

Anarchisté vnímání

V praxi se filosofie či přesvědčení náctiletých Bratří simplistů začalo projevovat vedle aktivní četby a psaní hlavně živelným vpádem do nočního života – chodili do barů, tančíren a bordelů, pili absint, kouřili tabák a čichali tetrachlormethan (chlorid uhličitý, Cl4), který jim sháněl René Daumal. Tetrachlormethan se používá hlavně jako ředidlo a vedle bolestí hlavy nebo zvracení způsobuje taky halucinace a ve velkých dávkách dokonce i smrt. To byl ostatně jeden z důvodů, proč jej simplisté užívali – jak se později vyjádřil Daumal, užíval Cl4 „za účelem studia toho, jak vědomí mizí a jakou moc nad ním mám já sám“. Jinými slovy, snažil se získat „absurdní důkaz“ o zkušenosti blízké smrti. Halucinatorní zkušenost s Cl4 mu pak skutečně potvrdila jeho domněnku o existenci jiného světa, tedy jakési větší nebo širší reality, kterou podle něj popisují mystikové, věštci a básníci napříč staletími. Roger Gilbert-Lecomte zase sháněl ke stejným účelům strychnin a objevovaly se i takové excesy, jako opilecké žvýkání listů brslenu, který je prudce jedovatý a způsobuje ne zrovna příjemné fyzické stavy, jako třeba koliku nebo krvavý průjem. Vedle toho dělali simplisté i pokusy parapsychologické nebo okultní – snažili se naučit vidět bez použití očí, dlouhou koncentrací na povrch zrcadla místo na odraz v něm se snažili spatřit svého dvojníka a Daumal v eseji Nerval světloplachý dokonce popsal i vlastní techniku opouštění těla, o níž věřil, že je mezi okultisty známá už od starověku. Experimentování s hranicí vlastní smrtelnosti nakonec zašlo až ke hře v ruskou ruletu, kdy Robert Meyrat držel Daumalovi u hlavy revolver nabitý jedinou kulkou a skutečně vystřelil, naštěstí jenom naprázdno. I přes podobné experimenty však mezi simplisty nakonec získala převahu poměrně běžná droga – opium.

Zrození Vysoké hry

Po ukončení studií v Remeši se simplisté postupně přestěhovali do Paříže a začali se prosazovat v rámci zdejší umělecké scény. Meyrat jako jediný ze čtyř bratrů v Remeši zůstal, postupně se od životní dráhy ostatních zcela odklonil a začal se živit jako lékař. Odchod jednoho byl ale vykompenzován příchodem mnoha jiných sympatizantů i pozdějších členů nového a už dospěleji formulovaného hnutí. Vedle básníků, jako byl André Rolland de Réneville nebo Maurice Henry, či fotografa Artüra Harfauxe se sblížili i s českým novinářem a básníkem Richardem Weinerem. Weiner tehdy z Paříže dopisoval pro Lidové noviny, a ačkoli se se simplisty rok nato navždy rozhádal, seznámil je s další ze zásadních postav rodící se Vysoké hry – českým malířem Josefem Šímou. Právě v Šímově pařížském ateliéru se skupina začala pravidelně scházet a připravovat první vydání nové revue, kterou chtěli vydávat vedle Francie i v tehdejším Československu (což se jim však nakonec nepodařilo).

Šíma se s Lecomtem názorově i lidsky velmi sblížil a byla mu svěřená redakce výtvarné stránky všech budoucích čísel časopisu. Nový žurnál se měl stát něčím víc než jen literární revue – měl být „revoltou“, ukazovat simplismus ne jako pouhou filosofii, ale především jako nekompromisní životní styl. V roce 1927 se poprvé – v odkazu na své vážné a upřímné koketování se smrtí – skupina nazývá Vysokou hrou a o půl roku později vychází první číslo časopisu Le Grand Jeu. Mísí se v něm sebevědomá a přímá prezentace ideálů simplismu s literární tvorbou jeho představitelů, to vše doplněné Šímovými ilustracemi a Harfauxovými fotografiemi. Ohlas veřejnosti však byl velmi slabý a pokud, tak spíše negativní; vydání časopisu navíc předcházela Vaillandova hospitalizace kvůli předávkování se opiem a Gilbert-Lecomte už byl v době vydání prvního čísla na opiu beznadějně závislý. 

............................................................................................................................

Celý článek najdete v aktuálním vydání magazínu Legalizace, které je právě k dostání na novinových stáncích a v e-shopu Legalmarket.cz. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

a


Dále by vás mohlo zajímat…
Vysoká hra

3.12.2018
Arthur Rimbaud: Muž, který nenáviděl nudu

Vysoká hra

21.3.2016
Areka a betel

Vysoká hra

4.7.2018
Psychedelické století

Vysoká hra

17.8.2018
Aphrodisia


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu