37

V rauši: Pavel Mrázek

Vlastními slovy: Nepřítel dokonalosti a superlativů, zavilý platonik a autoerotik.

V rauši: Pavel Mrázek

Kdy jsi přišel poprvé o panictví?
Bylo to na jaře v osumdesátým sedmým. Přijela k nám na Hellichovku delegace studentů z Dánska. Seděli jsme s nima v aule, popíjeli čaj z várnice, komunikovali pomocí anglických frází z učebnice a Dánové se nám smáli, že máme na nohách přezůvky. Když odcházeli, vtiskla mi jedna dánská macanda do ruky papírek s nápisem: Marlene, room 243. Večer jsme s kámošem, nebudu ho jmenovat (byl to Franta Soukup), naklusali do hotelu Beránek na Tylák. Na kuráž jsme vychrupli lahvinku becherovky a zaťukali na room 243, kde jsme se ovšem dostali do pijatiky v dánském stylu a za hodinku jsme měli asi 6 promile. V mlhách jsem pak viděl Frantu chodit ve slipech po chodbě s utrženým prkýnkem od záchoda na krku. Marlene byla zkušená a poslala nás domů, ať se vyspíme a přijdem zítra. A druhý den to bylo a ani to nebolelo.

A podruhé?
Vlastně je to furt znova a pořád něco nového. Jednou je to svěží lues, pak zase třeba ejaculatio praecox, potřetí penis captivus, potom priapismus, popáté impotence, pošesté infarkt myokardu, pak třeba syndrom Johna Bobbita. Člověk je vlastně celý život panicem.

Zamilováváš se snadno?
Toho se bojím jak čert kříže. Naštěstí mám málo testosteronu. Navíc tě to odvádí od povinností a snižuje ostražitost vůči imperialistovi. Člověk by pořád někde cvrdlikal a práce veškerá žádná! Takhle by to, soudruzi, nešlo! Takhle šťastné zítřky nevybudujeme!

Multinetalent. Ale vyrovnávám to veselou myslí.

Jaké ženy se ti líbí?
Žena má být podle mě stabilní tažná kobyla. Všelijaké ty nedomrlé mátohy z literárních kaváren a divadel nebo, nedejbože, hysterické umělkyně! Dejte mi s tím svátek! Já mám rád ženu z venkova, co voní senem a chodí bosa, a když upadne kolo od žebřiňáku, ona ten žebřiňák zvedne a podrží.

Co sex ve spojení s drogami?
Jo, dobrý. Kdysi jeden přivožralej chlapík na Slovensku otravoval a furt po nás chtěl lajnu a hovoril, že vraj: „Koks je dobrý na vtáka.“ Lajnu jsme neměli, tak jsme zahulili, chlapík zmlknul, zezelenal a odešel blinkat. Ale asi měl pravdu.

Co pro tebe znamená být v rauši?
Rauš je špička. Samozřejmě jiná špička je po pivu, po vínu, po panáku, po ketaminu nebo LSD. Já mám občas rád tu svoji špičku, když mi v žilách klokotá THC, trocha lihu a nikotin. Mám rád to bezčasí, kdy člověk neví, co mluví, nebo nerozumí, o čem mluví jeho kamarád, a je to jedno.

Jsi pro legalizaci marihuany?
Rozhodopádně.

Tráva, nebo alkohol?
Tráva trochu rozpouští ego, což je fajn. Chlast ego spíš povzbuzuje, což je na hovno. Exemplárním příkladem je náš pan prezident. Ten by potřeboval jointa jako prase drbání.

Jaké drogy jsi zkusil?
Všechny zásadní: heřmánek, meduňku, mateřídoušku a jitrocel.

Jaké drogy jsi ještě nezkusil, ale chtěl bys?
Možná by bylo zajímavý nechat se uštknout od pavouka palovčíka brazilskýho. Je prej potom zajímavá pětidenní permanentní erekce, která nezřídka končí impotencí, takže by se leccos vyřešilo.

Práce, anebo tvorba jako droga?
Jasně, brnkání na basu a vymejšlení píčovin, to je moje droga. Pak samozřejmě výchova (buzerace) dětí, čili kázání vody a pití vína.

Jsi na něčem závislý?
Na hledání mně neznámých písniček na netu. Jsem jako Honza Nedvěd, ten kdysi každý den složil jednu písničku. Já si svoji denní písničku pro změnu hledám na YouTube.

Kde máš slabiny?
Kamarád Zdenda Suchý mně jednou říkal, že v životě neviděl tak netalentovanýho člověka, jako jsem já. To bude vono. Multinetalent. Ale vyrovnávám to veselou myslí.

Kdo je tvůj nejlepší kamarád?
To nejde takhle říct. Petr Šabach někde psal, že některý kamarádi jsou na stěhování skříní, některý na půjčování peněz a některý jenom na pivo.

Co uděláš, až zjistíš, že tvoje děti kouří trávu, popřípadě berou jiné drogy?
Záleží, kolik jim bude. Ale asi je přerazim, co jinýho. Jsem asi pokrytec, ale v tomhle jsem oldschooler. Když vozím děti do školy a do školky a vedle před učňákem si v půl osmý ráno cpou do hlavy patnáctiletý jelita něco z bongu, to je na mě fakt moc.

Jsi pro legalizaci marihuany?
Rozhodopádně.

Umíš ubalit špeka?
Samozřejmě. V kapse jednou rukou. Nejlepší špeky ale balej holky (když už balej), páč jsou pečlivý. Obecně by se mi líbila hierarchie jako třeba v arabských zemích, kde mladší obsluhujou starší. To znamená synovec balí strýcovi, syn otcovi, mladší kamarádi starším kamarádům atd.

Kdo jsi?
Jsem zrnko prachu v nekonečné náruči chaosu.

Kde jsi byl v životě nejdál? Myslím fyzicky.
Asi v Buenos Aires. Byla to exotika. Koupil jsem tam manželce v obchoďáku stejnou bundu, jakou maj v hypermarketu v Letňanech.

A nejdál, nemyslím fyzicky?
Klinická smrt? Duše opouští tělo na ketaminu? Blití do kýble při ayahuasce? Holotropní dýchání? Tantra s nehezkou brýlatou intelektuálkou? Masturbace u Goscha TV? – Ach ne! Jsem příliš přízemní.

Nejlepší film, jaký jsi kdy viděl?
Miluju Můj nejmilejší bar se Stevem Buscemim.

Jakou muziku máš rád?
Jak říká náš kamarád Venda Málek: „Muzika je jenom jedna: špatná.“

Proč hraješ na baskytaru, a ne na harfu?
Harfa je krásnej nástroj, ale podle mě je tam nějaká diskriminace vůči chlapům. V životě jsem snad neviděl harfenistu. S tím se musí něco udělat. Já to poženu vejš!

Existuje život po životě?
Jasně že ne. Konec! Finito! To by se jim líbilo, všem těm, co nám slibujou peklo ještě i po smrti! Nene, holenkové, tam vaše špinavý pracky nedosáhnou.

S kým by sis rád zahrál?
Dycinky s někým lepším (muzikantsky i charakterově).

A s kým naopak nikdy?
Nikdy s nikým horším (muzikantsky i charakterově).

Jakou slavnou zpěvačku, popřípadě zpěváka bys chtěl za ženu?
Zajímavá by asi byla Nina Hagen. Cher je taky číča, pak ňáká macanda typu Samanthy Fox nebo Dolly Parton. Z českých asi Jitka Molavcová, ale ta miluje Suchýho.

Chtěl bys být pohádková postavička? Pokud ano, jaká?
Já bych chtěl být babička od Boženy Němcový. Chtěl bych umět vstávat ve čtyři ráno a příst, drobečky ze stolu bych dával drůbeži, rozdával bych perníkové husary, poučoval bych kněžnu, měštkám bych nabízel chleba se solí, Barunce bych pletl copánky… To by byl život.

Tvůj vzkaz čtenářům Legalizace?
Nehulte furt! Dejte si radši krajíc chleba se sádlem a k tomu hrnek mlíka.

Koho bys chtěl za prezidenta?
Především vím, koho bych nechtěl: deprivovanou, zakomplexovanou, sebestřednou a samolibou pijavici, která tam sedí teď. Mám obecně rád tvůrčí, pozitivní lidi, co se nějak důstojně perou s egem. Vůbec by mi nevadilo, kdyby tam byl někdo podstatně mladší. Zlý dědkové bez erekce mě fakt nezajímaj.

Sportuješ?
No dovol? Co si o mně myslíš?

Co tě sere?
Sere mě, když jsem někdy zlej na děti. Ale bojuju. Jak říkal Samuel Beckett nebo kdo: „Vždycky zklameme, ale zklameme líp.“

Máš se rád?
Zvykám si léta na svůj smrad, ale že bych ho ňák miloval, nevím. Občas mě baví chvilku zhulenej sám na sebe čumět do zrcadla a přemejšlet,co je to tam za mongola.

Máš rád někoho víc než sebe?
Někdy to nejde bez patosu: Mám rád svojí rodinu.

Co tě naposledy pořádně rozesmálo?
Vždycky mě spolehlivě rozesměje náš klip z pouti (Monkey Business – „Golddigger“), když vidím, Filipe, ten tvůj ksicht.To fakt miluju.

Tvůj nejlepší mejdan?
V podstatě teď, ve středním věku, jsou mejdany pořád lepší a lepší. Kdysi tam byla pořád ňáká juvenilní křeč, žes třeba neměl prachy nebo měl problémy s identitou, chtěl jsi vojet roštěnku a musel ses předvádět, což bylo dost otravný a pracný. Teď je nirvána bezčasí a chvíle přítomnosti bez nutnosti a člověk si to líp užije.

Kdybys měl stroj času, kam by ses chtěl podívat?
Asi bych jel do minulosti zabít pár zmrdů, co maj na svědomí hodně lidí. Měl bych takovej dobře vyzbrojenej černej chronoplánek a sral bych na efekt motýlích křídel.

Dokážeš zabít zvíře?
Ale jo. Máme doma hodně zvěře. Občas je nutný zabít třeba polochcíplou rybu z akvária, aby se netrápila. Je to takový antiheydrichovský dilema: Vzít život, či nevzít?

Bojíš se smrti?
Jasně, že se bojím smrti svejch blízkejch. Důležitý je hlavně umřít dřív než tvoje děti.

Existuje život po životě?
Jasně že ne. Konec! Finito! To by se jim líbilo, všem těm, co nám slibujou peklo ještě i po smrti! Nene, holenkové, tam vaše špinavý pracky nedosáhnou. Ať žije ateismus!

Co děláš pro svoje duševní zdraví?
Snažím se vést černý život, což je jakýsi opak foglarovského modrého života. Denně čtu jednu kapitolu ze 120 dní Sodomy a denně se snažím udělat alespoň jeden zlý skutek, například rozplakat dítě nebo zavést slepce do bažiny.

Kde to máš v Čechách nejraději?
Všude, kde můžu jakožto lehkoživka, prominentní umělec z Prahy a zasloužilý člen Pražské kavárny dávat ještě víc najevo svoji nadřazenost. To znamená v regionech s vysokou nezaměstnaností, na Moravě a tak dál.

Kde bys chtěl žít, kdyby to nebylo v Čechách, a proč?
Asi ňáký subtropy, příjemný klíma se siestou. Možná někde ve Španělsku, někde, kde se vznáší duch Luise Buñuela.

Tvůj vzkaz čtenářům Legalizace?
Nehulte furt! Dejte si radši krajíc chleba se sádlem a k tomu hrnek mlíka.

Profil:

Pavel Mrázek, narozen 4. 7. 1970 v Praze, kde je blaze. Během studia na gymnáziu neodolal vábení múz a podlehl podmanivému kouzlu basové kytary, v jejíchž tenatech se nalézá dodnes. Na své strastiplné pouti kulturní frontou prošel formacemi Božská Těla, Koma a Dorota B. B., aby na stará kolena zakotvil v klidném přístavu zvaném Monkey Business, kde se jeho basová bárka pohupuje již šestnáct let. Ženatý se závazky. 


Dále by vás mohlo zajímat…
V rauši: Pavel Mrázek

2.11.2011
Xavier Baumaxa - V rauši

V rauši: Pavel Mrázek

22.3.2017
Tripack magazínu Legalizace se semínkem v příloze je právě v prodeji!

V rauši: Pavel Mrázek

26.2.2017
Tip na knihu: Recepty z konopí

V rauši: Pavel Mrázek

16.3.2017
V Rauši: Jirka George Popel


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2017 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu