Pět nejčastějších lží protikonopné propagandy

V následujícím textu se pokusím vědeckými argumenty vyvrátit pět nejčastějších mýtů a nepravd, které po celém světě již desítky let šíří zastánci prohibice konopí. Přestože vycházím především ze zkušeností z amerického prostředí, jsem přesvědčen, že podobně zkreslené informace a scestné závěry jsou veřejnosti prezentovány i v Evropě a zbytku světa.

Pět nejčastějších lží protikonopné propagandy

Lež číslo 1: Kouření a další způsoby užívání rostlinného konopí nelze považovat za léčebnou aplikaci, ale pouze způsob, jak se intoxikovat.

Zastánci prohibice často argumentují, že k léčbě by mělo stačit užívat synteticky izolované konopné látky v pilulkách namísto částí rostliny, stejně jako se v medicíně užívá morfium namísto opia.

Skutečnost je taková, že srovnávat nasazení opia a kanabinoidů v medicíně dost dobře nelze a určitá specifika a charakteristiky užívání jednoho léku není možné aplikovat na jiný. Konopí v rostlinné podobě má v lékařské péči nezastupitelné místo, ať už je aplikováno kouřením, vaporizací, ústně (poživatiny, extrakty a tinktury) nebo topikálně (v mastích a krémech).

U kouření konopí bylo navíc v posledních letech opakovaně prokázáno, že není zdaleka tak zdravotně závadné jako například kouření tabáku. Ani jedna dlouhodobá a dostatečně rozsáhlá epidemiologická studie nedokázala do dnešního dne prokázat jakoukoli souvislost mezi kouřením konopí a chronickou obstrukční plicní nemocí nebo dokonce rakovinou plic, na kterou se prohibicionisté s oblibou odvolávají. Ve skutečnosti nejméně dva výzkumy prokázaly u konopí protirakovinné účinky.

Zdroje:

Ware, M. A.: „Cannabis and the Lung: No More Smoking Gun?“ Annals of the American Thoracic Society, 2013.

Taskhin, D. a kol.: „Marijuana use and the risk of lung and upper aerodigestive tract cancers: results of a population-based case-control study,“ Cancer Epidemiology, Biomarkers & Prevention, 2006.

Lež číslo 2: Konopí obsahuje dosud neprozkoumané a nebezpečné látky.

Dalším oblíbeným mýtem je tvrzení, že konopí v sobě má desítky či stovky neznámých a potenciálně lidskému zdraví nebezpečných látek, které je potřeba nejdříve podrobně prozkoumat.

Odpovídající kontrolované výzkumy toxicity látek obsažených v konopí existují, ale jsou široce ignorovány. Rozsáhlé, multicentrické, randomizované, dvojitě slepé a placebem kontrolované studie zahrnující stovky testovaných subjektů, ať už ze Spojených států, nebo zbytku světa, byly publikovány v odborných žurnálech a jejich výsledky konzistentně potvrzují, že ústně podávané extrakty z konopí slouží jako účinné a netoxické léčivo například při tlumení bolesti u onkologických pacientů a výrazně zlepšují symptomy provázející roztroušenou sklerózu.

Konopí je navíc jednou z nejpodrobněji prozkoumaných léčivých rostlin na této planetě – v roce 2008 bylo publikováno více než 15 000 odborných studií nebo článků o jeho chemickém složení a farmakologii.

Zdroje:

Hanuš, L.: „Pharmacological and therapeutic secrets of plant and brain (endo)cannabinoids,“ Medicinal Research Review, 2009.

Langford, R. M. a kol.: „A double-blind, randomized, placebo-controlled, parallel-group study of THC/CBD oromucosal spray in combination with the existing treatment regimen, in the relief of central neuropathic pain in patients with multiple sclerosis,“ Journal of Neurology,2013.

Lež číslo 3: Užívání konopí snižuje inteligenci.

Velký poprask po celém světě způsobila novozélandská studie z roku 2012, jejíž závěry dezinterpretovala senzacechtivá média (a s nimi většina protikonopných bojovníků) tak, že u dlouhodobých uživatelů konopí dochází k prokazatelnému snížení IQ.

Toto tvrzení je ovšem hrubým překroucením anebo nepochopením studie vědců z Dunedinu, přestože samotní autoři opakovaně upozorňovali, že výzkum má několik zásadních limitujících faktorů a rozhodně neprokázal přímou korelaci mezi užíváním konopí a snížením IQ.

Studie se například nezabývala frekvencí nebo množstvím užívaného konopí u zkoumaných jedinců, takže nemohl být určen vztah mezi dávkováním a výsledky pozorování – důležitý faktor v podobných asociačních studiích.

Dalším problémovým bodem byla skutečnost, že se nijak nekontrolovalo, zda respondenti poskytují pravdivé údaje. Výzkumníci se také nezabývali užíváním dalších potenciálně neurotoxických substancí ani nijak nezohlednili skutečnost, že nezanedbatelná část subjektů může konopí užívat z důvodu léčby úzkostí, depresí, traumatického zranění hlavy nebo posttraumatické stresové poruchy – všechny tyto zdravotní obtíže přitom mohou způsobit horší výsledky neurokognitivních testů.

Jinými slovy, důkaz, že „konopí z vás udělá hlupáka“ v této ani žádné jiné studii nenajdeme. Ve stejném odborném žurnálu byla navíc krátce poté publikována analýza, jejíž autoři upozornili na to, že pokles IQ ve studii z Nového Zélandu lze spíše než konopí přičíst odlišným socioekonomickým faktorům.

Z historie známe spoustu příkladů význačných vědců, lékařů a dalších osobností, kteří poukazovali na to, že konopí jejich intelektuální výkon naopak zlepšuje: jmenujme například astrofyzika Carla Sagana, harvardského psychiatra Lestera Grinspoona, evolučního biologa Stephena Jay Goulda, zakladatele společnosti Apple Stevea Jobse a mnoho dalších.

Zdroje:

Rogeberg, O.: „Correlations between cannabis use and IQ change in the Dunedin cohort are consistent with confounding from socioeconomic status,“ PNAS, 2012.

Cuny, B.: „The 10 smartests pot smokers on the planet… cool enough to admit it,“ COED, 2012.

Lež číslo 4: Dnešní „tráva“ je mnohem silnější a nebezpečnější než dříve.

„Naši rodičové kouřili v šedesátých letech pětkrát až desetkrát slabší konopí (a tím pádem bezpečnější), než je k dispozici dnes,“ opakují s oblibou odpůrci legalizace.

Odhlédneme-li od faktu, že tyto údaje prakticky nelze ověřit, je velmi nepravděpodobné, že by se dnešní konopí a způsoby jeho aplikace nějak výrazně lišily od konopí před padesáti lety. Jedná se stále o tu samou rostlinu, která produkuje pryskyřici a v ní obsažené psychoaktivní THC a další látky.

Samozřejmě platí, že dnešní konopí v důsledku šlechtění mnohdy obsahuje více THC než před několika desítkami let, nicméně pokud bychom za to chtěli někoho obviňovat, musíme ukázat prstem právě na prohibiční zákony, černý trh a zásadní nedostatek regulace.

Více THC navíc nemusí a priori znamenat něco zavrženíhodného pokud ho daná rostlina obsahuje větší množství, stačí uživateli k dosažení požadovaného účinku vykouřit méně materiálu. V dnešní době se navíc začínáme zaměřovat na zvyšování obsahu jiných kanabinoidů a terpenoidů, které na rozdíl od THC žádné psychoaktivní účinky nemají.

V podstatě můžeme souhlasit s tím, že konopí s vyšším obsahem THC může na mnoho lidí působit nepříjemně a omamně, k tomu ovšem musíme jedním dechem dodat, že nejlepším řešením by bylo vzdělávání potenciálních uživatelů a povinné označování množství THC v dané rostlině – bohužel kvůli nadvládě černého trhu podporovaného právě prohibicí jsou tyto cíle nedosažitelné.

Lež číslo 5: Z každých šesti adolescentů, kteří byť jen jedenkrát zkusí konopí, se na něm minimálně jeden stane závislým.

Tuto jednoznačně smyšlenou statistiku stále dokola opakuje nejznámější americký prohibicionista současnosti Kevin Sabet a odkazuje přitom na dvě práce: studii epidemiologa J. C. Anthonyho a výzkum Národního institutu pro návykové látky (NIDA).

Oba tyto zdroje nicméně vycházejí z psychiatricko-diagnostické příručky, která byla vědeckou obcí podrobena tvrdé kritice pro hrubé zjednodušování a přílišný důraz na patologii užívání určitých substancí.

Z důvodu určení jednoznačné diagnózy obě studie zcela ignorují dopad agresivní protikonopné politiky zaměřené proti samotným uživatelům. Ilegální status rostliny nejenže ovlivňuje to, co jsou respondenti ochotní říct a přiznat výzkumníkům (často se raději přiznají k závislosti a ochotně nastoupí na odvykací kliniku jen proto, aby se vyhnuli vězení), ale má dopad i na psychické rozpoložení mladého člověka – strach z uvěznění, ztráty práce, vyhazovu ze školy a tak dále může uživateli způsobit větší psychologické i fyzické potíže než samotné užívání konopí.

Konkrétní výpočty z obou studií jsou navíc jednoznačně zavádějící. Protože údaj „jeden ze šesti“ se nikde v textu, tabulkách ani grafech neobjevuje, museli k němu autoři dojít spojením a manipulací několika statistik.

Výpočet „Kumulativní pravděpodobnosti pro vznik závislosti na marihuaně“, jak J. C. Anthony nazval svůj pokus změřit závislost, navíc nesledoval mládež v průběhu života, ale dotazoval se zpětně na jejich užívání konopí v minulosti, což samo o sobě výsledky znehodnocuje.

Z celkového počtu 3 940 respondentů bylo 354 klasifikováno jako závislí. Výzkum ukázal, že ve věku osmnácti let existovalo u 5,61 procenta adolescentů riziko vzniku závislosti, tedy u jednoho ze sedmnácti. Abychom se dopracovali k jednomu ze šesti (14, 5 %), museli bychom údaje z jednotlivých měřených věkových skupin místo zprůměrování sčítat, což je samozřejmě zcela chybná metodologie.

V případě tvrzení zástupců NIDA šlo o porovnání údajů (nijak neověřovaných) o „věku, kdy respondent poprvé okusil marihuanu“ v rámci Národního průzkumu užívání drog a zdraví s výsledky průzkumu zaměřeného na „závislost a zneužívání drog v předcházejícím roce“. Podobně jako v prvním případě autoři jednoduše sečetli procentuální výsledky vzniklé závislosti ve věkové kategorii čtrnáct a méně let (12,7 %) a patnáct až osmnáct let (4,9 %), což jim dalo kýžených 17,6 procenta, tedy zhruba jeden ze šesti.

Pracovníkům v NIDA se tak primitivním kouzlením s ciframi podařilo přiživit již mnohokrát vyvrácenou teorii o marihuaně jako vstupní bráně do světa závislosti a ilegálních drog.

Zdroje:

Aggarwal, S. K. a kol.: „Psychoactive substances and the political ecology of mental distress,“ Harm Reduction Journal, 2012.

Aggarwal, S. K. a kol.: „Distress, coping, and drug law enforcement in a series of patiens using medical cannabis,“ Journal of Nervous and Mental Disease, 2013.

Antthony, J. C. a Wagner F. A.: „From first drug use to drug dependence: Developmental periods of risk for dependence upon marijuana, cocaine, and alkohol,“ Neuropsychopharmacology, 2002.


Dále by vás mohlo zajímat…
Pět nejčastějších lží protikonopné propagandy

2.11.2011
Marihuana: Mýty a fakta

Pět nejčastějších lží protikonopné propagandy

4.4.2012
Marihuana: mýty a fakta 4

Pět nejčastějších lží protikonopné propagandy

5.1.2012
Marihuana – mýty a fakta

Pět nejčastějších lží protikonopné propagandy

3.7.2012
Marihuana: mýty a fakta #5


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2017 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu