32

Cesta jedů

Pojem magie tradičně vzbuzuje v lidech různé, často rozporuplné emoce: bázeň a strach, vzrušení a touhu, posměch i hrdost. Každý člověk nepochybně chápe magii svým osobitým způsobem.

Cesta jedů

Pro někoho zůstane na úrovni salonního kouzelnictví, pro jiného zvláštním koníčkem lidí na okraji společnosti a konečně pro „zasvěcené“ nejvyšším Uměním, způsobem, jak poznat a ovládnout svět v celé jeho šíři a neuchopitelnosti, nebo alespoň síly, jež jsou jeho potenciálními hybateli. Není proto náhodou ani překvapením, že někteří mágové ve snaze přiblížit se svým ideálům – ať už jsou jakékoli – využívají drog jako prostředků k jejich dosažení.

Magie jako taková byla oficiálními představiteli křesťanské tradice chápána a odsuzována jako výplod zla, moc pocházející od ďábla, a tedy příčící se morálce člověka. Jenže magické myšlení má kořeny mnohem hlubší než samotné křesťanství a je třeba je chápat jako jeho kontinuální součást. Pojem magie se běžně odvozuje od perského výrazu maguš, jímž se označovali kněží Zoroastrova kultu. Odtud přešel pojem do řečtiny ve výrazu magoi spolu s legendou o nadpřirozených schopnostech těchto kněží.

Halucinogenní drogy jsou považovány za zprostředkovatele vstupu do astrálního světa, ačkoli zkušený mág by si měl poradit i bez nich.

Ve středověké a novověké Evropě se mísila lidová magie, pověry a mastičkářství s vysokou renesanční magií, alchymií a astrologií reprezentovanou dvorem Rudolfa II. a mágy Edwardem Kelleym či Johnem Deem, věštcem Nostradamem, alchymistou Paracelsem i dalšími. Současná evropská magie, která má své faktické kořeny v 18. a 19. století, se odkazuje nejen na tyto předchůdce, ale je syntézou vlivů mnoha různých náboženských systémů a struktur, od moudrosti starověkého Egypta či velkých mágů perského a helénského světa přes židovskou kabalu až po východní vlivy buddhismu, čínské filosofie či například tantry. Právě i fascinace orientálním světem přinesla v 19. století do popředí zájmu nové drogy potenciálně využitelné v magii, jako byl hašiš či opium. Jakou roli ale drogy v magii vlastně hrají?

Astrální tripy

Základním rozdílem mezi běžným a magickým chápáním drogy je prožitek jejího účinku. Zatímco například běžný psychedelický experimentátor hledá v drogách rozšíření své dosavadní smyslové a myšlenkové zkušenosti, většinou nepodpořené nějakou propracovanější ideologií a vedené spíše nadšením a zvědavostí, mág využívá drogy jako zprostředkovatele vjemů, jejichž dosažení je pro něj za běžného stavu mysli sice teoreticky možné, avšak složité a mnohdy neuspokojivé.

Konopí do magie nepřináší jen zážitky noční hrůzy, ale i sexuální energie.

Západní esoterická magie většinou usiluje o získání moci skrze imaginaci (čili představivost povýšenou na umění) a vůli, bez kterých by magikovo konání postrádalo smysl. V podstatě se jedná o práci s vlastní psychikou, kdy skrze představivost, podnícenou například hraním rituálních dramat, se mág snaží pouhou vůlí ovlivnit realitu takříkajíc k obrazu svému.

Drogy jsou v magii využívány jak pro zlepšení imaginace, tak pro posílení vůle, ovšem s rizikem, že jejich účinky mohou být i kontraproduktivní.

Již od středověku jsou známé recepty na takzvané létající masti, které údajně využívaly čarodějnice během svých letů na sabat. 

Jedním ze základních kamenů moderní magie je víra v astrální svět. Bez této koncepce by magie nemohla fungovat (nebo spíše dávat smysl). Astrál je jakousi rovinou bytí, do které se promítá jak fyzický svět, tak svět idejí, různých nehmotných bytostí a forem (chtělo by se říci – svět čiré imaginace), jehož obyvatelé ale mohou – právě díky vůli mága – zpětně ovlivnit fyzickou, hmatatelnou realitu. Je jedno, jestli chápeme astrál jako součást podvědomí, neviditelný svět okolo nás či výplod přebujelé představivosti, ale mág musí s touto rovinou vnímání pracovat, ať už přímo v astrálu, či s bytostmi, jež ho obývají. Právě halucinogenní drogy jsou pak považovány za zprostředkovatele vstupu do tohoto světa, ačkoli zkušený mág by si měl poradit i bez nich.

Tradice využívání halucinogenů je přitom v magii skutečně dlouhá. Již od středověku jsou známé recepty na takzvané létající masti, které údajně využívaly čarodějnice během svých letů na sabat. Tyto zážitky jsou mágy interpretovány jako astrální výlet, kdy tělo čaroděje leží nehybně natažené, jakoby spící, zatímco duše letí odpoutána povětřím v takzvaném astrálním těle.

A skutečně, moderní experimentátoři s čarodějnickými mastmi dokázali, že jejich účinky nebyly jen výplodem fantazie. Dr. Erich-Will Peuckert, profesor etnologie z Göttingenské univerzity, namíchal mast podle středověkého receptu ze spisu Magie naturalis, vydaného roku 1568. Touto mastí z rulíku zlomocného, malvičky, blínu černého, divokého celeru a petržele na bázi vepřového sádla si natřel on a jeho kolega čelo a podpažní důlky. Oba dva upadli do hypnotického spánku trvajícího přibližně dvacet hodin, během nějž – jejich sny byly až překvapivě shodné – se účastnili „sabatu“: létali povětřím a souložili s démony a různými příšerami, vznášeli se nad vrcholky hor. Po probuzení je oba velice bolela hlava.

Oba dva upadli do hypnotického spánku trvajícího přibližně dvacet hodin, během nějž – jejich sny byly až překvapivě shodné – se účastnili „sabatu“.

Experimenty s čarodějnickými mastmi však nejsou prováděny jen na akademické půdě. Známý český hermetik (hermetická filosofie je jednou z vůdčích tradic západní magie) František Kabelák uskutečnil roku 1939 experiment s mastí blíže nespecifikovaného složení. Velice barvitě pak popisuje průběh „sabatu zasvěcenců“, jehož se měl během astrálního výletu zúčastnit. Na sabat plul po široké řece v nízkém člunu, řízeném nahými černochy. Když přistavili u břehu, byl odveden na mýtinu v dubovém lese, kde se sabat konal. Lidé zde neměli tváře ani jména, oblečeni byli v šatech z rozličných časů, k jídlu jim byly servírovány nejvybranější lahůdky na talířích z ryzího zlata.

Sabatu předsedal krásný nahý muž ve zlaté, okřídlené přilbici. K pití se podávala nejvybranější vína. Kabelák zde svůj čas strávil především rozhovorem s dámou středních let, obdařenou hlubokými znalostmi hermetických věd; nesměl jí však prozradit své jméno. Sabat trval až do úsvitu, poté jej člun odvezl zpátky do jeho těla. K takovému výsledku však podle Kabeláka může dojít jen člověk, který má dostatečné znalosti magie a silnou vůli.

Hašišoví démoni a sex

Spektrum drog, které nalézají v magii své využití, je skutečně široké a nemusí se jednat jen o halucinogeny. Například hašiš (a přípravky z konopí obecně) byl svého času velice populární drogou a nejeden magik s ním prováděl experimenty.

Přepadla jej nevýslovná hrůza, protože zjistil, že se nemůže pohnout. 

Kupříkladu Josef Dürr zažil nepříjemný zážitek s démonem po užití tinktury indického konopí. V textu, který o svém pokusu publikoval v roce 1926, uvádí, že vypil pět kapek tinktury ve sklenici oslazené vody. Jenže účinek se ne a ne dostavit, a tak se rozhodl, že půjde spát. Usínal prý s velice intenzivním přáním vidět démona. Po hodině spánku jej probudila silná rána do hlavy. Přepadla jej nevýslovná hrůza, protože zjistil, že se nemůže pohnout. Vyděšeně ležel a zíral do rohu místnosti, z nějž se začala pomalu linout nažloutlá mlha, provázená plíživými stíny. V nohou postele narostl obrovský stín, jemuž se pomalu utvářely kontury obličeje a místo očí mu probleskovala zelená světýlka.

Holého krku vyděšeného muže se dotkla studená rosolovitá hmota démonova těla. Dürra popadla taková hrůza, že se začal zaklínat jménem Adonaje (jedno z božích jmen užívaných v kabale), dokud se stín nerozprskl a mlha neprotrhla.

Dnešní psychologové by vyděšenému muži nejspíš řekli, že prožil spánkovou paralýzu a konopná tinktura s jeho zážitkem asi neměla žádnou spojitost, ovšem pro něj už navždy musela noční příhoda zůstat neblahou vzpomínkou na skutečné setkání s entitou z astrálního světa.

Na prodeji přípravků k povzbuzení účinků sexuální magie pak ještě dlouhou dobu vydělával.

Konopí však do magie nepřináší jen zážitky noční hrůzy, ale i sexuální energie. V tomto směru experimentoval již v 19. století Dr. Paschal Beverly Randolph, Afroameričan zabývající se magií, okultismem a spiritismem, jenž se stal průkopníkem sexuální magie v Severní Americe. Proslul zejména svými sexuálně magickými experimety, při nichž užíval kombinaci hašiše s opiem a dalšími látkami. Na prodeji přípravků k povzbuzení účinků sexuální magie pak ještě dlouhou dobu vydělával.

Jiným případem mága, jenž si na užívání drog a sexuálně-magických experimentů vybudoval kariéru, je chvalně i nechvalně známý otec moderního tarotu Aleister Crowley aneb fráter Perdurabo a „Bestie 666“. Crowley poprvé okusil drogy se svým přítelem a učitelem jógy a kabaly Alanem Bennettem. Spolu prováděli (mimo jiné) homosexuální magické operace a experimentovali s halucinogenními houbami, kokainem, opiem, hašišem a heroinem, na němž zůstal Crowley i přes různá období abstinence až do své smrti závislý. Během své pozdější samostatné magické kariéry (Bennett odešel na Srí Lanku a stal se prvním buddhistickým mnichem evropského původu) využíval jako stimulanty k sexuálně-magickým obřadům především kokain, éter a opium. Crowley napsal i několik knih, mezi nimi The Diary of a Drug Fiend (Deník zloducha na drogách), který je v podstatě jeho beletrizovanou zkušeností s drogami, sexuální magií, ale především i bojem s heroinovou závislostí.

Zrcadlo, zrcadlo…

Dalším způsobem, jak využít drogy v magické praxi, je nazírání do magických zrcadel. Většinou tuto praxi známe spíše z pohádek (zlá královna ze Sněhurky v tomto ohledu asi hraje prim), ale někteří mágové skutečně využívají ke zprostředkování svých vizí magická zrcadla, často vyrobená složitým postupem z ne právě levných či jednoduše sehnatelných materiálů.

Drogy a magie spolu vždy neoddělitelně souvisely, ať už v jakékoli podobě.

Například H. E. Douval popsal průběh svého pokusu s magickým zrcadlem po požití desíti kapek blínové tinktury následovně: V zatemněné místnosti, ozářené jen slabým fialovým světlem, si sedl ke stolu, na němž leželo připravené zrcadlo. Nejprve se musel vypořádat s lehkou nevolností, již mu blínová tinktura přivodila, poté se však dostavilo uvolnění, díky kterému mohl bez námahy do zrcadla soustředěně hledět. Náhle z něj vyšlehly bělavé plameny a Douval se ocitl v temném sklepení, jež bylo rámováno obrysy zrcadla. Kolem něj se nejprve míhaly stínovité postavy, poté zářivé barvy a nakonec se mu zjevil obraz veliké staré knihy s orlími křídly. Jakmile pochopil význam této alegorie, ocitl se s bolavou hlavou zpátky ve své pracovně.

Drogy a magie spolu vždy neoddělitelně souvisely, ať už v jakékoli podobě. Nazírání astrálního světa, astrální výlety, sexuální magie i magická zrcadla jsou jen částí mnohem většího a obsáhlejšího celku, jenž zahrnuje snad všechny možné drogy a způsoby využití; jen západní hermetická (magická) praxe jich zná celé spektrum.

Věk inkvizice je sice už nenávratně pryč, ovšem vydělávat na lidském strachu a neštěstí je pořád stejně jednoduché.

Navíc s příchodem šedesátých let se zájem o magii, ať už reprezentovanou Crowleym, či jinými mágy, znovu obnovil spolu se zájmem o východní nauky, mescalinové indiánské obřady a mnohé další druhy religiózních přístupů k droze. Například Dale Pendell, dítě této generace, se pod vlivem buddhismu a okultismu vydal na svou „cestu jedů“, mysteriózní stezku životem, zahalenou v poezii, vědě i meditaci, jejíž náplní je především užívání psychedelických drog. Jeho triptych Pharmako / Poeia, Pharmako / Dynamis a Pharmako / Gnosis vřele doporučuji všem zájemcům o magii (či mystiku) pevně spojenou s užíváním rostlinných substancí.

Většina z nás asi nebude experimentovat s drogami tak, jako to činí praktikanti magie. Jejich praxe nám spíše ukazuje, jak široké je spektrum využití látek měnících psychiku a jak lze pouhou změnou přístupu k droze a celkovým psychickým nastavením ovlivnit stav, který v nás droga vyvolá.

Měli bychom tedy přestat drogy démonizovat, protože démony nakonec nejsou ony látky, ale podvědomí a lidský strach, který se může vyvolat v jejich uživatelích či ve způsobu, jakým na ně nahlíží společnost. Koneckonců, jak píše Dale Pendell ve své Pharmako / Gnosis, válka s drogami je také válkou náboženskou: Jestliže Bůh může být jediným původcem zázraku a všechno ostatní je pokušením ďábla, jak by potom konzervativní představitelé vlády USA vypadali, kdyby se toto bezbožné zlo nesnažili potírat? Věk inkvizice je sice už nenávratně pryč, ovšem vydělávat na lidském strachu a neštěstí je pořád stejně jednoduché.

Zdroje:

Josef Veselý: Magie. Třetí vydání, Vodnář, 2008.

Ernest Bosc de Véze: Hašiš, látky psychické a magické rostliny. Teoretické a praktické pojednání. Clinamen, 2000.

Rosemary E. Guileyová: Encyklopedie čarodějnic a čarodějnictví. Olympia, 1997.

Peter T. Furst: Halucinogeny a kultura. Maťa a Dharmagaia, 1996.

Edward Bever: The Realities of Witchcraft and Popular Magic in Early Modern Europe.Palgrave Macmillian, 2008.

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Cesta jedů

9.3.2016
Američtí psychiatři léčí duševní choroby pomocí psychedelik

Cesta jedů

1.10.2014
Australský „konopný doktor“ bude navzdory zákazu léčit dál

Cesta jedů

17.2.2016
Devět způsobů, kterak se v dějinách využívalo konopí k léčbě

Cesta jedů

28.2.2017
Absťák aneb odvrácená strana (ne)hulení


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu