07

JIŘÍ X. DOLEŽAL - Doležalizováno

JXD je jenom obyčejný hulič! S nejznámějším redaktorem Reflexu, Jiřím X. Doležalem, jsem se sešel v malé kavárničce na Dejvické ulici. Mírně krápalo, ale ne zas tolik, abychom si nesedli na zahrádku. Oba kouříme (i tabák), a tak byl čerstvý vzduch výhodou. Trochu mě zarazilo, když jsem záhy zjistil, že tento konopný guru České republiky skončil se snahami o legalizaci a dnes se o trávu zajímá už jen jako obyčejný hulič. Ve svých názorech má tak jasno, že se s ním do hlubší debaty nemá mnohdy cenu pouštět. Trvá si na svém a na tenký led ho nedostanete. Když jsem mu například nabízel tento rozhovor k autorizaci, mile odmítl s tím, že si je ve všem, co říká, zcela a bez výjimky jistý. Hulí pravda notně, ale i přesto jistě ví, o čem mluví. Když za námi dorazila sličná fotografka Tereza, posteskl si, proč s ním na reportáže pro Reflex nejezdí ona namísto Standy Krupaře. Před lety jsem s JXD natáčel dokument Legalizace.cz a už tenkrát, stejně jako nyní, působil vtipně a vesele. A také dost sebejistě. Je to inteligentní, marihuanou vyklidněný, chlapík. Jen jointa mi nenabídl. To prý zásadně nedělá. Podle stávající legislativy a vzhledem k jeho výlučnému postavení v konopné subkultuře ani nemůže. Tak uvidíme co z něj vypadne. Špek to určitě nebude.

JIŘÍ  X. DOLEŽAL - Doležalizováno

Jirko, máš představu, jak to tady vypadalo s drogami, především s konopím, před sametovou revolucí?
S drogami jako takovými ten přehled mám čistě zprostředkovaný. Konopí bylo do roku 1989 záležitostí intelektuální části tehdejších mániček.

To znamená undergroundu.
Underground už je moc ideologický, mánička je spíš jako styl účesu. K tomu patřilo mít zkušenosti s marihuanou a tehdejší společnost to vcelku nijak nezajímalo. Ten jev byl velice izolovaný. Pokud docházelo k nějakým stíháním, tak to bylo spíš tehdy, když konopí pěstoval disident. Nešlo o konopí. Jirouse vydusili za konopí, protože je sralo, že je Jirous. Ale jinak ta marihuana nikoho nezajímala. Tady na Kulaťáku (Vítězné náměstí v Praze 6 – pozn. red.) rostlo konopí v květináčích u sochy Lenina, na karlovarský kolonádě rostlo taky, všude se to dávalo takhle jako z legrace.

A ty jsi začal hulit kdy?
Já jsem měl první zkušenosti támhle v restauraci Na slamníku někdy mezi sedmnáctým a osmnáctým rokem, což je na dnešní dobu poměrně pozdě. Pak někdy kolem dvacátéhopátého roku jsem přestal pít alkohol a začal jsem vyhledávat marihuanu jako rekreační drogu. V roce 1995, při svém pobytu v Indii, jsem se rozhodl, že si konopí nebo konopné drogy začlením do života trvale, že budu kouřit každý den. Socializuje to mou lehce problematickou osobnost.

Problematickou osobnost?
Tak já, jako každý píšící autor, nebo jako každý tvůrce, mám deprese. Serou mě lidi a všechny tyhle věci, který máme všichni, ale není politicky korektní se k nim přiznávat. Mám je v míře větší než malé a bez ohledu na to, že polykám nejrůznější antidepresiva dle předpisu lékaře. Nějakou dobrou náladu mám bez drog poměrně málokdy.

Předepsaná antidepresiva se s trávou nijak nevylučují?
Ne, to jde jinými kanály.

Spousta lidí z drogové scény tě neuznává. Myslí si o tobě, že jsi blázen. Ty to určitě víš. Co si o tom myslíš a čím si to vysvětluješ?
Já se s tímto hodnocením setkávám, ale nemyslím si o tom, co si o mně někdo myslí, vůbec nic. Jelikož jsem dvacet let na očích veřejnosti, tak si o mně myslí nejrůznější věci takové množství lidí, že věřím, že by se našli i lidi, kteří si o mně myslí, že žeru děti. A největší legrace je, že většina bludů o mojí osobě je úplně mimo realitu. Já to nehodnotím. Věci, ke kterým se hlásím, se najdou na mém webu jxd.cz.

Ale ty jsi v podstatě takový konopný guru České republiky. Jsi rozhodně nejdéle se angažující veřejná osoba v této problematice.
Ano. Ano.

Jak vnímáš současný stav drogové legislativy v České republice?
Domnívám se, že ČR je nejen v oblasti drogové legislativy ostrovem svobody. Když se podíváš všemi směry z ČR, na sever, východ, západ i jih, tak všude je to mnohem horší. Se vším, třeba i s potraty, s právy homosexuálů, nebo jestli tě vyhodí z práce za to, že máš kroužek v nose, nebo jsi  tetovanej, nebo jestli máš dlouhý vlasy. Prostě ČR je velmi tolerantní ostrov svobody a velmi úzce to souvisí s tím, že se tady hodně kalí.

Zajímáš se vůbec ještě o drogovou politiku a problematiku v ČR?
Já se o drogovou problematiku v podstatě nezajímal nikdy. Já jsem se zajímal o konopí, ale opakuju, teď se zajímám o konopí pouze jako řadový konzument. Co je za nové modely, jaké jsou vyvinuty nové pěstební systémy, jako takový řadový sběratel, koníčkář.

Nedávno jsi prohlásil, že s bojem za legalizaci marihuany končíš, protože je dobojováno a máš pocit, že je vyhráno. Že tvoje poslání bylo splněno...
No počkej, to ne! Já jsem s tím už skončil.

To jsem tedy slyšel správně. Ale můžeš se k tomu, že už je dobojováno, nějak vyjádřit? V lékárně si trávu stále ještě koupit nemůžeš!
V České republice je prakticky všechno ze zákona na hovno. A jsou tady věci a oblasti, v kterých je skryto opravdu velké zlo. Nespravedlnost, diskriminace, ničení lidských životů. Ale marihuana to už rozhodně není. V současné době je tady s marihuanou spojenej drobnej vopruz, že si tady v kavárně na  Kulaťáku například nemůžu zapálit jointa a nemůžu si to koupit támhle v trafice. Tenhle vopruz se dá napravit asi jenom změnou konvencí OSN, což je lehce mimo moje kompetence. Marihuana je tady socializovaná, není formálně povolená, ale fakticky jsme opravdu dosáhli dekriminalizace a všeobecné tolerance. To, že policajti honí támhle nějaký Vietnamce, kteří pěstují konopí pod lampama s megawattovým příkonem, to je v pořádku, to je prostě podnikání bez placení daní. Když budou takhle pěstovat tabák, tak je budou honit stejně. To mě nezajímá. Já si tady můžu koupit semínka, já si tady můžu koupit v obchodních centrech i ve specializovaných obchodech prostředky na pěstování. Já si tady můžu, aniž bych se dopustil trestného činu, vypěstovat 5 kytek, a když jich budu mít 20 a nikdo to neuvidí, tak mě kvůli tomu taky neukřižují. Já si tady můžu, aniž bych se dopustil trestného činu, držet 15 gramů trávy, a když budu mít doma víc, nepřijde mi kvůli tomu domovní prohlídka. Takže nevím, proč bych se jako novinář měl tím tématem dále zabývat. Já zůstávám zcela řadovým huličem. Každodenním. Kterých je v téhle republice 60 tisíc.

Co tys vůbec všechno v životě vyzkoušel za drogy?
Tak já jsem minimálně experimentoval se syntetickými drogami, nepovažuji je za nic dobrého, snad s výjimkou extáze, a v rámci přírodních drog jsem se samozřejmě velmi opatrně choval k jakýmkoliv opiátům. Vykouřil jsem si nějaký opium, ale nikdy jsem neměl třeba heroin. Pervitin jsem měl jednou v nějaké třetinové dávce ze zvědavosti. A stačilo mi to. Pak jsem ho měl podruhé, když jsem si koupil extázi a byl to slisovanej perník. Tak jsem toho člověka, co mi to prodal, radši vyškrtl ze seznamu svých známých, abych mu nemusel urazit hlavu. Takže moje experimenty byly směřované na přírodní psychedelika a vyzkoušel jsem z nich všechno, co se mi dostalo pod ruku.

Třeba peyotl?
Peyotl, ayahuascu, kouřil jsem ropuchy, šalvěj, kropenatec kubánský, dával si muchomůrky a lysohlávky třeba osmi druhů.

Co durman?
Durman jsem zkoušel, ale to není psychedelikum. To je spíš když se člověk chce zabít, než když se chceš zfetovat.

Ale tráva zůstává královna tvého srdce?
Ne, to má různé aspekty. Když mluvíme o psychedelikách obecně, tak mluvíme spíše o nějakém filosofickém poznání a náboženství, protože ty změněné stavy vědomí jsou základní atribut náboženského prožívání, je to jedna skupina. Ale pak je úplně jiný úhel pohledu, a to jsou drogy vhodné ke každodennímu užívání, těch je asi pět. Káva, čaj, pivo, víno a marihuana. Kořalka a hašiš už jsou problematický.

Je mi to jasný. Čokoláda možná taky...
Nikdy se mi nepodařilo sežrat tolik čokolády, abych byl opravdu sjetej. Takže já jí beru stejně tak jako kakao s rezervou…

Můžeš mi prosím tě říci, jak často hulíš?
Denně. Hulím, tak mezi 2 až 4 gramy, to záleží na dni.

To není málo. S rizikem pokuty si navíc můžeš vypěstovat jenom pět kytek. Jak tedy sháníš trávu?
Bez komentáře.

Takže jisté riziko tady stále je?
Jisté riziko tady je, ale je nejmenší v celé Evropě.

Ve srovnání třeba s Belgií, kde je povoleno legálně pěstovat jednu kytku, se Španělskem, které je plné konopných klubů, jsou lidé u nás stále za pěstování konopí perzekuováni. Nemáš tu konopnou problematiku náhodou trochu zkreslenou tvojí osobou?
Ke mně se v podstatě obracejí všichni, kteří mají problémy s marihuanou a cítí se jako oběť. Jako on když někdo pěstuje trávu pro sebe a 35 dalších kamarádů a vyberou ho, tak tihle lidi mi nevolají. Protože ti vědí, že si musí zaplatit právníka a je to jiná linie. Ale těch postihů, kdy dochází k porušování lidských práv, těch tady moc není. A když už se to stane, tak se to stává takovým tím blbým mechanismem na udání. Policie většinou přijde, ty kytky zabaví a pak se to nějak odloží a nedojde k žádnému soudu. Takže perzekuce, dopadající na nevinné, na lidi, kteří na tom nevydělávají, není moc. Když na tom někdo vydělává, dělá rychlý prachy, to ať si pak řeší s právníkem. To není můj rank. Ale když si někdo pěstuje pro sebe, tak má 99 % jistoty, pokud se nechová jako úplnej idiot, že bude mít pokoj.

Já se vrátím ještě do těch 90. let, kdy jsi vlastně začal svádět ten nejlítější boj právě za legalizaci marihuany. Vzpomínám si  na ten tvůj veselý rozhovor v nějaké debatě s politiky, kdys tam vytáhl jointa, což na to dobu bylo velmi nevídané a mně se to moc líbilo. Měl jsi v té době nějaké problémy s tehdy stávající legislativou? Byl jsi na výsleších a podobně?
Byl jsem velmi často za hranicí zákona a tak různě mě prudila policie. Ale třeba v zaměstnání jsem problémy neměl. Mně největší zátěž přinesla skutečnost, že jsem se pro těch zhruba 3.5 milionu českých žen, bojících se o své děti, stal nositelem zla. Já jsem šel například po ulici a tam se zastavovaly stařenky, ukazovaly na mě prstem a říkaly „vidíte, to je ten, co kouří tu marihuanu!“ To bylo neslýchané, říct, že kouřím drogy. Takže to byl takový největší vopruz. Stále se se mnou někdo soudí kvůli článkům, stává se, že na mě někdo zavolá policii do redakce, že se tam pohybuju zkouřenej a ohrožuji redakci. Já jsem přece začínal tím, že jsem hlásal velmi kontroverzní myšlenku, což samozřejmě přitáhne pozornost velmi podivných lidí, takže to je taková daň, kterou za to platím. Ale zase na druhou stranu, já si dávám opravdu pozor, a když ke mně někdo přijde somrovat o jointa, tak mu opravdu nedám. Nespatřuju nic špatného na tom, když někdo dá paličku dospělému uživateli, ale já to prostě dělat nesmím.

On by to raději neměl dělat nikdo...
Takhle, já to dělat navíc nemůžu. Nikdo to nesmí dělat, ale já to navíc dělat nemůžu.

Myslíš si, že se ti podařilo, za tu dobu co ses problematice konopí věnoval, něco osobně v naší legislativě změnit?
Já se domnívám, že jsem splnil třeba tak 85 až 90 procent úkolů, které jsem si před těma dvaceti lety předsevzal. A teď se pracovně věnuju problémům, který považuju za mnohem palčivější. Jaký byl podíl mé osoby na příznivých změnách, které zcela objektivně proběhly, to já fakt nechám historii. Pokud to bude někdy někoho zajímat, ať to vyhodnotí. Já na to nemám názor. Jediné, co vím  jistě, že to není jenom moje zásluha. Můžu jmenovat namátkou třeba patnáct lidí...

Řekni, kteří to jsou?
Jsou to lidé z nejrůznějších oblastí. Vědci  jako: Tomáš Zábranský, Michal Miovský, Viktor Mravčík, praktičtí psychologové a lékaři z drogové a adiktologické oblasti: Ivan Douda, Jiří Presl, Pavel Bém. Z hlediska represivních orgánů měl poměrně rozumný přístup bývalý šéf Národní protidrogové centrály Jiří Komorous i jeho nástupce Jakub Frydrych. Značný podíl sehrály i nevládní organizace jako Konopa a Legalizace.cz. A největší zásluhu na tom samozřejmě měli lidé. Normální občané této republiky, kteří se nenechali strhnout k nějakému honu na čarodějnice, jako se to třeba stalo na Slovensku.

Říkáš Jakub Frydrych a Jiří Komorous? Jak bys srovnal jejich práci?
Tak v tom, co mě zajímá, to jest postih uživatelů a drobných pěstitelů, jsou oba zcela srovnatelní. Nedělají to. A nic víc já od protidrogového policisty nechci.  Ať si dělá svou práci, honí si nějaký pašeráky heroinu, ať bojuje proti drogám. Ale ať se opravdu na konopnou scénu, směřující k získání konopí, ne k získání zisku, na tu ať se opravdu všichni vyserou. A to oni naštěstí dělají.

Jak jsi spokojen s novým protidrogovým koordinátorem, Jindřichem Vobořilem?
Ten poprvé začal říkat nahlas, a poměrně dost nahlas, že největším drogovým problémem České republiky jsou chlastající děti. Takže za to mu budiž chvála do nebes. A to, že jako státní úředník nesmí hulit, já mu nemůžu mít za zlý. Ale myslím si, že přesně nazývá základní drogové problémy ČR, a ty se jmenují chlast, chlast a chlast.

Takže pervitin ne?
Ten začíná. Ale přece jen k tomu alkoholu. Já jak kopu trilobity, tak přes ten koníček přicházím do styku s takovými třeba vesnickými zedníky nebo dělníky, prostě s lidmi z venkova. A to kvantum alkoholu, který třeba denně takový průměrný český venkovan mého věku spořádá, by zabilo podkožně aplikováno třeba dvacet psů. Nebo mě třikrát. Já si vůbec nedokážu představit, co by například dělal ten pětačtyřicetiletý zedník, co s ním jezdím na ty trilobity, kdyby si zlomil nohu a zůstal v nemocnici bez alkoholu. Jaká deliria by měl, co by mu museli dávat?! Já si zase těžko dokážu představit, co já bych dělal bez marihuany. A on to v tom svém životě má zabudované 10× hlouběji než já a 10× tvrdší drogu.

Co by se ti stalo, kdyby zmizela marihuana a ty bys k ní neměl absolutně žádný přístup?
Strašně bych se nasral. To by bylo primární a hodně dlouho by mě to drželo. Takový druhý, třetí den bez marihuany by přišla nespavost a vrátily by se mi v plné naléhavosti ty deprese, které prostě bez ní mám, a které jsem měl ještě před tím, než jsem začal hulit. Takže bych byl smutný, mrzutý, nervózní, musel bych brát asi nějaké jedovaté prášky na uklidnění a udělal bych polovinu práce, než udělám teď. Marihuana vyvolává obtíže při vysazení, ale nevyvolává nic jako deliria a absťáky heroinového typu.

Takže svůj vztah k marihuaně hodnotíš jako závislost? Protože ono to totiž tak trochu zní...
U kuřáků mého typu se už asi o závislosti mluvit dá, protože vysazení mi vždycky přinese vážný problémy. Fakt nemám dobrou náladu. Ale já vždycky učiním opatření, abych tak dlouho bez trávy nebyl. Já jsem ochoten bez ní dobrovolně být tak tři čtyři dny. Jinak, že bych jel na dovolenou někam, kde nebudu 14 dní hulit, na to se můžu vysrat.

To řešíš jak? Pašuješ si s sebou trávu?
Ne, já nemůžu pašovat vůbec nic. Prostě jezdím do zemí, kde se hulí.

Ty se marihuanou vlastně sám léčíš. Co si tedy o samoléčbě konopím myslíš?
Konopí je léčivá rostlina, což prokazují veškeré vědecké výzkumy, které má západní věda k dispozici. Samoléčba – proč ne, ale léčba konopím by měla být v rukou lékařů a mělo by se podávat  adekvátně k onemocnění. Je jistě dobrý dávat lidem Sativex, ale kdyby si mohli normálně koupit v lékárně 100 gramů marihuany a k tomu vaporizér, tak by se to dalo pořídit asi tak s desetinovými náklady. Sativex, nebo jiné certifikované léky z konopí, jsou zbytečně drahé. Vyloženě problematický je konopný extrakt, tzv. fénixovy slzy. Ty jsou vhodné k aplikaci výhradně v nemocničním prostředí, na lůžku a pod dozorem lékaře. Měl jsem je několikrát, fetuju třicet let a říkám – pouze v nemocnici, na lůžku a pod dozorem lékaře. Samoléčba konopím, kdyby ovšem nebyla nepříčetná legislativa, by se řešila stejně málo, jako samoléčba kopřivami. Konopí by vzhledem ke svým léčivým účinkům mělo být k dostání stejně jako ty kopřivy nebo třezalka. Ale zároveň by mělo být v seriózním lékařským výzkumu používáno ve formě, kterou ten lékař uzná za vhodnou. Jako prevence Alzheimera, to si může každý z vaporizéru cucat doma. Ale když už máš nějaký rozjetý parkinsoniky, tak ti asi opravdu budou potřebovat ten koncentrovanější extrakt 3× denně, a ne aby si 24 hodin denně dudlali vaporizér a dostávali to do sebe takhle. Zkrátka podle míry onemocnění. Pro nemocný by mělo jednoznačně platit, že cokoliv jim může pomoci, to jim má být zpřístupněno. Tečka.

A věříš, že se to skutečně podaří?
Ale no tak, Sativex už je v Čechách registrován.

Jasně, ale já myslel to, že si právě nebudeme muset kupovat drahý Sativex, ale koupíme si v lékárně vaporizér a pytlíček trávy?
To bude trvat déle, protože to se musí prokousat přes nějaký strašlivý legislativní bariéry a zřízení nějakého  monopolního výrobce, který bude postupovat podle opiového zákona, jako když vyrábí opium. Prostě to je sraní na 5 až 10 let. A hlavně to chce ekonomicky silný subjekt, který si to prosadí a pak to bude schopen vyrábět.

Dva konopné veletrhy se konaly v Praze, na tom prvním ses dokonce i nějak podílel a ani nevím, jestli na tom druhým taky. Jak na to zpětně koukáš, byl to přínos?
Skutečnost, že tady proběhly dva veletrhy, nejlépe ukazuje, že konopí už není téma pro Reflex. Ty veletrhy ukazují, že se ta problematika naprosto socializovala, civilizovala, že se z ní stala v podstatě komerční záležitost. A my jsme tou expozicí na Cannabizzu, který pořádal náš dlouholetý sponzor, udělali takovou hezkou tečku. Pak jsme ještě nechali, protože byly přihlášený fotky, proběhnout poslední, sedmý ročník Reflex Cannabis Cupu, už opravdu jenom ze setrvačnosti, a konec.

Právě protože Reflex konopí už nezajímá?
Ne, nezajímá. Ta soutěž se odsouvá do muzea. Byla produktem doby, kdy pěstování konopí bylo trestným činem, pěstovat konopí vyžadovalo značnou odvahu a vypěstovat ho značný kumšt. Pak si lidi ty kytky, který vypěstovali někde ve skrytu, prostě vyfotili nějakým automatem a poslali je do soutěže. V současné době je realita taková, že pět kytek si může pěstovat bez prakticky jakéhokoli rizika každý. A dnes se ty prezentační kytky klidně vezmou, naloží  se do náklaďáku a odvezou se do fotostudia. Zde je zaplacený fotograf, módní fotograf, který normálně fotí holky do Elle, ten si tam ty kytky postaví a vyfotí je jako holky do Elle. Takže v tomto momentě jakákoli amatérská soutěž ve focení nějakých kytiček, vypěstovaných někde v garáži, ztrácí smysl. Už to nemá cenu.

Co si o o našem časopisu a vůbec o práci sdružení Legalizace.cz myslíš?
Konopná subkultura vytvořila samostatný subsystém, samostatný svět – reprezentovaný velmi dobře dělanou tiskovinou, vaším časopisem – která je čistě subkulturní. Takže ti lidé, které zajímá marihuana, si už dneska nepůjdou koupit Reflex, celí nadšení, že něco vychází o marihuaně, o který se jinak nesmí psát. Z těchhle lidí se stali pravidelní čtenáři Legalizace, kteří čekají na subkulturní informace, které ale nikoho, kdo marihuanu nehulí nebo nepěstuje, vůbec nezajímají. Takže Legalizace je velmi profesně srovnaná. Mě strašně mrzí, že jako reprezentant konopný subkultury je brán Dušan Dvořák a Bushka Bryndová. A ne vy, nebo ani ne tak vy, jako ten titul, jako ta vaše práce. Legalizace je oficiální portrét české konopné kultury. Takže co já si myslím? Já jsem nebyl aktivista, já jsem byl disident. Vy nejste druhá generace aktivistů, vy jste první generace aktivistů, která navázala na disidenty. Myslím si, že jste tu svou práci odvedli více než dobře a že ta kultura je stejně socializovaná a etablovaná jako třeba motorkáři nebo ragbisti. Prostě jsme součástí společnosti, je to normální a ano, máme ten malej vopruz, že si tady nemůžeme zahulit. Ale když tady komukoli v této kavárně řekneme, že hulíme, tak na nás nikdo nebude ani volat policii, ani se nás nebude štítit, maximálně po nás bude chtít nějaký hulení.

Měl bys zájem s naším časopisem spolupracovat? Třeba psát o osobních zkušenostech uživatele konopí?
Když ale já už jsem je popsal v roce 1993 všechny.

V podstatě je to pro tebe vyčpělé téma?
Ne vyčpělé, pro mě je to takové, jako kdybych měl psát o tom, že jím.

Co si myslíš o takovém tom okřídleném názoru, že marihuana je schůdek k tvrdším a hroznějším drogám?

V České republice to tak není, ale při dostatečně špatné drogové politice to tak může být snadno.

Díky politice? Nikoli díky té rostlině?

Ne, tam není jakákoli příčinná souvislost. Ale špatný společenský systém může nastolit podmínky, kdy se ta marihuana musí kupovat u natolik problematických lidí, že je od nich snadné koupit i něco jiného, za větší peníze.

A jseš-li mladej a blbej, tak dříve či později...
Dříve či později ti s naprostou zákonitostí nabídnou něco dalšího. Což se dá v ČR z velké části považovat za vyřešené. V nízkých cenových skupinách je všechno v prdeli, jo. Ale obecně je ten marihuanový trh hodně oddělený a chtít od nějakýho Araba nebo Jugoše, co prodává herák, jestli nemá skunk, tak to ti rovnou jednu natáhne, to ho urazí. Stejně tak jako chtít od českýho barovýho dealera marihuany něco tvrdšího. Možná, když to bude polyinstrumentalista, tak bude mít extázi, a když bude hodně rozjetej, tak bude mít koks. Ale nebude mít perník. Nebude mít heroin.

Na závěr ještě něco o tobě, ty ses ani ne před rokem oženil…
Před dvěma!

Tak jak to vypadá, chystáte miminko, co manželka?
Miminko nechystáme, a manželství já můžu každému doporučit, protože pak nebude mít energii na různý blbosti, že jo, nebo nebude mít spoustu problémů, jako že neví, co s penězi. Oženíš se a víš co s penězi. Ne, bez legrace, jsem rád, že jsem ženatý, manželství po dvou letech je mnohem důvěrnější a mnohem řekl bych lidsky cennější, než když bylo založeno jen na zamilovanosti. Manželka mi dělá radost, dodělala školu, je psycholožka, je v doktorským studiu, je literárně činná a máme podepsanou smlouvu na společnou knížku. A zhubli jsme 25 kilo od svatby – dohromady.

Když už jsme u toho, pořád někde čtu, že marihuana jako kromě průdušek velmi škodí hybnosti spermií. Proto jsem narážel na to miminko.
Ne velmi. Ne velmi. Když se podíváš na můj web, mám je tam.

Máš je tam, vyfocený jo?
Video.

Kecáš! Tak to se podívám. A protože děláme rozhovor pro časopis Legalizace, chceš vzkázat něco jeho čtenářům? Této subkultuře, která pravidelně časopis odebírá?
Základní poselství toho, co jsem já říkal celou dobu, je, že marihuana nejen že není jedovatá; na rozdíl od všech ostatních drog, včetně alkoholu, tomu člověku, který se rozhodne ji začlenit do života, dává možnost, aby si ji získával vlastní prací a ne nákupem. Takže se nemusí bavit s nějakými překupníky, nemusí se prostě ponořovat nikam do žumpy a může si normálně koupit květináč, semínka a za čtvrt roku si může zahulit. Takže poselství jednou větou zní: u marihuany je dobrý, že ji nemusíme kupovat, ale můžeme si ji vypěstovat.

Tak jo, měj se a díky za rozhovor.


Dále by vás mohlo zajímat…
JIŘÍ  X. DOLEŽAL - Doležalizováno

13.3.2018
Ganja na Mauriciu

JIŘÍ  X. DOLEŽAL - Doležalizováno

12.4.2011
Distribuce magazínu aneb najděte si to správné místo

JIŘÍ  X. DOLEŽAL - Doležalizováno

24.9.2014
Filip Menzel - V Rauši

JIŘÍ  X. DOLEŽAL - Doležalizováno

5.9.2012
Měsíc konopí - Práce, obživa, lék a radost - v září v Kolíbce


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2018 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu