Aktuální článek
Válka proti drogám: Blýská se nad Tatrou na lepší časy?

Válka proti drogám: Blýská se nad Tatrou na lepší časy?

  • Slovensko se zdá být v mnoha ohledech moderní evropskou zemí, avšak nesmírně represivní protidrogová politika a nedávná vražda investigativního novináře, který psal o propojení italské ’Ndranghety s vládními strukturami, ukazují, že do vyspělé liberální demokracie má stále celkem daleko. Proč se vládnoucí politici a představitelé zákona snaží tvrdohlavě vymýtit konopí a nesmyslně trestají každého uživatele či pacienta, a zároveň jim nevadí spolčovat se zločineckými skupinami, jejichž zisky plynou z obchodu s tvrdými drogami?

Na přelomu roku se zdálo, že se v otázce konopné prohibice začínají věci pomalu měnit k lepšímu, když tehdejší ministryně spravedlnosti Lucia Žitňanská představila novelu zákona, na jejímž základě by přechovávání menšího množství konopí a dalších drog nebylo nadále trestným činem, ale „pouze“ přestupkem s pokutami v řádu několika tisíc korun. Konkrétně se mělo jednat o tuto hranici: 1 gram konopí, 0,2 gramu pervitinu, 0,3 gramu kokainu a 0,5 gramu heroinu. V současnosti na Slovensku žádná forma dekriminalizace neplatí a soudy běžně posílají do vězení lidi i v případech, kdy jsou přistiženi s množstvím, ze kterého by si člověk neubalil ani malého špeka.

Nacionalisté a konzervativci proti

Tento velice mírný návrh ministryně Žitňanské z nejmenší koaliční strany Most-Híd bohužel jednoznačně odmítl Andrej Danko, předseda druhé nejsilnější strany SNS, která se profiluje jako konzervativní strana s národní (tedy lehce nacionalistickou) orientací, a později se přidali i zástupci nejsilnější strany SMER Roberta Fica. Jejich argumenty byly v podstatě stejné (rozuměj stejně nesmyslné), jaké slýcháme z řad zastánců prohibice u nás i jinde ve světě: zmírněním trestů by se údajně vyslal signál zejména mladým lidem ve smyslu, že „kouřit trávu je v pohodě“. Dalším důvodem pro odmítnutí jakéhokoli zmírnění protidrogových zákonů má být podle zástupců dvou nejsilnějších stran to, že počet uživatelů této drogy na Slovensku už tak neustále roste, tak „proč to ještě zhoršovat“? 

Slovenské protidrogové zákony jsou jedny z nejpřísnějších v Evropě a tvrdě trestají pěstování či přechovávání i malého množství konopí, zatímco se do nejvyšších pater proplétají chapadla italské narkomafie.

V současnosti platná národní protidrogová strategie Slovenské republiky na období 2013 až 2020 má přitom jasné cíle, k jejichž plnění by návrh ministryně Žitňanské zcela jistě přispěl více než současná legislativa: „Cílem národní protidrogové strategie je přispět ke snížení poptávky po drogách a jejich nabídky v rámci SR, stejně jako ke snížení zdravotních a sociálních rizik a škod způsobených drogami.“ Je politováníhodné, že nejvyšší vládní představitelé nedokážou rozpoznat, jak obrovské společenské škody páchají právě nesmyslně represivní protidrogové zákony, na jejichž základě končí často velmi mladí lidé za směšně malé množství konopí na několik měsíců či dokonce let ve vězení. Dlužno dodat, že na Slovensku neexistuje zákon o konopné léčbě a že i prodej nepsychoaktivního kanabidiolu (CBD) je zakázaný. 

Mafie, klientelismus a drogy

Jakékoli debaty o zmírnění drakonických trestů za drogové delikty přehlušila 21. února zpráva o úkladné vraždě mladého investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky a následná vlna protivládních protestů, které ohavný čin vyvolal. Tyto protesty vedly až k odstoupení Roberta Fica z postu premiéra a také k tomu, že i Lucia Žitňanská se kvůli znechucení z toho, jak vláda funguje, rozhodla rezignovat na post ministryně spravedlnosti a ukončit politickou kariéru. Podle nejnovějších zpráv byl původním cílem patrně pouze Ján Kuciak (snoubenka Martina Kušnírová byla nejspíše v nesprávný čas na nesprávném místě) a jeho vražda zřejmě souvisela s kauzami spojovanými s italskými podnikateli, o kterých psal ve svém nikdy nedokončeném článku. Policie a prokuratura přitom podle vyjádření generálního prokurátora (obdoba českého nejvyššího státního zástupce) Jaromíra Čižnára z 9. května při vyšetřování těchto kauz několikrát pochybily. 

Italskými „podnikateli“ se v tomto případě myslí lidé přímo či nepřímo napojení na asi nejmocnější a nejbohatší evropskou mafii současnosti – kalábrijskou ’Ndranghetu, o které jsme psali v Legalizaci č. 34 v rozhovoru s italským novinářem a spisovatelem Robertem Savianem (pod názvem „Kokain ovlivňuje životy nás všech“ ho naleznete i na webu našeho magazínu), jenž musí žít pod trvalou policejní ochranou neznámo kde. Je to poměrně smutný paradox – slovenské protidrogové zákony jsou jedny z nejpřísnějších v Evropě a tvrdě trestají vlastní občany za pěstování či přechovávání i malého množství rostliny, která se na Slovensku pěstovala a využívala po staletí, zatímco se do nejvyšších pater politiky proplétají chapadla mafie, jejíž příjmy tvoří v naprosté většině globální obchod s tvrdými drogami, jako je například kokain. S trochou nadsázky lze říct, že lidem kolem Fica zkrátka více vadí teenager, který si ze zvědavosti dal jointa, nebo důchodce, který si pěstuje jednu rostlinu na mastičku, než „podnikatelé“, jejichž ruce jsou ušpiněné od úkladných vražd a obchodování s tvrdými drogami. 

Je sice pravda, že na Slovensku vydělávala italská mafie především na tunelování eurofondů, na druhou stranu ’Ndrangheta by nikdy nemohla tak masivně expandovat do Slovenska a dalších evropských zemí, kdyby desítky let nebohatla na obchodu s narkotiky. 

Vyhlídky nepříznivé

Co se bude na Slovensku dít dál? Rekonstrukce vlády a policejní vyšetřování veřejnost ani prezidenta Kisku neuspokojily a situace je nadále napjatá. Bylo vyměněno vedení Rady vlády SR pro protidrogovou politiku a novým ministrem spravedlnosti se stal Gábor Gál (kolega Žitňanské z nejmenší vládnoucí strany Most-Híd), který na konci března oznámil, že chce znovu otevřít téma zmírnění trestů za „jednu cigaretu marišky“. Aby měl větší šanci získat podporu konzervativních koaličních partnerů, uvedl, že předchozí návrh Lucie Žitňanské byl „příliš odvážný“ a že jeho nebude dekriminalizační, pouze by některé tresty zmírnil či změnil. Otázkou však zůstává, zda se zástupci SMER a SNS budou ochotní vůbec o této problematice bavit. Vzhledem k tomu, že ani pro širokou veřejnost není v současné situaci legislativa kolem konopí aktuálním tématem, nelze v nejbližší době očekávat velké změny k lepšímu.

………………………………………………….……………………………………………………………….

Rozhovor s poslancem Národní rady Slovenské republiky Martinem Poliačikem

Jste známý na Slovensko poměrně silně liberálními názory, co se týče konopí. Jak jste k tomuto postoji došel? 

Vyrůstal jsem v Považské Bystrici, městě, které bylo v devadesátých letech doslova zaplavené drogami, a řada mých přátel na to doplatila – pár z nich už dokonce není mezi námi. Snažím se proto sledovat trendy, jež by takovýmto situacím dokázaly zabránit, a v politice prosazuji strategii harm reduction (česky snižování rizik – pozn. red.). Její součástí je i plošná dekriminalizace a přesměrování pozornosti na prevenci, práci v terénu a cílení pomoci na uživatele a jejich okolí.


Proč si myslíte, že slovenské protidrogové zákony jsou tak drakonické ve srovnání s Českou republikou a dalšími členy Evropské unie?

Důvodem je nejspíš to, že i ve vládách, které pro Slovensko vykonaly mnoho prospěšného, měli resorty spravedlnosti a vnitra v rukou křesťanští demokraté z KDH, kterým ideologické vnímání světa bránilo přijít s nějakým progresivním přístupem. Druhým faktorem je to, že v oblasti drogové politiky nemáme na Slovensku takové osobnosti, jako je třeba váš národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil, ani takové odhodlané novináře, jako je Jiří X. Doležal, kteří by na změnu myšlení připravili prostor. 

Co konkrétně děláte pro to, aby se protidrogové zákony na Slovensku zmírnily?

Dlouhodobě se snažím toto téma otevírat a vytvářet prostor pro změnu paradigmatu. Tento rok už jsme byli blízko ke změně, zákon částečně liberalizující legislativu okolo užívání drog měl být předložen na jednání vlády. Konzervativní kruhy okolo nacionalistické strany SNS ho však stáhly. Musíme to zkoušet znovu.

Je vaším cílem dekriminalizace pěstování a držení menšího množství pro osobní potřebu, nebo legalizace? 

Mým cílem je zmírnění škod na straně konkrétních lidí na nejnižší možnou úroveň bez rizika porušení mezinárodního práva. V dnešní situaci není možné legalizovat žádnou z ilegálních drog bez toho, aby daná země neporušila úmluvy OSN. Pokud se tyto dohody nezmění, dekriminalizace je jedinou možnou cestou. Sleduji dění i na mezinárodní scéně, z České republiky například práci Pavla Béma v Globální komisi pro drogovou politiku, a doufám, že mezinárodní právo se v této oblasti změní. Dění ve Spojených státech a Kanadě by tomu mohlo napomoci.

Na Slovensku neexistuje zákon o konopné léčbě a i prodej nepsychoaktivního CBD je zakázaný.

Jakou stranu reprezentujete a jaký máte názor na válku proti drogám?

Jsem členem vedení nového politického hnutí Progresívne Slovensko. Jedná se o liberálně-středovou stranu, takže v drogové politice klademe důraz na veřejný zájem a ochranu života a zdraví. Vycházíme proto ze strategie harm reduction, jelikož ta se na základě našich kritérii ukazuje jako nejefektivnější. 

Osobně jsem přesvědčený o tom, že za padesát nebo sedmdesát let se budeme dívat na oběti takřka sto let trvající války proti drogám s podobnou hanbou a výčitkami, s jakými se dnes Německo dívá na holokaust. A děti našich dětí budou kroutit hlavou nad tím, jak mohlo lidstvo upadnout na tak dlouho do tak nesmyslné křeče. Vždyť i včely si mění vědomí, sloni, opice i prasata schválně jedí zkvašené ovoce. Látky měnící vědomí provázejí člověka od počátku dějin, to jen posledních sto let se z toho stala záminka pro masovou kriminalizaci, odsuzování a zatracování obrovské části populace. Místo pomoci a léčby, podpory, soucitu a lásky nastoupily obušky, strach, vězení a rozmach gangů.

Válka proti drogám je válka proti lidem. A čím dříve skončí, tím dříve začneme lidem v nouzi pomáhat místo toho, abychom jejich životy ještě zhoršovali – a tím dříve se za toto nešťastné období budeme moci přestat stydět.



Zločinecká organizace ’Ndrangheta z Kalábrie. Foto: Wiki

Za 0,3 gramu ve čtyřech vězeních

Na webu refresher.sk byl na konci letošního března publikován šokující rozhovor s 26letým kuchařem z Bratislavy vystupujícím pod jménem Lucas, který se kvůli „konopné šikaně“ ze strany státu raději přestěhoval do Holandska. Na jeho příběhu lze krásně vidět, jaký rozpor je mezi oficiální protidrogovou strategií státu a reálnými dopady nesmyslně represivní politiky. 

Mladý kuchař, jenž je podle svých slov pravidelným uživatelem konopí, nejprve dostal dvouletou podmínku, když byl nedaleko svého tehdejšího bydliště přistižen s 0,321 gramu sušiny. Po celou dobu podmínky byl velmi opatrný a snažil se vyhýbat jakémukoli kontaktu s policií, jenomže dva týdny před koncem mu při silniční kontrole, které se účastnil jako spolujezdec, vypadl z kapsy sáček s nepatrným zbytkem, co se nevešel do jointa. Následovala cela předběžného zadržení a poté rychlé odsouzení na tři měsíce odnětí svobody. Ty Lucas strávil nejprve ve vězeních Bratislavě a Leopoldově, kde se osobně setkal s vrahy i pedofily, a nakonec kvůli nemoci pobyl krátce i v Trenčíně a Trnavě, o které mimo jiné řekl: „Lékaři a bachaři ti propašovali, cos chtěl, akorát to někdo zvenku musel zaplatit. Drogy, alkohol, mobilní telefon…. Narazil jsem tam na místního vězeňského pedagoga, který si tam v pohodě vyhuloval.“

Lucas se po této otřesné zkušenosti odstěhoval do holandského Haarlemu, kde pracuje jako kuchař v hospodě. Svůj postoj ke konopí, které užívá i jako lék kvůli problémům se zády, nezměnil a netají se ničím: „Vůbec se nestydím za to, že jsem seděl. Není to hanba pro mě, ale pro mou zemi.“

Co je ’Ndrangheta a proč je dnes na vrcholu

’Ndrangheta je zločinecká organizace původem z Kalábrie, jednoho z nejchudších italských regionů. Chybí zde napojení na dálniční síť a infrastruktura i ekonomika v oblasti je celkově v tristním stavu. Tato organizace zde převzala v mnoha ohledech roli státu. Strážci zákona jsou bezmocní a na dodržování pořádku proto paradoxně dohlížejí zločinci. Tam, kde není vláda schopna stimulovat ekonomický růst a rozvoj, nabízí ’Ndrangheta služby ve všech představitelných odvětvích, od levné dopravy a pohonných hmot až po vymáhání dluhů. Druhou stranou mince je lichva a vydírání, které jsou pro podobné organizace velmi lukrativním zdrojem příjmů.

’Ndrangheta patří mezi nejnebezpečnější a nejúspěšnější mafie, protože je pevně spjata s regionem a má silnou podporu místních. Toto pouto se zrcadlí ve striktním dodržování zvykového práva. Nejde jen o právo krve, tedy příslušnost k rodu a k zemi, ale také o nepsaná pravidla fungování všech obchodů, na nichž se členové organizace podílejí. Právě tato provázanost činí z ’Ndranghety jednu z nejrespektovanějších zločineckých skupin a umožňuje jí kontrolovat většinu drogového byznysu mezi Evropou a Jižní Amerikou.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!