Aktuální článek
Pokud zlegalizujete konopí, utratíme policejní psy!

Pokud zlegalizujete konopí, utratíme policejní psy!

  • Mezi zákonodárci v Illinois probíhá debata, zda by se měli připojit k devíti americkým státům, které již legalizovaly užívání konopí pro rekreační účely. Několik tamějších policistů na to zareagovalo poněkud bizarně.

V illinoiském deníku Pantagraph vyšel následující komentář: 

Pakliže v Illinois dojde k legalizaci konopí pro rekreační účely, policie se obává ztráty stovek pracovních pozic, a to konkrétně těch pro čtyřnohé příslušníky. Policejní psi umí čichem detekovat konopí, heroin, kokain a jiné drogy, na které pak upozorní policisty. Jejich trénink stojí tisíce dolarů a mnoho času. Pokud by bylo konopí legalizováno, museli by být psi buďto přetrénováni, což je podle některých psovodů nepraktické či dokonce nemožné, nebo by museli „odejít do důchodu”. 

„Pro policii je na tom nejhorší, že by přišla o všechny služební psy,” říká Howard Buffett, illinoiský šerif, jehož soukromá nadace v roce 2016 vyplatila 2,2 miliony dolarů na podporu psích jednotek po celém státě. „Podle mě je to tedy obrovský krok kupředu pro drogové dealery, ale velký krok zpátky pro policii i místní obyvatele.” 

Je tam dokonce citován jeden psovod, jenž tvrdí, že většina psů by musela být utracena. Jestliže vás mimochodem zaráží, že má nějaký místní šerif v Illinois nadaci, která zvládá vyplácet milionové částky, pak vězte, že šerif Buffett je synem známého amerického milionáře Warrena Buffetta. 

Argumentace pod psa 

Zaprvé je nutno oponovat Buffettovu tvrzení o tom, že legalizace je „obrovský krok kupředu pro drogové dealery“. To by platilo pouze v případě, že bychom za „drogové dealery“ považovali i prodejce, kteří s konopím podnikají legálně. Pokud ovšem tímto termínem míníme výhradně kartely a drogové barony, kteří si vyřizují neshody násilím a drogy prodávají na černém trhu, pak pro tyto dealery je legalizace naopak dost špatná zpráva.

Ale zpátky ke psům. I kdyby legalizace konopí v Illinois skutečně vedla k hromadnému utrácení policejních psů, stejně by to nebyl pádný argument proti. Osobně mám psy moc rád, ovšem americká válka s drogami není žádný program pro vytváření psích pracovních pozic. To mě přivádí k druhému bodu. Dalších devět států už rekreační konopí legalizovalo. Pokud je mi známo, v žádném z nich k masovému utrácení policejních psů nedošlo. Zatřetí: Pořízení a výcvik policejních psů už tak stálo hodně peněz a citovaní policisté tvrdí, že nebudou-li psi utraceni, musí být buďto nahrazeni, nebo přecvičeni tak, aby již nedetekovali konopí – což by stálo další peníze. Ovšem ani tentokrát se nejedná o pádný důvod, proč konopí nelegalizovat. 

To, že jsme již investovali spoustu peněz do systému, který nyní považujeme za špatný, by mělo být argumentem proti tomu, abychom systém udržovali.

Debata o tom, zda bychom měli lidi zatýkat kvůli vesměs neškodné látce, už je de facto uzavřená. Dělat bychom to neměli. To, že jsme již investovali spoustu peněz do systému, který nyní považujeme za špatný, by mělo být argumentem proti tomu, abychom ten systém udržovali. Jinými slovy, jestliže věříte, že je prohibice konopí oprávněná, pak jsou pro vás oprávněné i investice do policejních psů. Pakliže naopak věříte, že je konopná prohibice nemorální, neměly by peníze, které jsme už do této prohibice investovali, nikterak ovlivňovat váš názor na to, zda bychom v ní měli pokračovat.

Když už je ale řeč o penězích: Víte, co je taky drahé? Zatýkat a věznit lidi kvůli konopí. Podle odhadu týdeníku Chicago Reader utratil v roce 2010 jeden jediný okrsek v Illinois 78 milionů dolarů jen za zatýkání a stíhání, a to pouze za držení konopí. Pokud máme o budoucnost policejních psů vážně takovou starost, 78 milionů už by jim mohlo zajistit celkem slušný důchod. Pro každého psa si představuju vířivku, osobního pošťáka, který se dá honit dle libosti, a doživotní zásobu těch nejlepších granulí.

Chlupatí packalové

Teď ale zase vážně, a to o něčem, o čem se moc nemluví. Tématem policejních psů se zabývám vcelku soustavně a zjistil jsem, že toho vlastně moc nevyčmuchají. V roce 2011 publikoval deník Chicago Tribune přehled silničních prohlídek, které policie provedla během předchozích tří let na chicagských předměstích se psy. Správně upozornili na drogy jen ve 44 procentech případů. Když byli jejich cílem hispánští řidiči, míra úspěšnosti dokonce klesla na 27 procent. O rok později se mi podařilo získat záznamy o aktivitě policejního psa pokrývající jedenáctiměsíční období mezi roky 2007 a 2008. V téměř 30 procentech případů, kdy pes upozornil, že cítí drogy, nebyly ve skutečnosti žádné nalezeny. V 75 procentech případů pes upozornil na drogy, i když tam žádné nebyly, nebo nalezl něco, co později policisté označili za „zbytkové množství“, tj. množství tak malé, že kvůli němu nelze dotyčného trestně stíhat. O trestný čin se pak jednalo jen v 10 procentech případů.

To vcelku souhlasí se statistikami z dalších amerických států a rovněž s jednou zajímavou studií, která ukázala, že psi spíše vycítí, koho podezírá psovod, než že by drogy detekovali nezávisle, sami od sebe. S tak vysokou chybovostí vyjde nasazení policejního psa nastejno, jako kdybyste si hodili mincí. Podle 4. dodatku k americké ústavě nemá žádný vládní zaměstnanec právo nikoho prošacovat jen na základě svého instinktu či podezření – a v tom právě tkví celý problém. Ne nadarmo někteří právní znalci říkají policejním psům „důvodné podezření na vodítku“.

Policie chce chybující psy. Dávají jí důvod zakročit.

Psí trenéři, se kterými jsem za ty roky mluvil, mi řekli, že policejní psi by reálně mohli být vycvičeni tak, aby upozorňovali jen na nelegální drogy v dostatečně velkém množství, tedy aby neupozorňovali na množství zbytkové. Proč tomu tak není? Policie si to nepřeje. Chce psy, kteří drogy „cítí“, jak často to jen jde. Chce, aby psi dělali chyby.

Proč by si ale policie něco takového přála? Odpověď je prostá: pes dává policistovi důvod zakročit. Následná prohlídka pak může vést k objevení důkazů o jiných nelegálních aktivitách. Policisté, obzvláště ti na drogovém oddělení, jsou totiž v Americe často hodnoceni prostě jen na základě počtu zatčení. A čím víc prohlídek, tím větší pravděpodobnost, že zatčení provedou. 

Peníze, nebo život!

Ještě důležitější je ale zabavování majetku, ke kterému americké policisty nález čehokoli nelegálního opravňuje. Pokud policista nalezne třeba jen špetku konopí, třeba jen ono zbytkové množství, může díky tomu často řidiči sebrat hotovost, šperky nebo dokonce i vozidlo. A třebaže je dotyčný zcela nevinný, musí pak překonat celou řadu právních a správních překážek, aby svůj majetek získal zpět. Vezměme si například již zmíněného psa, jehož záznamy jsem před několika lety procházel.

V jednom z případů vedl objev dvou gramů konopí k zabavení hotovosti v hodnotě 5 190 dolarů. Jindy bylo zase kvůli dvěma gramům zatčeno všech sedm lidí ve vozidle, kterým bylo nadto ještě zabaveno 2 000 dolarů, jež měli dohromady u sebe. V dalším případě postačily tři gramy konopí k devíti zatčením a zabavení 2 080 dolarů. Jeden řidič přistižený s 1,2 gramu byl zatčen a bylo mu odebráno přes 9 000 dolarů. Další sice zatčen nebyl, zato mu bylo zabaveno přes 2 000 dolarů, jelikož policista, který ho prohledával, u něj našel, jak uvedl ve zprávě, „zbytkové množství konopí“. Ze zprávy přitom není jasné, zda bylo ono zbytkové množství vůbec otestováno, ať už na místě nebo v laboratoři.

Pokud policista nalezne třeba jen špetku konopí, může díky tomu často řidiči sebrat hotovost, šperky nebo dokonce i vozidlo.

Během jedenácti měsíců tedy činnost tohoto policejního psa, který chyboval v nějakých 30 až 70 procentech případů, opakovaně umožnila protiprávní prohlídky a do pokladničky státní policie přinesla 11 000 dolarů. Takový pes je spíš zlatý důl než detektiv.

Jeden dálniční úsek, který je pro místní policii obzvláště výnosný, se nachází kousek od Collinsville, obce nedaleko řeky Mississippi – za rok na něm zabaví majetek v hodnotě půl milionu dolarů i víc. Policisté tam v roce 2011 zastavili i jistého Terrance Huffa, když se zrovna vracel ze setkání fanoušků Star Treku. Poté, co pes upozornil, že cítí drogy, prohledali policisté Huffovo auto od střechy až po podvozek. Našli jen „zbytkáč“ po konopí. Psí trenéři, kteří viděli záznam prohlídky na videu, tvrdí, že to spíše vypadalo, jako by pes drogy „vycítil“ na příkaz, než že by je zaznamenal sám od sebe. Huff policii následně zažaloval. U soudu se pak ukázalo, že policista, který Huffa zastavil, svého psa někdy cvičil tak, že konopím potíral nárazníky zaparkovaných aut. Pakliže bylo jedno z těchto aut následně zastaveno a pes ho šel očichat, jako zázrakem bylo na světě důvodné podezření opravňující policistu k prohlídce. 

Teplé fleky

Illinoiskou policii nezajímá budoucnost jejích psů. Stará se o blahobyt svých zaměstnanců na drogovém oddělení. Existence spousty pracovních pozic u policie, například těch pro psovody nebo zásahové jednotky a detektivy právě na drogových odděleních, je závislá na tom, že konopí zůstane postaveno mimo zákon. Závislé jsou na tom také výdělky mnoha policejních okrsků a kanceláří státních žalobců. Ve chvíli, kdy jsou jejich příjmy v ohrožení, udělají tito lidé cokoli, aby je ochránili. Někteří budou vyhrožovat, že nechají utratit psy. Někteří budou dokonce veřejnost strašit, že pokud je nenechá i nadále zabavovat majetek občanům bez řádného soudního procesu, gangy se utrhnou ze řetězu a na ulici budou viset z mostů bezhlavé mrtvoly. Policisté své psy využívají jako záminku k porušování práv občanů státu Illinois i těch, kteří tudy jen projíždějí, už desítky let. Pokud tomu legalizace konopí učiní přítrž, bude to pozitivní reforma, nikoli krok zpět.

Zdroj: washingtonpost.com


Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!