47

Latinská Amerika: Po stopách konopné revoluce

Na jihoamerickém kontinentu dochází k postupnému uvolňování poměrů, co se týče naší oblíbené rostliny, ať už skrze přijímání progresivní legislativy, nebo alespoň formou přivírání očí ze strany složek. Primát má díky své odvážné legalizační politice Uruguay, pravděpodobně i v celosvětovém měřítku. Další putování nás tedy zavede právě tam, ale i do několika dalších vybraných zemí.

Latinská Amerika: Po stopách konopné revoluce

Zvláště po uvedení seriálu Narcos z produkce Netflixu v nás Jižní Amerika evokuje představu drsných drogových gangů a kolosálních kšeftů s kokainem. A skutečně, drogy a s nimi spojené násilí měly na kontinent velmi neblahý vliv. „Ti Američani tam nějak zapomněli ukázat, jakou roli v podpoře narkobyznysu sami hráli. Vypadají jako hrdinové. Ale i Pablo je tam spíš takovej sympaťák, v reálu byl horší, každej tu má někoho v rodině, kdo v těch bojích umřel, i já,“ svěřuje se mi taxikář, který mě veze v Bogotě z letiště. Na radu známých jsem si objednal registrovaný, prý aby mě třeba někdo neunesl. Z jejich hlasu jsem pochopil, že to je vtip jen napůl.

V Kolumbii strávím jen pár dní, jsem na cestě do Kostariky. I za těch pár dní se mi podaří přehodnotit všechny ty předsudky, které snad i platily, ale pravděpodobně jen v osmdesátých, případně devadesátých letech. Nyní je situace podstatně klidnější, ač rozhodně ne úplně bezpečná. Každopádně s divokými přestřelkami v rámci drogových válek to už má pramálo společného. V roce 2012 dokonce kolumbijská vláda dekriminalizovala držení až 20 gramů konopí (či 1 gramu kokainu) a osobní kultivaci až 20 rostlin. U koho tedy policie najde menší než zmíněné množství, není stíhán nebo zadržen, ale může být povinen podstoupit fyzické nebo psychologické ošetření v závislosti na míře případné intoxikace. Od roku 2015 přijali též legislativu umožňující užívání konopí a jeho derivátů pro lékařské účely. Kolumbie se posledních pár let snaží zaujmout místo mezi vývozci oficiálního léčebného konopí, neboť vycítili příležitost s otevírajícím se trhem po celém světě.

Pura vida!

Kostarice nahrává co se týče konopí geografická poloha, tedy blízkost Jamajky, a klima. Jedná se asi o nejkrásnější místo, na kterém kdy spočinula moje noha, panenské pláže, neuvěřitelná příroda se spoustou zvířat a dle některých studií nejšťastnější země pro život (dle kombinace ekonomických, ekologických a sociálních ukazatelů). Co se týče konopí, to bylo po označení za nelegální substanci v roce 1961 postaveno mimo zákon. Lidé ho však konzumovali dál, zvlášť v šedesátých a sedmdesátých letech. I dnes je vysoce populární (7 % pravidelných uživatelů), ač kvalitu bych označil za pochybnou. Alespoň to, co vypěstují místní nebo co dovezou na člunech z nedaleké Jamajky. Skoro to na mě působilo, že to nejlepší si jamajští rastafariáni nechávají pro sebe, nebo to končí na jiných bohatších trzích, například v USA. V rámci relaxace na plážích tropického ráje však tohle seno bohatě postačí a veškeré nedostatky vyváží extrémně sympatická populace, ať už lidská, nebo ta z říše zvířat. Pura vida, prostý toť život!

Prezident partyzán

Klíčovou lokalitu, co se týče konopí, je třeba hledat mimo prostor Střední Ameriky. Řeč je o nenápadném státu, aspoň tedy ve srovnání s giganty regionu Brazílií či Argentinou. Uruguay se rozkládá na území více než dvakrát větším než ČR, ale obývá ho asi třetinová populace. Název získala podle řeky, která ji dělí od západního souseda Argentiny – obě země jsou si v mnohém podobné, v obou je například kulturně zakořeněný zvyk pití maté, místního bylinného nálevu hořké chuti. Co se týče konzumace konopí, je ale Uruguay o několik kroků napřed. 

„Chceme převzít trh od obchodníků s drogami,“ prohlásil tehdejší uruguayský prezident José Mujica.

Mezi lety 2010 a 2015 zastával prezidentský úřad José Alberto Mujica Cordano přezdívaný El Pepe. Kdo by spatřil tohoto dnes již 83letého bodrého staříka, těžko by ho napadlo, že před půl stoletím jako člen partyzánského hnutí národního osvobození Tupamaros bojoval proti diktátorskému režimu, který v Uruguayi existoval v sedmdesátých a osmdesátých letech, že byl šestkrát postřelen nebo že strávil asi patnáct let za mřížemi. Po demokratizaci poměrů, podobně jako třeba náš Václav Havel, se dostal mezi politické elity, avšak ani jako prezident nepřehodnotil svůj skromný životní styl, jeho šatník se nerozšířil a i do parlamentu chodil v žabkách. Během roadtripu po Latinské Americe jsem se rozhodl ho navštívit, zkrátka mi to přišlo jako fajn nápad. Být v Evropě, asi zvolím cestu telefonátů a oficialit, ale po několika měsících v těchto končinách mi přišlo jaksi přirozené se prostě doptat místních, což se také ukázalo jako vcelku zábavný a zároveň účinný plán. Krom vypití několika litrů maté jsem získal i hrubý náhled na to, jak je exprezident vnímán vlastním lidem, tedy lidmi mnohem povolanějšími, než je má facebooková bublina, kterou Mujica občas prolétne v nějakém motivačním videu. Uruguayci působí jako vzdělaní a přemýšliví lidé, alespoň ti, se kterými jsem se dosud potkal, a i když někteří měli výhrady k Mujicovým názorům nebo politickým aktivitám, smířlivý a vcelku spokojený tón převažoval. Postupně mě nasměrovali až k chajdě mezi poli a skromnou chátrající zástavbou.

Stát jako konkurent narkobyznysu

Jako jedno z možných témat konverzace připadalo v úvahu co jiného než konopí. Uruguay za jeho vlády jako první celostátně legalizovala konopí oficiální cestou, tedy skrze změny právního řádu. Mujica sám nikdy dle svých slov konopí neužíval – upřednostňuje whisky a doutníky –, ale jak řekl ve svém projevu na Valném shromáždění OSN v roce 2012: „Chceme převzít trh od obchodníků s drogami.“ Spíše než pokračovat ve „válce proti drogám“, kterou Mujica považuje za hrozné selhání veřejné politiky, se v Uruguayi rozhodli pro seriózní legislativní experiment. Uvědomili si, že udržovat v chodu represivní cyklus násilí, stojící peníze a hlavně životy, nedává smysl ani neposkytuje očekávané výsledky. Namísto toho se rozhodli zúročit výhodné postavení státu včetně jeho zdrojů a s drogovými kartely, které mají tendenci mezinárodní obchod s drogami monopolizovat, se utkat v tržním prostředí – produkcí levného konopí, jež by vyšachovalo ostatní hráče. Toto rozhodnutí vyžadovalo notnou dávku odvahy, neboť před hlasováním o legalizaci provedený průzkum naznačil, že takový krok 64 procent občanů neschvaluje a i mezinárodní organizace (zvlášť Mezinárodní panel pro kontrolu narkotik při OSN) a bankovní instituce se pokusily rozhodování ovlivnit.

........................................................................................................................

Celý článek najdete v letním čísle magazínu, které je právě na novinových stáncích. Čekají vás také články o léčbě roztroušené sklerózy konopím, příběh malířky Fridy Khalo a morfinu, článek Michaela Winkelmana o šamanismu a emoční dynamice závislosti a mnohé další. Aktuální číslo se semínkem od 00 Seedbank v příloze je k dostání také v  e-shopu Legalmarket.cz. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Latinská Amerika: Po stopách konopné revoluce

16.4.2015
V Chile poprvé legálně sklidili léčivé konopí

Latinská Amerika: Po stopách konopné revoluce

23.6.2018
Uruguay jako první země na světě, která zlegalizovala konopí, nezvládá uspokojovat rostoucí poptávku

Latinská Amerika: Po stopách konopné revoluce

31.1.2016
V Chile byl zahájen provoz největší legální plantáže léčebného konopí v Latinské Americe

Latinská Amerika: Po stopách konopné revoluce

27.9.2017
V Uruguayi vzkvétal legální trh s konopím. Pak zasáhly americké banky


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2018 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu