Aktuální článek
V rauši: Michael Skřivan

V rauši: Michael Skřivan

  • Politický marketér. Jeho příspěvky na FB sledují desítky tisíc lidí. Uštvanej. Spokojenej. Píárový mág, se sluchátkama, ve kterých metal vystřídal hip hop.

Dnes jsem si přečetl, že patříš mezi nejznámější internetové baviče. Nesere tě to?

Sere mě to. Já se vůbec jako bavič necejtím. Hospodářky, který to otiskly, mi tímhle zkurvily den. Já se za baviče nepovažuju. Já když už, tak glosuju. A glosuju tak, aby nebylo poznat, co vlastně dělám. Já dělám politického poradce a marketéra. Lidi možná baví můj postoj k životu, mé názory, ale bavič nejsem.

FB nebo obecně sociální sítě jsou alternativní život pro většinu uživatelů. Pro některé jsou hlavní. Spad jsi do toho taky?

To je největší prdel. Lidi si myslí, že to, co dávám na fejsbůk, je to, co přesně žiju. Že nemám nic jiného na práci. Že jen nasírám druhý. Že nemám klienty a kamarády. Lidi si myslej, že do rána kalím, že fetuju, pak se z toho vyspím a začnu psát na fejsbůk. A nevidí, že taky pracuju. A pracuju natolik, abych mohl kalit do rána a ráno si přispat. Nežiju z toho, že sedím doma na fejsbůku a glosuju nějakýho debila. Ze vzduchu žít neumím.

Miluju halucinogeny. Čím silnější, tím lepší. Rozevírání mysli. Otevírání nových možností. Nových myšlenek.

Tenhle rozhovor je do rubriky „V rauši“. Byl jsi někdy v rauši?

V rauši bývám poměrně často. Já mám rád většinu drog, které jsem zatím vyzkoušel. A vyzkoušel jsem jich poměrně dost.

Hulíš?

S trávou mám zvláštní vztah. Mám ji rád. Dřív jsem ji hulil hodně. V patnácti jsem přišel na Žižkov. Na střední. Tam byla čajovna, kde se prodávala tráva. Já tam byl sice pečenej vařenej, ale moc si toho z tý doby nepamatuju. Myslím střední školu. Protože jsem furt jen hulil. Poslouchal jsem metal a hulil jsem. Taky mi ta škola moc nešla, kvůli tomu. Že jsem byl úplně vyplej. Ale trávu mám rád. Vykouřím tak tři čtyři gramy za měsíc. Ale většinou mi někdo dá na brko. Moc nekupuju.

Další drogy?

Miluju halucinogeny. Čím silnější, tím lepší. Rozevírání mysli. Otevírání nových možností. Nových myšlenek. Mám hodně rád meskalin. Nesnášim piko, ty dojezdy jsou těžký, ale koks mi je blízkej.

Dáváš si večer do vyhledávače Michael Skřivan?

Hele, moc často to nedávám. Třeba jednou za dva měsíce. Spíš kontroluju fotky na googlu, co na mě vyskáčou, jestli jsem se zase někde neprovařil, než ty výstupy.


Stay zmrd – to je tvoje dítě?

Není to jen moje dítě. K tomu se váže taková historka. V roce 2011 jsme byli na hardcorovým koncertě. Americkej hardcore Vanna. A tenkrát Maši, tady z Nuslí, tehdejší basák kapely Birds & Wolves, takový hardcorový, punkový, tenkrát furt opakoval stay zmrd, je to na zmrda, a já se ožral a dojel jsem na Kladno a založil jsem stránku Stay zmrd. Já předtím psal na svůj profil komentáře k Farmář hledá ženu a takovejmhle píčovinám.

V rauši bývám poměrně často. Já mám rád většinu drog, které jsem zatím vyzkoušel. A vyzkoušel jsem jich poměrně dost.

A já ty svý fanoušky přehodil na Stay zmrda. Od začátku jsem to dělal s Honzou Vegym Táborským. Známá pražská postavička. Muzikant, dělá zvukaře, natáčí reklamy a tak. A začalo se to rozšiřovat. Bulvár a dění ve společnosti a politika atd. Dnes to dělá přes deset lidí. A sleduje skoro padesát tisíc. Teď už kluci jedou hlavně politiku. My jsme dřív preferovali bulvár.

Tenkrát jsme třeba řešili Ivetu. Lidi nás napadali, že jsme do toho šli až moc. Artur Štaidl nám doteď nemůže přijít na jméno. Že jsme jeho mámě pomohli do hrobu. Což není pravda. Nicméně Stay zmrd už dnes nedělám, ale stále jsem v kontaktu s klukama, co to dělaj.

Říká ti něco sport?

Hrál jsem patnáct let fotbal. Pak jsem přišel na vejšku a přestal jsem sportovat. Ztloustnul jsem. Teď se do toho vracím. Začal jsem běhat. Před rokem a půl. Začal jsem zvedat kettlebell v Železný kouli na Národce. Sundal jsem dvaadvacet kilo a ještě tak deset patnáct plánuju. Ale zas to nějak nežeru. Když se mi nechce, tak nechodím.
Nedržím žádný zkurvený diety. Když jsem začal cvičit, všichni mi říkali, budeš jíst tady to a tady to, a já jim řekl, že jim na to seru. K mý práci patří, že se scházím s klienty, a kdybych třeba nepil, tak bych vypadal divně. Sportuju si trochu po svým.

Trefíš někdy na fesťák?

Od patnácti jsem psal pár recenzí pro Spark o metalu a o rocku. V osmnácti jsem založil agenturu na pořádání koncertů. Udělali jsme přes sto koncertů. Už tam ale nejsem.

Jezdil jsem s kapelama tour po Evropě. Většinou s metalovýma. Nebo hardcorovýma. To se mi líbilo. Já jsem chtěl být právník. To se mi nesplnilo, tak jsem chtěl být tour manager. Člověk na cestách pozná spoustu zajímavých lidí. Ale taky spoustu sráčů.

Co říkáš na sedmnáctiletý rachitický rapery, co ze sebe vykašlávaj texty hustý, jak kdyby za sebou měli odkroucenou pětku v Sing Singu?

Hele, já tohle mám rád. Českej rap mám rád. Snažej se něco říct. Ty tady narážíš na kluky, co řvou jen o trávě a autech a jo, tohle mě moc neoslovilo.

 

Myslíš, že motivační kouč Jan Plavec skutečně existuje?

Ty vole, existuje. Já ho znám z Kladna. On je z Buštěhradu. Jeho fotr měl na Kladně diskotéku nebo co. Já vím, i kde bydlí. Ty jeho motivační citáty registruju už dlouho. On chce bejt slavnej. Moc mu to nejde.

Neměli by mít takoví lidé zvláštní dohled?

No, těžko říct. Tohle slavomanství. Já jsem dělal v Blesku a těchhle lidí tam bylo plno. To jsou lidi, co se realizujou v reality show. Výměna manželek. Hledá se máma táta atd. To jsou lidi nemocní slávou. Zdeněk Macura mezi ně patří. Asi i Josef Rychtář. Všichni tihle patří do jednoho pytle. Chodí a nabízejí se redaktorům, aby o nich napsali. A inscenují se konflikty a redaktoři o tom píší. Je to všechno na sílu. Vyvolení a tak – to je jedna a ta samá pakáž.

Ale bez nich by byl bulvár poloviční. Furt psát jenom o Bílé nejde. Právě tihle lidé dělají bulvár. Si ty kauzy sami vymýšlí. Akorát, že z toho nemají tolik peněz. Nemají byznys plán. Mají hlavně tu svou slávu. Že se o nich píše. To je naplňuje. Ale nemyslím, že by byli nebezpeční. Že by potřebovali zvláštní dohled. Tihle jsou jen smutný ukázky toho, že chtěj bejt slavní a nezvládaj to.

Zúčastňuješ se Prague Pride?

Zúčastňuju se Prague Pride. Podle mě je to v pohodě. Hele, ve starým Řecku byla homosexualita úplně normální. Tak proč by neměla bejt i teď. Zúčastňuju se rád, mám tam hodně kamarádů, mezi touhle komunitou. Jsou to fajn lidi. Nemám s nima problém. Pokud nikdo nenarušuje můj prostor, nepřesvědčuje mě, tak ať si každý dělá, co chce.

Co bych vzkázal?
No asi – hulte jak zmrd.

Co tě naposled nasralo?

Ty vole, co mě naposled nasralo? Článek v Hospodářských novinách, že jsem internetový bavič, kurva. (smích) A co mě nasralo předtím? No, já jsem nasranej nonstop. Ale ještě – zavedli jsme ve firmě pravidelný porady. A i když se vidíme obden v hospodě, nonstop si píšem, tak jsme zavedli porady. A můj společník to už dvakrát zrušil a já tam byl v zasedačce sám. Nasranej.

Jak by ses popsal?

Ztracenej. Nikdy jsem nechtěl dělat to, co dělám. Naštěstí mi jde, to co dělám. Život nežiju, protože pracuju. Nikoho kromě rodiny a kamarádů nemám. Partnerka nula. Nestíhám se socializovat s ženskejma. Už mě to ani nebaví. Já mám takovou teorii. Ti ji povím. Seznamování v moderní době. Já mám teorii, že první tři rande jsou úplně o hovně. Já nemám čas tři hodiny, třikrát, tedy devět hodin sedět s nějakou kundou v blbým baru a povídat si s ní. Já na to nemám čas. A ani nechci mít ten čas.

Já chci, aby mi poslala cívíčko, co ji baví, co naposled četla atd., šest stránek ať mi o sobě pošle, já jí pošlu svých šest stránek, pak se sejdem na jednom rande a buď si zašukáme, nebo ne. A tím končí moje seznamování. Buď to bude pokračovat, nebo nebude. Ale abych se vrátil k otázce. Jsem člověk, který má rád dlouhodobý řád. Na ten krátkodobý si nepotrpím.

Umíš ubalit špeka?

Strašně špatně. Já to nikdy moc neuměl. Teda, teď v poslední době jsem se to trochu naučil. Ale kdysi jsem jezdil s jednou deathmetalovou kapelou. Z Kalifornie. A ti kluci mě naučili kouřit přes jablko. Normálně ho vyškrábneš klíčem a hulíš to jako fajfku. Doteď to mám rád. Dostane to takovou fajn jablečnou chuť. Je to strašně příjemný. Málo lidí to tady používá. A pak jsem dost kouřil skleněnku. To je docela praktický do kotlů a tak.

Legalizace drog?

Já bych nemluvil o legalizaci. Já bych mluvil o dekriminalizaci. Moje vize je, aby prodej drog řídil stát. A aby lidi, co je berou, nebyli postihovaný. V práci, při pohovorech atd.

Pokud samozřejmě pod jejich vlivem něco hodně neposerou. Ale většina drog je menší problém než chlast.

Co bys vzkázal čtenářům Legalizace?

Co bych vzkázal? No asi – hulte jak zmrd.

 

Michael Skřivan
(nar. 22. 12. 1990)

Pochází od Kladna. Střední studoval v Praze. Na Žižkově. V té době začínal s organizováním koncertů. Mimo jiné se podílel i na Studentském festivalu s více než deseti klubovými scénami. Pracoval v MAFO Music Agency, v New Media Group, Media Marketing Services, Czech News Center, Mafra, Fortuna a v současnosti je na pozici idea maker v Parlamentu České republiky.

Zaměřuje se na oblast vztahů mezi klienty, dodavateli, zaměstnavateli a zaměstnanci. Vytváří marketingovou komunikaci pro firmy.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!