Aktuální článek
Lakovna díl XIII.: Rvačka

Lakovna díl XIII.: Rvačka

  • Ředitel lakovny Kamil Otava objevil spolu s mistrem Gumanem ve vypalovací peci záhadný zapečený balík. Když ho rozřízli, zjistili, že uvnitř se nachází mrtvola účetní Sýrové. Zřejmě ji někdo zavraždil. Do lakovny přijíždí vyšetřovací tým v čele s inspektorem Brabcem a jeho asistentkou policistkou Martínkovou. Všichni pracovníci lakovny jsou shromážděni u oválného stolu v Kamilově kanceláři a začíná vyšetřování.

„Byla tady oblíbená, ta paní Sýrová?“ zeptala se viditelně nesměle policistka Martínková. 

„No jasně, že byla. Byla to docela správná ženská,“ vyhrknul nečekaně pohotově Kašparovský. 

„Jak správná ženská?“ ohradil se zlostně Guman. „Dyť to byla normální kráva!“

„Jasně. Měla svý mouchy, o tom žádná, ale ty jako chceš, abysme se tady všichni stali podezřelejma? Ty chceš bejt vyšetřovanej, Gumane?“

„Ty vole, co to meleš? Jasně, že seš podezřelej! Všichni co tu sedíme, včetně tady ředitele, jsme podezřelý. Tak si to byl asi ty, když to chceš začít tutlat, ne?“

Kašparovský se dlouze nadechl: „Já nevim, kdo tady pořád vykřikoval, že ji zabije a že jí přeje smrt, aby trpěla.“

„Co to sem taháš, hajzle?“ Guman vypnul hrudník, sešpulil rty do vzteklý grimasy, a než mu v tom mohl kdokoli zabránit, vyskočil ze židle a vrazil do Kašparovskýho takovou silou, až odletěl po zádech i se židlí ke dveřím. Všechno se semlelo tak rychle, že v tom Gumanovi nedokázal vůbec nikdo zabránit. Kašparovský zůstal napůl bolestí a napůl v šoku ležet na podlaze. Policistka Martínková vykřikla a stoupla si statečně proti Gumanovi, aby mu snad zabránila v případnym dalším útoku.

„Uklidněte se! Co to proboha děláte? Chápete, že tu asi řešíme vraždu? Tohle chování vám teda rozhodně neulehčí!“

„Jak neulehčí? Děláte, jako kdybych to udělal já! Ten hajzl si to zasloužil,“ kejvnul při tom pohrdlivě směrem k ležícímu Kašparovskýmu. „A ta svině tam dole taky. Ale já jsem si z ní živáňskou pečeni neudělal…“ Guman už nestačil domluvit. V ten moment se postavil v celý svý obrovitosti Vlasta Kudrna, jemně odstrčil policistku Martínkovou stranou a napálil Gumanovi takový dělo, až se s rachotem zřítil do skříně s mejma šanonama. Jedno křídlo dveří vyletělo z pantů. 

„Tak dost, Emile! Všichni víme, žes to udělal ty, byla to… byla to správná ženská, akorát tys ji nenáviděl!“

„Drž hubu, Vlasto.“ Guman si otíral krev z rozbitýho rtu. „Si ji píchal, tak proto se jí zastáváš…“ Vlasta se přiřítil k ležícímu Gumanovi, chytil ho neurvale pod krkem a chystal se k druhý ráně. V ten moment vyskočil Bulhar Igor, až za ním spadla židle. Zřejmě chtěl oba rváče odtrhnout, ale už to nebylo potřeba. Rozletěly se dveře a do nich se vřítili policajti v černejch mundurech, který mezitím vysílačkou přivolala policistka Martínková. 

„Lehnout! Čelem k zemi! Ruce za záda!“ řvali místností a jejich, byť jen slovní, nátlak se neminul účinkem. Emil Guman i Vlasta Kudrna přestali bojovat a nechali se spoutat jako jehňata na porážku. Všimnul jsem si, že u Gumana si nechali zvlášť záležet, aby mu pouta pořádně utáhli. Pak je posadili na židle zpět na svoje místa. Sandra Bieberová to už nevydržela a rozbulela se. Tekly jí černý, táhlý slzy, který se na tvářích mísily s dalšími vrstvami líčidel a vytvářely tak podivný pestrobarevný obrazce. Jednoduše řečeno vypadala hrozně. 

 

Policistka Martínková podala Sandře papírovej kapesník a zbytek balíčku položila na stůl před Gumana. Tomu stejkala z koutku rozbitý huby tmavá krev. Vzhledem k tomu, že měl ruce spoutaný pevně za zády, tak počin policistky mohl chápat pouze jako provokaci. Seděl hrdě a se zabejčeně urputnym výrazem koukal upřeně do stolu. Nezvedl pohled, ani když vešel inspektor Brabec. 

„Tak se nám to tady nějak vyhrocuje,“ díval se podrážděně na oba spoutaný chlapíky. Mluvil stroze a velitelsky. „Chápu, že jste všichni vynervovaný, ale uvědomte si, že tady řešíme zločin. Vraždu! Sama se tam ta ženská do pece nepověsila. Každej takovejhle exces hraje proti vám. Vy jste zraněnej?“ Koukal s neskrejvanym odporem na Gumanovu zakrvácenou hubu. „Kolegyně, pošlete sem někoho, ať ho ošetří, prosím.“ Policistka Martínková odsunula pokynem ruky dva ozbrojence, co si mezitím stoupli coby hlídka ke dveřím, a seběhla do haly, zřejmě za saniťákama, který tu vzhledem k tomu, že Sýrová byla definitivně upečená, už stejně neměli co na práci. 

Inspektor Brabec si stoupnul do čela stolu hned vedle mýho křesla, opřel se rukama o desku a pátravě se po všech díval. „Tak vážení. Asi rozumíte vážnosti situace. Od téhle chvíle se budete řídit jen mými pokyny. Tady ředitel,“ spiklenecky na mě mrkl, „promine, ale dokud tu nebudeme mít trochu jasno, provoz lakovny bude pozastaven. Takže teď si uděláme s každým z vás dechovou zkoušku a zároveň vám odebereme otisky prstů. Předpokládám, že proti tomu nikdo nemáte námitky. Pak si s některými z vás popovídám trochu víc a případně budeme muset odebrat ještě vzorky DNA.“

Projelo mnou horko. Trochu jsem zalitoval, že jsem si před tím cvaknul tý vodky. Ale nakonec jsem byl kupodivu jedinej, kdo nenadejchal vůbec nic. Asi už to vyprchalo. Zato dělníci se ve výši zbytkáče v krvi zřejmě předháněli. Dle očekávání měl nejvíc Guman a oba Bulhaři. Ale i Sandra Bíbrová nadejchala, a to mě docela překvapilo. 

„Pane Otavo, vy jste dneska ráno vešel do lakovny jako první, je to tak?“ vychrlil na mě překotně inspektor Brabec a zapíchl mi do hrudi svůj ukazovák. Seděli jsme ve vzorkovně, malý místnosti hned vedle mojí kanceláře, kterou jsem mu dal k dispozici, aby si mohl zařídit takovou provizorní vyšetřovnu. Byl tam jen stůl, dvě židle a pár polic s nejrůznějšíma referenčníma výrobkama, vesměs už zapadanejma nánosy letitýho prachu. 

„Ano, byl jsem tu dnes první. Za svoje krátké působení víceméně poprvé. Jak už jsem vám říkal, chtěl jsem dneska skončit. Nejsem tu spokojený.“
„A jak dlouho tu pracujete?“

„Něco přes měsíc. Ale nevyhovuje mi to. Dojíždím z Prahy, vstávám ve čtyři nebo v pět ráno a tady s tou tlupou…“

„Co? Nevyhovují vám vaši podřízení?“

„Mno, to ani nevyhovujou. Nejradši bych je všechny do jednoho vyházel a najmul někoho jiného.“

„Upřímně řečeno, když se tady dívám na hodnoty alkohol testru,“ inspektor si vzal do ruky papír s čísly, který mu načmárala policistka Martínková, „dělá to dojem, že jsme dělali razii spíš někde v baru ve čtyři ráno než na pracovišti průmyslové výroby.“ Díval se na mě s ironickým úšklebkem a čekal, jak se začnu obhajovat.

Pokrčil jsem rameny. „Kdybych jim měl dávat každé ráno dýchnout, továrnu můžeme zavřít.“ „A co ta Sýrová, jak ta s nima fungovala?“

„Guman ji tam před všema označil za krávu. Proto se mezi sebou chlapi porvali. Neříkám, že s ním nesouhlasím. Chápu, že mi to může přitížit a o mrtvých jen dobře, ale nevycházeli jsme spolu. Řekl bych, že mě tak trochu šikanovala. A zřejmě i mého předchůdce. Ten odešel údajně právě kvůli neshodám s ní. A proč myslíte, že jsem dal včera výpověď? Ta bába k tomu hodně přispěla, nebudu zastírat, že ne. Nakonec, nevycházela dobře skoro s nikým.“

Inspektor Brabec se na mě pátravě zadíval. „Ale důvod ji zavraždit to doufám nebyl?“

„Jasně, že ne,“ vyhrkl jsem. Možná jsem byl k inspektorovi až moc otevřenej. Podezřelej z vraždy teda rozhodně bejt nechci, to teda ne. 

„Neshodli jsme se. Byla nepříjemná a protivná. Ale kvůli tomu bych jí přece nezabíjel.“

„Dobře. A v kolik hodin dorazil pan Guman?“

„Ten dorazil krátce po mně. On ji víceméně objevil. Vlastně jsme ji objevili oba zároveň. Ale on byl překvapenej stejně jako já… Nehrál to.“

„Podívejte se, na to se samozřejmě zeptáme pana Gumana osobně. My se s ním totiž celkem dobře známe. Má za sebou docela zajímavou minulost. Výroba a distribuce drog, pak nějaký násilnosti v hospodě a doma. Tímhle on se samozřejmě v práci nechlubí a vy to asi ani nemůžete vědět. Nechci dělat ukvapený závěry, ale být vámi, tak si pomalu hledám nového mistra lakovny.“ Významně na mě mrknul. „Neřikám, že je hned kvůli tomu hlavní podezřelý, ale aby vás tak nějak náhodou nenapadlo ho krýt. Zbytečně by se to všechno prodlužovalo. A teď můžete jít. Počkejte asi s ostatními ve vaší kanceláři, kdybychom vás ještě potřebovali.“

Po mně šel na výslech Guman a pak všichni ostatní. Podezřelí jsme byli zřejmě všichni. Pozdě odpoledne se za mnou znovu zastavil inspektor Brabec. 

„Pane Otavo, mohl byste mě provést po té vaší fabrice? Pár věcí nám tu nesedí. Jo a taky bych rád viděl kancelář paní Sýrové.“

Začali jsme tedy nejdřív tam, bylo to hned přes chodbu. Vypnutej počítač, kopírka, na kterou mě Sýrová nechtěla pouštět, a pár poházenejch objednávek. Jinak nic. Nic, co by vypadalo jakkoli zajímavě nebo snad mohlo souviset s její vraždou. Nutno poznamenat, že ta bába tam měla celkem uklizeno. 

„Kdo všechno má klíče od kanceláře paní Sýrové?“ otočil se na mě inspektor Brabec.

„Já, pan Gruber a paní Sýrová.“

„Aha. A kde jsou její klíče?“ zašklebil se na mě.

„To netuším, asi je má v kapse. Ale nechtějte po mně, abych je tam šel hledat,“ oplatil jsem mu úšklebek. Hned někomu volal. „Aha, tak klíče u sebe nemá. Ani v tašce. Je divné, že by šla do práce bez klíčů, ne?“

„Tak hlavně by se sem vůbec nedostala. Musej někde být!“ Klíče paní Sýrové se nenašly. Zřejmě je má u sebe její vrah, pomyslel jsem si. Ale inspektorovi jsem to nesdělil, ať si na to přijde sám, on je přece detektiv. 

Pak jsme zvolna procházeli všechny místnosti. Inspektor si fotil interiéry a kdejaký detail. A pořád si něco zapisoval. Nakonec jsme skončili dole na hale. Ne že by se mi tam dvakrát chtělo. Ten zápach spáleniny pořád visel ve vzduchu. Ale možná jsem si to už jenom vsugeroval. Balík se Sýrovou byl před zraky zvědavců skrytej pod černym igelitem. Halou lítali technici, všechno číslovali, sbírali vzorky, fotili a měl jsem dojem, že se v tom docela vyznaj.  

Gumana a Vlastu Kudrnu odvezli na stanici. Zřejmě dořešit tu jejich rvačku. Inspektor Brabec se se mnou rozloučil a dal mi vizitku. Pro jistotu. Kdybych si snad na něco vzpomněl anebo něco objevil. Hala byla zapečetěná a uzavřená. Nejbližších několik dní budeme zřejmě všichni bez práce. Dělníky jsem poslal domů. Pak jsem si sedl s rukama složenejma pod hlavou do svýho ředitelskýho křesla a koukal jen tak doblba. Začal jsem kalkulovat svoji situaci. Dal jsem výpověď a teď tu musím ještě pár dní zůstat. Fabrika zřejmě nepojede, takže se nebude vydělávat a i těch pár mizernejch tisíc, co máme na účtě, se nám rychle vypaří. Nejradši bych odjel do Prahy a už se sem nikdy nevrátil…

……………………………………………………………………………………………………………….

Pokračování seriálu Lakovna najdete v  magazínu Legalizace č. 47. Čekají vás také články o léčbě roztroušené sklerózy konopím, příběh malířky Fridy Khalo a morfinu, a mnohé další. Číslo se semínkem od 00 Seedbank v příloze je k dostání v  e-shopu Legalmarket.cz. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!