49

Ventolin: K čemu dogmatismus?

Pohodlně jsme se usadili v Cafe Neustadt a přes výlohu nervózně vyhlíželi zpovídaného člověka. Mírná nejistota byla na místě, protože David Doubek alias Ventolin o sobě tvrdí, že rád mlčí. Jak dělat rozhovor s někým, kdo radši poslouchá, než mluví, vám ale nikdo neřekne a my se na to vlastně ani neptali. Po pár desítkách minut, kdy jsme klepali nohama a oklepávali popel, k nám Ventolin cestu našel. Zjistili jsme, že nervozita byla naprosto neopodstatněná, jelikož jsme si s tímto sympatickým chlápkem výborně popovídali.

Ventolin: K čemu dogmatismus?

Na tobě je velmi zajímavé, že se věnuješ poměrně neobvyklé kombinaci aktivit. Převážně jsi kulturní antropolog a muzikant. Čím jsi chtěl být jako malý? Napadlo tě, že budeš takhle kombinovat akademii a umění?

Vůbec. Dokonce mě ani nenapadlo, že bych byl antropologem. Já ani nevím, čím jsem chtěl jako malý bejt. Když mi bylo okolo jedenácti nebo dvanácti let, naučil jsem se pájet a začal jsem rozebírat různý elektrický přístroje. Díky tomu jsem se dostal na elektroprůmyslovku kde jsem zjistil, že mě to tam vlastně vůbec nebaví. Zároveň jsem v té době začal hrát na kytaru. Neměl jsem ale vůbec žádný konkrétní představy, co z toho bude. Ta škola mě fakt nebavila, říkal jsem si, že potřebuju jít na nějaký humanitní obor, něco kolem kultury. Nabídka oborů se mi ale pořád nějak nezdála, takže jsem skončil na peďáku, kterej pro mě byl spíš jako přestupní stanice. Měl jsem za to, že půjdu na filozofii, ta mě tehdy zajímala. Pak se na mě obrátili lidi, co zakládali antropologii v Čechách, a nabídli mi, jestli bych to nechtěl zkusit, líčili to zajímavě a mně se líbilo, že to bylo takový konkrétní. Není to jenom nějaký abstraktní intelektuální cvičení, někdy pro to musí člověk udělat i něco dost dobrodružnýho. Zároveň se nezávisle vedle toho vyvíjely moje hudební zájmy a od základky jsem pořád na něco hrál. Pořád jsem měl nějaký kapely nebo něco, takže jsem se úplně přirozeně držel obou těch věcí až do dneška.

Aplikuješ u hudby schopnosti, které ses naučil na průmyslovce?

No, ta škola mi dala hodně schopností, které ale vůbec nesouvisí s elektronikou. Tam jsem se naučil třeba vydržet (smích). Dokonce to bylo tak, že jsem to na konci upřímně nenáviděl a trvalo mi třeba deset let, než se ve mně ta nenávist otupila a já zase vzal do ruky pájku.

A je ti teď bližší hudba, nebo akademie?

Mně je blíž hudba, vždycky byla. Zároveň jsem ale v tom akademickém prostředí potkal řadu zajímavých lidí, se kterýma mě baví komunikovat nebo s nima něco dělat, a taky to pro mě byla dobrá příležitost dozvědět se hodně o český společnosti 

Kdy ses poprvé dostal do styku s elektronickou hudbou? 

Jelikož jsem strávil dětství v osmdesátých letech, dostal jsem se k ní přirozeně z nějakých kazet a gramodesek. Všechno, co si teď spojuješ s osmdesátkama, hrálo jako hit na diskotékách. Všude byly slyšet synťáky nebo TR 808 drum machine. Když se člověk šel ožrat se svejma kamarádama třeba do vinárny, prostě to všude dunělo. Zároveň jsem se v tom pohyboval kvůli tý elektro průmyslovce, která byla zaměřená na sdělovací techniku. Já byl v oboru radiotechnika, byl tam i obor zaměřenej na televizi a film a bylo tam dokonce i televizní studio v podzemí. Když jsme se na internátě nudili a chtěli si užít nějakou srandu, pořádali jsme diskotéky, které jsme technicky zajišťovali. Spousta kámošů mělo kazety s Depeche Mode a Communards a Donnou Summer a takový, na který se dalo tancovat. Sice jsme jinak všichni mastili na kytary a byli jsme folkaři, ale zároveň tam byla tahle věc, ke který se člověk úplně nepřizná, že se mu líbí.

Některý drogy způsobují prohloubení hudebního zážitku a je hloupost tvrdit opak. Zároveň je dost mimo skončit ve fázi, kdy si to člověk bez drog neužije.

Takže jsi byl folkový kytarista a potom se ti to vzdálilo. Máš pocit, že je reálná šance, že by ses k tomu někdy vrátil?

Asi ne… Z řady důvodů ne. Hlavně mě to už nebavilo po zvukové stránce. Rozhodně to platí o folku, kterej jsem měl rád tehdy, respektive o jeho větší části. Nemám problém s nějakým neofolkem, ale to jsou věci, který jsou ve skutečnosti vlastně dost elektronický. Takový to klasický brnkání na kytaru mě ale neláká. Na druhou stranu, některý věci mi na tom připadaj dobrý, takže se k tomu občas přiznám v nějakým textu nebo z toho použiju nějakou debilitu, abych se vlastně přiznal sám sobě (smích).

V rozhovoru pro Wave jsi říkal, že tě textování bolí. Přesto jsi na svém druhém albu Vitajte otextoval všechny tracky. Co tě vedlo k takovému sebetrýznění?

Texty mi přijdou jako strašně silnej prostředek, takže pro mě bylo důležitý to podstoupit. A přestože je s tím hodně práce a slova jsou závazný, člověk si v tom najde i nějakej zábavnej element.

Mně jde o to, že ses tomu mohl úplně vyhnout. Například tvé první album Totem je, co se textů týče, mnohem úspornější. Co tě k tomu posunu tedy vedlo, když připustíme, že skládání textů pro tebe není úplně přirozená poloha?

Nejsem jistý tím, že by to pro mě nebyla úplně přirozená poloha, protože kdysi jsem třeba psal básničky a divadelní hry. V práci mě psaní živí, takže to tak úplně není. A vždycky mě zajímala korespondence slova s hudbou. Musí tam být nějakej přirozenej vývoj. Totem je svědectví doby, kdy jsem ty texty víceméně vyhodil a měl jsem tam jenom nějaký čistě intuitivní hlášky. Postupem času jsem ale zjistil, že můj hlas nějak funguje, i když nejsem žádnej zpěvák. Je to dobrej a silnej prostředek. Navíc se mi objevovaly textový náměty, který si prostě říkaly o rozvedení. Konkrétně třeba Vitajte mělo instrumentálního předchůdce, kterej skončil téměř celej v koši. Byl neotextovanej a vlastně to bylo málo. Potřeboval jsem něco, co se víc dotkne jak mě, tak publika. A v momentě, kdy jsem se do toho pustil, mě ta forma začala zajímat.

 ventolin_magazin_legalizace

Mezi Totemem a Vitajte jsou tedy jisté posuny. Jeden z nich se týká digitálních technologií. U druhého alba jsou použity ve větší míře než u toho prvního. Proč? V období první desky to vypadalo, že se proti tomu vymezuješ.

Vyhýbat se počítači za každou cenu by byl dogmatismus. K čemu by to bylo dobrý? Pro mě to v určitý době bylo zkrátka super zábavný, ale i ten Totem je vlastně nahranej v počítači a normálně vrstvenej. Spíš jsem se vyloženě vyhýbal používání softwarových synťáků a na Vitajte nějaký jsou. 

 ........................................................................................................................

Celý rozhovor s Ventolinem najdete v magazínu Legalizace č. 49. Jak konopí pomáhá při léčbě Parkinsonovy nemoci? Přinášíme vám rozhovor s pacientem i lékařem. S Jindřichem Vobořilem o odvážné a neodvážné adiktologii. Novinky o aktuálním vývoji a důsledcích legalizačních změn. A jak prožít legální psychedelickou zkušenost? Počíhejte si na Legalizaci u novinových stánkůAktuální číslo je k dostání také v e-shopu Legalmarket.cz. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.


Dále by vás mohlo zajímat…
Ventolin: K čemu dogmatismus?

14.1.2016
Závislost je jinde: Politika neuronů

Ventolin: K čemu dogmatismus?

4.9.2012
Všechno, co děláme, je úpadek: Mnislav Zelený Atapana

Ventolin: K čemu dogmatismus?

6.2.2017
Bob Marley: Muž, který rozmlouval s Bohem

Ventolin: K čemu dogmatismus?

13.1.2014
Vladimir 518: Mám spoustu závislostí


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2018 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu