Aktuální článek
Terapie tmou – legální psychedelická zkušenost

Terapie tmou – legální psychedelická zkušenost

  • Ubývá světla, přibývá tmy… Ve vzduchu je cítit podzim, štěkot psů se mísí s kouřem z komínů. Den se nenávratně zkracuje, stíny se prodlužují…

Zatímco v době letního slunovratu jsme nejblíže k zemi a ve fyzickém těle, podzimní rovnodennost je přechodným bodem mezi světlou a temnou polovinou roku – začátek období ubývání slunce. Zimní slunovrat je pak časem, kdy se můžeme doslova „dotknout hvězd“ – jsme nejblíže bohu, všemu, co nás přesahuje. Abychom tam mohli dojít, musíme však projít „stezkou odvahy“ – časem Štíra, který s sebou nese téma smrti, sexu a transformace, časem Halloweenu, Dušiček a Všech svatých. Tohle období roku může být pro mnohé z nás podobně nepříjemné, jako když jsme se v dětství vsadili, že dojdeme v noci za mlhy na hřbitov. Nutí nás dotknout se témat, která jsou v létě překryta vším tím světlem a která teprve tma vytáhne „na světlo boží“.  A tak s ubývajícím světlem a přibývající tmou plánovala příroda pro lidstvo každoroční čas zastavení a hluboké introspekce, čas, kdy se můžeme potkat s démony svého vlastního Nevědomí. 

Kvalitní tma našich babiček

Ještě před takovými osmdesáti lety byl svět zcela jiný: lidé, když chtěli zajít si na tancovačku, chodili v noci mnoho kilometrů pěšky hlubokými lesy, v zimě drželi černou hodinku, kdy si vyprávěli příběhy ze svých životů, a v přírodě ještě existovala kvalitní tma. Generace naších babiček ještě tmu poznala. V dnešní době všude něco svítí, bliká, světélkuje, města žhnou svými světly do noci, a když se chceme vyhnout trýznivým tématům, která by z nás mohla vylézt v této době ubývání světla a v době, kdy tma nevyhnutelně zavládne, stačí si pustit televizi, počítač nebo mobil. Anebo koupit si letenku na druhý konec světa, do „světelného království“, daleko od podzimní depky a chřipkových epidemií. Jsou mezi námi však tací, kteří význam tohoto nepříjemného období pochopili a rozhodli se jít mu vstříc. A tak máme vždy na podzim a v zimě ve Tmě u Štědřicha pěkně narváno. Ne že by temná komora nepřitahovala lidi i v jiných částech roku – v létě chodí spíše učitelé a studenti, kteří si to v jiné části roku nemohli dovolit, celoročně tma přitahuje lidi kolem období jejich narozenin, ale podzim a zima (zhruba do konce astrologického roku), to je čas umírat a zemřít.

Celé roky potmě

Není to jen nějaký výmysl soudobé ezokomerce a odraz dnešního světa, před kterým někteří jedinci utíkají do absolutní tmy bez mobilu, počítače a všech sociálních kontaktů, aby se z toho nezbláznili. Yangtik – pobyt ve tmě, vychází z tradice tibetského buddhismu a byl primárně míněn jako příprava na smrt. Mniši se tak nechávali zavřít do temné jeskyně na mnoho týdnů, někdy i měsíců a let, aby dosáhli barda, posmrtného stavu, v němž se ocitá duše po smrti těla a kde pobývá před svým dalším zrozením.

 Rozšíření vědomí přináší i pohybová a komunikační deprivace, zejména u extrovertů.

Zuby a vlasy vypadají a narostou nové?

Málokdo ví, že špičkoví ájurvédští lékaři drží již tisíce let v tajnosti rituál, při kterém jedinec pobývá několik měsíců ve tmě za přísné diety a jsou mu podávány bylinné extrakty, po kterých se urychlí regenerace těla. Slyšela jsem dokonce, že zuby a vlasy vypadají a narostou nové. Možná je to přehnané tvrzení, ale každopádně dojde k totální regeneraci. Člověk vyjde ven ze tmy jako mladík. Je to jako vrátit se zpět do dělohy matky a narodit se podruhé. Ozdravnému procesu ale zajisté napomáhá nemalou měrou i melatonin – noční forma serotoninu, hormonu štěstí. Melatonin se v mozku tvoří ze serotoninu, a to pouze v noci, ideálně při absolutní tmě. Podporuje imunitu a regeneraci těla. Ájurvédský rituál není pro každého. My však můžeme obnově našeho těla pomoci tím, že budeme na noc zatahovat opravdu světlotěsné závěsy či žaluzie a nedovolíme různým světýlkům a kontrolkám, aby v ložnici svítily, nemluvě o zapomenuté wifi a jiných zdrojích elektrosmogu. 

Když se dvě oči zavřou, otvírá se třetí oko

Nebyli to pouze tibetští mniši. Indiáni kmene Kogi („jaguáři“) ze severní Kolumbie již tisíce let připravují svého mamo (šamana, duchovního vůdce) na jeho práci dlouhými půsty, meditacemi ale hlavně: od narození až do osmnácti let je v úplné tmě. Teprve pak je poprvé vystaven světlu a pohledu na tento svět, aby ho spirituálně a šamansky vedl. Můj duchovní mistr svámí Káléšvara z Penukondy často říkával: „Když se dvě oči zavřou, otvírá se třetí oko.“ Proto chceme-li otevřít vnitřní zrak, je zavření očí, brány pro vnější svět Mahámáji, Velké iluze, nevyhnutelné.


6 měsíců ve sklepení hradu Loket

Nemusíme však chodit pro příklady tak daleko – i jeden z nejvýznamnějších českých panovníků prožil v temnotě dobu hodnou tibetských lámů či indiánských šamanů, a to Karel IV. Byl již ve věku čtyř měsíců odtržen od své matky Elišky Přemyslovny, pak od tří let uvržen vlastním otcem Janem Lucemburským do hradního sklepení hradu Loket a v temnotě bez jediného okna strávil celých šest měsíců! V roce 1319 ho nechal otec odvézt z Lokte na Křivoklát, kde ho držel v přísné internaci až do jeho sedmi let. Dnes by byl Jan odsouzen k tvrdému trestu za týrání dítěte. Já osobně si myslím, že tato hříčka osudu zafungovala na vytvářející se osobnost českého vladaře jako šamanský či mnišský výcvik (budoucí mniši jsou též odebráni matce ve velmi raném dětství) a v pozdějších letech ovlivnilo mnoho z jeho vizionářských rozhodnutí. Když vezmeme v úvahu, co říká zakladatel transakční psychoanalýzy Eric Berne (ve své knize Co řeknete, až pozdravíte vysvětluje, že lidská osobnost je do svých sedmi let kompletně naprogramovaná – je zapečetěn tzv. scénář, podle kterého žije i umírá), pak není divu, že Karel IV. se stal výjimečnou osobností.

 

7 týdnů ve tmě v Lysicích

Klienti terapie tmou nechodí do tmy dobrovolně ani na šest měsíců, ani na osmnáct let, ale nejčastěji na sedm dní. Pamatuju si dobu, kdy jsem s poskytováním tmy začínala. V roce 2010 byla ještě tato metoda sebepoznání v naší republice dosti neznámá, i moje prostory na pobyty ve tmě byly dosti punkové a lidé se tehdy odvažovali na tři, čtyři dny, výjimečně na týden nebo deset dní. Od té doby se situace zásadně změnila: pokud nás, poskytovatelů bylo tehdy jen pár, v dnešní době si můžete vybrat z více než dvaceti míst, což je na tak malou zemi opravdu hodně. Jezdí k nám i lidé z Itálie, Švýcarska, Rakouska a dalších evropských zemí, kde pobyty ve tmě neposkytuje nikdo. I doba, na kterou si lidé do tmy troufnou, se změnila: jako by lidé, kteří se odvážili na delší čas než týden, nesli pak pochodeň a rozsvěcovali v lidech víru, že to zvládnou také. Přenáší do kolektivního vědomí lidí naší republiky novou zkušenost, která se pak stává něčím jako standardem. Proto nejsou v dnešní době výjimkou lidé, kteří přicházejí na čtrnáct dní až tři týdny; rekordem ve Tmě u Štědřicha byl mladík, který přišel bez předchozí zkušenosti rovnou na sedm týdnů! Samozřejmě že celým procesem bezpečně prošel pod vedením opatrovníka, který má za sebou taktéž sedmitýdenní pobyt.

Pokud překonáte i krizi pátého dne, je šance, že si s vámi dá rande vaše Nevědomí.

Jak takový týden ve tmě probíhá?

Z vnějšku to vypadá asi takto: Přijedeš k nám do Lysic, projdeš se naposledy překrásnou zámeckou oborou, vybalíš si věci ve svém pokoji a zhasneš. Navenek to vypadá tak, že celé dny sedíš, ležíš, spíš, cvičíš nebo medituješ a tvůj opatrovník za tebou jednou denně přichází s jídlem na dalších 24 hodin. Zeptá se, zda potřebuješ konzultaci, zda ses ve svém procesu nedostal do slepé uličky. Pokud ano, je připraven probrat s tebou tvou situaci, pokud ne, opět tiše odchází. Na konci pobytu vylezeš ze své nory do úsvitu, což je to nejpřirozenější rozsvěcování světla, jaké příroda zná. Můžeš se cítit jako po flámu – nebo na tripu. Barvy jsou ostřejší, svět je surověji reálný, nic není samozřejmé. Jsi jako novorozeně, které zkoumá, do jakého světa se to tentokrát narodilo…

Co se však děje uvnitř? První tři dny prospíš, protože tělo potřebuje nutně doplnit spánkový deficit. Pak se rozjedou blikající světýlka, ohňostroje barev, svatozář za tvou hlavou a postupně více a více komplexní geometrické mandaly, doprovázené vhledy a aha-efekty. Každým dalším dnem ti bude nevědomí servírovat časově vzdálenější vzpomínky, často i takové, které byly navždy vytěsněny z paměti, například u žen zneužívání, různé hádky rodičů, násilí v rodině i na tobě samotném a momenty, kde se utvářel zřetelně tvůj životní scénář. Vzpomeneš si pravděpodobně na slova, která u vás v rodině často zněla, prokletí i požehnání. Nedořešené vztahy se před tebou budou zhmotňovat v plném emocionálním náboji, takže některé dny propláčeš v prosbách o odpuštění anebo budeš sám odpouštět něco ještě z mateřské školky. Vize můžou postupně nabrat na reálnosti a stát se 3D objekty, které si tvoje mysl projektuje na černé plátno tohoto podivného biografu…

Psychedelikum Tma

Pobyt ve tmě se dá zcela regulérně přirovnat k psychedelické zkušenosti. Látka nejdříve nabíhá, pak má nějaký peak neboli vrchol, může proběhnout i katarze, setkání s dušemi zemřelých, mimozemšťany či božstvy, okamžité vhledy, pak pomalu doznívá a nakonec je nutná integrace. Opatrovník je tedy tak trochu šaman, který zná dobře látku jménem tma, a když ji klientovi podává, měl by vědět, co všechno se s ním může dít a jak ho tímto procesem bezpečně provést. Zároveň platí i to, co u jiných psychedelik: Každý na látku reaguje zcela jinak, po svém, podle dosaženého stavu vědomí, již prožitých zkušeností a podobně. A stejně tak platí, že tentýž člověk bude prožívat jeden pobyt ve tmě zcela jinak než ten další nebo třetí – stejně jako u psychedelik totiž funguje pravidlo setu a settingu, tedy v jakém stavu a za jakých okolností do tmy jdeme. Zažila jsem už, že tatáž osoba měla pobyt ve tmě velmi radostný, průzračný a odjížděla s pocitem, že nemá v životě už co řešit, aby při příštím pobytu vyhrábla několik opravdu starých a nechutných kostlivců že skříně. Proto zažijete-li ve tmě pocit nudy spojený s pocitem „tohle mi nemá co dát“, věřte, že někdy stačí pouze vydržet o pár dnů déle a budou se dít věci! (Dny navíc ve tmě rovná se vyšší dávka psychedelika.)

Jé, nic! To jsem si vždycky přál!

Při nástupu do tmy lidi připravuju na to, že se nemusí dít zhola nic. Zejména přicházejí-li s obrovským očekáváním. Říkávám jim: Znáte ten vtip? Dalajláma dostane k Vánocům velkou krabici, rozbalí ji a ona je prázdná. Vykřikne nadšeně: „Jé, nic! To jsem si vždycky přál!“ Rozdíl mezi dalajlámou a většinou klientů terapie tmou tkví v tom, že oni si rozhodně nepřáli NIC. Jako by bylo v našem podvědomí zapsáno: Ať se děje zcela cokoli, ať je to třeba hrozné, ale hlavně ať se něco děje! (Aby mělo ego mužů co vyprávět v hospodě u piva a ego žen co vyprávět u kávy kamarádkám). Já říkám, že jsme chyceni v „něcismu“. Když už za to platím, chci dostat NĚCO, ne NIC! Je jedno co, ale hlavně NĚCO. Kdybyste si přáli nic a pak se také dělo nic, byli byste stejně nadšení jako dalajláma. Rozdíl tkví v tom, že my neumíme ještě ocenit NIC.

Teprve ve chvíli, kdy člověk přijme, že se opravdu nemusí nic dít celý týden, a zcela odloží veškerá svá očekávání, otevřou se vrátka a Nevědomí vyvrhne svůj obsah. 

Ego versus psychedelikum

I u psychedelik je známo, že čas od času na někoho prostě nepůsobí. Já vidím hlavní příčinu v tom, že ego některých lidí je natolik hutné, zbytnělé věčným posilováním, že když přijde inteligence psychedelika, (a může jím být i samotná tma, cokoliv, co rozpouští ego a bere nás na výlet za hranice všedních dní) ego s ním svede lítý boj. Kdo z koho! Já ti ukážu, kdo je tu pánem. Ego se snaží udržet si kontrolu, moc. Udržet se v chronosu, logice. Shazuje všechny známky rozšiřování vědomí. Tuto sílu, která neudržitelně nastupuje, vnímá jako nepřítele a ve chvílích, kdy látka (nebo tma) na krátké momenty vítězí a bere nás zadními vrátky ven z vězení ega, má ono pocit, že umíráme. Zcela zřetelný pocit fyzické smrti. Je to pouze naše ego, které má strach ze smrti. To je i důvod, proč lidé říkají, že ve tmě nebo na psychedelické látce zažili smrt.

Jednou jsem dokonce napsala báseň o tomto momentu, kdy ego cynicky vítá inteligenci LSD se slovy: „Tak se zase ukaž, to tvoje teď a tady na tisíc způsobů! Jsem zvědav, čím zase překvapíš!“ Aby se o několik chvil později sklánělo hlavou až k zemi a prosilo, škemralo, aby si ho ta obří síla vzala s sebou, nabízeje za tuto „jízdenku“ do Nesmírnosti vše, co má i celého sebe. „Vím, je to prach u tvých nohou, říká pokorně. Ale nemůžu nabídnout nic víc.“ Přinesl to vše na břeh oceánu a teď tam stojí, smlouvá… až je vyslyšen a zaniká v šumu a hřmotu vln… Melatonin se v mozku tvoří ze serotoninu, a to pouze v noci, ideálně při absolutní tmě. Podporuje imunitu a regeneraci těla.

Zenový špunt

Dalším důvodem, proč se nic neděje a hlubší témata se neukážou a vy si můžete myslet, že v sobě žádná nemáte, je takzvaný „zenový špunt“. Pojmenovala jsem tak stav, kdy jedinec je nesmírně mentálně vyvinutý, dokonce má nedozírné teoretické duchovní vědomosti a nedej bože, ještě se zabývá zen buddhismem. Takový člověk ve tmě často sedí v zazenu s mdlým úsměvem a každý den říká, že zažívá Blaženost a Bytí, přestože jinými svými projevy jasně ukazuje, že má problém s opravdovým životem a všemi těmi negativními emocemi, které se mu již dlouho hromadí ve sklepě jeho osobnosti, tam, kde sídlí archetyp Nejhoršího já neboli Stínu. Když jsem si jistá, že se jedná o „zenový špunt“, zkusím slovně hrábnout trošku hlouběji, někdy i klienta maličko nasrat. Zenový špunt se odzátkuje a z průzračného buddhisty začne lítat spousta dobře uzrálých sraček. V lepších případech je za to vděčný, uvědomí si svoji skutečnou realitu a začne pracovat s potlačenými emocemi.

Nechte své ego potmě… a sledujte!

Výbornou technikou do tmy je vipassaná či Maharšiho systém sebedotazování – átmavičára. Kdo jsem Já? Anebo spíš, kdo nejsem? Jsem Já tato mysl? Jsem tohle Ego? Zatímco vaše tělo odpočívá, zapnete Bdělého pozorovatele ve vás a necháte ho bez posuzování sledovat vše, co se ve vás odehrává. Běžně jedeme na autopilota, naše reakce na různé zkušenosti jsou podmíněné. Ve chvíli, kdy tento pozorovatel nespí, ale sleduje, zcela se změní vaše vnitřní realita. Je to jako být jediným divákem v hledišti divadla, kde na jeviště přichází různé postavičky a pronášejí své monology, jindy vedou dialogy nebo se přou, je-li jich více naráz. Máme jedinečnou šanci zblízka si prohlédnout naši Mysl, naše Ego, rozpoznat hlas svého Srdce, hlas Intuice, hlas naší Duše. Je to právě onen tenoučký hlásek naší Duše, která nás do tmy poslala. A bývá to právě ten nehlučnější hlas v nás, hlas Ega, který na nás již po pár dnech křičí: „Jdi ven, tady už to pro tebe nemá žádný smysl!“ Vtip je v tom, uvědomit si, který hlas komu patří a koho jsme zvyklí nejčastěji poslouchat. Ego je jako spratek, který si bude přát místo oběda lízátko. Duše je jako moudrá maminka, která svého spratka láskyplně přelstí a naservíruje mu k obědu něco mnohem výživnějšího. Nazývám to „krize pátého dne“. Pokud v tento moment neposlechnete hlas Duše, ale Ega, pravděpodobně ze tmy odejdete s pocitem zklamání. Pokud setrváte, je šance, že jednou provždy nahlédnete podstatu Ega a jeho sekretářky Mysli, budete schopni rozpoznat jejich úklady i v běžném životě na světle a přestanete být jejich otroky. 

Rande s Nevědomím

Jste-li ve tmě již dosyta vyspáni a překonali jste i krizi pátého dne, je šance, že si s vámi dá rande vaše Nevědomí. K někomu promlouvá již od prvního dne směsicí archetypálních živých snů, z kterých se budí zpoceni a roztřeseni, jindy přichází ve formě denního snění nebo se prolíná celým vaším procesem jako červená nit. Pamatuji se na jeden ze svých pobytů ve tmě, kdy v bdělém stavu se nedělo vůbec nic. Teprve když jsem usnula, věci se začaly hýbat. Byl to seriál na pokračování. Lucidní sny, setkání s mistry, jejich záludné otázky a zkoušky ohněm. Pochopit to pomocí snáře je stejně pošetilé jako hledat logickou dějovou linii ve filmech Alejandra Jodorowského. Jeho filmy, jeho psychomagické rituály stejně jako sny a vize ze tmy je možné pouze nechat na sebe působit na té nejhlubší možné rovině – jedná se o rande s naším Nevědomím.

Ráda sleduji přednášky Pjéra la Šé’ze, zejména ty o snech a snových archetypech. Jednou jsem měla možnost položit mu na přednášce otázku, týkající se toho, zda jsou denní snění při pobytech ve tmě stejně důležitá jako samotné sny. Pjér odpověděl, že ano, a doložil to zajímavým příběhem týkajícím se toho, jak dlouho kdo potřebuje na to, aby se s ním jeho Nevědomí vůbec chtělo bavit. Mými slovy převyprávěno, jedna nadaná žákyně Junga stále jaksi nevěřila v existenci Nevědomí. Jung jí naordinoval společenskou deprivaci na půl roku. Odstěhovala se tedy na samotu a pouze jednou týdně si jela nakoupit do vesnice potraviny. Za celou dobu se nic nestalo. Jung se jí tedy vyptával, zda s někým promluvila, a když mu řekla, že jen pár slov s prodavačkou, záhada byla vyřešena. Zakázal jí prohodit i těch pár slov jednou týdně a celý experiment zopakovat. Byla totiž introvertní a už těch pár slov rozmetalo veškeré účinky její společenské deprivace. Když se opět uchýlila do samoty, začaly se dít věci. Dům obcházeli vrazi a jiné výplody jejího Nevědomí. Z toho vyplývá, že naše Nevědomí může být velmi plaché. Jste-li introverti, doporučuji omezit rozhovory s opatrovníkem během vašeho pobytu ve tmě na minimum.

Deprivace jako psychedelikum

Nejen psychedelické látky a pobyty ve tmě rozšiřují vědomí. Tuto schopnost mají všechny druhy deprivace, ať už se jedná o senzorickou či sociální. Ideálně působí jejich kombinace, proto chce mnoho lidí zkombinovat pobyt ve tmě bez konzultací například s půstem. Jiní koketují s možností zkombinovat půst, nespaní, tmu a psychedelika. Je důležité vědět, že všechny tyto metody se svými účinky sčítají. Proto nedoporučuji, aby do kombinací šli lidé, kteří neznají důkladně účinky jednotlivých deprivací nebo látek. Jedním z nejznámějších kombinací různých deprivací je „vision quest“ – hledání vize, při kterém se kombinují účinky nespaní, půstu a nepití se sociální deprivací, někdy i indiánskou saunou.

Na konci pobytu vylezeš ze své nory do úsvitu a cítíš se jako na tripu.

Další zajímavou „látkou“ je monotónní činnost, zejména chůze. Dříve se lidé vydávali na poutě. Nepleťte si pouť s náměstím plným kolotočů. Je to vlastně kolotoč, ale jiného rázu. Vzpomínám si na momenty mé cesty do Santiaga de Compostela, kdy každodenní monotónní chůze po mnoho týdnů, možná měsíců, začala z mého nitra vytřepávat bolestivá témata, přicházely spontánní emoční katarze a cítila jsem se doslova jako kuře, které se líhne ze skořápky, která je mu už malá. Slyšela jsem dokonce zvuk praskání obručí, jak jsem se osvobozovala s každým dalším krokem. Výsledkem bylo opuštění všech duchovních cest a autorit, opuštění strachu z tohoto kroku „mimo“ vyšlapané cesty a strachu z toho, že takto nikdy nedojdu k cíli. Cesta se stala cílem a s tím ze mne spadla obrovská tíže. Proto v dnešní době vzrůstá obliba takzvaných doprovázených poutí.

Může se to zdát banální, ale rozšíření vědomí přináší i pohybová a komunikační deprivace, zejména u extrovertů. V dobách, kdy jsem experimentovala se všemi dostupnými psychedeliky, jsem se zákonitě ptala sama sebe, jak je možné dosáhnout stejných stavů bez nich. Všimla jsem si, že v rozšířených stavech vědomí mi nevadí sedět celý den na jednom nezajímavém místě v přírodě. Den je nekonečný sled přítomných okamžiků a vše, od rozednění přes polední žár a soumrak, je neuvěřitelně slavnostní. Zkusila jsem tedy sednout si na jedno místo a setrvat na něm celý den, bez mobilu, laptopu, knížky, jídla… Jsem si jista, že naše Nevědomí nás chce pozvat na rande, pouze čeká na správný okamžik, kdy jeho nabídku uslyšíme! Je-li dobou pro introverty půl roku, pak extrovertům někdy stačí jediný den, aby ho Nevědomí začalo bombardovat všemi vzkazy, které pro něj má nastřádané za poslední dobu, kdy nebyl „připojen“. Aha! Aha! Aha! Je těžké nevstat a neběžet to všechno integrovat hnedka do života…

 ………………………………………………………………………...

Štěpánka Trenz

Původně šperkařka a sochařka, ale už mnoho let pracuje jako průvodkyně nacestách do Asie, (organizuje třítýdenní cesty do různých míst Asie pro malé skupinky lidí), jako průvodkyně (sitter) rozšířenými stavy vědomí na psychedelikách a od roku 2010 i jako průvodkyně (opatrovnice) ve tmě. Je zakladatelkou projektu Terapie tmou u Štědřicha 30 km od Brna. Zajímá se o permakulturu, přírodní stavitelství a zdravou výživu. V poslední době se zabývá také vaginálním portrétováním. Je autorkou Kuchařky ze tmy.
Více na www.dotekpritomnosti.cz.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!