07

Mexiko: válka bez vítěze

Dnešní Mexiko je typickou ukázkou selhávání represivně-prohibicionistického modelu protidrogové politiky, který v globálním měřítku prosazují zejména Spojené státy.

Mexiko: válka bez vítěze

Současný prezident Mexika Felipe Calderón po nástupu k moci koncem roku 2006 vyhlásil válku organizovaným zločineckým skupinám, drogovým kartelům, které se zabývají zejména zásobováním amerického trhu nelegálními drogami. Do boje, velkoryse podporovaného americkým daňovým poplatníkem, povolal až 50 000 vojáků mexické armády a zahájil do té doby nevídanou ofenzívu. Bilance po necelých pěti letech tohoto tažení je i přes dílčí úspěchy tristní: bezprecedentní nárůst násilí si do dnešního dne vyžádal na 40 000 životů, aniž by došlo k zásadnějšímu narušení obchodu s drogami.

Od trávy ke kokainu

Mexiko bylo již v 19. století tradiční pěstitelskou zemí marihuany a máku na výrobu opia a jeho derivátů, například heroinu. Tyto látky začaly být předmětem pašování a obchodu po postavení mimo zákon v první polovině 20. století, aniž by však docházelo k zásadnějším bezpečnostním problémům. Situace se začala měnit na konci osmdesátých let minulého století, kdy se jádrem drogového bysnysu začal stávat kokain. Příčinami byl jednak úpadek kolumbijských kartelů (kartely z Medellínu a Cali), do té doby hlavních hráčů na trhu s kokainem, jednak úspěšné zátahy amerických protidrogových složek na pašeráckých trasách, vedoucích přes Karibik a Floridu. Mexiko s 3 000 km dlouhou hranicí s USA se tak stalo hlavní tranzitní zemí pro kokain, směřující do USA. Dostupné odhady uvádějí, že objem kokainu, dopraveného do USA přes Mexiko, se během devadesátých let začal prudce zvyšovat, z přibližně 30% v roce 1989 až na současných cca 90% (jedná se řádově o stovky tun kokainu ročně).

V důsledku tohoto vývoje došlo ke kartelizaci obchodu s drogami, obrovskému nárůstu prostředků tímto obchodem generovaných a transformaci fenoménu narcotráfico ve velký nadnárodní průmysl. Z jihu na sever proudí drogy (kromě těch zmiňovaných též metamfetamin), opačným směrem hotovost, která se pak v Mexiku daleko snáze „vypere“, a zbraně pro obě strany konfliktu. Skvělá strategie strýčka Sama funguje – střílí se venku a doma se fetuje.

Válka proti drogám - exportní artikl USA

V Mexiku se u moci až do přelomu tisíciletí – nepřetržitě 71 let – držela Institucionální revoluční strana (PRI), jejíž vedení na základě nepsané, oboustranně výhodné dohody chránilo vybrané drogové kartely, a to i přes oficiálně vedenou válku proti obchodu s drogami. Její začátek splýval s nástupem prezidenta Nixona v USA, ten vyhlásil válku proti drogám coby veřejnému nepříteli číslo 1. Ve spolupráci s USA vedlo Mexiko od konce 60. let řadu kampaní jako operace Interception či Condor, při nichž docházelo k zapojení armády a masivnímu leteckému sprejování úrod konopí či máku.

Zvolení proamerického Vicenta Foxe ze Strany národní akce (PAN) za mexického prezidenta v roce 2000 znamenalo  historický přelom pro Mexiko, které po sedmi dekádách získalo prezidenta z jiné politické strany než PRI. Fox sice po svém zvolení proklamoval, že problém drog a obchodu s nimi není bezpečnostní hrozbou ale spíše politickým problémem, a proto se zasazoval o stažení vojska z boje proti narcotráfico, ale jeho strategie nenalezla pochopení ve Spojených státech. Američtí představitelé permanentně přispívali k militarizaci boje proti drogám, jehož řešení viděli primárně v ozbrojeném boji proti pěstitelům, výrobcům a obchodníkům či pašerákům těchto látek. V této situaci byl Fox nucen svoje stanoviska přehodnotit, což znamenalo návrat k tezi o národní bezpečnosti, výměnu lidí na důležitých postech, vylepšení vztahů s armádou a pokračování ve spolupráci se silnějším sousedem, pod jeho taktovkou. Mexický nejvyšší soud dokonce zvrátil svůj tradičně negativní postoj k vydávání pašeráků drog do Spojených států.

Závislost mexické protidrogové politiky na USA se naplno ukázala v roce 2006, kdy mexický kongres přijal zákon, který dekriminalizoval držení malého množství drog, aby tak uvolnil ruce státním orgánům, které byly paralyzovány ohromným množstvím těchto banálních případů. I když se zprvu prezident Fox i americké velvyslanectví vyjadřovali o plánovaném zákonu pozitivně, po velkém nátlaku z Washingtonu prezident Fox nakonec změnil své stanovisko a zákon vetoval. Stejný zákon pak nicméně prošel v roce 2009 bez většího rozruchu, zastíněn panikou kolem prasečí chřipky.

Těsné volební vítězství současného prezidenta Felipe Calderóna (taktéž strana PAN) pak znamenalo další vyostření boje proti drogovým kartelům, které mělo za následek již zmiňovanou eskalaci násilí jak ve střetech mezi narkomafiemi s armádou či policií, tak především mezi konkurenčními kartely.

Oběti drogové války:

Rok

2007

2008

2009

2010

leden-srpen 2011 (odhad)

Počet mrtvých

2 826

6 837

9 614

15 273

6700

zdroj: Vláda Mexika

Jak je vidět z tabulky s oficiálními údaji o počtu zabitých, situace nabrala v posledních letech katastrofálních rozměrů. Většina obětí přišla o život při popravě. Lidé si museli zvyknout na zprávy o uřezaných hlavách a končetinách, umučených mrtvolách visících z mostů, hlavách pohozených na parketu nebo vystavených na náměstích. Přestřelky, loupení a zabíjení za bílého dne ve městech a na silnicích. Umírají zdaleka nejen členové kartelů, ale až příliš často ženy, děti, nevinní lidé, poctiví policajti, soudci či politici. Černý humor pak představují občasné srážky mezi federální armádou a místní policií...

O život v posledních čtyřech letech přišlo i několik desítek novinářů a míra autocenzury mexických médií je pochopitelně značně vysoká. Počty mrtvých navíc nejsou konečné, mnoho dalších osob je pohřešováno. V nedávné době byl svět šokován objevením masových hrobů na různých místech severního Mexika, počet nalezených těl je dosud okolo 500. Do toho se výrazně zvyšuje spotřeba drog na mexickém černém trhu.

Policie ohledává oběti války drogových gangů, které byly nalezeny v pohraničním městě Tijuana na severu Mexika.

Paralelní stát drogových kartelů

V Mexiku dnes operuje minimálně šest hlavních kartelů (kartel ze Sinaloy, Juárezu, Tijuany, Zálivu, kartel Beltrán Leyva, nábožensky orientovaný kartel La Familia Michoacana) a řada dalších menších uskupení, jako extrémní brutalitou proslulý paramilitární kartel Los Zetas. Jednotlivé kartely někdy tvoří koalice proti ostatním a vytváří jakýsi šedivý, stínový stát se vším všudy. Řáděním kartelů jsou postiženy zejména některé oblasti na severu Mexika (konkrétně státy Chihuahua, Sinaloa a Tamaulipas), které leží na nejvyužívanějších pašeráckých trasách. Nejhorším příkladem prakticky válečné zóny je město Ciudad Juárez, které se s průměrem přes 200 vražd na 100 000 obyvatel ročně vyšplhalo na neslavné první místo na světě.

Oficiální představitelé neustále tvrdí, že boj mexické a americké vlády je úspěšný. Ze 37 hlavních vytipovaných mafiánských bossů se podařilo zabít nebo zatknout 18, další dva byli zabiti při vzájemném vyřizování účtů mezi kartely. Bylo zadrženo ohromné množství drog, zbraní a špinavých peněz. Neustávající vlna zabíjení a násilí je vládami interpretována jako oslabování pozic kartelů, které se ve strachu a panice obracejí proti sobě navzájem. Celkový objem obchodu s drogami mezi Mexikem a USA, odhadovaný na 30 miliard dolarů ročně, se však nijak významně snížit nepodařilo a kartelům se díky chudobě, nezaměstnanosti a nízkým platům daří velice snadno rekrutovat další a další členy, často právě i v řadách policie nebo armády. V poslední době se objevují také závažná obvinění ze spolupráce amerických úřadů s některými kartely, kterým zaručují beztrestnost a volný transport drog výměnou za informace o konkurenčních organizacích.

K ziskům z obchodu s drogami si pak kartely přilepšují dalšími aktivitami na území Mexika, mezi které patří únosy (za posledních pět let nárůst o 317%) a vybírání výpalného od legálních podniků, které v některých oblastech kvůli neschopnosti vlády ochránit je odmítají platit zákonné daně.

Hlavním problémem boje proti narkomafiím je všudypřítomná korupce, od těch nejvyšších pozic ve federální vládě po ty nižší v regionálních samosprávách. Běžná je korupce soudců, policistů, vyšetřovatelů nebo vojáků, kteří jsou často postaveni do situace, kdy se musí rozhodovat mezi dvěma možnostmi: „plomo o plata“, tj. „'olovo nebo stříbro“ (aka peníze). Mnoho z nich raději přijme úplatek. Příkladů, že i druhou variantu myslí kartely vážně, je až příliš mnoho – jen za minulý rok bylo mafií zabito minimálně dvanáct starostů a nespočet policistů.

S korupcí a strachem pak přímo souvisí další zásadní problém, kterým je vláda bezpráví a beztrestnost spáchaných zločinů v důsledku špatného fungování bezpečnostních složek a justice. Jen velmi malé procento případů je řádně vyšetřováno a totéž platí i o případných zatčených, z nichž jen málo je nakonec odsouzeno.

Máme toho po krk

Mrtvola nájemného vraha nalezena ve křoví po ukončené operaci mexické armády.

Není divu, že mexickému lidu dochází trpělivost. Symbolem protestů proti násilí se stal jeden z nejznámějších mexických spisovatelů, básník Javier Sicilia. Jeho syn, student obchodní školy Juan Francisco, byl přítelem dvou mladíků, přepadených a oloupených zkorumpovanými policisty. Muži záležitost ohlásili a policisté požádali své mafiánské bossy o pomoc. Osm zabijáků pak odvleklo přepadené muže z baru společně s dalšími pěti kamarády, mezi kterými byl i mladý Sicilia, mučili je a zabili. Jejich těla byla nalezena na předměstí následujícího dne.

Osudem tohoto typického případu však nebylo stát se pouhou další čárkou do statistik. Javier Sicilia rezignoval na spisovatelskou činnost a zorganizoval celonárodní kampaň pod sloganem „Estamos hasta la madre!“, volně přeloženo „Máme toho po krk!“, hnutí za mír, spravedlnost a lidskou důstojnost. V květnu, v době, kdy jsme legalizovali v Praze na Parukářce, se uskutečnil čtyřdenní protestní pochod z Cuernavacy do Mexico City, kde se shromáždilo na sto tisíc lidí. Další protesty se konaly v jiných částech Mexika, třeba v San Cristóbalu ve státě Chiapas protestovalo na 25 000 příznivců zapatistického hnutí.

Koncem června se pak Sicilia sešel s prezidentem Calderónem a započali formální dialog, který by měl vést k nezbytným justičním, policejním a sociálním reformám. „Sdílím vaše rozhořčení,“ prohlásil Calderón na schůzce v zámku Chapultepec v Mexico City. „Jsem ochoten uskutečnit změny.“ Na svých webových stránkách mexická vláda uvádí, že je otevřena debatám o případné legalizaci drog, kterou mnozí vidí jako nejlepší cestu ze současné krize, avšak zároveň dodává, že problematika veřejné bezpečnosti je i vzhledem k dalším aktivitám zločineckých organizací značně komplexní a samotná legalizace v Mexiku by nevedla k ničemu, protože hlavním drogovým trhem jsou USA a další vyspělé státy. Diskuze by proto měla být integrální a globální a měla by brát v potaz také otázku veřejného zdraví.

Nezbývá, než popřát Mexiku hodně úspěchů v cestě za dosažením míru a bezpečnosti


Dále by vás mohlo zajímat…
Mexiko: válka bez vítěze

5.1.2012
Magazín Legalizace 09 právě vychází

Mexiko: válka bez vítěze

6.5.2017
Flashback: Hydra

Mexiko: válka bez vítěze

8.9.2011
Magazín Legalizace 07 právě v prodeji

Mexiko: válka bez vítěze

2.11.2011
Oslava ženství v jižních Čechách


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu