Odsuzovala jsem rodiče, kteří užívají konopí. Než jsem ho zkusila

Jsem ve stresu. To je překvapení, že? Který rodič není v roce 2018 ve stresu? Poklidné rodičovství osmdesátých a devadesátých let je nenávratně pryč a ze všech stran jsme bombardováni články o škodlivosti lepku a závislosti na televizi nebo počítači. Co se kariéry týče, jsem takříkajíc na volné noze. Celá rodina už teď spoří na vysokoškolská studia mého potomka, přičemž současně přispívá na jeho školku. Když píšu tento článek, vyzvracela se mi kočka do postele. Jak už jsem psala, jsem prostě ve stresu.

Odsuzovala jsem rodiče, kteří užívají konopí. Než jsem ho zkusila

Můj manžel Dave se mi snaží pomoci a k nedávným narozeninám mě doslova zaplavil dárky, které mají zajistit, že se budu cítit lépe – dostala jsem tlustou, heboučkou deku, pletací soupravu, spousty čokolády a pár knížek. „Mám pro tebe ještě něco,“ utrousil a zmizel do auta pro pověstnou třešničku na dort. Vrátil se s provinilým výrazem a malým balíčkem schovaným za zády. 

Delikátní téma

„Prosím tě, nech mě domluvit a nedělej předčasné závěry,“ začal opatrně. „Říkalas, že ti od těhotenství přestal chutnat alkohol.“

„No, to máš pravdu…“

„A že nedokážeš vypnout a pořád myslíš buď na našeho prcka, nebo na práci.“

„Jo.“

„A někdy bys prostě po dlouhém dni potřebovala upustit páru.“

„To je pravda.“

„No a…nechtěla bys zkusit tohle?“ 

Manžel se rozhodl, že bude apelovat na mé přísně analytické já, a předání „kontrabandu“ bylo následováno asi patnáctiminutovou polovědeckou přednáškou o THC a CBD. 

Podal mi balíček se třemi plechovými dózami plnými konopných bonbonů s různým poměrem a obsahem THC a CBD. V pětatřiceti jsem si připadala jako na doučování pro ty méně nadané. S drogami jsem se setkávala od dětství. Nikdy jsem tajné skrýše aktivně nehledala, přesto jsem přesně věděla, kde jsou. Za nikdy nepoužívanými potravinami na nejvyšší polici v kuchyni, úplně vzadu u rodičů ve skříni. Důvěrně jsem znala tajuplnou vůni skunku připomínající pesto. Znervózňovala mě. Všechny ty tajnosti okolo v kombinaci se složitým dětstvím a varovnými proklamacemi školního protidrogového programu mě přesvědčily o jediném – drogy jsou špatné, nebezpečné a okrádají nás o drahocenný čas. Stejnou optikou jsem pak shlížela i na ty, kdo je užívají. 

Zelený dárek

Dave to o mně ví a bylo proto těžké si ho představit, jak brouzdá prodejnou konopí v Seattlu a hledá ten správný „dárek“. Rozhodl se, že bude apelovat na mé přísně analytické já, a předání kontrabandu bylo tedy následováno asi patnáctiminutovou polovědeckou přednáškou o THC a CBD. Vysvětlil mi, že CBD je druhým nejhojněji se vyskytujícím kanabinoidem, není psychoaktivní a někdy je využíván k léčbě úzkostí a různých záchvatů. 

Poprvé po šesti letech jsem se necítila vystresovaná, pod tlakem, který někde hluboko v mé hlavě nikdy neustával. 

THC pak, podobně jako alkohol a další látky, ovlivňuje části mozku zodpovědné za rozhodování a motorické schopnosti a dokáže přinést euforii a klid, který řada rodičů po dlouhém náročném dni potřebuje. Než se mi změnily chutě, nebyla jsem nikdy proti jedné, dvěma sklenkám vína před spaním. Koncentrace CBD a THC v mém narozeninovém překvapení, jak mi můj drahý manžel vysvětlil, označovaly míru možné intoxikace tím kterým výrobkem.  Jeho odborná prezentace mě zaujala a pobavila, měla jsem ale zásadní otázku.

„Ty si o mně myslíš, že se potřebuju zkouřit?“

„Vůbec ne,“ odpověděl Dave. „Jenom si myslím, že si zasloužíš trochu odpočinku.“

„Tak jo, zkusíme to. Kde ti to mám podepsat?“

Chvíle klidu

Ideální příležitost k testování se mi naskytla následující sobotu. Rozhodla jsem se sníst jeden bonbon, když si šel syn po obědě lehnout. Obvykle spí asi tři hodiny, déle snad konopí účinkovat nebude. Dave vzal malého do pokoje a četl mu pohádku a já s trochou nedůvěry a velkým očekávání požila 10mg kombinaci THC s CBD a zapnula televizi. A nestalo se nic. Uplynuly dvě hodiny a necítila jsem žádnou změnu. „Třeba na mě konopí prostě nepůsobí,“ napadlo mě. „Nebo jsem proti němu imunní, protože jsem mu v dětství byla vystavena – rodiče doma kouřili běžně.“ Všechny moje obavy se ale rozplynuly během třetí hodiny, kdy mi ztěžkly nohy a gauč se pode mnou někam propadal. Dave se na mě díval trochu ustaraně.

„Co je?“ zeptala jsem se.

„Nic. Jsi v pohodě?“

„Jo…právě mi došlo, že mám dlouhé nohy. Vypadám zhulená?“

„Ne, vypadáš prostě jako ty…s dlouhýma nohama. Jak se cítíš?“

Jak se vlastně cítím? Neumím to úplně popsat, přesně ale vím, jak jsem se necítila. Poprvé po šesti letech jsem se necítila vystresovaná, pod tlakem, který někde hluboko v mé hlavě nikdy neustával. Nebála jsem se o syna, netrápila mě nepříliš optimistická trajektorie mé kariéry, hypotéka ani studentská půjčka. Moje emoce byly ztlumené. Existovala jsem jen v té chvíli. Prostě jsem byla. 

Dlouhá pohoda

Stav, který jsem si naplánovala na tři hodiny, trval asi devět. Chvíli jsem si hrála se synem a pak se s ním čtyři hodiny dívala na asi po dvacáté opakovaného Kutila Tima. Byla jsem u vytržení. „Ten seriál je fakt vtipný,“ sdělovala jsem manželovi s ústy plnými popcornu, kterým jsme se zabalení do mé narozeninové deky ládovali po hrstech.

„Měli bychom si pořídit další dvě děti. Kluky,“ navrhla jsem manželovi.

„Tak teď jsi určitě zhulená,“ rozesmál se Dave.

Všechny tajnosti okolo v kombinaci s varovnými proklamacemi školního protidrogového programu mě přesvědčily o jediném – drogy jsou špatné, nebezpečné a okrádají nás o drahocenný čas. Sobotu jsme jako obvykle zakončili společnou večeří následovanou neplánovaným a neočekávaným šlofíkem na gauči. Probudila jsem se odpočatá a bez kocoviny.

Můj „stav“ trval poměrně dlouho, i proto se nechystám podobný experiment v nejbližší době zopakovat. Hlavně ne s tříletým neposedou neustále za zády. Umím si ale představit, že pro rodiče s vyšší tolerancí a většími zkušenostmi může být konopí lepší volbou než léky na předpis nebo samoléčba alkoholem, které mají podobné účinky a poněkud nepochopitelně jsou společensky výrazně přijatelnější.

Doma teď mám pravděpodobně doživotní zásobu konopných bonbonů – na horní polici šatníku v ložnici – a necítím se kvůli tomu jako špatný člověk, neřkuli špatná máma. Když si dám jednu bonbon v sobotu večer, až půjde syn spát, můžeme si pak spolu užít spokojenější neděli. A taková by se mi rozhodně hodila.

Zdroj: https://www.washingtonpost.com 

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Odsuzovala jsem rodiče, kteří užívají konopí. Než jsem ho zkusila

13.10.2017
Válka proti drogám: Německé prohibiční ledy tají

Odsuzovala jsem rodiče, kteří užívají konopí. Než jsem ho zkusila

7.5.2018
Užívání konopí nemá negativní vliv na plodnost ani u mužů, ani u žen

Odsuzovala jsem rodiče, kteří užívají konopí. Než jsem ho zkusila

31.10.2018
Čistý extrakt, nebo přírodní? Nenechme se zmást

Odsuzovala jsem rodiče, kteří užívají konopí. Než jsem ho zkusila

30.3.2018
Co má společného mateřské mléko s konopím?


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu