43

Miroslav Petříček: Předvídat nepředvídatelné

Na rozhovor s profesorem Miroslavem Petříčkem jsem se těšil, asi i proto, že každý den se mi takové setkání nepoštěstí. Dali jsme si sraz kde jinde, než v pražské Národní kavárně na Národní třídě. Okamžitě mi nabídl tykání a pak jsme mluvili o Bohu, toleranci, o moderních technologiích, demokracii a v neposlední řadě také o naději. Rozhovor s ním by vydal na knihu. Jsme však jenom časopis s omezeným prostorem a proto jsme o spoustě zajímavých věcí promluvit nestačili. O tom, jak rád hraje počítačové střílečky nebo jak vášnivě fandí Slavii a vůbec sleduje fotbal. Mluvili jsme dlouho, ale bylo to tak spontánní a příjemné, že nám to vůbec nepřišlo. A já pochopil, že než se nechat balamutit mnohdy obskurními a nesplnitelnými sliby politiků, je lepší naslouchat filosofům. A to nejen před volbami. V tom je totiž naděje.

Miroslav Petříček: Předvídat nepředvídatelné

 Čím jsi chtěl být jako malej kluk?

Popravdě řečeno, nevím. Já jsem to bral tak, že člověk chodí do školy a pak se uvidí.

Takže jsi nechtěl být popelářem nebo kosmonautem?

Ne, vůbec ne. Proč taky? Já se narodil prakticky v knihovně.

Ty v knihovně, brouk Pytlík v kině.

K tomu jsem neměl daleko. Moje dětská postýlka byla totiž vzdušnou čarou tak metr nebo metr a půl nad plátnem kina Zdar v Podolí. Dodneška si pamatuju různý jingly před žurnálem a podobný věci.

Jak tě napadlo studovat filosofii, respektive stát se filosofem?

Studoval jsem klasické gymnázium, kde jsme měli latinu a řečtinu, což by samo o sobě nic neznamenalo. Ale profesor latiny se znal s filosofem Janem Patočkou a jeden můj spolužák byl jeho příbuzný. Tím, že jsem se dostal na Patočkovy bytové semináře, mě filosofie zaujala. Po otci jsem ale tíhl k jiným věcem, k literární vědě, literární teorii a literárním studiím. Tak se mi to všechno spojilo a já zjistil, že je zbytečný chápat umění a filosofii jako dvě různý věci. Prostě jsem spojil, řečeno dnešní terminologií, teoretický diskurs s fiktivním.

K čemu je takzvaně normálnímu člověku filosofie? Podobně se ptal i žák Plha ve filmu Marečku, podejte mi pero! na latinu. Dostalo se mu odpovědi: „I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále!“

Latinsky umět nemusí, ale měl by mít přehled. I ve šroubárně. Tohle je otázka, kterou slýchám velmi často například při přijímacích zkouškách. K čemu mi to bude, když vystuduju filosofii? Ta odpověď je strašně jednoduchá. Filosofie učí člověka vidět věci, řekněme, v jiné, abstraktnější rovině, a pak zjistí, že tahle abstraktnější rovina je vlastně srovnatelná a použitelná napříč nejrůznějšími obory. Nakonec i ve šroubárně musí být nějaká logika, a ne bordel. Ten, kdo nemá schopnost ten řád nebo uspořádání vidět, je vlastně ztracenej. Celé dvacáté století, především jeho druhá polovina, je ve znamení kybernetiky, informatiky, genetické informace, přičemž informace je míra nepravděpodobnosti, a je těžko říci, zda i tyhle věci patří do filosofie.

Budu se mýlit, když řeknu, že filosofie pomáhá člověku podívat se na věci v širším kontextu, takzvaně z nadhledu?

Nebudeš, ale důležitější je, k čemu to vede. Vede to k tomu, že si člověk uvědomí, že by všechno mohlo být taky jinak. Zatímco když ten nadhled nemáš, když jsi přímo v tom, nevidíš žádné východisko, protože tím jsi pohlcenej. Pak i v takové šroubárně by se dalo leccos dělat jinak.

Současná doba se vyznačuje tím, že se lidi strašně vymezujou proti jiným. Dělí se na zemanovce a protizemanovce, odpůrce uprchlíků a „vítače“, na kuřáky a nekuřáky, jako by se neustále vytvářely zdi, které lidi rozdělují. V Čechách jsou tak čtyři uprchlíci, ale už se proti nim vyzbrojujeme a vznikají domobrany.

A ministr vnitra se nechá fotit se samopalem, aby tomu dodal ten správnej říz. Něco přerostlo. Něco, co tady ale vždycky bylo. Když přišel do vesnice někdo odjinud, byl braný jako vetřelec. A místní se smířili s jeho existencí teprve, až se poznali lépe s jeho vnuky. Tohle není asi žádná novinka, ale bývalo to nějak kulturně regulované. Oni logicky věděli, že když se tam někdo přistěhuje a otevře si tam obchod, že je to pro ně výhodné. Ale hrozně jim vadilo, že když tam ten člověk přišel, že si zase může v klidu odejít. Kdežto oni jsou přilepený k rodný hroudě a nikam nemůžou. Tím jim byl cizinec taky nepříjemnej. Tohle jsou všechno takové zvláštní emoce, které jsou vlastně v Evropanech všude. Když se vrátíme k aktuální situaci: My se dostáváme do kontaktu s uprchlíky, kteří utíkají před válkou a značná většina z nich má v genech nomádskou kulturu. Oni nebyli nikde doma, putovali od místa k místu. Jejich představa prostoru je zcela jiná. My máme hranice, víme, že tady jsou vrátka, kterýma jdem ven, ale oni to tak nemají. A tak se zde střetávají dvě dost neslučitelné představy o světě.

A oni vlastně nevědí, proč se tak chovají, a my nevíme, co přesně nám na nich vadí.

To je právě ta situace, kdy se ukazuje, co se s tím dá dělat. Musíme si přiznat, že od nich nemůžeme chtít, aby byli jako my. Musíme spolu nějakým způsobem vyjednávat a domluvit se na podmínkách, za kterých jsme my schopni akceptovat je a oni nás. Což předpokládá vstřícnost na obou stranách. Vždyť celá západní věda je založená na vyjednávání. Snaží se vyjednávat s přírodou, tedy chce ji sice zpupně ovládnout, ale fakticky se s ní domlouvá. Věda si vytvoří nějakou hypotézu a ptá se reality, jestli by to takhle mohlo být, a realita rázně řekne ne, je to kravina.

A tak si tu realitu trošku překrucujeme.

No jistě. Tady si my, kteří se tolik pyšníme vyspělou vědou, najednou máme šanci uvědomit v každodenní praxi, že všechno je jenom vyjednávání.

A nejsme na to vyjednávání s kýmkoli příliš egoističtí a pyšní? Nechybí nám pokora?

Moderní racionalismus má už od 17. století heslo stát se pány a vlastníky přírody. To je to, co si dneska uvědomujeme. Že to není úplně zdravá cesta. A to se netýká jen našeho vztahu k cizincům.

Proč je u nás tak primitivně odmítavý postoj k muslimům, proč lidi nerozlišují mezi islámem jako náboženstvím a islamismem jako extrémní ideologií? Proč jim tolik vadí jiné etnikum nebo náboženství?

No, pokud ti muslimové třeba zrovna nehrajou fotbal za české národní mužstvo. Velkou roli v tom určitě hraje i naše historie. Děje se to v bývalých zemích východního bloku, ale i v západní Evropě, je to dané tradicí. Třeba Německo po druhé světové válce zděšeno samo sebou vynaložilo veškerou sílu na to, aby si všichni uvědomili, že existuje něco jako ústava, Grundgesetz, což je rámec, ve kterém se musíme pohybovat a tam se spolu domlouvat. A když v ústavě stojí, že se přijímají uprchlíci, přijímají se uprchlíci. Je to reakce na jakousi zkušenost, a i když ne zdaleka všichni Němci to zpočátku pochopili, další generace byly primárně vychovávány k úctě k ústavě. Třeba ve Francii je to jinak. Léta byl pro Francouze Francouz ten, kdo uměl francouzsky, i když třeba ne úplně dokonale. Umí, tak je Francouz a tím se budeme šířit, protože nás bude čím dál víc.

Celý rozhovor najdete v Legalizaci č. 43. Dále se dočtete o vlivu ayahuaskové turistiky na fungování domorodých komunit, o přínosech a rizicích při užívání ayahuasky, ale i o konopném turismu, ať už v podobě návštěvy luxusní výdejny v Las Vegas nebo jeho všední české varianty. Taktéž hudba může být médiem, které nás zavede do jiných světů či stavů vědomí. 

Od 28. září číhejte na Legalizaci u novinových stánkůAktuální číslo se semínkem od Exotic Seed v příloze je k dostání také v e-shopu Legalmarket.cz. Stáhnout si můžete i elektronickou verzi magazínu nebo si ho za zvýhodněnou cenu předplatit a těšit se na pravidelné dárky a pohodlné dodání až domů.

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Miroslav Petříček: Předvídat nepředvídatelné

28.9.2017
Editorial 43: Návrh změny zákona o omamných látkách

Miroslav Petříček: Předvídat nepředvídatelné

28.9.2017
Právě vychází nové číslo magazínu Legalizace!

Miroslav Petříček: Předvídat nepředvídatelné

1.4.2017
Marc Emery: Peníze jsou síla a moc

Miroslav Petříček: Předvídat nepředvídatelné

10.6.2017
Martin Velíšek: Můj život je už klidná řeka


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2017 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu