39

Válka proti drogám: albánská pěstírna Evropy

O Albánii se zejména v posledních letech hovoří jako o bezkonkurenčně největším evropském producentu a vývozci outdoorového konopí. Pro farmáře balancující dlouhodobě na hranici ekonomického přežití je rostlina doslova zeleným zlatem. Hodnota konopného obchodu v této chudé balkánské zemi je odhadována na několik miliard eur ročně, na něž si brousí zuby jak zločinci, tak strážci zákona.

Válka proti drogám: albánská pěstírna Evropy

Albánie byla po dlouhá desetiletí uzavřenou komunistickou zemí s jedním z nejtvrdších totalitních režimů v celé východní Evropě. Po jeho pádu na počátku devadesátých let minulého století docházelo k občanským nepokojům, hospodářským krizím a rapidnímu nárůstu organizovaného zločinu.

I po více než pětadvaceti letech je nezaměstnanost stále vysoká a veřejnou správou prorůstá korupce, takže o nějakém veleúspěšném přechodu na tržní hospodářství nemůže být řeč.

Ideální podhoubí

Celková zaostalost, ekonomická i politická nestabilita a nedostupnost některých odlehlejších a podhorských oblastí vytvořily ideální prostředí pro rozvoj ilegální produkce konopí. Již v roce 1991 začaly organizované zločinecké skupiny ze sousedního Řecka zakládat v horách u jižních hranic plantáže a pobízet místní chudé farmáře k tomu, aby tuto plodinu vysadili i na svých políčkách.

Během pár let se pěstování konopí rychle rozšířilo a začalo docházet k prvním ozbrojeným střetům mezi policií a starousedlíky, kteří se svého nového živobytí nehodlali vzdát.

Objem nelegálního obchodu s konopím se odhaduje na pět miliard eur ročně, což je polovina hrubého domácího produktu celé země.

V prvních letech se většina sklizených palic pašovala pěšími trasami přes hory do Řecka, s postupem času se ale profesionální skupiny pašeráků vybavily rychlostními čluny a dalšími menšími plavidly a kromě Řecka začaly ve velkém zásobovat také Itálii a odtud celou Evropskou unii (kromě toho vznikla i trasa na severu přes Černou horu do Chorvatska a dále do střední a západní Evropy).

Bylo jasné, že tento vývoj nelze ignorovat, na druhou stranu nepřekvapí, že albánské vládě se do logisticky náročných, finančně nákladných a mezi místními občany nepopulárních razií v odlehlých podhorských oblastech nikdy moc nechtělo.

Uchylovala se k nim především pod tlakem západních zemí – například před vstupem do NATO v roce 2009 nebo při masivním zátahu v obci Lazarat v roce 2014, o které předtím média po celém světě hovořila jako o největší pěstírně na světě s roční produkcí 900 tun.

Kromě „trávy“ se z Albánie pašuje i heroin a další drogy (dříve například i hašiš z Maroka), nicméně v tomto ohledu je pouze tranzitní zemí ležící na jedné z nejvíce vytížených pašeráckých tras na světě – takzvané balkánské cestě.

Pěstitelem na plný úvazek

Vraťme se ale k místní produkci konopí – jak přesně funguje a proč ani po zintenzivnění snah tamější policie pěstitelů neubývá, spíše naopak? Jako ukázkový příklad může posloužit vesnice pár desítek kilometrů severně od hlavního města Tirany.

Na návsi zde trochu stranou od ostatních stojí rozestavěný cihlový dům. Na první pohled vypadá opuštěně, zdání však klame. Z místností se line nasládlá vůně vypovídající o specifické funkci neobydlené budovy – na podlaze se suší květy konopí, a není jich zrovna málo.

„Tady toho mám něco kolem dvaceti kil,“ ukazuje asi třicetiletý majitel. Na sobě má džíny, upnuté triko a tenisky. Je jedním z mnoha místních, kteří se přiživují na tom, že konopí je v Evropě ilegální a tím pádem vysoce ceněnou komoditou.

Kilo palic za pár tisíc

Kilo usušených samičích květů připravených ke konzumaci se v Albánii prodává za 100 až 200 eur (zhruba 2 700 až 5 400 korun), v Itálii je stejné množství k mání za 1 500 eur. Naprostá většina vypěstované drogy je určena pro export, místní trh v Albánii prakticky neexistuje. Objem nelegálního obchodu se odhaduje na pět miliard eur ročně, což je polovina (!) hrubého domácího produktu celé země.

„Asi dvacet procent zisku odevzdávám na úplatky. Dělá to každej – kdo neplatí, toho zavřou.“

Dvacet kilogramů voňavých palic (nečekejte ale žádnou „sílu“, průměrný obsah THC obvykle nepřekračuje pět procent), které se pomalu suší na slunci, nepředstavuje ani deset procent sklizně tohoto konkrétního farmáře. „Dohromady jsem musel sklidit nejmíň 350 kilo,“ chlubí se muž. „Letos tady pěstovali konopí skoro všichni. Jen naše vesnice ho vyprodukovala tuny.“


Na sklizeň a zpracování rostlin zaměstnal mladík patnáct lidí, přičemž pole mu navíc nepřetržitě hlídá ozbrojená stráž. Podle svých slov všechno řídí on sám, s největší pravděpodobností je však součástí nějaké větší a poměrně dobře organizované sítě.

Boj s větrnými mlýny a korupce

Pokud se nelegálnímu hospodaření věnují všichni, co dělá policie? „Asi dvacet procent zisku odevzdávám na úplatky. Dělá to každej. Kdo neplatí, toho zavřou,“ vysvětluje poměrně sdílný pěstitel a začíná si stěžovat: „Je to tady jako zakletý. Není práce, nejsou prachy. Nic jinýho tady ani nemá smysl pěstovat. Nelíbí se mi, co dělám, ale nemám jinou možnost.“

 Hromady palic rozložených na betonové podlaze sahají až po pás, okolo se povalují plné pytle celých rostlin a další se sypou ze zadních dveří dodávky.

V boji s tímto nelegálním odvětvím zaznamenala vláda dílčí úspěchy. Podle statistik byly v letošním roce zničeny dva miliony rostlin a s koncem vegetačního období přesunula policie svou pozornost na zabavování zpracovaného materiálu připraveného k vývozu za hranice.

Razie nabírají na obrátkách i v odlehlejších částech země. V obrovském skladišti ve městě Rrëshen pod horami severně od Tirany našli policisté stovky balíků se zeleným obsahem. Hromady palic rozložených na betonové podlaze sahají až po pás, okolo se povalují plné pytle celých rostlin a další se sypou ze zadních dveří dodávky. Uprostřed záplavy zeleně stojí policejní důstojník Agron Cullhaj ve vlněné čepici a s brýlemi na špičce nose a prohlíží si největší úlovek své dosavadní kariéry.

V jediném objektu byly nalezeny čtyři tuny konopí, jehož hodnota by na italském trhu překročila šest milionů eur (kolem 160 milionů korun).

Naivní ministr

„Když jsem v roce 2013 nastoupil do úřadu, začali jsme plánovat velký zátah na pěstitele konopí,“ popisuje albánský ministr vnitra Saimir Tahiri. V boji s drogami se vládě dostává podpory zejména ze strany Itálie. Tamější policie financuje letecký průzkum zaměřený na vyhledávání plantáží.

„Mezi lety 2013 a 2016 se plocha zemědělské půdy oseté konopím zmenšila o 30 procent. Jsme tedy na správné cestě,“ chlubí se ministr. Hlavní podíl na poklesu měla zmiňovaná mamutí ozbrojená akce z roku 2014, během níž byly rozprášeny pěstitelské skupiny v Lazaratu. Během razie, na které se podílela policie i armáda, byly zabaveny desítky tun sušeného materiálu a tisíce rostlin.

Dokud bude v bohatých evropských státech poptávka, budou se ji albánští (a další) pěstitelé snažit uspokojovat.

Pokud se ale podíváme na italské statistiky, uvidíme mezi lety 2015 a 2016 pětinásobné zvětšení ploch osetých konopím. V mnoha vesnicích se letos pěstovalo vůbec poprvé, čímž se v celé nahotě ukazuje marnost represivních snah potlačit produkci – jakmile policie zničí jednu pěstitelskou oblast, přesune se výroba někam jinam.

Dokud bude v bohatých evropských státech poptávka, budou se ji albánští (a další) pěstitelé snažit uspokojovat. To, že při nelegálním obchodování s drogami je nedílnou součástí každodenní reality korupce, uznává i ministr vnitra.

„O uplácení víme,“ nevymlouvá se Tahiri. „Za poslední tři roky jsme zahájili disciplinární řízení s třemi tisícovkami policistů, což je téměř pětina všech příslušníků bezpečnostních sborů.“ Ne všichni jsou ale stíháni za přečiny spojené s konopím. Korupce je v Albánii všudypřítomná a prorůstá celou společností.

Jinde tolik nevyděláš

V zemi, kde si dělníci vydělávají kolem 500 korun denně (což je na albánské poměry stále velmi slušná částka), se nemůžeme divit, že spoustu obyvatel láká možnost vydělat si jednoduchým pěstováním nenáročné rostlinky. „Když jsem pracoval jako číšník, vydělal jsem si sotva deset euro za den,“ krčí rameny asi dvacetiletý mladík. Bydlí na předměstí Tirany, kam se tisíce rodin z venkova přestěhovalo po pádu komunismu na začátku devadesátých let s vidinou lepší budoucnosti.

Korupce je v Albánii všudypřítomná a prorůstá celou společností.

I po více než dvaceti letech je však legální práce stále málo. Produkce konopí tak pouze zaplňuje mezeru v systému, a to, zda je legální či nikoli, je pro většinu albánských pěstitelů věc druhořadá.

„Ve čtyři ráno tudy za ‚prací‘ proudí davy lidí. Muži, ženy i děti,“ popisuje bývalý číšník. Kolony dodávek odvážejí pracanty na venkov – během zemědělské sezóny pracují přímo na polích, po sklizni se věnují zpracovávání, sušení a balení konopí na vývoz.

Velké ryby si plavou dál

Podle kritiků jsou nejčastější obětí vládou vychvalovaných policejních zátahů řadoví pracovníci, zatímco velké ryby vytrvale unikají. I když se policii podaří některého z ilegálních podnikatelů zadržet, většinou je obviněn pouze ze zlomku toho, co provedl.

Ministr Tahiri se ale takovým nařčením brání. „Nesoustředíme se cíleně na venkovany, kteří pěstují na malých plochách jen proto, aby se vůbec uživili. Zajímají nás velcí hráči. V současné době probíhá na 1 600 trestních vyšetřování a provedli jsme na 400 zatčení. Jdeme po lidech, kteří konopný byznys organizují, financují a profitují z něj.“

Farář Meta je autorem dopisu adresovaného imaginárnímu teenagerovi, který se rozšířil po albánském internetu.

V mnoha albánských regionech panují zejména mezi silně věřícími obavy o dopad tohoto netradičního „zaměstnání“ na místní komunity. „Mnoho mladých končí ve vězení, jsou to ale pouhé oběti,“ domnívá se katolický farář Gjergj Meta. Podle něj je snadné nalákat mladé a ambiciózní lidi na vidinu rychlého zisku: „Muži i ženy věří, že tak snadno přijdou k penězům. Pěstování konopí chybí pracovní kultura, nejedná se o perspektivní volbu povolání. Lidé jsou ale zoufalí a svou budoucnost vidí černě.“

Farář Meta je také autorem dopisu adresovaného imaginárnímu teenagerovi, který se rozšířil po albánském internetu. „Možná si tento dopis nepřečteš,“ začíná text. „Možná zrovna hlídáš konopné pole, sklízíš nebo pašuješ. Možná už jsi ve vězení.“

Autor v něm vzletným básnickým jazykem popisuje, jaký má tragické stigma komunistické historie a organizovaného zločinu neblahý dopad na osud současné generace.

Dopis končí výzvou, aby se mladí obrátili ke konopným polím zády. Vzhledem k nedostatku alternativních způsobů obživy a neutuchajícímu konopnému apetitu obyvatel EU se ovšem nedá moc očekávat, že by jeho slova měla zrovna v Albánii padnout na úrodnou půdu – snad jedině kdyby se evropské země rozhodly konopí legalizovat.

Zdroje:

Jana Arsovska: Decoding Albanian Organized Crime: Culture, Politics and Globalization, 2015.
Marko Lopustina: Balkan Death: The Albanian Narco-Mafia, 2000.
Balkaninsight.com
Economist.com

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Válka proti drogám: albánská pěstírna Evropy

29.2.2016
Irsko čím dál zelenější

Válka proti drogám: albánská pěstírna Evropy

21.10.2015
Indiáni žijící v rezervacích budou moci užívat, pěstovat a prodávat konopí

Válka proti drogám: albánská pěstírna Evropy

19.9.2016
Italská policie podporuje návrh na legalizaci konopí

Válka proti drogám: albánská pěstírna Evropy

26.9.2016
Izrael: Naprostá většina konopných pacientů hodnotí léčbu pozitivně


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2017 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu