39

Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 20: Co si kdo navaří... aneb o druzích trestů

Vraťme se projednou k samým základům problematiky trestního práva a správního trestání. Jakým rizikům čelíme, pokud tyto právní normy porušíme? Na první pohled jednoduchá otázka, která se však překvapivě komplikuje při bližším pohledu na příslušná ustanovení dotčených zákonů. Zkusme se vrátit k suchopárným základům právní teorie, rozdělme si tresty do kategorií a srovnejme si co nejstručnější formou jejich úpravu v obou právních odvětvích.

Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 20: Co si kdo navaří... aneb o druzích trestů

Nejprve si určeme, jaké zákony se této problematiky týkají. V oblasti trestního práva najdeme „tresty“ jako jeden z typů takzvaných trestních sankcí upraven v § 52 a následujících, zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákon“). Ne, že by ostatní zákony trestního práva neměly k problematice trestů co dodat, ale necháme-li stranou výjimky týkající se osob mladších 18 a zejména 15 let a osob právnických (tj. například obchodních společností), vystačíme si co do obecné problematiky trestů s tímto zákonem.

Složitější situace je u přestupků. Dosavadní zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý zákon o přestupcích“), bude od 1. 7. letošního roku 2017 nahrazen novým zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „nový zákon o přestupcích“). Zatímco starý zákon o přestupcích označuje tresty v § 11 a následujících pouze jako „sankce“, nový zákon o přestupcích hovoří v § 35 a následujících o „správních trestech“. Jaký je v tom rozdíl? Jen terminologický.

Buďte vždy obezřetní.

Vynecháme přitom tři méně praktické tresty, a to ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti a vyhoštění, které pro běžný život nejsou zejména v souvislosti s drogovými delikty příliš zajímavé. A stranou necháme i úpravu upuštění od potrestání, ukládání trestů vedle sebe a samostatně, úpravu trestního rejstříku a podobné související otázky. Ne snad, že by nebyly zajímavé, ale těžko bychom se s nimi do našeho obvyklého formátu vešli.

Protože při vyslovení A by mělo zaznít i B, nemůžeme alespoň stručně nezmínit institut takzvaných „ochranných opatření“. Tato opatření jsou trestům postavena na roveň. A obdobná je ve všech třech zákonech i povaha ochranných opatření. Nejde formálně vzato o trest, nicméně účel trestu a ochranného opatření je obdobný.

Ochranné opatření přitom lze udělit i osobě, která za trestný čin či přestupek neodpovídá, a dokonce i osobě, která vůbec není pachatelem (v případě zabrání věci). Naproti trestu je však ochranné opatření ukládáno spíše v krajních případech, nemělo by se s ním spojovat takové společenské stigma a i svou intenzitou by měly do života odsouzeného zasahovat relativně méně. Tolik teorie. Podrobně se ale vrátíme k ochranným opatřením až v některém z dalších dílů našeho seriálu.

Napomenutí a zveřejnění rozhodnutí o přestupku

Jde o dva tresty specifické pro řízení o přestupcích. Napomenutí nelze ukládat společně s peněžitým trestem a jeho obsahovým náležitostem napomenutí se věnuje až nový zákon o přestupcích, který ukládá správnímu orgánu upozornit pachatele na možné důsledky jeho jednání, pokud se bude přestupku dopouštět i v budoucnu.


Zveřejnění rozhodnutí o přestupku je novinkou obsaženou v novém zákonu o přestupcích. Zveřejněním se zde rozumí vyvěšení rozhodnutí na úřední desce příslušného úřadu. Kromě pachatele jsou ostatní osoby v rozhodnutí anonymizovány. Každý, kdo má s úředními deskami nějaké zkušenosti, již asi vidí zásadní slabinu tohoto trestu – úřední desky prakticky nikdo nečte.

Pokuta, respektive peněžitý trest

Ačkoli povaha tohoto trestu je stejná v obou právních odvětvích – prostě musíte zaplatit nějaké peníze, tento trest se v právu trestním a přestupkovém navzájem poněkud liší.

Starý i nový zákon o přestupcích určují, že pokutu lze uložit ve výši stanovené zákonem pro ten který přestupek, jinak do výše 1 000 Kč. Podle starého zákona o přestupcích lze navíc v blokovém řízení uložit pokutu jen do výše 5 000 Kč a dle nového do výše 10 000 Kč (blokové řízení je zde navíc nazýváno „uložením pokuty příkazem na místě“) i tam, kde zákon sám stanoví pokutu vyšší. Ve správním právu je pokuta v podstatě primárním a nejčastějším trestem. Pokud jste se něčím provinili a není důvod potrestat vás jinak, očekávejte pokutu.

Elektronické náramky, které by „domácí vězně“ hlídaly, sice nejsou dosud k dispozici, i bez nich lze ale tento trest uložit.

Jiná situace je v právu trestním. Ačkoli s uložením peněžitého trestu počítá celá řada skutkových podstat upravených trestním zákoníkem a za určitých podmínek jej lze uložit i v případech výslovně zákonem neupravených, nutnou podmínkou je, že pachatel získal spácháním daného trestného činu majetkový prospěch. Specifické je i určení výše peněžitého trestu.
Sazba je totiž určena násobkem „denní sazby“ (100 Kč až 50 000 Kč) určené dle „osobních a majetkových poměrů pachatele“ a počtu těchto denních sazeb (20 až 730) dle povahy a závažnosti trestného činu. Osobními a majetkovými poměry pachatele se přitom zpravidla myslí denní příjem, který pachatel má či by mít alespoň mohl. Splácení peněžitého trestu lze přitom rozkládat do delšího časového období a v případě nezaplacení jej soud nahradí trestem odnětí svobody.

Zákaz činnosti

V obou právních odvětvích lze zákaz činnosti uložit jen u výslovně uvedených trestných činů a přestupků, a to na dobu u přestupku uvedenou. U přestupků dosud nejdéle na 2 roky, podle nového zákona o přestupcích pak na roky 3. Až na toto omezení maximální doby je úprava zákazu činnosti v trestním a přestupkovém právu dosti podobná. Zakázat lze dle obou zákonů o přestupcích takové činnosti, které jsou vykonávány v pracovním nebo obdobném poměru, anebo k níž je třeba povolení či souhlas správního orgánu. V trestním právu pak jde o zaměstnání, povolání, funkce či činnost, ke které je třeba zvláštní povolení nebo kterou upravuje právní předpis. A to vše samozřejmě jen za podmínky, že přestupek či trestný čin byl spáchán v souvislosti s takovouto činností.

Propadnutí věci a propadnutí majetku

I trest propadnutí věci je u obou právních odvětví upraven způsobem obdobným. Ve správním i trestním právu platí, že jej lze uložit jen ve vztahu k věci, která je ve vlastnictví pachatele, která souvisí s trestným činem či přestupkem (byla ke spáchání trestného činu či přestupku použita, určena, získána trestným činem či přestupkem nebo za takovou věc vyměněna).

V trestním právu a od 1. 7. letošního roku i v právu přestupkovém lze namísto dané věci nechat propadnout i takzvanou náhradní hodnotu. To znamená namísto věci, kterou by bylo možno nechat pachateli propadnout a které se pachatel zbavil, nechat pachateli propadnout věc se srovnatelnou hodnotou.

Drsnější formou tohoto trestu je trest propadnutí majetku, kterým státu propadne veškerý majetek pachatele nebo jeho soudem určená část. Nikdy se však nevztahuje na majetek potřebný k uspokojení „životních potřeb“ pachatele a osob na něm závislých. Lze jej uložit jen u zvlášť závažných zločinů, společně s výjimečným trestem nebo tam, kde to zákon výslovně dovoluje.

Zákaz pobytu

Starý zákon o přestupcích umožňuje uložení tohoto trestu až na 3 měsíce. Může se týkat území určité obce nebo její části, která není obcí trvalého či hlášeného pobytu a předpokladem je naplnění určité povahy přestupku – zejména že jde o úmyslné jednání narušující veřejný pořádek a recidiva – tj. opakované spáchání takovéhoto přestupku na území téže obce. Ze zákazu lze přitom povolit krátkodobé výjimky na žádost pachatele. Nový zákon o přestupcích již tento trest i s ohledem na kritiku stávající právní úpravy nezná.

V trestním právu jsou podmínky poněkud odlišné. Trest je zásadně ukládán na jeden rok až deset let. Místo zákazu pobytu může být rovněž určeno šířeji, neboť trestní zákoník je určuje jako „určité místo či určitý obvod“. Samozřejmě, opět s výjimkou místa trvalého pobytu pachatele, pokud takovéto místo není jen čistě administrativním údajem, když pachatel sám přebývá zcela jinde.

Tím jsme zároveň opustili kategorie či lépe řečeno druhy trestů specifické pro přestupky či společné pro právo trestní a přestupkové. Zbylé tresty jsou již unikátní pro právo trestní. To je dáno zejména jejich charakterem, tj. mírou, se kterou zasahují do života pachatele a jeho okolí.

Trest odnětí svobody

Jde o zřejmě nejcharakterističtější trest pro trestní právo. K tomuto druhu trestů patří nejen nepodmíněný trest odnětí svobody, ale i podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, s dohledem probačního úředníka i bez něj. Podmíněný trest se ukládá u sazeb nepřevyšujících 3 roky přednostně a nepodmíněný trest lze u takto nízké sazby uložit jen tehdy, pokud podmíněný trest nepostačuje a soud to řádně zdůvodní. A do skupiny trestů odnětí svobody patří i takzvaný trest výjimečný, tedy nad 20 let, který lze (zjednodušeně) uložit jen za takový trestný čin, u kterého to zákon výslovně dovoluje.

S ohledem na zcela kruciální význam tohoto trestu pro systém českého trestního právy by bylo možno napsat o tomto druhu trestů mnohé. Držme se ale formy encyklopedického přehledu.

Domácí vězení

Tento trest je relativní novinkou v oblasti trestního práva, stále ne zcela dořešenou. Elektronické náramky, které by „domácí vězně“ hlídaly, sice nejsou dosud k dispozici, i bez nich lze ale tento trest uložit, byť v omezeném rozsahu. Podmínkou je doba trvání nejvýše dva roky, písemný slib pachatele, že bude podmínky trestu dodržovat, a důvodný předpoklad soudu, že bude tento trest postačovat (což je obecný, byť občas implicitní předpoklad při ukládání jednotlivých trestů a sankcí ve všech odvětvích práva).

Přes mnohoznačný název tento trest neznamená, že by se odsouzený pachatel nemohl z domova vzdálit. Podle konkrétních podmínek trestu může docházet do zaměstnání, k lékaři, k cestám souvisejícím s péčí o nezletilé děti a dalšími rodinnými a osobními záležitostmi; dokonce soud může pachateli umožnit i navštěvování bohoslužeb a jiných náboženských slavností. Naproti tomu může soud pachateli tak jako u jiných trestů uložit i omezení související s povahou trestného činu, kterého se pachatel dopustil, například zákaz požívání alkoholu či jiných návykových látek. Pokud pachatel podmínky tohoto trestu nedodržuje, může mu být domácí vězení proměněno na to opravdové. A naopak může být pachatel při vzorném výkonu trestu odnětí svobody propuštěn do „domácího ošetřování“, a to i na dobu delší než dvou let. Proměňovány jsou tyto tresty vždy jedna ku jedné.

Obecně prospěšné práce

Stejně jako domácí vězení je to jeden z takzvaných alternativních trestů, dokonce nejčastěji ukládaný. Jako takový může být samostatně uložen pouze za méně závažné trestné činy, pachatel musí být zdravotně způsobilý k jejich provedení a ukládány jsou v rozsahu 50 až 300 hodin. Za výkon takovýchto prací nesmí pachatel pobírat odměnu. Pokud je pachatel neprovede včas, tj. do jednoho roku od nařízení, a jejich vykonání se vyhýbá, mohou mu být obecně prospěšné práce soudem proměněny na trest odnětí svobody či trest domácího vězení v poměru jedna hodina veřejně prospěšných prací na jeden den takového trestu, případně na přiměřený trest peněžitý.

Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce

Nedílnou součástí tohoto trestu je vždy dohled probační a mediační služby nad pachatelem. Nejpodstatnější část trestu je ale popsána již v jeho názvu. Zákaz samozřejmě může být i konkrétnější a omezit se jen na určitý typ těchto akcí. Například sportovní zápasy, koncerty vážné hudby, a podobně. Podmínkou je, že se pachatel dopustil úmyslného trestného činu v souvislosti s právě takovouto akcí.

A co si z tohoto přehledu odnést? Na to, že jde pouze o značně parciální část trestního práva i práva správního, respektive přestupkového, je problematika charakteru jednotlivých trestů dosti košatá a komplikovaná. A situaci komplikují i vzájemné odlišnosti mezi tresty v těchto právních odvětvích. Proto není rozumné spoléhat se na to, že s jednou zkušeností či dokonce znalostí jednoho právního odvětví ovládáte i druhé. Buďte vždy obezřetní.

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 20: Co si kdo navaří... aneb o druzích trestů

27.1.2017
Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 19: Zločincem rychle a snadno

Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 20: Co si kdo navaří... aneb o druzích trestů

11.3.2016
Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 15: Konopí a rodičovství

Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 20: Co si kdo navaří... aneb o druzích trestů

26.2.2015
Já bych ty alkoholy zakázala …aneb o prohibici

Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 20: Co si kdo navaří... aneb o druzích trestů

15.6.2016
Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 16: Trestné činy spáchané pod vlivem drog


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2017 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu