Aktuální článek
Přátelé konopí: Pablo Emilio Escobar Gaviria

Přátelé konopí: Pablo Emilio Escobar Gaviria

  • Ganja hrdinové, marihuanové hvězdy a zkouřené celebrity.

(*1. prosince 1949 – †2. prosince 1993, Kolumbie; narkobaron)

Životní příběh legendárního kokainového krále Pabla Escobara (jenž sám kokain nikdy moc neužíval) je dalším z mnoha příkladů vyvracejících zažitou představu, že kuřáci marihuany jsou líní budižkničemové, kteří to nikdy nikam nedotáhnou. Vonnému kouři od mládí až do své smrti náruživě holdující narkobaron to „dotáhl“ až na sedmou příčku v žebříčku nejbohatších osob planety dle magazínu Forbes jeho Medellínský kartel v dobách největší slávy kontroloval asi osmdesát procent světového obchodu s kokainem, s příjmy okolo 60 milionů dolarů denně.

Ve skromných podmínkách vyrůstající Pablo, jehož velkými vzory byli Al Capone i literárně-filmová postava kmotra Vita Corleona, byl od mládí odhodlán stát se boháčem. Přes krádeže náhrobních kamenů, aut, přepadávání bank, kšeftíky s trávou a pašování cigaret, alkoholu a spotřebního zboží se vypracoval až na „patróna“ jedné z nejmocnějších mezinárodních zločineckých organizací v historii. Escobar byl mužem mnoha tváří: na jedné straně milující syn, manžel a otec, filantrop, který stavěl školy, nemocnice, hřiště i celé obytné čtvrti pro kolumbijskou chudinu (jedna z medellínských čtvrtí s 12 000 obyvateli dodnes nese jeho jméno), na straně druhé chladnokrevný, ničeho se neštítící zabiják, mající na svědomí tisíce obětí.

Jeho „podnikatelskou strategií“ bylo slavné plata o plomo (prachy nebo olovo) – své partnery i protivníky na všech úrovních buď uplatil, nebo zlikvidoval. Zásadním zlomem (a podle mnoha analytiků osudovou chybou) jeho života byl Pablův vstup do politiky. S podporou medellínské chudiny se mu podařilo získat křeslo zástupce senátora, vzápětí však byl svými politickými odpůrci obviněn z obchodování s drogami a jeho politická kariéra vzala rychle za své. S tím se Escobar nehodlal smířit a s pomocí neomezených zdrojů financí a armády najatých zabijáků, takzvaných sicarios, rozpoutal v zemi učiněné peklo. Kulkám a bombám padly za oběť stovky politiků (včetně ministra spravedlnosti a několika prezidentských kandidátů), soudců, státních zástupců, novinářů, vysoce postavených i řadových policistů a bezpočet nevinných civilistů, neváhal dokonce vyhodit do povětří i komerční letadlo.

Bezradné vládě se nakonec bezuzdné krveprolití podařilo zastavit pomocí dohody, podle níž se Escobar vzdal výměnou za nevydání do Spojených států a slib nízkého, pětiletého trestu, který si měl odpykat ve slavné La Catedral, izolovaném „vězení“, které si pro sebe a své kumpány Escobar sám vybudoval. Když po čase vyšla najevo pravá podoba tohoto zařízení – jednalo se o luxusně vybavené sídlo s fotbalovým hřištěm, odkud Pablo nerušeně pokračoval ve vedení svého kokainového impéria, dle libosti ho opouštěl, přijímal návštěvy rodiny i prostitutek, pořádal večírky a dokonce zde popravil nejméně dva ze svých neloajálních partnerů – došla vládě trpělivost a rozhodla se Escobarovi konečně zatnout tipec. Tomu se však na poslední chvíli podařilo uniknout.

Započal nevídaný hon, kterého se účastnili snad všichni, jimž Escobar ležel v žaludku: kolumbijské i americké speciální jednotky, paramilitární organizace i konkurenční drogový kartel z Cali. Řady Pablových věrných postupně řídly, impérium se začalo hroutit a nakonec, po dlouhých šestnácti měsících, nalezl El Patrón svou smrt na střeše jednoho z úkrytů ve svém milovaném Medellínu. Dodnes není jasné, zda smrtící výstřel padl ze zbraně některého z jeho pronásledovatelů, nebo jeho vlastní.

Tip: Narcos (2015, režie J. Padilha) – nejnovější TV seriál, mapující vzestup a pád legendárního kokainového bosse.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!