41

Manky (7.): Tráva

Jmenuju se Manky. Vždycky jsem chtěl bejt něčím jako „mužem ve stínu“. Bohužel se mi to nedaří. Každou chvíli se do něčeho přiseru. Každou chvíli jsem nasvícenej jak vánoční stromek. Každou chvíli řeším něco, o co jsem nestál. Ale co. Jak říká můj kámoš Džudo – srát na to.

Manky (7.): Tráva

Stál jsem na Synkáči. Středeční odpoledne. Bylo léto. Slunce schované za mraky. Bezvětří. Teplo, které se dalo snýst. Aniž by byl člověk jako mátoha. Ospalej a apatickej.

Popruh batohu mi sklouzával z ramene. Nadhodil jsem si ho.
Kolem plno lidí. Synkáč je přitahoval jako magnet. Někteří čekali na tramvaj. Někteří procházeli. Někteří jen tak postávali. Patřil jsem mezi poslední skupinu. Nikam jsem nechtěl jet. Nikam jsem nepotřeboval jít. Jen jsem tak stál. Díval se. Na všechny a na nikoho.

Viděl jsem utahané obličeje. Usmýkané starostmi o to, co bude zítra. Viděl jsem vysmáté obličeje těch, kterým to bylo jedno. Viděl jsem obličeje soustředěné. Zachmuřené. Odhodlané a naopak rezignované. A pak jsem uviděl obličej, který se těmto kategoriím vymykal. Uviděl jsem Koláčka.

Kecy. Pitomý kecy toho, co si z hulení udělal smysl života.

Koláček byl velký neohrabaný medvěd. Bydlel kdesi u Folimanky. Sám. Vždycky byl sám. Aspoň co si pamatuju. Protloukal se životem s nezájmem o cokoliv. Mimo trávy. Tu miloval. Pokud pro něco žil, tak pro to, aby se ráno mohl vzbudit a dát si prvního jointa. Nebyl to kamarád. Byl to známý. Nic jsem proti němu neměl, ale doneslo se mi o něm pár věcí, které se mi nelíbily. Nebyl to nikdo, komu bych zavolal, jestli by nešel na pivo. Ale zase jsem ho nějak neřešil.

Objevil se dole u Pizzerie West. Rozhlédl se. Spatřil mě. Zamířil ke mně. Mohl jsem zmizet. Mohl jsem se otočit a jít. Byl dost daleko na to, aby mě dohnal. Ale jak jsem říkal, nevadil mi. Zůstal jsem stát. Došel ke mně. Rukou si odhrnul zpocené vlasy z čela. Potil se celý. Bylo teplo, ale ne zas tolik. Koláček vypadal nervózně. Skoro vyděšeně. Vypadal jako někdo, kdo má problém. A strach.

V ruce držel igelitku. Držel ji křečovitě. Jako kdyby byla plná něčeho, o co nechce přijít.

„Rád tě vidím, Manky.“
Já jsem moc rád nebyl. Problémy, které kroužily kolem Koláčka, se mi nelíbily.
„Manky, potřebuju helfnout.“
Jasně. Když se něco sere, je tu Manky. Jenže já pomáhám jen někomu. Vybírám si. Těch, kteří se mnou mohou počítat, moc není. A rozhodně mezi nima není Koláček.
„Manky, vím, že se moc nekamarádíme.“
Nekamarádíme se vůbec.
„Jasně, Manky. Ale zase se nechceme sežrat. Vím, že seš rovnej. Potřebuju helfnout. Fakt. Mám malér.“ To mi nemusel říkat. To, že má malér, měl napsaný na čele. Obtažené zvýrazňovačem.
„Potřebuju si u tebe něco nechat.“

Celý příběh najdete v Legalizaci č. 41. Magazín je k dostání v
e-shopu Legalmarket.cz nebo ke stažení v elektronické podobě.

Aktuální číslo seženete v trafikách po celé České republice. Časopis si můžete za zvýhodněnou cenu 42 Kč také předplatit.


PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Manky (7.): Tráva

4.3.2017
Manky (4.): Kavárna

Manky (7.): Tráva

13.7.2017
Pět důvodů, proč je sex na konopí skvělý

Manky (7.): Tráva

30.4.2017
Manky (6.): Černý kůň

Manky (7.): Tráva

11.3.2017
Manky (5.): Vánoce


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2017 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu