Aktuální článek
Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 15: Konopí a rodičovství

Jak komunikovat s orgány činnými v trestním řízení č. 15: Konopí a rodičovství

  • Česká populace se nyní v souvislosti s konopím nachází v sice logické, ale právně a zejména sociologicky nesmírně zajímavé situaci. Řada rekreačních i pravidelných uživatelů konopí získala v průběhu času nezávisle na této své zálibě nezanedbatelný sociální status, vykonává společensky prestižní funkce a povolání, vlastní nikoli marginální množství majetku, vdává se a žení, a kromě toho si pořídila a pořizuje děti.

To vše souvisí jak s „přirozeným během věcí“, tak i boomem užívání konopí mezi mladými lidmi a mladistvými v průběhu devadesátých let minulého století, relativně nízkou nebezpečností a setrvale vysokou dostupností této drogy, posouváním věku prvního mateřství a analogicky i prvního otcovství, a tak podobně.

V případě žen sice vede zejména pozdější mateřství co do užívání konopí obvykle k odpovědné abstinenci, nicméně podobně jako s alkoholem často jen dočasné. Vzhledem ke stávajícímu nepříliš logickému postavení konopí v českém právním řádu jsou tak tito rodiče v pozici uživatelů nelegálních omamných a návykových látek. A aby toho nebylo málo, stejně jako v případě ostatních partnerských a manželských párů se i oni rozcházejí a rozvádějí.

Co z výše uvedeného plyne? Inu, za normální situace není třeba příliš často řešit otázku, zda může mít uměřené užívání konopí nějaké právní dopady na vaše postavení rodiče. Stejně jako většina z nás nevidí zvláštní potíž v tom, dát si po obědě pivo nebo pár skleniček s přáteli v baru. Co ale dělat a nedělat v případě, kdy se z užívání konopí stane v souvislosti s rodičovstvím problém? A jak moc velký tenhle problém může být? Zkusme si v tomto dílu našeho seriálu alespoň část možných odpovědí na tyto otázky nastínit.

Závadoví rodiče

Nejdříve si dovolme poněkud cynickou úvahu. Pokles užívání konopí mezi mladistvými tak, jak je zmapován i médii, může do značné míry souviset právě s tím, že jeho pravidelnými uživateli je generace jejich rodičů. Být jako vlastní rodiče? Inu, taková pubertální vzpoura opravdu za mnoho nestojí.

Bohužel, orgány sociálně-právní ochrany dětí, známé spíše pod zkratkou OSPOD, kterou budeme níže užívat i my, tenhle optimistický náhled na věc nesdílejí. Přitom se chovají z určitého úhlu pohledu racionálně. Primárním problémem totiž není v rodině uživatelů konopí jen jeho zvýšená dostupnost (konopí je dnes stejně dostupné prakticky kdekoli, kdykoli a nadto za částky, které se od konce devadesátých let prakticky nezměnily) nebo přímé či nepřímé nepříznivé zdravotní důsledky spojené s jeho užíváním. Jak totiž popisuje odborná literatura, samotné požívání drog rodiči (respektive osobami tvořícími nejbližší okolí dítěte) a jiné projevy jejich sociální nepřizpůsobivosti zvyšují pravděpodobnost, že dítě takového rodiče bude během dospívání přestupovat meze zákona (Mládež a delikvence, Kroftová a Matoušek, Portál, 1998). To však zároveň platí relativně spolehlivě pouze tehdy, pokud rodiče upřednostňují drogy a jiné sociálně nepřizpůsobivé chování před vlastní rodinou. Tato podmínka se přitom prolíná všemi texty, které se dané problematice věnují. To je třeba si uvědomovat, na tom stavět své pozice a s tímto vědomím při řešení vzniklých problémů vystupovat. Ponechme tedy raději ve vlastním zájmu stranou případy matek beroucích drogy v těhotenství a další obdobné extrémní případy, které by byly neoddiskutovatelným zločinem rodičů proti vlastním dětem.

Problém může nastat v situaci, kdy začne být užívání konopí jedním z rodičů (případně oběma) řešeno na pozadí jiné události. Například v souvislosti s rozvodem a s ním souvisejícími spory rodičů tam, kde je uživatelem konopí pouze jeden z nich. Nebo v situaci, kdy OSPOD obdrží podnět ke kontrole rodiny obsahující informace o užívání konopí jedním či oběma rodiči. A takovéto situace nejsou zcela výjimkou. Zejména v prostředí, kde došlo k vyhrocení takzvaných sousedských sporů.

Za samotnou konzumaci konopí (neprobíhá-li před dítětem) vám orgán sociální péče ani soud dítě sebrat nemohou.

Sebrat, či nesebrat

To nejpodstatnější je, že za samotnou konzumaci konopí (neprobíhá-li před dítětem) vám orgán sociální péče ani soud dítě sebrat nemohou. Respektive by neměly, neb šedá je veškerá teorie a věčně zelený strom života. Konzumace konopí není ani dostatečným důvodem pro omezení či odebrání vaší rodičovské odpovědnosti a stejně tak není důvodem pro to, aby se na takového rodiče a jeho domácnost OSPOD jakkoli zaměřoval. Jako ve všech oborech správní činnosti i tady ale platí, že velkou roli bude hrát přesvědčení příslušného pracovníka či spíše pracovnice a jejich nadřízených a samozřejmě i všechny ostatní relevantní souvislosti, jakkoli se mohou zdát danému rodiči nevýznamné. Konzumace konopí, sama o sobě formálně téměř bezvýznamná, se tak může stát jedním dílkem z velké skládačky, jejíž celkový obraz může vést až k některému nepříjemnému důsledku, včetně případného odebrání dítěte z rodiny a nařízení ústavní výchovy dítěte. Případů odebrání dítěte z rodiny je přitom v České republice z nejrůznějších příčin cca 3 000 ročně.

Pro bližší představu citujme ze zprávy OSPOD v jedné konkrétní věci: „Z místního šetření bylo zjištěno, že matka se neustále s dětmi stěhuje, stýká se se závadovými osobami, které jsou v podezření, že užívají drogy a které ji navštěvují a přespávají u ní v bytě. Sama matka je nezdravého vzezření a vzbuzuje podezření, že také užívá drogy. Nadále nespolupracuje s dětskou lékařko,u pokud jde o docházku dětí na pravidelné prohlídky a očkování. Žila s přítelem, který se dopouštěl trestné činnosti a nyní je ve vazbě. Často bývá viděna ve společnosti a bez dětí.“ Ani zde tedy samotné užívání drog důvodem pro odebrání dítěte nebylo, protože s drogovou závislostí se spojovalo množství aspektů zanedbávání náleží péče o dítě, se samotnou konzumací drog v zásadě nesouvisející. 

Komplexní analýzu situace, tedy rozhodovací praxe příslušných orgánů, přitom komplikuje faktická neexistence oficiálních strukturovaných statistik, které by umožňovaly získání kvalifikovaného náhledu na postupy těchto orgánů, sledování jednotlivých trendů a podobně. Jsme tak víceméně odkázáni na studium konkrétních případů nebo ad hoc vytvořených studií a jen s jejich pomocí se tak můžeme snažit odhadovat míru rizika nebo vhodné kroky k řešení již vzniklé konfliktní situace.

Abychom nebyli jen přehnaně pozitivní, je třeba přiznat, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 30. 12. 2014 (zájemci jej mohou nalézt na stránkách soudu nalus.usoud.cz pod sp. zn. I. ÚS 1554/14) vyslovil závěr, že závislost na drogách, silných lécích či alkoholu je jedním z důvodů, proč nepřiznat rodičům ve věci výchovy dítěte péči střídavou. Ponechme přitom raději stranou, že použití samotného spojení „závislost na drogách“ by objektivně působila v souvislosti s konopím poněkud zvláštně a dobrý znalecký posudek by je nutně musel označit za nesmyslné. A taktéž, že samotnou závislost rodiče je třeba prokázat, což může být v praxi překvapivě komplikované.

Ovšem i v takovém případě je rodič podle téhož rozhodnutí a s odkazem na rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva oprávněn se s dítětem stýkat. Snaha o prosazování zákazů styku rodičů užívajících drogy s jejich dětí v minulosti v České republice ovšem byla. Nakonec i odkazovaná judikatura Evropského soudu pro lidská práva pochází právě ze sporu České republiky a takto postiženého rodiče. Dojde-li na nejhorší, musí být rodič připraven na to, že ne každý soudce a úředník bude tuto pro rodinu mírnější rozhodovací praxi znát a ochoten ji respektovat.

Je to opravdu problém?

Nechme ale promluvit praxi. Ze studie provedené v roce 2009 kolektivem autorů pro Institut pro kriminologii a sociální prevenci na téma praxe v oblasti rozhodování o ústavní výchově mladistvých vyplývá, že v roce 2007 nepatřilo užívání nelegálních omamných a návykových látek u otce mezi významně rizikové okolnosti v případech, kdy bylo o odebrání rozhodnuto.


Ze vzorku 63 případů byla tato okolnost zjištěna pouze u tří. Obdobně v případě matek, kdy podíl činil 2 zjištěné případy z 66 případů tvořících celkový vzorek. Ve všech případech se navíc jednalo o rodiny, které hrubě neodpovídají modelu formálně vzorové rodiny s úspěšnými rodiči, jenž je nastíněn v samotném úvodu tohoto textu. Studie se ovšem zabývá pouze případy odebírání dětí z rodin, nikoli tedy spory o výkon rodičovské odpovědnosti mezi rodiči. V této oblasti může být situace dramaticky odlišná.

Dojde-li tak k lámání chleba a o rodinu, respektive děti, se začne zajímat OSPOD, policie, případně jiné orgány státu v souvislosti s užíváním konopí rodiči, je velmi složité pro takovýto případ stanovit jednotná a univerzální doporučení. Snad jen v obecné rovině, neboť jak jsme si již uvedli, je obvykle možno založit obranu na dvou věcech. Za prvé na tom, že „závislost“ v užším smyslu je poměrně obtížně prokazatelná, za druhé, že případným užíváním konopí ze strany rodičů není jakkoli dotčena péče o jejich dítě. Tedy že naopak je tato péče nadstandardně dobrá, děti jsou v bezvadném psychickém i zdravotním stavu, věnují se svým zálibám a kroužkům, vyrůstají v hygienickém prostředí, nosí čisté oblečení a tak podobně. Samozřejmě v obvyklých mezích, když například Nejvyšší soud České republiky judikoval, že ani chudoba rodičů nemůže být sama o sobě důvodem pro odebrání dítěte rodičům, pokud lze takovou situaci řešit jinak. Pokud to vše rodiče tvrdit nemohou, problém zřejmě bude zcela jinde než v konopí a jeho užívání.

Nic z výše uvedeného pochopitelně nezabrání tomu z rodičů, který není uživatelem konopí, aby v případě rozvodového sporu o péči o děti argumentoval nemožností svěření dítěte do péče rodiče-uživatele, případně se mu pokoušel s touž argumentací upřít podíl na péči a výchově dítěte. Ani tehdy by však užívání konopí nemělo mít jako jediný argument významný vliv na rozhodnutí soudu o těchto otázkách. Je ale smutnou pravdou, že dojde-li před soudem mezi partnery k praní takovéhoto „špinavého prádla“, nezůstává u jednoho tvrzení a fantazie málokdy postačuje k předpovězení všech ve zlé vůli pronesených tvrzení soudících se partnerů. A zde opět platí, že jako součást komplexní argumentace (čtěte: pomluvy) takovéto tvrzení o užívání konopí, nadto případně doložené (například prostřednictvím svědeckých výpovědí), postiženému rodiči neprospěje. Lze tak jen opětovně odkázat na již ustálenou judikaturu, podle které nebude ani závislost rodiče na drogách bránit jeho styku s dítětem, byť pro takový styk mohou být soudem stanoveny omezující podmínky, například přítomnost třetí osoby.

Poslední relativně dobrou zprávou je, že v případě relativně neškodného abusu legálních či nelegálních omamných a návykových látek včetně konopí by měly být příslušné orgány moci veřejné otevřeny smírnému řešení vzniklé konfliktní situace. Výsledkem tak i v problémových případech (spor rodičů či udávání sousedů založené na nikoli vyfabulovaných základech) může být například jen větší dohled nad rodinou ze strany OSPOD (rozumějte: častější návštěvy sociálních pracovnic), vykonání dobrovolné terapie skupinové či individuální, nabídka a dodržení určitých sebeomezujících závazků (třeba úplné abstinence) ze strany daného rodiče a podobně. Jako ve všech podobných případech i zde může mít obrovský význam, pokud se postižený postaví k problému čelem a i za cenu potlačení vlastního ega ustoupí domnělé či skutečné svévoli státu a jeho orgánů. V našem seriálu se s touto radou nesetkáváme právě často, ale upřímně řečeno, těžko by se hledal k takovému kroku lepší důvod, než je prospěch vlastních dětí.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!