40

Vejdi a neuškoď 2. díl: Příprava na výlet aneb SETTING

Jednou z hlavních zásad vědomého užívání drog je důkladné promyšlení settingu, to znamená prostředí, kde zvolenou substanci užiju. Co všechno je třeba zvážit, jak se vyhnout bad tripu a proč je lepší na psychedelickém festivale psychedelika nebrat, nám v tomto díle přiblíží Aneta, která vychází z osobní dvacetileté zkušenosti s různými látkami měnícími stavy vědomí.

Vejdi a neuškoď 2. díl: Příprava na výlet aneb SETTING

Čistě modrá obloha, zpěv ptáků, konec jara. Aneta v mystickém opojení pomalu schází po mírném úbočí kopce, na jehož vrcholu se rozkládá zřícenina středověkého hradu. Po chvíli se ocitá před nenápadnou jeskyní s písčitým vstupem, na který dopadají hřejivé paprsky odpoledního slunce. Něco jí vábí lehnout si do písku, zavřít oči a nechat se unášet světlem, barvami a zvuky okolo.

Jakoby vedená nějakou vyšší silou pomalu ulehá na záda před jeskyni a cítí, jak se její tělo vpíjí do země, jak srůstá s pískem, hlínou, kameny a kořeny stromů. Ví, že právě v této chvíli ji Matka Příroda přijímá do svého lůna, ukazuje jí, že je přirozenou a neoddělitelnou součástí všeho okolo, celého vesmíru. Je to povznášející a nepopsatelně krásný stav.

Účinky drogy nezávisí jenom na chemickém složení dané látky, ale také na osobním nastavení jednotlivce a na prostředí, ve kterém je užita.

Dva měsíce poté leží Aneta opět venku na zemi. Je léto. Možná zase svítí slunce, možná ne, to Aneta nevnímá ani neřeší. Rozhodně jí žádné paprsky ani nic jiného nezahřívá. Naopak, je roztřesená strachem a úzkostí. Neví, co se s ní děje, neví, kde je a co bude dál. Ta hrůza je tak všeprostupující, že jí brání přemýšlet i mluvit.

Trochu se zvedne na loktech. Široko daleko nevidí nic než řady keřů, nekonečné pláně s vinnou révou. Před ní i za ní je úzká cestička, po které před pár minutami (nebo hodinami?) vystrašená chvíli utíkala, až zjistila, že se asi motá pořád v kruhu. Nikdy se odsud už nedostanu, myslí si, a zoufale se zase složí k zemi. Skoro nemůže dýchat. Je jí strašně zle.

Jak bystrý čtenář Legalizace jistě uhodl, v obou těchto situacích byla Aneta pod vlivem látky měnící stav vědomí. V obou případech šlo o stejnou látku, LSD, v přibližně stejné dávce. Přesto to byly dvě diametrálně odlišné zkušenosti. Na jedné straně krásný mystický zážitek, který i nyní, s dvacetiletým odstupem, Aneta považuje za významný přechodový rituál ve svém životě dospívající dívky, a na straně druhé odpoledne plné hrůzy, při vzpomínce na něž se vždy otřese odporem. Co způsobilo ten rozdíl, když do stejného krevního oběhu a do stejné nervové soustavy vstoupila chemicky totožná látka?

Stejná droga, jiný výlet

Cesta na zříceninu byl podle vyprávění Anety pečlivě připravený podnik, „dobře naplánované dobrodružství“, jak říká. Ve čtyřčlenné partě se na tento výlet připravovali delší dobu a přistupovali k tomu s nejvyšší opatrností, protože to byla pro všechny první zkušenost se silným psychedelikem.


Dobře vybrali místo, aby nebyli ničím rušeni, aby bylo přehledné a hlavně jim všem příjemné. Vybrali také den, kdy nikdo z nich nemusel nikam spěchat, kdy je nic nestresovalo. Všichni se dobře znali a o LSD si dopředu sehnali dostatek informací.

Když se zkouřím na rodinné oslavě s účastí strýce z protidrogové centrály a babičky puritánky, tak si možná nepřivodím příjemný zážitek. 

Oproti tomu cesta do vinic byla impulzivní akce. Aneta měla právě nového přítele a v ten den, kdy se jí náhodou podařilo sehnat LSD, mu navrhla, aby vyjeli někam do přírody, kde si papír dají. Cítila se přitom jako protřelá psychonautka, kterou nic nerozhodí a která se už nemusí tak důkladně připravovat, jako když si vzala LSD poprvé. Neviděla ani překážku v tom, že další den měla v šest hodin ráno být na brigádě.

Sedli na vlak a vystoupili na nějaké náhodné zastávce, nedočkaví, až se zase vypraví za dobrodružstvím. Kombinace nedostatečné přípravy, nepřehledného místa, nedostatečné podpory a stresujícího času vedly nevyhnutelně ke stavu známému jako bad trip. Oba byli zahlceni úzkostí, panikou, strachem. Na brigádu Aneta druhý den nešla.

Anglické slovo „setting“ bychom do češtiny mohli přeložit jako „prostředí“, popřípadě jako „kontext“. Řada lidí jej ale užívá i bez překladu. Označujeme jím podmínky, ve kterých užijeme drogu, ať už se jedná o psychedelikum, konopí nebo alkohol. Jak bylo vidět na příkladu Anety, rozdílný setting vyvolá rozdílné zážitky, a i když nemůžeme mít pod kontrolou všechny detaily toho, za jakých podmínek drogu užijeme, důkladnou přípravou můžeme minimálně předejít hrůzostrašným tripům.

 

Politický rozměr intoxikace

Není to však jen konkrétní místo, čas a lidi kolem, co ovlivňuje pozdější účinek drogy. Setting zahrnuje i celospolečenskou úroveň, tedy kulturní postoje, mýty a předsudky vůči určitým látkám.

Norman Zinberg, slavný americký lékař, který v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století zkoumal intenzivně vliv settingu na účinky drog, začínal jako lékař na oddělení se starými, často umírajícími pacienty.

Už tam si všiml, že někteří jeho kolegové mají značné obavy z podávání opiátů i pacientům v terminálních stadiích rakoviny a že tento jejich strach nevychází z žádných vědeckých faktů, ale pouze a jenom z kulturních předsudků a mediální hysterie kolem heroinu. Zjistil, že samotný tento strach má přitom vliv na to, jaký efekt podaný opiát na pacienty bude mít.

Howard S. Becker publikoval svou slavnou práci o tom, jak se člověk učí poznávat účinky marihuany s pomocí ostatních kuřáků marihuany.

Od legálně podávaných opiátů přešel Zinberg k výzkumu heroinu a nějaký čas strávil i ve Velké Británii. Překvapilo ho, že se tam setkal se skupinami uživatelů heroinu, kteří se velice lišili od těch amerických. Byli daleko klidnější, téměř mírní, nevyvolávali žádné velké konflikty, a nevybočovali ani svým vzhledem – byli zkrátka poměrně běžnými občany britské společnosti.

Podle Zinberga stál za tímto rozdílem zcela odlišný sociopolitický kontext obou zemí. Zatímco v Británii byly v té době stále vydávány opiáty na předpis, a to i lidem, kteří na nich byli závislí, v USA vrcholila drogová hysterie a heroin byl vyhlášen nejnebezpečnější drogou.

Zinbergova kniha Drug, Set and Setting (Droga, nastavení a kontext) shrnuje jeho studie jasně dokládající, že účinky drogy nezávisí jenom na chemickém složení dané látky, ale také na osobním nastavení jednotlivce a na prostředí, ve kterém je užita. Kromě něj se vlivem settingu na užívání různých drog zabývala řada sociologů a antropologů.

Bylo by zajímavé systematicky zkoumat, do jaké míry jsou časté paranoidní ataky u uživatelů pervitinu způsobené sociopolitickým kontextem.

V podobné době jako Zinberg publikoval také Howard S. Becker svou slavnou práci o tom, jak se člověk učí poznávat účinky marihuany s pomocí ostatních kuřáků marihuany, anebo Lee N. Robins o vojácích z Vietnamu vracejících se z války s fyzickým návykem na opiáty, kterého se doma zbavili „pouhou“ změnou sociálního prostředí.

Je škoda, že u nás se otázkami settingu žádné vědecké práce příliš nezabývají. Bylo by zajímavé například systematicky zkoumat, do jaké míry jsou časté paranoidní ataky zvané jako toxická psychóza u uživatelů pervitinu způsobené sociopolitickým kontextem, v němž je droga užívána.

Anebo jestli konopí podané lékařem v ordinaci vyvolává jiné stavy než konopí se stejným obsahem THC i CBD získané od pouličního dealera. Podle Zinbergovy hypotézy i podle zkušeností lidí, jako je Aneta, mají tyto změny v settingu na výsledný účinek drogy vliv značný.

 

Psychedelický festival raději bez psychedelik

Z předchozích řádků je patrné, že vědomé užívání drog musí vždy zahrnovat důkladné zvážení settingu. V případě psychedelik, tedy látek způsobujících silné změny stavu vědomí, je dobré promýšlet prostředí velice pečlivě.

Aneta nyní, po mnoha zkušenostech s ne příliš pěknými stavy, mluví o tom, že psychedelika užívá jedině ve velice strukturovaném a bezpečném prostředí. Vždy chce mít u sebe někoho, kdo psychedelické stavy zná, sám je však střízlivý, aby ji mohl provést i složitými stavy (takovému člověku se také někdy říká sitter).

Vyplatí se uvažovat i obráceně, tedy volit typ drogy podle prostředí, kde se nacházím. 

Pečlivě si volí dobu, ve které látku užije, hudbu, kterou bude pouštět, a je pro ni důležité, aby byla v důvěrně známém prostředí, kterým je často domov. I v těchto podmínkách může sice někdy dojít k takzvanému difficult tripu, tedy zážitku, který není zcela příjemný, ale pro osobní rozvoj může být prospěšné si jím projít, nikdy však ne k bad tripu, stavu plnému úzkosti a strachu, který pro osobní rozvoj nepřináší prakticky nic.

Vyplatí se však uvažovat i obráceně, tedy volit typ drogy podle prostředí, kde se nacházím. Když se zkouřím na rodinné oslavě s účastí strýce z protidrogové centrály a babičky puritánky, tak si možná nepřivodím tak příjemný zážitek jako na soukromém promítání filmu společně s podobně zkouřenými kamarády.

Aneta v této souvislosti upozorňuje na takzvané psychedelické festivaly, kde by si sama psychedelikum už nikdy nevzala. Nestrukturované prostředí, hlasitá hudba a spousta lidí není zrovna dvakrát bezpečný setting pro užití tak silných látek, jako je LSD nebo ketamin. I proto jsou nyní v zahraničí na podobných festivalech k vidění stany označené jako „PSYCARE“ neboli psychedelic harm reduction, ve kterých skupina lidí, často dobrovolníků, pečuje o návštěvníky, u kterých se rozvine bad trip.

 

Myslím na okolí, myslím na sebe

Důkladným zvažováním prostředí, ve kterém drogu užiji, pečuji přirozeně také o sebe, a to nejen tím, že se chci vyhnout rizikům, ale také tím, že mi jde o to, „dostat z drogy to nejlepší“. Zároveň ale také pečuji o ostatní, jednoduše tím, že jim nechci přidělávat starosti o mně, anebo zkrátka nechci podporovat společenské stereotypy o uživatelích psychoaktivních látek, kteří v paranoi nebo úzkosti skáčou z oken nebo se s křikem vrhají na neznámé lidi.

Vědomé užívání je udržitelná, rozumná a jednoduchá odpověď na otázku, zda drogy mají mít své legitimní místo v našich životech i ve společnosti.

Jasně, pro některé lidi je užívání drog naopak programovým (vědomým či nevědomým) vyjádřením ne-péče o sebe a o ostatní, zásadním postojem sdělujícím, že život nikoho z nás nemá smysl, nezaslouží si žádnou úctu, a tak jediným smysluplným řešením je být na sračku nebo úplně mimo, přičemž je jedno, kde, kdy a s kým.

Aniž bychom chtěli brát nárok některým lidem takto demonstrovat svůj postoj „seru na vás i na sebe“, měli bychom zároveň ukazovat, že je to spíše marginální přístup k drogám. A že vědomé užívání je udržitelná, rozumná a jednoduchá odpověď na otázku, zda drogy mají mít své legitimní místo v našich životech i ve společnosti.

Ano, mají.

 

Jak zajistit bezpečný setting při užívání (nejen) psychedelik

1. KDE? Zvol si místo, které znáš a kde je ti příjemně. Může to být domov, pokud jej nemáš zrovna spojen s nepříjemnými pocity. Může to být venkovní prostředí, dbej ale na to, aby bylo přehledné, to znamená, aby ses v něm vyznal/a i při silnějších stavech změny vědomí. Vyhni se depresivním a klaustrofobním místům, dávej přednost otevřeným prostorům, kde je dobře vidět a nehrozí žádný karambol.

2. KDY? Vyber si dostatečně dlouhé časové období, kdy nebudeš ničím stresován/a, kdy budeš odpočinutý/á a také budeš mít dostatek času na regeneraci po odeznění účinků. Pokud procházíš obdobím krize, nejistoty, tak k psychedelikům i ostatním psychoaktivním látkám přistupuj velice obezřetně. Když se rozhodneš pro jejich užití, dobře se na to připrav, měj k ruce sittera (střízlivého člověka s vlastní zkušeností s psychedeliky) a zvolte bezpečné a strukturované prostředí. Vyhni se častému užívání v tomto období.

3. S KÝM? Ideální je, pokud máš vedle sebe někoho, kdo stav, kterým procházíš, důvěrně zná, ale přitom je střízlivý. Nejdůležitější ale je, aby ten člověk měl tvou plnou důvěru. Pokud je to partner nebo blízký člověk, vyhni se obdobím, kdy váš vztah není úplně v pořádku. Pokud užíváš s více lidmi, měj možnost odejít do soukromí jenom s jedním z nich.


ZAPOJTE SE DO PSANÍ TOHOTO SERIÁLU! 

V tomto seriálu vycházíme z příběhů vás, čtenářů. Podělte se s námi o svoje zkušenosti s vědomým užíváním drog. Stačí, když kontaktujete autora seriálu na e-mailu nepustil@narativ.cz a domluvíte si s ním konkrétní formu, jak do serálu přispět. Děkujeme!

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Vejdi a neuškoď 2. díl: Příprava na výlet aneb SETTING

12.4.2017
Věda, mystika a psychedelika

Vejdi a neuškoď 2. díl: Příprava na výlet aneb SETTING

8.2.2017
Vejdi a neuškoď 1. díl: Užít, využít, prožít (a přežít)

Vejdi a neuškoď 2. díl: Příprava na výlet aneb SETTING

2.1.2017
10 nejlepších článků roku 2016

Vejdi a neuškoď 2. díl: Příprava na výlet aneb SETTING

13.4.2017
Balíček „Appleberry“ k předplatnému magazínu Legalizace


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2017 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu