Aktuální článek
Zapomeňte na El Chapo „Prcka“ Guzmána. Kartely porazíme jedině ukončením války

Zapomeňte na El Chapo „Prcka“ Guzmána. Kartely porazíme jedině ukončením války

  • Utéct z nejpřísněji střeženého mexického vězení ve vozíku s prádlem kilometr a půl dlouhým větraným tunelem se zdá být celkem snadné. Nebo to tak alespoň vypadá poté, co jeden z nejhledanějších uprchlíků světa Joaquín Guzmán, přezdívaný „El Chapo“ neboli Prcek, podruhé během osmi let uprchl z vězení otvorem v podlaze sprchy.

Podrobnosti o Guzmánově mazaném útěku zaplavily média na celém světě: Mexický prezident Enrique Peña Nieto se během návštěvy Francie zoufale snažil vypořádat s nekonečným přílivem kritiky, představitelé americké protidrogové agentury DEA tvrdili, že útěk je pro ně „extrémním zklamáním“, ačkoli nedávno vyšlo najevo, že tato agentura loni s kartelem Sinaloa spolupracovala, a Donald Trump rychle přišel na to, že poměřovat se na Twitteru s jedním z nejhledanějších drogových bossů zřejmě není nejlepší nápad.

Média sice šílí, ale v celém příběhu jde o víc než o rafinovaný útěk jako z bondovky.

O Prcka tady ani nejde

Guzmán se dostal na hlavní stránky většiny světových médií, která se však většinou snažila z jeho útěku udělat bezmála hrdinský epos a přehlížela přitom, že jde v podstatě o irelevantní záležitost. Ať už bude Prcek Guzmán své drogové impérium řídit z vězení, nebo na svobodě, nic už nevrátí život stovce tisíc lidí, kteří za posledních osm let v Mexiku zemřeli v důsledku fiaska zvaného válka proti drogám.

Isabel, dvaačtyřicetiletá matka tří dětí, která před 28 lety opustila malou vesnici Santa Ana Tecolapa v mexickém státě Puebla a našla si práci ve Spojených státech, vzpomíná, jak jako malá s rodiči pokojně pracovala na poli.

„Dnes ale do mé rodné vesnice jezdí členové kartelu v černých dodávkách, vyzbrojení samopaly a granáty, a terorizují obyvatele, aby volili kandidáty, kteří jsou zapletení do obchodu s drogami,“ vysvětluje. „Ani nemůžete jít otrhat rajčata, protože vás mohou kdykoli unést, znásilnit, nebo dokonce zabít.“

Guzmán se loni ocitl ve vězení, a přesto došlo k masovým vraždám v Iguale a Chilapě. Jeho útěk nic moc nezmění.

Isabel patří k tisícům lidí, kteří byli z Mexika nuceni utéct před násilím způsobeným válkou proti drogám, avšak překročení hranic ještě není zárukou lepšího života. V rámci současné protidrogové politiky totiž Američané provedli nespočet deportací Mexičanů zpět do rodné země na základě méně závažných a někdy i desítky let starých trestných činů souvisejících s drogami. Byly přitom roztrženy stovky rodin. Nejhorší však je, že dědictví války proti drogám, již před čtyřmi dekádami vyhlásil Richard Nixon, je stále velmi živé.

Totální prohra

Mezi „úspěchy“ této krvavé války patří průmyslové vězeňské komplexy ve Spojených státech, v nichž bují rasismus, a 248 tisíc lidí v mém rodném Mexiku, kteří byli donuceni opustit své domovy.

Mezitím si nelítostní a bohatí šéfové drogových kartelů, jako je Joaquín Guzmán, užívají plodů prohibice. Drogoví magnáti přicházejí a odcházejí, protidrogové zátahy se střídají s korupčními skandály; ve zpravodajství se však neustále opakuje obehraná písnička o tom, jak se vlády marně snaží bojovat proti drogám, a přitom si neuvědomují, že prohibice prostě nefunguje.

Nic už nevrátí život stovce tisíc lidí, kteří za posledních osm let v Mexiku zemřeli v důsledku fiaska zvaného válka proti drogám.

Guzmán se loni ocitl ve vězení, a přesto došlo k masovým vraždám v Iguale a Chilapě. Jeho útěk nic moc nezmění. Vládní činitelé by neměli pociťovat „frustraci“ ze zbytečného honu na obchodníky s drogami. Namísto toho by se měli zabývat tím, co je opravdu frustrující, a totiž proč vyplýtvali miliardy dolarů daňových poplatníků na zbytečnou válku.

Je načase přestat dělat z Guzmánova útěku senzaci. Není prvním drogovým bossem, kterému se to povedlo, a dokud vlády nepřestanou odkládat kýženou reformu protidrogové politiky, zcela jistě nebude ani posledním.

Zdroj: http://www.drugpolicy.org/

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!