42

Pasta Oner: Nejsladší pomsta je úspěch

Jeli jsme s Tej do Pragovky. Do ateliéru. Za Pastou Onerem. Popovídat si. Těšil jsem se. Mám rád ty, co dosáhli úspěchu díky tomu, že dělaj víc než druzí. Pasta mne nezklamal. Byl na nás hodný. A skoro nešlo poznat, jak ho štve, že ho zdržujem od práce. Skončili jsme a poroučeli se a vyšli před Pragovku a já se vrátil, protože Tej v ateliéru nechala mikinu.

Pasta Oner: Nejsladší pomsta je úspěch

Ateliér byl zamknutý. Otevřel mi Pasta. Brýle a plášť od barvy a soustředění a skoro mě nepoznal. A mně se to líbilo moc. Protože mi přišlo, že takhle by měl art fungovat. Pokud chcete uspět.

Narodil ses na Slovensku, ale jsi Čech…

To bylo daný tím, že maminka je Slovenka a otec je z Plzně. Maminka stevardka, otec v té době pracoval jako nakladač na letišti. Potkali se, zplodili mne a usídlili se v Praze. Maminka mě šla jenom technicky odrodit na Slovensko. Tam nebyl žádný jiný motiv. Tenkrát to byl jeden stát, Československá socialistická republika, takže nikomu to ani nepřišlo divný. A až vlastně po rozdělení federace to začal být problém a já jsem se musel rozhodnout, jestli budu český státní příslušník, nebo slovenský. Tedy za mě rozhodla maminka, protože jsem byl ještě nezletilý. Tím, že jsme žili v Praze, to bylo jasný. I když to bylo bolestný, zvlášť pro ni, protože ona se taky musela rozhodnout.

Maminka byla asi hodně tolerantní? K tvým neřestem.

No, byla. Ono jí zase na druhou stranu nic jiného nezbylo. Bylo tam několik příhod spojených s užíváním drog, ale i tak byla velmi tolerantní. Ona totiž, a za to jsem jí obrovsky vděčný a říkám to často, ona velmi rychle pochopila, že když by mi to nějakým způsobem zakazovala, to mluvím hlavně o graffiti, bylo by to o to těžší. Těžší pro ni i pro mě. Ale samozřejmě nějakej můj respekt měla. Když jsem měl zaracha, tak jsem počkal, jako na oko usnul, a pak jsem odešel. V noci. Z okna.

A co otec?

Otec je zajímavý člověk. S matkou se seznámili na letišti, ale dnes spolu nežijou. Momentálně je školníkem na základní škole, kam ho zavál osud. On je celý život samouk, autodidakt ve všem možném. Hodně čte, zajímá se o výtvarné umění, o kulturu obecně. V hodně věcech se shodujem. I v politických názorech. On mě docela baví. Občas mi posílá takový útržky – on si asi neuvědomuje, že to jsou vlastně instalace –, třeba fotku něčeho zajímavýho, co se objevilo v jeho okolí nebo co on sám udělal. Nějaké objekty.

Mít možnost jít k volbám není jen právo, ale i privilegium a povinnost. 

Uvažuju o tom, že bych udělal výstavu „Co mně poslal otec“. Že bych to z těch artefaktů celý poskládal. Protože to jsou výtvarně zajímavé věci. On dělá i takové věci, že se třeba stará o školní zahradu a do trávníku vysekal obrovskej symbol míru sekačkou a udržoval to pravidelně po celou vegetační sezónu, až přiletěla družice od Googlu, vyfotila to a on si to pak na podzim našel, stáhl a udělal si z toho screenshot.

Takže jsi dětství strávil v Praze?

Přesně tak. Vyrostl jsem v Liboci na Praze 6. Tam jsem chodil na základku, kterou jsem musel z kázeňských důvodů změnit. Do posledních dvou ročníků základní školy jsem chodil na Petřiny. A pak jsem začal studovat uměleckou průmyslovku na Hellichovce.

Z kázeňských důvodů?

No, hele, byla to asi kombinace všeho. Rozhodla to matka, protože jsem měl hrozně špatný výsledky, který byly způsobený ani ne tak tím, že bych byl blbej, i když písemky jsem nepsal na jedničku, ale protože jsem byl za sígra. V sedmičce jsem měl šest čtyřek a dvojku z chování. V té době bylo normální, že jsme jako kluci nosili do školy vystřelováky, kasry a takový věci. Byla to prostě frajeřina a jednou mi to vypadlo před nějakou učitelkou a ona na to, že jsem ji chtěl napadnout a takovýhle blbosti. Ale bylo vlastně dobře, že jsem odtamtud zmizel. To bylo nejlepší rozhodnutí mý mámy směrem ke mně. Protože za rok v tý třídě tu moji partu chytli, když byli úplně ožralí o velký přestávce, a byl z toho strašnej průser.

Matka věděla, že můžu studovat střední odbornou školu, ale že prospěch by mi to neumožnil. A že změna školy by mi zlepšila známky. To byl celý ten důvod. V novým prostředí jsem měl najednou jen jednu trojku z češtiny.

Změna školy ti tedy prospěla?

Jo, to bylo naprosto klíčový. To by jinak všechno dopadlo, hele, ani si nedovedu představit jak. Prostě přišel jsem do třídy, úplně novej, totální zelenáč. Je těžký se chytit v kolektivu, kterej je spolu ve třídě osm let. Nějak se mi to ale zázrakem povedlo a byl tam kluk. Ruda Turek se jmenoval. A ten byl proti ostatním o rok opožděnej. Byl venku s rodičema, zameškal docházku. A přivezl si ze zahraničí ponětí o graffiti, které v té době už samozřejmě v Praze a v Čechách začínalo. A ten mě k tomu přivedl. Spousta kluků, kteří jsou dneska mí skoro nejbližší kamarádi a přátelé, v té době pro mě byli neznámá jména po ulicích. Dá se říct, že jsem začínal s takovou tou poslední vlnou oldschoolu. V devadesátým třetím, vlastně hned na začátku, jsem začal malovat. Akorát mně trvalo trošku dýl, než jsem navázal na scénu. To byl problém libocké periferie. Když se člověk podívá zpětně, většina kluků, kteří byli aktivnější, bydleli právě ve městě. To tomu výrazně pomáhá.

Celý rozhovor najdete v Legalizaci č. 42. Magazín je k dostání v
e-shopu Legalmarket.cz nebo ke stažení v elektronické podobě.

Aktuální číslo seženete v trafikách po celé České republice. Časopis si můžete za zvýhodněnou cenu 42 Kč také předplatit.


PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Pasta Oner: Nejsladší pomsta je úspěch

10.8.2017
Editorial 42: A máme vítěze!

Pasta Oner: Nejsladší pomsta je úspěch

9.8.2017
Čerstvá nabídka balíčků a dárek k předplatnému

Pasta Oner: Nejsladší pomsta je úspěch

10.8.2017
Právě vychází magazín Legalizace č. 42!

Pasta Oner: Nejsladší pomsta je úspěch

4.8.2017
První nizozemský konopný společenský klub požádal o povolení legálně pěstovat


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2017 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu