06

Na ostří listu: Co Bůh dal, člověk vzal

V tomto díle rubriky na Ostří listu jsme vám chtěli ukázat pohledy nejen na konopí od různých duchovních autorit působících na území České republiky. Oslovili jsme tedy představitele různých náboženských směrů od křesťanství přes judaismus až po islám. Bohužel, většina z nich se k tématu vůbec nechtěla vyjadřovat. Název magazínu Legalizace a slovo konopí je spolehlivě odradilo. Nakonec se dva odvážlivci přece jen našli. Evangelický farář Richard Dračka a katolický kněz Ladislav Heryán. Děkujeme za projevenou ochotu odpovědět.

Na ostří listu: Co Bůh dal, člověk vzal

Mgr. Richard Dračka

Jmenuji se Richard Dračka a je mi 29 let. Miluji svoji ženu Silvii a svoje děti Jáchyma a Lajlu. Moje poslání je v současné době být dobrým manželem a tátou. Mimo to jsem evangelickým farářem v Soběslavi.  V tom vidím jako svoje poslání vyřizovat lidem, že je má Bůh rád, a že je dobré mít rád všechny lidi. Nejenom to, ale tohle mi přijde asi jako nejdůležitější.

Dr. Ing. Ladislav Heryán, Th.D.

Jmenuji se Ladislav Heryán, je mi 51 let, jsem řeholník (salesián) a katolický kněz. Momentálně jsem ředitelem salesiánské komunity a domu v Praze Kobylisích, pracuji v našem nízkoprahovém klubu Vrtule jako dobrovolník, učím na Vyšší sociálně pedagogické a teologické škole Jabok a na Institutu ekumenických studií při ETF UK jako biblista, no a v neposlední řadě dělám to co kněží dělají – mívám mše, zpovídám, sezdávám, křtím, setkávám se s lidmi atd. Někteří lidé v českém undergroundu mne považují za „pastora undergroundu“.

Co vás vedlo k tomu, stát se duchovním?

Richard Dračka: Myslel jsem si a pořád si myslím, že je to nejlepší způsob, jakým můžu využít svůj život. Chtěl jsem dělat něco, co bude lidem k užitku. Pokud jde o Boží povolání k této službě, to by bylo na dlouho.

Ladislav Heryán: Asi v šestnácti letech jsem pocítil Boží volání stát se knězem, a tak jsem se jím stal. Přišlo mi to tehdy jako jediná smysluplná forma prožití svého života.

Jaké je to být duchovní v České republice - jednom z nejateističtějších států na světě?

Richard Dračka: To nevím, protože nemám s čím srovnávat. Zatím jsem nebyl farářem nikde jinde. Vím třeba, že v Německu je farář i nekřesťanskou společností brán jako vážený a úctyhodný post. To mi ale nechybí.

Ladislav Heryán: Krásné. Sice jsem knězem, ale v kostele a mezi „věřícími“ se téměř nepohybuji. Lidé mimo kostel mne přijímají docela v pohodě, vlastně jen zřídka kdy se setkávám s odmítnutím nebo nenávistí, lidé jsou spíše zvědaví, zajímá je, kdo jsem a co si myslím. Nemyslím si, že je náš národ tak ateistický, jak se to o něm říká. Český ateismus je jedním z mnoha novinářských klišé.

Jsme sice ateistický stát, ale chybí u nás doopravdy spiritualita? Nebo je v nějakých formách přítomna, ale není vidět?

Richard Dračka: Spiritualita jako potřeba a cit pro něco, co nás nekonečně přesahuje, je podle mě od člověka neodpáratelná. V Čechách jde spíš o nedůvěru ke klasickým církevním institucím. Myslím si, že každý člověk je nějak náboženský. Většina lidí u nás to ale nereflektuje, nebo se za to stydí.

Ladislav Heryán: Spiritualita u nás rozhodně nechybí. Zdá se mi ale, že mnozí mladí lidé, alespoň  v Praze, jsou orientováni hodně pragmaticky. To neznamená, že by neměli spiritualitu, ale určité věci prostě zatím neřeší. Je to pochopitelné - musí se postavit do společnosti a nějak se v ní uplatnit. Čas na skutečnou spiritualitu v jejich životě přijde až s konfrontací s jeho složitostí. Platí to i pro mnohé mladé křesťany. Ale to vlastně říkám z pozice staršího člověka, takže je to tak trochu podpásovka.

Dokážete stručně vysvětlit, jak se z nevěřícího člověka stane věřící?

Richard Dračka: Myslím, že každý je věřící. Jak se z člověka stane věřící křesťan, to je podle mě zázrak.

Ladislav Heryán: Jak se z „nevěřícího“ stane „věřící“ (schválně dávám obě slova do uvozovek, protože toto dělení nemá rád pro jeho nepravdivost)? Jednoduše. Najednou člověku věci dojdou, zasáhne ho milost, obejme jej něco nepředstavitelně krásného, takže si říká: „Jak to, že jsem to neviděl dřív?“

Je věřící člověk svobodnější?

Richard Dračka: Myslím si, že jo. Svoboda souvisí s poznáním a věřící člověk má přístup k hlubšímu poznání. Tedy i k hlubší svobodě. Věřící člověk si taky může dělat, co chce. Ví ale, že to má dalekosáhlejší následky.

Ladislav Heryán: Ano. Člověk je tvor závislý. Nikdy si nebude sám sobě stačit. Člověk, který je úplně sám a nezávislý nakonec končí v šílenství. Je ovšem otázkou, na kom (nebo na čem) je člověk závislý. Pokud není závislý na Bohu (s velkým "B"), vždy bude závislý na bohu (s malým "b"), a tedy něčím nebo někým potenciálně zotročován (malými bohy mohou být sláva, moc, majetek, jiný člověk...). Paradoxně pak člověk závislý na Bohu je svobodný, člověk závislý na bohu je zotročený...

Existuje způsob jak se dá komunikovat s Bohem?

Richard Dračka: Říká se tomu modlitba. Chce to ale čas a trpělivost. Modlitbou může a taky nemusí být téměř cokoli, co dělám.

Ladislav Heryán: Ano. Již jeden řecký básník, tuším Meandros, říkal: „V Bohu dýcháme, pohybujeme se a jsme“ (ten ovšem nebyl křesťanem, ale jeho myšlenku cituje sv. Pavel v Aténách). Boha mohu vnímat, mohu k němu hovořit, mohu mu naslouchat, třeba v meditaci. Bůh se k člověku obrací neustále, u něj není čas ani prostor.

Některá náboženství, například rastafariáni, považují marihuanu za
posvátnou rostlinu a věří, že pomocí ní lze komunikaci s Bohem
usnadnit. Co si myslíte o náboženských zkušenostech, vyvolaných
záměrným užitím látek ovlivňujících vědomí, za tímto účelem?

Richard Dračka: Posvátná je každá rostlina. Vždyť je to život a život je posvátný. A pokud ho nepotřebuji ke svému přežití, neměl bych ho ničit. Pokud jde o náboženské zkušenosti vyvolané ať už přírodními, nebo syntetickými látkami, nemám s nimi zkušenost. Alkohol ani tabák mi zatím žádné takové zkušenosti nepřinesly. Argumenty pro užívání drog, které se opírají o zkušenosti přírodních národů, mi přijdou hloupé. V těchto společenstvích mělo vždy užívání takových látek přesná pravidla. Často bylo výsadou šamanů nebo musel být šaman přítomen jako průvodce. Každopádně, než se člověk k takovým látkám dostal, vyžadovalo to dlouhou a namáhavou přípravu. V dnešní společnosti jde čistě o konzum zážitků. Někdo prožívá náboženské uspokojení při nakupování v obchoďáku, někdo u fotbalu a někdo s marihuanou. Ve všech případech je to ale čistý konzum. S Bohem, jak mu rozumím já, to nemá nic společného.

Ladislav Heryán: Vyvolávat náboženské zkušenosti záměrným užitím látek ovlivňujících vědomí mi přijde zbytečné, ba postavené na hlavu, ale nic proti rastafariánům nemám. Nevím, nemám s tím zkušenosti, ale přijde mi, že to spíš člověka od Boha musí odvádět.

Jak se vaše víra staví k užívání marihuany, může se užívání
marihuany považovat za hřích? A za jakých okolností?

Richard Dračka: Hřích je slovo, kterému skoro nikdo nerozumí. Tak jak mám odpovídat na otázku, jestli je něco hřích? Rozhodně je ale hřích to, co ničí život. Pokud tedy užíváním marihuany někomu škodím víc, než pomáhám, je to hřích. Kdo si ale dává tu práci, aby přemýšlel, komu všemu může svým jednáním škodit? To je moc náročné, to se nikomu nechce.

Ladislav Heryán: Já proti užívání marihuany dospělými nic nemám, „každý svého štěstí strůjcem“, a je-li to hřích, to nevím a ani mne to nezajímá. Pracuji ovšem v nízkoprahovém klubu, kam chodí zhulené třináctileté děti, a to je něco jiného. Je to sviňárna ze strany toho, kdo jim to dává.

Jaký je váš osobní názor na marihuanu?

Richard Dračka: Co se týká přírodního konopí, tak je to výborná rostlina vhodná pro výrobu téměř čehokoli. Navíc léčivka. Co se týká geneticky vyšlechtěných a pod lampou ve skříni pěstovaných zmetků, k těm mám podobný vztah jako k těm rajčatům ze Španělska, co nijak nechutnají. S přírodou to nemá nic společného.

Ladislav Heryán: Moje odpověď je podobná jako na předchozí otázku. V podstatě ale její uživatelé nechápu. Přijde mi, že život je krásný (a krásnější) i bez marihuany, protože bez ní je krásný pořád, a ne jen na chvilku.

Mohl byste se pokusit porovnat marihuanu s alkoholem? Například co
se týče nebezpečnosti?

Richard Dračka: Nebezpečí alkoholu je v tom, že je dostupnější a sociálně přijatelnější. Jinak vidím nebezpečí podobná. U marihuany je asi větší nebezpečí, že si člověk rozjede nějakou latentní psychózu. Pár takových kamarádů mám a je mi to líto. To je asi hlavní důvod, proč se drogám vyhýbám. Navíc je k obohacení svého života nepotřebuji, tak proč riskovat?

Ladislav Heryán: Nemohl, nerozumím tomu.

Máte nějaké osobní zkušenosti s užíváním konopí?

Richard Dračka: Konopné masti a těsnění na vodovodním kohoutku. Marihuanu jsem nikdy nekouřil.

Ladislav Heryán: Kouřil jsem marihuanu jen jednou, ale nijak mne to nepřesvědčilo. Mnohokrát mi byla nabízena, ale vždy jsem ji odmítal, protože mám vnitřní odpor užívat něco, čím na sobě páchám jakýsi podvod.

Jak byste doporučil dnešní mládeži trávit volný čas?

Richard Dračka: Tak, aby se za to nemuseli v dospělosti stydět. Aby si neřekli, že to bylo k ničemu. Ale to je těžké. Když člověk nedospěje, nebo dospěje v dospělé děcko, bude mu jedno, co v mládí dělal. Myslím si, že je dobré najít si v mládí nějakého starého dospělého člověka, ke kterému budu mít důvěru. To pak může člověku hodně pomoci v tom, aby i to mládí dávalo smysl. Jenže skutečně dospělých starých lidí je kolem nás málo.

Ladislav Heryán: Myslím, že bychom každý měli být v něčem "dobří", něco dobře umět, v něčem se vyznat. Vždy to chce čas, proto si myslím, že bychom se od mládí měli něčemu věnovat a čas neztrácet. Může to být třeba hra na nějaký nástroj, nějaký sport nebo koníček. Je mi líto mladých lidí, kteří se nudí a čas proflákají jen tak. Možná nejkrásnějším využitím volného času je někomu ho věnovat, třeba v nějaké službě nebo dobrovolnictví. Pocit, že jsem v něčem relativně dobrý, a že jsem někomu pomohl je krásný a důležitý pro zdravé sebevědomí.

Můžete nám popsat jak vypadá váš běžný den?

Richard Dračka: Často ne tak, jak bych chtěl. To je ale moje vina. Chtěl bych, aby žádný můj den nebyl běžný. To dá ale hodně práce.

Ladislav Heryán: Jak který,  můj život je velice pestrý. Vstávám v 5,30, uvařím si kotel čaje, popíjím ho a o něčem přemýšlím nebo čtu. V 6,30 máme společnou meditaci, ranní modlitby a mši svatou, asi tak do 7,45, pak jdu snídat. Dopoledne jsem buď ve škole a přednáším, nebo se na školu připravuji, přijímám lidi, vyřizuji různé záležitosti spojené s šéfováním našemu domu, připravuji různé programy a exercicie, schůzuji, chodím po úřadech atd. Odpoledne dělám totéž, ale také jeden den pracuji v našem nízkoprahovém klubu, večer mívám schůze, často za mnou po práci chodí lidi (přípravy na svatbu, na křest, zpovídání atd.). Večer taky chodím na různé akce, koncerty nebo návštěvy, každý večer mám něco. Pozdě večer poslouchám hudbu nebo čtu, chodím spát většinou tak v 0,30. V různých mezerách a chvilkách hraji na kytaru.

„Země vydala trávu a bylinu nesouci semeno podle pokolení svého, i strom přinašející ovoce. A viděl Bůh, že to bylo dobré."

Kniha Mojžíšova první, Genesis
Kapitola I.
Stvoření a zpořádání od Boha všech věcí


Dále by vás mohlo zajímat…
Na ostří listu: Co Bůh dal, člověk vzal

12.4.2011
Distribuce magazínu aneb najděte si to správné místo

Na ostří listu: Co Bůh dal, člověk vzal

20.10.2017
Volby jako naplnění vlastní svobody

Na ostří listu: Co Bůh dal, člověk vzal

17.4.2013
Dárky k předplatnému magazínu Legalizace! Již jen do 25. 4.!

Na ostří listu: Co Bůh dal, člověk vzal

7.12.2017
Editorial 44: Držme se!


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2018 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu