42

Bolest z Amazonie

Rekreační drogy užíváme pro navození libých pocitů, za účelem změny vědomí, nebo abychom aspoň na chvíli unikli z nesnesitelného světa „tam venku“. Pokud se s tím pojí nepříjemné pocity či dokonce bolest, považujeme to za nutné zlo či „daň za rozkoš“ a doufáme, že to brzy přejde. Jiné kultury však zdaleka nejsou tak požitkářské.

Bolest z  Amazonie

I bolest totiž může být prostředkem k navození – nebo prohloubení – změněného stavu vědomí. Dobře to vědí nejen vyznavači BDSM a podobných praktik, které snoubí sex s bolestí, ale také příslušníci řady tradičních kultur, které bolest využívají v přechodových nebo léčebných rituálech. Působí si ji všemožnými způsoby – šviháním, řezáním či propichováním. Do extrému to však dovedli příslušníci amazonského kmene Sateré-Mawé, kteří při svých iniciačních rituálech využívají mravence Paraponera clavata.

Mravenčí bojovníci

Pár stovek mravenců dlouhých přes dva centimetry indiáni nejprve omámí a pak zapletou do zvláštních rukavic – žihadly dovnitř. Když se mravenci proberou, mladíci toužící stát se bojovníky a lovci musí bodavé rukavice udržet na rukou celých deset minut. Je to však ještě mnohem hrůznější zážitek, než by se zdálo.

Po deseti minutách jsou jejich ruce zcela paralyzovány a budoucí bojovníci prožívají hotová muka. Kousnutí těchto mravenců patří k nejbolestivějším na světě a vévodí žebříčku, který sestavil entomolog Justin O. Schmidt. Ten to popisuje jako „čistou, intenzivní a jasnou bolest… jako chůze po hořícím uhlí s třípalcovými hřebíky zarytými v patách“. Podle odvážlivců ze Západu, kteří to zkusili, jde o bolest nepředstavitelnou a nesnesitelnou: „Tři nebo čtyři hodiny nebude ve vašem světě nic než bolest.“ Trochu to prý připomíná postřelení.

Účastníci obřadů nejsou „feťáky“ a netouží po chvilkovém rauši.

Účastníci rituálu se svíjí v bolestivých křečích a prosí o smrt. Aby se z nich však stali bojovníci, musí příšerný zážitek podstoupit opakovaně. Vlny příšerné bolesti vyvolané neurotoxinem z mravenčího jedu trvají až dvanáct hodin a „dojezd“ ještě několik dní. Svůj účel to asi plní – jen těžko si lze představit, že po této bolestivé cestě by mladíci zůstali nezměněni.


Je docela s podivem, že smrtelné nehody jsou při těchto rituálech podle všeho velmi vzácné. Mravenčí jed sice působí nesnesitelné bolesti, ale na zabití člověka nestačí – na to by podle odhadů bylo potřeba aspoň 2 000 mravenců.

Žabí léčba

Ve srovnání s mravenci působí léčebné rituály se slizem amazonských žab kambô (listovnice dvoubarvá) docela snesitelně, i když ani v tomto případě nejde zdaleka o procházku růžovým sadem. Sliz těchto žab obsahuje mnoho farmakologicky aktivních látek včetně deltorfinu a dermorfinu, což jsou jedny z nejsilnějších přírodních opioidů, avšak účinky opiáty vůbec nepřipomínají. Do těla se žabí jed vpravuje skrz rány na kůži vzniklé popálením, což se bez bolesti neobejde, a značně nepříjemný je i navozený stav. Po fyzické stránce se vyznačuje nevolností, zvracením, otoky a návaly horka, trvá však naštěstí jenom půl hodiny. Sliz působí i na psychiku – uživatel se zhruba na deset minut propadne „až na dno svého bytí“, jak říkají vyznavači žabí medicíny.

A je jich překvapivě mnoho – popularita této zvláštní léčby v Evropě roste a undergroundoví žabí šamani už dorazili i do Česka. Účastníci žabích obřadů nepochybně nejsou „feťáky“ a netouží po chvilkovém rauši. Jde jim o dlouhodobé přínosy. Žabí léčba totiž patří spíš do škatulky „alternativní medicína“ než „neobvyklé drogy“ – kambô prý zlepšuje zdravotní stav po všech stránkách, zvyšuje životní sílu, bystří smysly a umožní dotyčnému nahlédnout na sebe jinak. Něco na tom asi bude, ale vědecké výzkumy se teprve rozbíhají.

Šamanský tabák prý čistí mysl, harmonizuje čakry a odvápňuje „třetí oko“. Ale přinejmenším aspoň pořádně nakopává.

Undergroundová žabí léčba však není bez rizika. Loni na podzim informovala i česká média o smrtelné nehodě na seanci v Polsku, kde jedna z účastnic zemřela na otok mozku. Obdobný případ ve Slovinsku skončil loni na jaře naštěstí šťastně a účastnice přežila. Výzkumníci z Univerzity v Lublani nechali na rozdíl od polských lékařů a médií stranou dojmy i strašení a ve svém odborném článku upozorňují, že příčinou nehody byl vedle silné reakce na žabí jed také nadměrný příjem tekutin. Domorodí uživatelé celý den před obřadem příliš nepijí, ale nezkušení organizátoři brali generacemi prověřené postupy na lehkou váhu. Nepomohla ani přítomnost jihoamerického léčitele.

Badatelé svůj článek uzavírají s tím, že uvádění amazonských šamanských rituálů do prostředí urbanizované Evropy může vést k nečekaným neblahým událostem, a smutný případ z Polska jim bohužel dává za pravdu. Chcete-li něco takového podstoupit, mějte na paměti, že opravdu jde o silný jed. A „šamana“ vybírejte velice opatrně.

Tabák jinak

Z trochu jiného soudku je amazonské rapé, jemný prášek smíchaný s „pralesním tabákem“ (Nicotiana rustica) a dalšími ingrediencemi. Šedohnědý prášek se však nešňupe (to by bylo společenské faux pas a dost by to bolelo), ale fouká do nosu – nejdřív do levé nosní dírky (což symbolizuje smrt), poté do pravé (čímž účastník obřadu opět ožívá). Tradičně se to provádí ve dvojicích pomocí duté trubičky naplněné práškem, který zpravidla kromě tabáku (o poznání silnějšího než „naše“ Nicotiana tabacum) obsahuje i drcené listy či semena dalších rostlin. Různých receptur je značné množství – některé se obejdou i bez tabáku, jiné obsahují též halucinogenní rostliny jako Anadenanthera colubrina. Součástí směsi je také zásaditý popel, který napomáhá vstřebávání účinných látek.

„Žabí léčba“ je populární už i v Česku.

Po fouknutí do nosu náhle přichází výrazné pálení v nose a v dutinách, bolest hlavy, případně i nevolnost a zvracení. Zároveň se z nosních dutin uvolňuje značné množství hlenu. Za chvíli bolest pomalu ustupuje a střídá ji zřetelné (ale ne tak úplně příjemné) zbystření mysli a smyslů. Po nezbytném vychrchlání obsahu dutin pak nastává čas pro duševní práci. Ani šamanský tabák totiž není rekreační drogou.

Podle spirituálně založených uživatelů je navozený stav ideální pro meditaci. Rapé prý také zahání řadu neduhů všeho druhu. Čistí mysl, harmonizuje a otevírá čakry, odvápňuje „třetí oko“ (šišinku či epifýzu) a pomáhá na tělesné, emoční, rozumové i duchovní úrovni… Těm, kteří tomu nevěří, stačí vědět, že to „pořádně nakopává“.

Kapky pro otrlé

Sananga jsou oční kapky vyrobené z amazonských kořenů a kůry keřů rodu Tabernaemontana. Po kápnutí do oka působí intenzivní palčivou bolest, která trvá několik minut – pacient během toho zhluboka dýchá a čeká, až to přejde ve stav „intenzivního klidu“. Kapky údajně pomáhají proti řadě očních chorob, zostřují zrak a umožňují „noční vidění“. Kromě toho spalují „vnitřní hněv“ a tím léčí všechno možné: kožní choroby, infekce, rakovinu, depresi, smůlu i lenost…

Rostliny rodu Tabernaemontana se opravdu vyznačují řadou blahodárných účinků – působí proti bakteriím i kvasinkám a potlačují záněty – takže v prostředí amazonské džungle jde nepochybně o užitečný léčebný prostředek.

Sklepní šamanismus

Ayahuasca se v Evropě i v USA už zabydlela. Ve většině zemí je stále ilegální (u nás ji zákon stále řadí po bok heroinu či pervitinu), ale novodobí sklepní šamani ani jejich následníci si z toho nedělají těžkou hlavu a své aktivity někdy provozují skoro veřejně. Společně tak vytvořili zvláštní subkulturu otevřenou řadě tradičních léčebných prostředků, u kterých jsme si ještě nedávno mysleli, že nejsou s naší představou o medicíně příliš slučitelné.

Kousnutí mravenců Paraponera clavata patří k nejbolestivějším na světě.

O čem tedy svědčí narůstající obliba sanangy, rapé či kambô? Patrně o tom, že západní medicíně něco důležitého chybí. Lékaři zpravidla neberou na vědomí, že v naší mysli je pevně zakódována potřeba rituálů, a k nemocnému přistupují jako ke stroji, který se porouchal a potřebuje opravit. Mnohým z nás však tento přístup očividně nestačí, a proto se raději poohlížejí, co mohou nabídnout jiní. Bylo by však chybou proti tomu bojovat – raději bychom se měli od šamanů poučit. Je však třeba mít na paměti slova slovinských vědců. Amazonské léčebné prostředky u nás nejsou doma, takže zvýšená opatrnost je na místě.

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Bolest z  Amazonie

1.9.2017
Jack Herer: Nesmrtelná legenda boje za legalizaci – 2. díl

Bolest z  Amazonie

4.9.2017
IACM Zpravodaj: Chilli papričky a kanabinoidy zmírňují střevní záněty

Bolest z  Amazonie

4.7.2017
Jack Herer: Nesmrtelná legenda boje za legalizaci

Bolest z  Amazonie

25.8.2017
Sonda do hlubin represivní duše


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2018 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu