38

Rozhovor: Jiří Maryško – Všichni jsme z jednoho vrhu

Když se redakce rozhodla, že do tohoto adventního čísla uděláme rozhovor právě s ním, nebyl jsem si jistý. Jelikož dost zapomínám, nevzpomněl jsem si, že se známe jako kolegové, proletěl jsem spěšně jeho vystoupení na Stream.cz, přečetl si, že je odsouzen k obecně prospěšným pracím, které vykonává snad tím, že dělá strašidlo na jakémsi hradě, a ptal jsem se sám sebe, na co se ho mám, sakra, ptát, co mi tak může říct a co je vlastně zač, ten Jiří Maryško? Nechal jsem to tedy víceméně osudu a byl jsem velice mile překvapen. V kavárně Vinohradského divadla jsme si parádně popovídali s chlapíkem, který stoprocentně dostál své pověsti buřiče a titulu osobnost roku.

Rozhovor: Jiří Maryško –  Všichni jsme z jednoho vrhu

Je advent. Těšíš se na Ježíška?

Víš, Vánoce a já… já je ještě pořád prožívám u rodičů a jako jedináček furt dělám syna. V šestatřiceti, ty vole, klečím pod stromečkem a rozdávám dárky. Je to vtipný, no ale… Občas jsem byl na půlnoční, ale hrozně mě tam rušili ty upovídaný lidi. Takže my si s kamarádama děláme místo toho půlnoční pochod na Křížovou horu v Jiřetíně, kde u každýho zastavení křížový cesty zapálíme svíčku a nahoře, kde v kapličce za mříží, aby ho lidi nerozkopali, leží takovej sádrovej Ježíš, tam mu napíšeme vzkaz nebo poděkování, zapálíme svíčku a odpálíme jointa. Jinak jsou tyhle svátky v našich zeměpisnejch šířkách dost odduchovnělý. Já mám jinak ty obyčeje moc rád, ale vem si jenom, co se tady stalo z Velikonoc. Běhat někde s igelitkou…

A volat k tomu hody hody doprovody…

Obzvlášť dneska, když už člověk ani neví, co to ty doprovody jsou. To je v prdeli. 

Jirko, pojďme ale trochu popořádku. Co ty jseš vůbec zač?

Já jsem kluk z Varnsdorfu, kterej se vydal do světa a kterej chtěl bejt do osmý třídy traktoristou. Ale nakonec, aby nemusel ráno brzo vstávat, skončil u divadla. A k tomu traktoru se stejně vrátil. Dostal jsem totiž teď parádní trest, veřejně prospěšný práce. 

Za co?

Za vtip na Facebooku teď řídím traktůrek v zámecký zahradě. 

Já myslel, že děláš strašidlo na nějakým hradě?

To jsem měl, ale během sezóny v létě jsem to nestihl, takže teď chvíli budu zahradničit a od jara začnu strašit. A nebude to na hradě, ale na zámku v Děčíně. Na strašení na Hradě tady máme jiný lidi. I 17. listopad, symbol boje za svobodu jsem strávil fyzickou prací v zámeckých zahradách za trest kvůli tomu vtipu.

Co to bylo za vtip?

V Ústí nad Labem probíhala před dvěma roky akce Úklid Ústí. Svolali se lidi a společně uklízeli ulice a parky. A já pod tu facebookovou událost přidal komentář s textem: „Úklid Ústí bych si představoval takhle.“ Dvojtečka. A dal jsem k tomu fotku z natáčení filmu Lidice, kde herci představují postřílený lidi u zdi, a k těm jsem přiřadil jména těch největších grázlů a mafiánů z Ústí nad Labem, komunistů, socanů a podobně. A druhej den hned hromadná žaloba, pak soud, vyfasoval jsem pětadvacet tisíc pokuty a sto osmdesát hodin obecně prospěšných prací. Měli se mnou ještě nějaký nevyřízený účty z doby, kdy nám chtěli zrušit Činoherní studio a my proti tomu bojovali. Ale vyšel jsem z toho ještě docela dobře, když jsem skončil na zámku. Za chvíli bych mohl skončit za to samý pod zámkem a pak třeba rovnou v kotelně. 

Jak bys charakterizoval sám sebe? Jsi herec nebo komik nebo co vlastně?

Komický role jsou mi asi nejbližší, ale jsem taky improvizátor, respektive jak já říkám asociátor. Máme divadlo Demago, je to divadlo improvizace, improvizace jednoho muže. Prostě asociační divadlo.

Proč se věnuješ divadlu?

Už kvůli tomu, že nesnáším ranní vstávání a jsem spíš noční pták, mi bylo divadlo blízký.

Tos mohl ale klidně dělat nočního vrátnýho, a ne divadlo!

To jo, ale na toho vrátnýho by se museli koukat lidi.

Takže jsi exhibicionista.

Asi jo. Anebo možná spíš člověk, co nic neumí, ale chce přesto společnosti něco dát. Já těm lidem nemůžu vyřezat poličku. Tak řeknu aspoň vtip.

Jakmile děláš věci, který tě baví, a patříš někam, máš najednou o starost míň.

Jsi ze severních Čech, přímo ze Šluknovskýho výběžku. Jak se ti v bývalých Sudetech žije? Jsi lokální patriot?

Vlastně jsem, i když tam těch patriotů zrovna moc není. Největším problémem Sudet je to, že tam lidi nemají hluboký kořeny a patriotismus tam až tolik nekvete. My tam všichni máme maximálně dědečka a babičku, ale málokdo z nás dospělých tam má pradědečka a prababičku. Většina lidí je tam náplava po druhý světový válce. Žijeme v barácích po Němcích, chodíme do divadel, která stavěli Němci, ale málokdo si přizná, že žije v kraji po lidech, kteří byli odsunuti pryč.

Jaký názor máš na poválečný odsun Němců ty?

Já vnímám samozřejmě celý odsun, ač jsem vyrůstal taky v baráku po Němcích, jako velkou nespravedlnost. My jsme o tom kdysi hráli přestavení, jmenovalo se Třicet dva hodin mezi psem a vlkem, podle knihy Jana Tichého z Nového Boru, která je napsaná na základě skutečných událostí právě z Lužických hor, kde žiju. A ty události jsou tam popisovány z pohledu českých a německých dětí. To představení tedy nebylo nijak zaujatý, nenadržovalo ani jedné straně, na vše nahlíželo s nadhledem a odstupem, ale přesto se tam proti němu velmi silně protestovalo. V den premiéry přišli lidi před divadlo a mimochodem vymysleli nádhernej terminus technicus, když měli na transparentu napsáno, že jsme židofašisti. A pak se do toho vložila paní Bobošíková, která je teď mimochodem členkou Českého svazu bojovníků za svobodu, což je ten největší paradox. Řečnila na té demonstraci, a když se jí někdo zeptal, zda to představení viděla nebo četla tu knihu, odpověděla, že neviděla ani nečetla, ale že s tím přesto nesouhlasí. A já s tím odsunem nesouhlasím proto, že se týkal mnoha nevinných lidí, i moje teta patřila mezi odsunuté. Měla německý kořeny, ale rozhodně nikde nezvedala pravici a neklaněla se hákovým křížům, měla českou státní příslušnost, akorát byla německýho původu. 

Celý článek najdete v Legalizaci č. 38. Magazín je k dostání v trafikách po celé České republice a v e-shopu Legalmarket.cz za 69 Kč. Za zvýhodněnou cenu 42 Kč si časopis můžete předplatit anebo si stáhnout elektronickou verzi.

                                       Náhled obsahu čísla 38 najdete zde.

PŘIPOJENÁ GALERIE


Dále by vás mohlo zajímat…
Rozhovor: Jiří Maryško –  Všichni jsme z jednoho vrhu

8.12.2016
Právě vychází magazín Legalizace č. 38!

Rozhovor: Jiří Maryško –  Všichni jsme z jednoho vrhu

26.4.2012
ŠTEINDLER NA HRAD!

Rozhovor: Jiří Maryško –  Všichni jsme z jednoho vrhu

1.11.2012
Robert Vano - Budu dělat bazalku a pánboh nás bude mít rád

Rozhovor: Jiří Maryško –  Všichni jsme z jednoho vrhu

21.3.2013
Samir Hauser - Muž na Ritalinu


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2017 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu