41

Tyjátr s trávou

onehdy jsem se ocit na jednom velkým mejdanu – pro mě osobně vůbec nic příjemnýho. jsem v podstatě samotář, starej násoska, co nejraději chlastá o samotě a nanejvýš má zálusk na trochu toho Mahlera nebo Stravinskýho z rádia. nicméně trčím uprostřed davu, co mě dohání k šílenství, stojím tam stranou, popíjím víno a poslouchám Doors nebo Beatles nebo Jefferson Airplane, jak se mísej se všema těma lidskejma hlasama, a z nějakýho důvodu – to je ovšem jinej příběh, možná ještě delší a možná zmatenější – zjistím, že si potřebuju zapálit.

Tyjátr s trávou

cigára mi došly. jako vždycky. zmerčím vedle dva mladší kluky. ruce se jim kejvaj sem a tam, vláčnej postoj, schlíplej krk, i ty prsty na rukách jim plandají – zkrátka gumoví chlapci, umotaní z gumovejch provázků, co se roztahujou, smršťujou a praskaj.

přejdu k nim a povídám: „hele kluci, nemáte cigárko?“
jako bych tím tu gumu natáh. stojím tam a koukám, jak se zběsile komíhaj a kejvaj.

„ty vado, my sme nekuřáci! ty VADO, my fakt nekouříme… teda aspoň ne cigára.“
„ty bláho, my nekouříme. todleto prostě ne, ty bláho.“
mrsk sem, mrsk tam. žvejky žvejk. guma.
„jedem do M-a-li-búúúú, vole! jo, jedem do Malll-i-bÚÚÚÚ! tý vole, my jedem do Má-ly-bůůůůůů!“
„jo, vole!“
„jo, vole!“
„jo!“
žvejky žvejk. mrsky mrsk.

feťáci si prostě NEMŮŽOU pomoct a pořád do tebe musí hustit vlastní pravdu. ani se nedivím, že na ně maj policajti pifku – když si to nedokážou užít někde v klidu, pro svý vlastní potěšení. 

nemohli mi prostě říct, že nemají cigarety. museli mě zahrnout svýma žvástama, svým náboženstvím: cigára jsou pro paďoury. oni totiž jedou do Malibu, aby se zašili do nějaký rádoby pohodový chatičky a zahulili trávu. v jistým smyslu mi připomínaj babky, co na rohu prodávaj „Strážní věž“. celá tahleta banda okolo LSD, DOM, marihuany, heroinu, hašiše a prášků proti kašli má úplně stejný tiky jako jehovisti: musíš bejt s náma, vole, nebo seš mimo, seš vyřízenej. feťáci si prostě NEMŮŽOU pomoct a pořád do tebe musí hustit vlastní pravdu. ani se nedivím, že na ně maj policajti pifku – když si to nedokážou užít někde v klidu, pro svý vlastní potěšení. kdepak, KAŽDEJ okolo musí vědět, co jsou zač.

tihleti psychedelici navíc braní drog hrozně rádi spojujou s Uměním a Sexem. jejich Psychedelickej Bůh Leary jim říká: „uleťte se mnou.“ pronajme si někde sál a za pět dolarů na osobu se uráčí jim promluvit do duše. vzápětí se tam nahrne Ginsberg a nechá se slyšet, že Bob Dylan je skvělej básník. ti naši kluci zhulený si musej pomáhat, aby se na ně náhodou nezapomnělo. jó, Amerika.

(1967)

Charles Bukowski: Příběhy obyčejného šílenství.
Vydalo nakladatelství Argo v roce 2006. Přeložil Bob Hýsek.

Celý příběh najdete v Legalizaci č. 41. Magazín je k dostání v
e-shopu Legalmarket.cz nebo ke stažení v elektronické podobě.

Aktuální číslo seženete v trafikách po celé České republice. Časopis si můžete za zvýhodněnou cenu 42 Kč také předplatit.


PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Tyjátr s trávou

11.5.2015
Allen Ginsberg: Revoluce na tripu

Tyjátr s trávou

6.7.2016
Jak jsem díky LSD dokázal přestat s kouřením

Tyjátr s trávou

28.12.2015
ÁJS: Některý podrazy bolej

Tyjátr s trávou

4.7.2017
Jack Herer: Nesmrtelná legenda boje za legalizaci


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2017 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu