47

Psychedelické století

Léčba úzkostí, depresí a závislostí, ale i lepší vyrovnání s blížící se smrtí nebo nárůst kreativity a výkonnosti. Tyto a mnohé další pozitivní efekty jsou dnes spojovány s výzkumem a užíváním halucinogenů v profesionální i lidové léčbě a terapii. Velká vlna zájmu, kterou psychedelické látky v posledních letech znovu vyvolaly, bývá pro svou šíři a dopad někdy označována jako psychedelická renesance.

Psychedelické století
Rozšíření psychedelik mezi hippies prokázalo halucinogenům spíše medvědí službu.

Ačkoli se nová vlna odkazuje především k tradici zkoumání halucinogenů na počátku šedesátých let, výzkum psychedelik a dalších vědomí měnících látek v kontrolovaných laboratorních podmínkách má své kořeny už na konci devatenáctého století. Pozdější zpopularizování výzkumu a rozšíření psychedelik, jako je LSD, psilocybin nebo meskalin, mezi hippie kontrakulturu šedesátých let prokázalo halucinogenům spíše medvědí službu. Psychedelické drogy se pro tehdejší politické lídry staly symbolem chaosu a upadlé morálky květinové generace a některé mediálně zaostřené a přibarvené kauzy posloužily jako záminka pro jejich urychlený odsun do ilegality; z dnešního odborného pohledu se však zařazení psychedelik mezi tvrdé drogy jeví jako tendenční a nesmyslné. Například ve Spojených státech jsou takzvané drogy první třídy (podle zákona o kontrolovaných substancích) definované nemožností jejich lékařského využití, nemožností zajistit bezpečnost jejich užívání pod lékařským dohledem a vysokým potenciálem zneužití. Současné výzkumy ovšem ukazují, že u psychedelik je tomu přesně naopak.

Trocha terminologie

Jeden z prvních pokusů o klasifikaci látek podle jejich účinků na lidskou psychiku provedl německý farmakolog Louis Lewin na přelomu 19. a 20. století. Psychoaktivní látky rozdělil do pěti skupin na inebrantia (alkohol, éter), exilantia (stimulanty), euphorica (opiová narkotika), hypnotica (sedativa) a phantastica, kam řadil účinky kaktusu peyotle (obsahujícího meskalin), který sám zkoumal. S narůstajícím množstvím objevů a syntetizací dalších „fantastik“ se samozřejmě rozhořela žhavá debata o jejich přesnějším pojmenování. Termíny jako enteogen (probouzející nebo ukazující vnitřního boha), psychotomimetikum (napodobující psychózu), psycholytikum (mysl uvolňující), psychotogenikum (navozující stav psychózy) a další většinou odrážely rané představy jejich tvůrců o účincích jimi zkoumané látky. Dnes často používaný výraz psychedelický („mysl projevující“, tedy zintenzivňující prožitky a vjemy, obecně působící silně na naši psychiku) pochází od britského psychiatra Humphreyho Osmonda – muže, který podal meskalin britskému spisovateli Aldousi Huxleymu, jenž na základě meskalinového tripu později napsal světoznámou knihu Brány vnímání. Osmond se snažil najít správný výraz pro popis zkušenosti vyvolané LSD a poprosil proto tehdy už zkušeného psychonauta Huxleyho o radu.

Důležitou roli v rozvoji současného výzkumu psychedelik sehrál i rozvoj nových zobrazovacích technologií.

Huxley vymyslel termín fanerothym, „ducha odhalující“, a v dopise jej Osmondovi poslal formou rýmované hříčky: Aby byl všední svět fantastickým – vezmi půl gramu fanerothym! Osmonda ale krkolomné slovo neuspokojilo, a Huxleymu proto odepsal v podobném duchu: Abys peklem prošel či jak anděl vzlít, stačí vzít špetku psychedelik! Ačkoli projít peklem po užití LSD by nejspíš nikdo nechtěl, neutrálnější a lépe zapamatovatelný termín „psychedelika“ se ujal a používá se dodnes. Podobně se ujal v podstatě synonymický výraz halucinogeny (látky navozující halucinace), ačkoli v souvislosti s psychedeliky se hovoří spíše o takzvaných pseudohalucinacích, jež je člověk schopen – na rozdíl od pravých halucinací – vědomě reflektovat a oddělit od „reálných“ smyslových vjemů.

Vědomí se stává mnohačetným

Ale co je vlastně onen stav, do něhož nás určité látky mohou dostat, ono změněné vnímání reality? Jedním z prvních psychologů, který si kdy tuto otázku položil, byl americký filosof a psycholog William James. Ve své knize Druhy náboženské zkušenosti z roku 1902 jako jeden z prvních popsal a vyzdvihl hodnotu stavu změněného vědomí, včetně stavů navozených pomocí alkoholu, éteru nebo oxidu dusného (známého jako rajský plyn). „Znám více než jednoho člověka, který je přesvědčen, že v transu způsobeném oxidem dusným zažil ryzí metafyzické zjevení.Naše normální bdělé vědomí, racionální vědomí, jak jej nazýváme, je pouze jeden zvláštní druh vědomí, zatímco všude okolo, oddělené tím nejtenčím předivem, leží možné formy vědomí úplně odlišné. ... Žádný celistvý popis vesmíru nemůže být úplný, pokud opomine tyto odlišné formy vědomí.“ Tento důraz na kvalitativní hodnotu změněných stavů vědomí se stal odrazovým můstkem pro příští vývoj (nejen) psychedelických výzkumů abadatelé, kteří v psychedelickém zážitku vidí zážitek mystického charakteru, dodnes pracují s Jamesovou definicí mystické zkušenosti. Stavy změněného vědomí fascinovaly celý život i Huxleyho a není proto náhoda, že jeho první zkušenost s tímto stavem pocházela z požití meskalinu. Ten začal být v psychoterapii využíván už od počátku třicátých let jako možný prostředek pro navozování a zkoumání psychotických stavů. S objevem účinků LSD v roce 1943 (chemik Albert Hofmann si jím omylem potřísnil ruku a na základě podivné zkušenosti pak na sobě provedl experiment s 250 mikrogramy LSD, který prokázal neobyčejně silný potenciál této látky) se psychiatrický výzkum halucinogenů mohl rozjet naplno. Po několika letech testování toxicity LSD na myších a později zaměstnancích švýcarské firmy Sandoz, pro niž Hofmann pracoval, byla prokázána jeho zdravotní nezávadnost a produkt Delysidvstoupil na světový trh. Werner Stoll, syn ředitele firmy Sandoz, zařadil podle Lewinova dělení LSD mezi „fantastika“ a provedl s ním první psychiatrický experiment (na pacientech se schizofrenií a zdravých jedincích), takže jeho výzkum se stal prvním vědeckým popisem efektu LSD na lidskou mysl. Delysid si rychle získával popularitu a přes psychiatrické ordinace se šířil do celého světa. Spolu s meskalinem se zkoumalo jeho možné využití jako psychotomimetika, tedy látky navozující psychózu; díky prokazatelnému účinku psychedelik na změnu vědomí začaly být zároveň rozpracovávány první teorie o psychiatrických onemocněních jako produktech chemické nerovnováhy v mozku.

Celý článek najdete v letním čísle magazínu Legalizace, které je právě na novinových stáncích. Čekají vás články o léčbě roztroušené sklerózy konopím, příběh malířky Fridy Khalo a morfinu, a mnohé další. Aktuální číslo se semínkem od 00 Seedbank v příloze je k dostání také v  e-shopu Legalmarket.cz. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Psychedelické století

2.11.2011
Ayahuasca nevyvolává závislost, ale naopak závislost na drogách léčí

Psychedelické století

22.1.2013
Cyril Höschl - Kde je zakopán pes a LSD?

Psychedelické století

1.9.2014
Ayahuasca, réva duše

Psychedelické století

9.10.2014
Co je moc, to je moc


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2018 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu