50

Metabolismus THC v lidském těle

Je dobře známo, že tetrahydrokanabinol neboli THC je hlavní psychoaktivní složkou konopí, která uživatelům ovlivňuje mysl a mění vnímání okolního světa i sebe sama. Mnohem méně toho ale víme o metabolických procesech, které se po požití THC v těle odehrávají, a jejich vlivu na psychotropní účinek. Na následujících řádcích si co možná nejsrozumitelnějším jazykem pokusíme shrnout, co všechno ví dnešní věda o metabolickém zpracování THC.

Metabolismus THC v lidském těle
Hladina THC v krvi je jako indikátor „síly“ psychoaktivních účinků má mizivou výpovědní hodnotu. Foto: Getty Images

Metabolická dráha THC a to, jak ovlivňuje změny vnímání, mě nedávno začaly fascinovat. Zjistil jsem, proč se konopí na molekulární úrovni v těle mění na různé látky podle toho, jestli je vykouřeno, nebo požito orálně, proč v těle zůstává ještě tak dlouho po požití a jak konkrétní způsob, kterým konopí kouříte, výrazně ovlivňuje míru vstřebávání látky v těle. Strávil jsem dva měsíce čtením placených odborných článků a analyzoval původní výzkumná data ve snaze celý metabolický proces pochopit. Většina mých zdrojů pochází z odborných časopisů jako Clinical Pharmacology, Journal of Clinical Pharmacokinetics či Journal of Analytical Toxicology. Překvapilo mě však, že jsem k tomuto tématu nenašel žádné infografiky. Nakonec jsem se rozhodl, že je vytvořím sám. Všem ale doporučuji, aby si přečetli i celý text, jelikož oproti grafikám obsahuje více informací.

Hladina THC v krvi je jako indikátor „síly“ psychoaktivních účinků má mizivou výpovědní hodnotu.

Abychom porozuměli metabolickým drahám THC ve vztahu ke změnám vnímání, je nejdříve třeba pochopit, jak se THC v těle chová bezprostředně po konzumaci. Úvodní biochemická pasáž článku bude možná trochu náročná, ale věřte mi, stojí to za to. Slibuji, že s každým dalším odstavcem bude čtení snazší a zajímavější.

Trocha biochemie

Poté co konopí zkonzumujete, se hlavní psychoaktivní látka delta-9-THC v játrech rozloží na další molekuly. Nejdřív je enzymy přeměněna na 11-OH-THC, což je rovněž psychoaktivní látka, a následně dojde k přeměně na 11-COOH-THC, které už psychoaktivní není. To je třeba si zapamatovat pro pochopení následující části článku, kde popisujeme, jak THC putuje lidským tělem. Na internetu naleznete pro dané molekuly různá pojmenování. Pro přehlednost jsem vytvořil následující tabulku: 

Metabolické dráhy THC 

Metabolická dráha THC se zásadně liší podle toho, zda konopí inhalujete, nebo konzumujete ústy jako potravinu, přičemž tyto odlišnosti přímo ovlivňují účinnost THC (viz graf 1a-b). Když je konopí kouřeno nebo vaporizováno, dostává se delta-9-THC do krve skrz plíce. V krvi pak delta-9-THC putuje přímo do srdce, které ho následně rozešle po celém těle včetně mozku, díky čemuž se látka může navázat na tamější kanabinoidní receptory. Pocit „zkouření“ se dostavuje ve chvíli, kdy molekuly THC proniknou hematoencefalickou bariérou do mozku a navážou se tam na příslušné receptory, a sice:

  • Receptory CB1, které jsou aktivovány delta-9-THCa 11-OH-THCa nacházejíse především v mozku a centrální nervové soustavě;
  • Receptory CB2, které jsou aktivovány jinými kanabinoidy, například kannabinolem, a nacházejí se primárně v buňkách imunitního systému, slezině a bílých krvinkách.

S každým jedním oběhem krve projde určité množství psychoaktivního delta-9-THC játry. Tam je metabolizován na stále psychoaktivní 11-OH-THC a již nepsychoaktivní 11-COOH-THC. Následně tyto dva metabolity putují spolu s delta-9-THC do srdce a odtamtud do zbytku těla. 11-OH-THC se stejně jako delta-9-THC váže na receptory CB1 v mozku.



Je-li konopí vdechnuto, dochází většinou k prudkému nárůstu hladiny delta-9-THC v krvi už během prvních deset minut od konzumace. Hladina 11-OH-THC dosahuje vrcholu o něco později – zhruba po patnácti minutách. Poté hladina obou psychoaktivních látek zase prudce klesá, až se jejich koncentrace po dvanácti hodinách dostane pod hranici 0,5 ng/ml. Druhý, nepsychoaktivní metabolit 11-COOH-THC dosahuje nejvyšších hodnot v krvi po více než hodině od konzumace a v těle pak zůstává ještě dlouho. V citované studii zůstával v krvi přítomen ve zjistitelném množství po dobu 168 hodin, tedy sedmi dnů.

Pakliže konopí požijete jako potravinu, vstupuje delta-9-THC do krevního oběhu skrze žaludeční a střevní stěnu. Testy s molekulami delta-9-THC označenými radioaktivním izotopem ukázaly, že tento proces je vysoce efektivní. V závislosti na vlastnostech konkrétní potraviny vstřebá tělo touto cestou 90–95 % delta-9-THC.

Na této metabolické dráze delta-9-THC nejprve putuje do jater, kde je ho většina odbourána nebo metabolizována ještě předtím, než může látka aktivovat receptory. Po tomto prvním průchodu játry putuje zbylé delta-9-THC s oběma svými metabolity do srdce, odkud se dostává do krevního oběhu. Delta-9-THC a 11-OH-THC se pak do mozku dostávají současně.

Biodostupnost

Kolik požitého THC se nakonec vstřebá do krve? Na to není tak lehké odpovědět, jelikož jeho biodostupnost (laicky „míra vstřebatelnosti“) silně kolísá.V jednom experimentu (graf č. 2) vykouřilo šest lidí konopí se shodným obsahem delta-9-THC. Účastník, kterému budeme říkat třeba pan Burns, měl v krvi téměř třikrát více delta-9-THC než účastník Homer, který měl naopak látky v krvi nejméně. U všech účastníků dosáhla látka v krvi nejvyšší koncentrace během šesti až deseti minut od vdechnutí.Co tedy biodostupnost ovlivňuje? Hlavní faktory jsou dva. Zaprvé je to způsob, jakým látku vdechujete (např. vaporizace vs. kouření; kouření jointu vs. kouření dýmky). Zadruhé záleží na tom, jak často daná osoba konopí užívá. Záleží i na technice vdechnutí – míru absorpce ovlivňuje hloubka vdechu, množství inhalovaného kouře či výparů a zadržení dechu. Pravidelní uživatelé zpravidla umí inhalovat „efektivněji“ než občasní kuřáci, a tak vykazují biodostupnost o 50 až 70 procent vyšší. Souhrnně u všech uživatelů, ať už konopí inhalují pravidelně či nikoli, je biodostupnost vdechnutého delta-9-THC mezi 10–35 procenty.Při takzvaném orálním užití delta-9-THC se biodostupnost pohybuje pouze mezi čtyřmi až dvanácti procenty.

Na rozdíl od inhalace má při ústní konzumaci člověk jen malý vliv na to, kolik látky bude vstřebáno – v podstatě si může jen vybrat konkrétní formu užití. Řada provedených studií používala sezamový olej či podobný tukový základ.Při ústním užití byla u účastníků zaznamenána vysoká variabilita, nejen co se týče celkového obsahu THC v krvi, ale také doby, po kterou trvalo, než koncentrace dosáhla vrcholných hodnot. V praxi to znamená, že třeba osoba A dosáhne maximální koncentrace po hodině, zatímco osoba B jí může v extrémním případě dosáhnout až po šesti. Navíc byly zaznamenány případy, kdy koncentrace dosáhla vrcholu, poté obsah klesl, aby se opět vrátil na nejvyšší hodnoty. Co je efektivnější?Graf č. 3 porovnává výsledky tří různých metod podání delta-9-THC, a sice inhalaci, orální užití a intravenózní.

V praxi se delta-9-THC injekčně (zatím) neužívá, v této studii byla ale metoda použita v rámci kontrolní skupiny pro porovnání biodostupnosti při různorodých způsobech administrace. Výsledky ukázaly, že průměrná biodostupnost je při inhalaci 18 procent a v případě orální konzumace 6 procent. Při pohledu na tento graf jsem byl v pokušení celou otázku uzavřít s tím, že inhalace vede k silnějším psychoaktivním účinkům, jenže tak jednoduché to není. Zaprvé: Vzhledem k tomu, jaké individuální rozdíly se v biodostupnosti projevují mezi jednotlivci, je obtížné vůbec určit, kolik konopí subjektům podávat. Měli bychom vykouření 13 mg delta-9-THC porovnávat s ústní konzumací pokrmu s obsahem 20 mg? Nebo by bylo vzhledem k podstatně nižší míře vstřebávání po ústní konzumaci férovější dvojnásobně zvýšit dávku ústně požitého delta-9-THC?Zadruhé (a to je podstatnější): Hladina THC v krvi je jako indikátor „síly“ psychoaktivních účinků má mizivou výpovědní hodnotu. Krev sice THC po těle přepravuje, důležité ale je, kam s ním zamíří:

  • Psychoaktivní THC se váže na receptory CB1 v mozku. Z tohoto důvodu zaznamenáváme už několik minut po inhalaci vyšší hladiny THC v mozku než v krvi.
  • THC je velmi dobře rozpustné v tucích. THC je taktéž vstřebáváno tukovými tkáněmi, ve kterých se hromadí a zůstává v nich mnoho dní. Z tuku se pak pomalu znovu uvolňuje do krve. 

Jak je patrné z dalšího grafu (č. 4), po inhalaci nějakou dobu trvá, než se THC z krve dostane do mozku, a proto vysoká hladina THC v krvi ještě automaticky neznamená, že uživatel pociťuje psychoaktivní účinky. No a konečně THC není jen THC. Některé studie naznačují, že intenzita pocitu „zkouření“ koreluje spíše s krevní hladinou metabolitu psychoaktivního 11-OH-THC, jehož absolutní hodnoty jsou ale mnohem nižší než u delta-9-THC.

Psychoaktivní účinky

Když je koncentrace THC v mozku dostatečně vysoká, začínají se projevovat psychoaktivní účinky. Ve studii popsané níže byly uživatelé požádání o hodnocení intenzity těchto účinků na škále od 1 do 10. V grafu popisujícím účinky po inhalaci (č. 5a) je patrná nejvyšší koncentrace delta-9-THC v krvi do tří minut po konzumaci. Po pár minutách následuje zvýšení hladiny 11-OH-THC (tato studie ovšem koncentraci druhé látky nezobrazuje). Podle subjektivních hodnocení následuje vrchol „zkouření“ zhruba deset minut po nejvyšší koncentraci delta-9-THC v krvi.

Enzymy v ženských a mužských játrech pracují odlišně, což má za následek, že ženám se pročišťuje krevní plazma pomaleji.

 Graf č. 5b ukazuje data v případě orálního požití 20 mg delta-9-THC. Všimněte si, že na časové ose jsou zcela jiné hodnoty. Gastrointestinální vstřebávání trvá mnohem delší dobu a většinou má za následek plynulejší vzrůst i pokles koncentrace v krvi, přičemž stejná plynulost byla zaznamenána účastníky studie i u subjektivně vnímaných psychoaktivních účinků. Je však třeba mít na paměti, že tyto hodnoty jsou zprůměrované – zatímco osoba A může účinnost hodnotit trojkou, osoba B může ve stejnou chvíli „prožívat“ devítku.

Když porovnáme intenzitu pociťovaného stavu po inhalaci a po orálním požití na časové ose od 15 do 360 minut (tj. 6 hodin), je dlouhodobá síla účinku ústní konzumace delta-9-THC dobře patrná (viz graf č. 6). Odkazovaná studie ukazuje po ústní konzumaci méně výrazné psychoaktivní účinky než po inhalaci. Jsou k dispozici ale i jiná data, která po požití potravy s delta-9-THC zaznamenala mnohem intenzivnější psychoaktivní účinek, který trval téměř dvakrát tak dlouho jako v první zmiňované studii. Podaná dávka byla přitom stejná.

Řada uživatelů navíc tvrdí, že konzumace konopných pochutin u nich vyvolává mnohem silnější a „psychedeličtější“ účinky než kouření či vaporizace. Ovšem studií, které by se zaměřovaly přímo na psychologický stav navozený různými způsoby užívání konopí, bohužel moc neexistuje. Na základě dat, která se mi podařilo najít, nemohu výše uvedenou tezi ani potvrdit, ani vyvrátit. Co však data ukazují spolehlivě, je skutečnost, že poměr psychoaktivních látek delta-9-THC a 11-OH-THC ovlivňuje intenzitu pociťovaných účinků – a tento poměr se přímo odvíjí od způsobu požití. První průchod játry zásadně mění poměr obou látek (viz grafika č. 7a-b). Když je konopí inhalováno, ukazují krevní testy poměr mezi delta-9-THC a 11-OH-THC zhruba 10 : 1. Když je ovšem konzumováno ústně, je tento poměr v krvi 1 : 1.

11-OH-THC překonává hematoencefalickou bariéru snadněji než delta-9-THC. Testy na zvířatech navíc ukázaly, že 11-OH-THC má třikrát až sedmkrát větší šanci se úspěšně navázat na CB1 receptory v mozku. Celkově vzato to znamená, že nižší míra biodostupnosti delta-9-THC při ústní konzumaci je pravděpodobně vyrovnávána vyšší mírou 11-OH-THC, které má větší potenciál vyvolat psychoaktivní účinky v mozku. Závěrem lze tedy říct, že 11-OH-THC je z obou látek ta „výkonnější“.

Shrnutí získaných vědomostí

Studií, které zkoumají souvislost mezi pocitem „zkouření“ a mírou THC v krvi, není mnoho. Ty, které existují, každopádně ukazují, že intenzita vyvolaného stavu koreluje především s koncentrací psychoaktivního metabolitu 11-OH-THC. To je pro mě osobně zajímavé zjištění, jelikož rád věci optimalizuji, a díky 11-OH-THC mohu dosáhnout intenzivnějších účinků při užití menšího množství. Nechci zabřednout do debaty o tom, zda jsou drogy dobré či špatné. Respektuji rozhodnutí každého člověka, jak chce přemýšlet, jak se chce cítit a jak chce žít. Jsem rovněž přesvědčen, že pokud tím nikomu neubližují, měli by mít lidé právo omamné látky užívat jako prostředky k dosažení kýžených stavů vnímání, a to ať se jedná o drogy legální, či nikoli.

Pro toho, kdo preferuje mírné, dlouhotrvající účinky, by mohly být ideální konopné pochutiny s menšími dávkami psychoaktivního THC.

Je ovšem také pravda, že drogy mají i nežádoucí vedlejší účinky. Vyhýbat se negativním vlivům v rámci dlouhodobého zachování pevného zdraví určitě stojí za to. Čili jde o to užívat si dnes již dobře známých výhod konopí při minimálním vystavení se negativním dopadům. Obzvláště vhodné je to pro ty, kdo preferují mírné, dlouhotrvající účinky, jež lze dobře skloubit s každodenním životem. Právě pro ty by dle těchto zjištění mohly být ideální konopné pochutiny s menšími dávkami psychoaktivního THC. 

Minimální účinná dávka

Stanovení minimální účinné dávky neboli MED (z anglického minimum effective dose) probíhá metodou pokusu a omylu. Biodostupnost účinných látek výrazně kolísá s ohledem třeba i na pohlaví a další specifika každého jedince. Je třeba vzít na vědomí například to, že enzymy v ženských a mužských játrech pracují odlišně, což má za následek, že ženám se pročišťuje krevní plazma pomaleji. V amerických státech, kde je dnes konopí legální, mohou některé konopné pochutiny obsahovat přímo koňské dávky THC – až 100 mg i více, což pro nezkušeného začátečníka může být cesta přímo do pekla. Co se týče MED, nenarazil jsem bohužel na žádnou studii, která by testovala účinky ústní konzumace s dávkou nižší než 20 mg. I toto množství mělo přitom napříč spektrem testovacích subjektů střední až silné účinky. Domnívám se tedy, že MED bude ještě podstatně nižší. V Coloradu platí kupříkladu omezení, že jedna konopná potravina (koláček, sušenka, buchta…) nesmí obsahovat více než 10 mg THC. To je zároveň státem doporučená dávka k jednorázovému užití. Pokud bychom mířili na minimální účinnou dávku a měli před sebou třeba jednoho gumového medvídka s 10 mg THC, snědl bych mu jen nožky. 

Huličova paranoia

Další poměrně užitečná věc, kterou jsem objevil, se týká „huličské stíhy“. Většina z nás to někdy zažila. Ať už se to stalo vám, kamarádovi nebo někomu, kdo zkoušel konopí poprvé; ať už to byla příliš vysoká dávka, nebo prostě ten den konopí dotyčnému nesedlo – může se to zkrátka stát každému. Až příště uvidím někoho panikařit, řeknu mu asi něco ve smyslu: „Zrovna teď jsi hodně zkouřený proto, že koncentrace THC je ve tvém mozku na maximu. Hlavně ale klid – věda nás učí, že tenhle intenzivní stav netrvá moc dlouho, nehrozí ti žádné nebezpečí a brzy to odezní.“

Zdroj: sapiensoup.com

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Metabolismus THC v lidském těle

12.12.2018
Konopí a spánek

Metabolismus THC v lidském těle

7.1.2018
Konopí a léčba poruch autistického spektra

Metabolismus THC v lidském těle

30.7.2018
Konopí a poporodní deprese

Metabolismus THC v lidském těle

6.3.2018
Konopí jako rituál


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu