41

Osobnost Legalizace: Kenzi Riboulet Zemouli

Kenzi je francouzský konopný aktivista, který i přes svůj relativně nízký věk patří mezi nejaktivnější bojovníky za ukončení prohibice konopí a dalších drog nejen v domovské Francii, ale i ve Španělsku, kde v současnosti žije, a také na celoevropské i celosvětové úrovni.

Osobnost Legalizace: Kenzi Riboulet Zemouli

Věk: 25
Zaměstnání: vedoucí výzkumu ve FAAAT (faaat.net)
Aktivity a koníčky: filmy, hudba, architektura, jídlo a politika

Cos dělal předtím, než ses začal plně věnovat legalizačnímu aktivismu?

Původně jsem studoval filmařství, konkrétně jsem se specializoval na práci s analogovým filmem. Ovšem ve chvíli, kdy jsem v tomto oboru začal hledat práci, představila vláda plán na kompletní digitalizaci francouzského filmového průmyslu a moje šance na uplatnění klesly na nulu. V té době už mě nějaký pátek zajímaly otázky týkající drogové politiky, a tak jsem se rozhodl, že se této oblasti začnu věnovat naplno.

V jakých organizacích dnes působíš a co je tvým i jejich cílem?

Dlouho jsem byl aktivním členem ENCOD (Evropská koalice pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku), ale v roce 2015, kdy tato organizace přestala být z různých důvodů akceschopná, jsem se rozhodl spoluzaložit think-tank FAAAT (Foundation for Alternative Approaches to Addiction) se sídlem v Paříži. Sám jsem se ale přestěhoval do Barcelony (která se stala hlavním evropským centrem pro aktivisty a nestátní organizace zabývající se drogovou politikou) a zde tedy pracuji pro FAAAT.

Cílem našeho think-tanku je propojovat jednotlivé skupiny a neziskové spolky s politiky a zákonodárci (na úrovni národní i mezinárodní), a to za účelem reformy zastaralých úmluv o narkotikách. Z toho důvodu úzce spolupracujeme s řadou organizací z celého světa, z nichž bych jmenoval například americkou StopTheDrugWar.org, kterou zastupuji při jednáních o drogách na půdě OSN v Ženevě a ve Vídni.

Protikonopné zákony nejsou ve Francii vymáhány plošně, ale represe je častější a výraznější ve vyloučených lokalitách velkých měst než třeba na venkově.

Dále jsme s kolegy vytvořili platformu pro politiky i veřejnost s názvem Legal-regulations.org, kde si zájemci mohou například poslechnout názory odborníků z diskusního fóra, jež jsme pořádali právě na 60. setkání Komise OSN pro drogy (CND) ve Vídni letos v březnu. V neposlední řadě se v rámci #ProCannabisTeam snažíme prosadit reklasifikaci konopí na půdě Světové zdravotnické organizace, přičemž osobně očekávám, že by se to mohlo podařit v roce 2019 (a do té doby bychom v příštím roce mohli jako předkrm stihnout reklasifikaci alespoň CBD).

Jak vypadá situace kolem léčebného i rekreačního konopí ve Francii v současnosti? Konopí je u vás oblíbené podobně jako v České republice, avšak zákony máte již dlouhodobě poměrně represivní.

Stručně řečeno – v podstatě všechno je u nás zakázané. Držení, přepravu, prodej, nákup nebo zpracování lze potrestat až deseti lety vězení a pokutou až 7 500 000 euro (více než 180 milionů korun). Pokud se navíc prokáže, že šlo o organizovanou činnost, hrozí obviněným dokonce doživotí. „Naštěstí“ v případě, že přechovávané množství máte pouze pro vlastní potřebu, hrozí vám „jen“ rok vězení a pokuta do výše 3 750 euro. Za pozornost také stojí, že podle zákona stačí jen říct „konopí je dobré“ – a teoreticky můžete skončit na pět let za mřížemi.

V praxi to funguje tak, že protikonopné zákony nejsou vymáhány plošně – to bychom potřebovali postavit stovky nových věznic pro všechny ty konopné delikventy – ale represe je častější a výraznější ve vyloučených lokalitách velkých měst než třeba na venkově. Na druhou stranu ve velkých městech soudy většinou samotným uživatelům dávají mírnější tresty, zatímco v rurálních oblastech je každým rokem posláno kolem 2 000 lidí do vězení pouze za přechovávání a užívání. Těch zbývajících zhruba 120 000 obyvatel Francie, kteří jsou každoročně zadrženi za držení konopí, obvykle skončí s pokutami, povinnými odvykacími programy nebo odebráním řidičského průkazu.

Co se týče léčebného využití konopí, již v roce 2013 bylo legalizováno využití orálního spreje Sativexu v medicíně skrze exekutivní příkaz vlády, který ale nikdy nezačal platit v praxi. Úředníci stále blokují autorizaci tohoto léčiva pomocí různých byrokratických kliček a vědecky nepodložených argumentů o jeho neúčinnosti.


O různých možnostech liberalizace prohibičního zákona se docela překvapivě debatovalo během nedávné prezidentské kampaně. Znamená to, že se toto téma ve Francii konečně dostává do popředí?

Ano, to je rozhodně dobrá zpráva! Po dlouhá desetiletí byl jakýkoli pokus o veřejnou debatu o možnostech regulace konopí již v zárodku umlčen a běžně jsme bývali svědky razií v obchodech prodávajících trička a čepice s konopným listem nebo ve vydavatelstvích tisknoucích knihy, které jsou všude v civilizovaném světě legální. V posledních letech se však zdá, že ledy tají a veřejnost i média se začínají zajímat o to, zda by nebylo lepší konopí legalizovat nebo alespoň dekriminalizovat.

Takže je reálná šance na pozitivní změny?

Budeme-li předpokládat, že se Emmanuel Macron stane naším novým prezidentem (rozhovor byl pořízen před prezidentskými volbami ve Francii, pozn. redakce), je poměrně velká šance, že alespoň užívání a držení menšího množství konopí pro vlastní potřebu bude dekriminalizováno a hříšnicí budou dostávat jen pokuty (rozdávání pokut je jedna z našich nejoblíbenějších národních činností). Macron se zároveň nijak zvlášť nevyhradil proti myšlence širšího uvolnění zákonů a možné regulace, nicméně k tomu, aby se tím po nástupu do úřadu vážněji zabýval, by ho musela dotlačit široká veřejnost. Upřímně řečeno, těžko lze předpovídat, jak se ve skutečnosti v této otázce zachová – v průběhu kampaně se celkem často vyjadřoval protikladně, když se snažil zaujmout voliče pravice i levice. Navíc celková protidrogová strategie prezentovaná jeho týmem na jedné z debat patřila k těm nejméně progresivním ze všech kandidátů. A zdaleka největším otazníkem v otázce reformy prohibičního zákona bude složení parlamentu po červnových volbách – bohužel se v dnešní napjaté době očekává, že převládnou konzervativní proudy, nikoli liberální.

Jak to vidíš s legalizací na celoevropské úrovni?

Popravdě si nemyslím, že se v dohledné době v některé evropské zemi dočkáme komplexní legalizace. A pokud se tak někde stane, obávám se, že to skončí velkým zklamáním. Osobně věřím spíše na postupné reformy, kdy se krok za krokem prosazují jednotlivé myšlenky. Evropa v současnosti už legalizuje – pomalu se ve stále větším počtu států liberalizují zákony, ať už se týkají léčby nebo kriminalizace rekreačního užívání.

Například ve Španělsku by v nejbližší době mělo být konečně legalizováno léčebné využití a různá velká města (ve Francii třeba Marseille) uvažují o lokálních formách regulace. Ostatně i Česká republika by mohla být jedním z „tahounů“ v této oblasti, i když vím, že celková politická situace je u vás v posledních letech poměrně složitá. V nedávném interview pro FAAAT na výše zmiňovaném zasedání ve Vídni ale český národní protidrogový koordinátor (Jindřich Vobořil, pozn. redakce) prohlásil, že regulace je tím pravým řešením a že naše děti za patnáct let budou pohlížet na dobu konopné prohibice jako na „období temna“.

Jaký legalizační model je podle tebe nejlepší?

Když se podíváme na zastánce prohibice, všichni mají obavu minimálně ze tří věcí. Bojí se, že existence legálních prodejen konopí způsobí velký nárůst v počtu uživatelů, dále se bojí, že společně s konopím se budou více užívat i další nelegální drogy, a v neposlední řadě mají strach z řidičů pod vlivem THC a z užívání odrůd a produktů s vysokým obsahem tohoto kanabinoidu.

Nemyslím si, že se v dohledné době dočkáme v některé evropské zemi komplexní legalizace.

Odpovědí na všechny tyto a další obavy je legalizace konopných společenských klubů jako lokálních neziskových spolků, jejichž členové budou pro své potřeby společně pěstovat konopí, které následně sami spotřebují. Nejednalo by se tedy o komerční legalizaci, jelikož by se v klubech nepěstovalo za účelem zisku, tudíž by neexistovaly ani prodejny.
Dle mého názoru je existence takových klubů i tou nejlepší formou prevence rizikového jednání pod vlivem THC, jelikož uživatelé mohou sdílet vlastní zkušenosti a bez obav užívat v místě klubu. Zároveň se zdá, že pro odpůrce legalizace i většinovou společnost je tato možnost přijatelnější než komerční regulace, kdy by konopí bylo k mání v prodejnách či výdejnách a podobně.

Znamená to, že legalizaci s regulovaným komerčním trhem jako třeba v Coloradu nepovažuješ za ideální?

Je pravda, že konopné společenské kluby postrádají v dnešním světě jedno z hlavních lákadel pro politiky a stát – možnost generovat nemalé peníze na daních z legálního prodeje. Kromě toho neřeší například otázku turistů, kteří by byli stále nucení shánět konopí na ulici. Nejschůdnějším legalizačním modelem je tedy podle mě v současnosti ten uruguayský, jelikož je nejkomplexnější (i když k němu mám stále dost výhrad): zahrnuje existenci klubů, povoluje samopěstování určitého množství jednotlivcům a nabízí i možnost komerčního prodeje.

Děkujeme Ti moc za rozhovor! 

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Osobnost Legalizace: Kenzi Riboulet Zemouli

24.2.2017
Osobnost legalizace: Filip Dostovski

Osobnost Legalizace: Kenzi Riboulet Zemouli

18.2.2017
Osobnost Legalizace: Dana Larsen

Osobnost Legalizace: Kenzi Riboulet Zemouli

18.7.2017
Pomoc a naděje: příběhy lidí, kterým konopí pomáhá v boji s nádorovými onemocněními

Osobnost Legalizace: Kenzi Riboulet Zemouli

18.11.2015
Osobnost legalizace: Brandon Krenzler


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu