05

Flower Power - 4. epizoda seriálu Neriskuj!

V minulém díle seriálu Neriskuj! jsme si řekli něco k sázení a růstu konopí, nyní přichází ta zajímavější část, tedy samotný květ. Podrobně zde rozebereme většinu aspektů květové fáze konopí pěstovaného outdoor a indoor a přidáme rady a osobní zkušenosti.

Flower Power - 4. epizoda seriálu Neriskuj!

Outdoor

Začátek květu

První otázka je, kdy vlastně rostlinky začnou kvést. Na první pohled jednoduchý problém má nejedno úskalí. Vše totiž závisí na genetice. Konopí většinou kvete podle fotoperiody (délky dne) a z toho budeme vycházet. Obecně lze konopí rozdělit do tří kategorií. Toto rozdělení je naprosto umělé (kromě samonakvétacích) a jen pro účely tohoto článku, reálně bychom mohli najít rostliny, které pokvetou při jakékoliv fotoperiodě z intervalu 12-24 hodin. První jsou samonakvétací (autoflowering) rostlinky, které obsahují příměs sibiřských genů, které způsobují, že na délce dne nezáleží. Začínají kvést po asi třech týdnech od vyklíčení, kdy dosáhnou pohlavní zralosti. To je jediný relevantní atribut, takže zde není moc o čem psát. Druhou kategorii označím jako brzy kvetoucí. Jedná se o rostliny, které začínají kvést při 15 až 18 hodinách světla a nejlépe se hodí do našich klimatických podmínek.

První náznak kvetení u nich můžeme očekávat v červenci nebo začátkem srpna a typicky dozrávají před koncem září.

Třetí kategorie jsou pozdě kvetoucí rostliny, ty kvetou při 12 až 14 hodinách světla. U těchto odrůd (hlavně u těch pozdějších) je k úspěšnému dopěstování zapotřebí určitá zručnost. Zejména u tropických odrůd kvetoucích při 12 hodinách světla je venku prakticky nemožné dosáhnout plné zralosti. Začátek kvetení lze očekávat mezi polovinou srpna a koncem září. Abych to ještě trochu zkomplikoval, tak i délka samotného kvetení není jednotná, ale obecně platí, že rostliny, které začnou kvést později , kvetou taky déle (není to jednoznačné, ale je to jisté vodítko). Délka samotného květu se pohybuje od 45 dnů u nejrychlejších odrůd (většinou komerčních nebo pocházejících z oblasti blízkého východu) až po 120 dnů u některých tropických linií. Většina běžně dostupných odrůd kvete mezi 50 a 60 dny, takže pokud máte jednu z těch ranějších rostlin, která začala kvést dejme tomu na konci července, můžete předpokládat zralost před koncem září.

Pohlaví

Po asi dvou týdnech kvetení je pohlavní dimorfismus (dvojtvárnost) již výrazný. Samičí rostliny začnou na konci větví vytvářet „ježky“, což jsou shluky kalichů, z kterých trčí jasně bílé (většinou vzpřímené) pestíky. Samčí rostliny tvoří nezaměnitelné hrozny a jednotlivé pylové váčky na stopkách visí dolů.
První náznak, že rostlinky přešly do květové fáze je, že se zřetelně zpomalí růst do výšky a boční větve růst naopak posílí. V místech, kde řapíky listů přiléhají ke stonku, se začnou objevovat malé zelené kuličky, které nazýváme preflowers (něco jako předkvěty). Jedná se o první zárodky budoucích květů. Asi po týdnu od jejich objevení již zkušené oko pozná pohlaví rostlin. Samičí rostliny z těchto zárodků vystrčí bílý chloupek, což je pestík, zatímco u samčích rostlin se kulička prověsí na stopce, po delším čase se otevře a začne z ní vypadávat žlutý pyl. Zde je důležité, co od kytiček čekáme. Pokud se nám jedná pouze o rostliny na mast nebo koupele, tak necháváme volně růst všechny rostliny dál. Pokud nám jde zejména o samičí květy (paličky), ale chceme i semínka, tak samčí rostliny vytrháme asi týden po tom, co samci vytvoří hrozny květů a začne z nich vypadávat pyl. Jestliže chceme jen čisté paličky, je třeba samce vytrhat, jakmile je spolehlivě identifikujeme, ale na to doporučuji nespěchat. Bez zkušeností se můžeme v první fázi květu snadno zmýlit a byla by škoda o nadějné slečny přijít kvůli nedočkavosti. Pakliže skutečně chceme samce vytrhat, počkáme do chvíle, kdy si budeme naprosto jisti pohlavím.

Opylené rostliny neztrácejí nic ze svých účinků, ale celková hmota květů bude nižší a nebudou vhodné pro některé způsoby aplikace.

Je třeba dodat, že opylené rostliny neztrácejí nic ze svých účinků, ale celková hmota květů bude nižší a samotné květy nebudou vhodné pro některé způsoby aplikace, zejména pro kouření a vaporizaci, protože semínka po zahřátí praskají jako popcorn.

Odstranění přebytečných větví

Krátce po začátku květu je také vhodné se zbavit neperspektivních větví. Rostlina na počátku květu má obvykle již několik pater bočních větví, které se směrem k vrcholu zkracují. Dobré od špatných tu poznáme jednoduše. Pokud pohledem přejedete rostlinu odspoda vzhůru, tak uvidíte, jak nejnižší větve jsou slabounké s malými lístky a směrem nahoru sílí, až od určitého patra opět slábnou. Právě v tom patře, kde jsou větve nejsilnější, dochází ke zlomu. Nižší větve jsou slabé a s růstem rostliny budou ještě více zastíněné a květy na nich budou řídké. Rostlina v takovém případě věnuje většinu energie na prodlužování stonku, který pro nás nemá využití. Proto je vhodné větve pod zmíněným bodem zlomu ostříhat, aby zbytečně nebraly energii nutnou pro krásné paličky na větvích vyšších.

Hnojení během květu

Zatímco během růstu potřebují naše kytičky zejména dusík na syntézu chlorofylu, během květu se výrazně uplatňuje fosfor při tvorbě květů a případně i semen. Je proto zapotřebí zásadně změnit schéma hnojení. V okamžiku, kdy se rostliny zřetelně „přepnou“ do květu, je třeba jim snižovat dávky dusíku, protože ten způsobuje nadbytečný růst listů a tím i problémy při zpracování rostlin po sklizni. Nadbytek dusíku v této fázi života rostliny zároveň zvyšuje náchylnost proti plísním, a to si v našem relativně vlhkém klimatu nemůžeme dovolit. Je dobré mít od začátku připraveny dva druhy hnojiva, jedno růstové a jedno květové. Růstové mohou být vykvašené kopřivy, rohovinový extrakt, krevní moučka a mnoho dalších biologických i minerálních hnojiv s obsahem dusíku, který je v kouzelné formulce NPK zastoupen písmenem N (nitrogenium). Do květové fáze se hodí vykvašené slepičince, zkvašené ovoce, kostní moučka a další zdroje fosforu, tedy P (phosphorus).

Zároveň se změněnými potřebami složení hnojiva se u rostlin v této fázi života mění i nároky na množství živin.

Až asi do poloviny květu (cca měsíc od začátku fáze květu) se nároky rostliny na výživu pozvolna zvyšují, takže je vhodné měnit poměr hnojiv tím způsobem, že na díl vyřazeného růstového hnojiva přidáme dva díly hnojiva květového až do asi dvojnásobku absolutního množství hnojiva. Po prvním měsíci květu je vhodné tyto dávky opět pozvolna snižovat při zachování poměru prvků a poslední dva týdny před sklizní by se rostliny neměly hnojit vůbec, abychom pak nepožívali nevyužité zbytky minerálních solí. Zejména oxidy dusíku, které se z přehnojeného konopí následně uvolňují do organismu, mohou být ve velkých množstvích škodlivé a negativně ovlivňují i chuť výsledného produktu.Vzhledem k tomu, že ani v přírodě se nic neděje náhle, je vhodné z jednoho na druhé přecházet pozvolně a tím zabránit rostlinkám v šoku a případné hermafroditizaci. Ve chvíli, kdy vidíme ty zmiňované první náznaky kvetení, začneme snižovat dávky růstového hnojiva a postupně ho nahrazujeme hnojivem květovým tak, abychom během asi tří týdnů přešli úplně. Pokud pěstujeme v otevřeném ekosystému (políčko na zahradě nebo někde v lese), pak není potřeba doplňovat dusíkatá hnojiva během květu. Naopak v ekosystému uzavřeném (skleník, květníky a podobně) je třeba malý poměr dusíkatých hnojiv zachovat i během květu. V takovém případě je cílem dostat se na poměr asi 3:1 (3 jednotky fosforu na jednotku dusíku). Na všech komerčních hnojivech se poměr jednotlivých biogenních prvků píše, takže není problém si dávkování dopočítat.

Důležité je samozřejmě po celou dobu důkladně sledovat zdravotní stav rostlin a podle toho hnojení upravovat. Každá odrůda má na výživu jiné nároky, a tak je dobré sledovat zejména dva atributy: při přehnojení začnou odumírat konce listů a kroutí se, zatímco při nedostatku výživy ztrácí listy barvu. Podle těchto jednoduchých znaků je možno zabránit většině škod způsobených nevhodným hnojením. Pokud jste během růstu nepoužili žádný „nehnojivý“ podpůrný prostředek, nastává ideální doba k jeho aplikaci právě na začátku květu. Do této kategorie patří zejména různé enzymatické přípravky, kořenové stimulátory nebo huminová pseudohnojiva. Tyto přípravky nemají přímou výživovou hodnotu, takže je potřeba i nadále klasicky hnojit, ale podporují látkovou výměnu rostliny a tím jí umožňují lépe využít živiny a energii, kterou má k dispozici.

Stříhání listů

Stříhání listů je poněkud kontroverzní téma a vystačilo by na samostatný článek. Mohl bych najít sto lidí, kteří odlisťují rostlinu během celého jejího života a budou tvrdit, že nic lepšího není. Stejně tak bych mohl najít sto lidí, kteří z rostliny neutrhnou jediný lísteček a také to budou schopni racionálně zdůvodnit. Oba extrémy považuji ze nevhodné, protože jednoduše řečeno, rostlina listy potřebuje, ale mohou jí za určitých okolností i škodit. Odlisťování by tedy nemělo být samoúčelné a mělo by se provádět pouze, pokud je k němu skutečně důvod. Například pokud jsou listy napadené chorobou, pak je odstraníme (ekvivalent amputace končetiny postižené gangrénou). Pokud listy již žloutnou a skutečně jen stíní, taky je odstraníme. Když u kytičky nastupuje finální fáze květu a bojíme se plísní (kvůli vlhkosti nebo náchylnosti odrůdy), pak ji protrháme, přičemž postupujeme zevnitř ven.

Skutečně souhlasím s odlisťováním pouze pár dní (maximálně týden) před plánovanou sklizní. V této fázi květu nakopne odlistění rostlinu k poslednímu chvatnému růstu, a zároveň si ušetříme něco práce, kterou bychom po sklizni stejně museli provést.

Plísně

Plísně jsou v našich klimatických podmínkách jednoznačně největší překážkou úspěšné sklizně. V zásadě existují dva typy plísní na konopí, a sice plísně na paličkách a plísně  na stoncích a listech. Přestože toto poškození způsobuje mnoho různých druhů hub, v zásadě se svými vlastnostmi od sebe příliš neliší, tudíž je rozdělení podle místa výskytu dostatečné. První pomoc je taková, že postižené místo odstraníme. U paliček se ložisko hůře lokalizuje, protože se většinou nachází uvnitř květenství a na povrchu se neprojevuje, případně jsou vidět pouze povadlé listy. Zvenku vidíme charakteristická bílá vlákna až když je napadení rozsáhlé. Každopádně je třeba odstranit ideálně celou paličku. Pokud je vám jí líto, odstraňte alespoň tak velké okolí ložiska, že nezbude žádná tkáň, která by byla na dotek měkká a mazlavá. Napadení stonku je naproti tomu jasně viditelné, ale o to bolestnější. U tohoto druhu poškození není na výběr, než celou větev pod ložiskem uříznout. Obzvláště v pozdní fázi květu to dokáže zabolet.

Existuje několik okolností, které podporují výskyt a rozsah plísní. Patří sem vysoká vlhkost, nízká teplota (pod 15°C), malý pohyb vzduchu a genetická predispozice.

Kromě genetiky můžeme všechny tyto aspekty ovlivnit. U brzy zrajících odrůd se většinou s těmito problémy nesetkáváme, protože dozrávají ještě za vysoké teploty a jasných dní. Problémy jsou spíše s déle zrajícímu odrůdami, obzvláště pak s hustými indikami. V říjnu stoupá množství srážek a klesá teplota, což k výskytu plísní významně přispívá. Zde je tedy nutno přistoupit k ochranným opatřením. První, nejsnazší, ale zároveň ne úplně vhodné řešení, jsou postřiky. Po těch bych ale sáhl spíš až za účelem ošetření napadených rostlin, protože rezidua takových postřiků často nedělají lidskému tělu dobře. Pokud tedy nechceme rostliny stříkat, nastupuje fyzikální prevence.

Výše zmíněné odřezávání spodních větví má efekt nejen na kvalitu rostliny, ale také zlepšuje cirkulaci vzduchu, protože pod rostlinou se vytvoří volný prostor, čímž se sníží i vlhkost. Teplotu jen tak neovlivníme, ale můžeme rostlinky umístit do skleníku. Tam sice máme hezky teplo, naproti tomu je omezenější pohyb vzduchu a zvýšená vlhkost. Proto je důležité ve skleníku zajistit dostatečné větrání a ke konci květu nezalévat příliš často, jinak si zaděláváme na problém. Pokud již plíseň udeřila nebo víme, že daná odrůda je k ní náchylná, můžeme si pomoci i zmiňovaným protrháním listů. Tím se opět zvýší cirkulace vzduchu a zároveň sníží odpar, takže klesne vlhkost.

Indoor

Nejprve si musíme správně zvolit dobu, kdy by naše rostlinky měly začít kvést. Záleží to na několika faktorech. Velikost pěstebního prostoru může být tím nejvíce omezujícím. Dá se předpokládat, že sativy po přepnutí na květ prudce povyrostou (někdy i o čtvrtinu své výšky), je tedy nutné s tím počítat. Indiky tuto vlastnost nemají, naštěstí.

Dalším ukazatelem je míra rozvětvení. Pokud počítáme s tím, že na každé větvičce se bude tvořit květ, jistě jich budeme chtít mít co nejvíce. Toho můžeme docílit například zastřiháváním, jak jsme si jej popsali v minulém díle. Jakmile se ukazuje, že větvičky s listy brzo zaplní plochu pěstebního prostoru, je čas přepnout na květ.

Zde se dostáváme k zásadnímu rozdílu mezi pěstováním ve volné přírodě a v uzavřeném prostoru. Ve volné přírodě totiž rostliny samy začínají kvést, jakmile se blíží konec léta. To proto, aby se stihla vytvořit semínka, než začne zima, aby pak na jaře mohla znovu naklíčit a koloběh mohl pokračovat. A jak rostlina pozná, že se blíží podzim? Jednoduše, zkracuje se přece den. Stejně jednoduše můžeme tento jev nasimulovat v uzavřeném pěstebním prostoru. Ve fázi růstu svítíme 18 hodin denně, tedy cyklus 18/6. Na časovacích hodinách pro květovou fázi nastavíme cyklus 12/12, 12 hodin světla a 12 hodin odpočinku.

Další změnou bude barva světla. S postupem ročního období se barva světla dopadajícího na rostlinky v přírodě mění v závislosti na vzájemné poloze země a slunce, přesněji na tloušťce atmosféry, kterou musí sluneční svit projít, než se dostane až k porostu. Na jaře je více do modra a na podzim více do červena. Proto je vhodné vyměnit růstovou (MH) výbojku za květovou (HPS). Ta vydává více světla v červeném a ultrafialovém spektru, což je potřeba na správný vývin květů.

Podle výzkumů potřebuje kvetoucí rostlina mnohem méně dusíku a naopak více fosforu.

Hnojení se pro květovou fázi také mění. Podle mnohaletých výzkumů potřebuje kvetoucí rostlina mnohem méně dusíku a naopak více fosforu. Proto si pečlivě přečtěte dávkování hnojiv na obalech, většina výrobců tam uvádí tabulky pro různé fáze pěstování. Můžeme také použít různá aditiva, jako jsou květové stimulátory. Tato aditiva jsou většinou založena na hormonálních přípravcích a vitamínech a některá dokážou kvetení podpořit opravdu masivně. Také vlhkost se pro květovou fázi mění. Rostlinky v květu potřebují menší relativní vlhkost vzduchu, udává se cca 30 až 40 procent. Jednak proto, že v tomto stadiu rozvětvení si už vlhkost v prostoru vytvářejí dostatečně samy odpařováním vody z listů, a jednak proto, že v pozdější fázi květu by hrozilo napadení plísněmi. Kvůli plísním je také důležité náležitě ofukovat osazenstvo ventilátory a odvětrávat celý prostor odsáváním.

Po několika dnech s cyklem 12/12 můžeme pozorovat snížení nebo zastavení růstu a počátky nasazování květů. Pokud pěstujeme ze semínek, u nichž nevíme, jestli je rostlinka samčí nebo samičí, nastává správný okamžik je od sebe odlišit. Na samcích se tvoří malé bobulky bez chloupků, které později vykvetou v malé bílé či mírně nažloutlé kvítky. Na samicích se tvoří podobné bobulky, ale vyčnívají z nich dva bílé nebo mírně nažloutlé chloupky.

Pokud pěstujeme konopí na semínka a ta mají být naším hlavním cílem, pak můžeme nechat samce žít. Proběhne samovolné opylení a rostlinky pak budou totálně obsypány semeny. To je ale pro většinu pěstitelů nežádoucí, takže samce z prostoru odstraníme. Pozor! Samce je nutné odstranit okamžitě, jakmile je rozpoznáme, stačí několik málo bílých kvítků a celá sklizeň může být zničena. Pokud se konopí neoplodní, květy nebudou obsahovat semínka (nebo jich bude velmi málo) a květy budou mnohem bohatší na zelenou masu s pryskyřicí. Některá semínka se prodávají v tzv. feminizované variantě. Jde o speciální postup při oplodnění, jehož výsledkem je přibližně 90 až 95 procent samičích semínek. To je obrovská výhoda nejen kvůli sníženému riziku nechtěného oplodnění při květu, ale i kvůli lepšímu plánování zaplnění pěstebního prostoru. Jednoduše můžeme počítat s tím, že všechny rostlinky budou samice a nevzniknou nám potom prázdná místa po vyhazovaných samcích. Taková semínka jsou zpravidla dvakrát dražší, než obyčejná, tzv. semínka regular.

Délka květu

Jak dlouho je potřeba nechat rostlinky kvést? Liší se to především podle odrůdy. U zakoupených semínek najdete od výrobce informaci, jaká je ideální délka květu. Indiky ji mají obvykle kratší, 40 až55 dní. Sativy se pohybují kolem 8 až 11 týdnů, tedy 56 až 77 dní. Protože je ale velmi nepravděpodobné, že se všem podaří mít stejné podmínky jako u výrobce, stejně je lepší sledovat květy a sami odhadnout, kdy je vhodné začít sklízet. O sklizni a také následném skladování zeleného materiálu si povíme zase přístě, v dalším díle seriálu Neriskuj!


Dále by vás mohlo zajímat…
Flower Power - 4. epizoda seriálu Neriskuj!

6.8.2019
Zrušení nahrávky: Jak jsem se s pomocí MDMA zbavila traumatu

Flower Power - 4. epizoda seriálu Neriskuj!

21.5.2015
Terpeny a terpenoidy: voní, léčí, synergizují

Flower Power - 4. epizoda seriálu Neriskuj!

5.1.2012
Neprůhledné světlo – 4. díl

Flower Power - 4. epizoda seriálu Neriskuj!

26.4.2012
Neprůhledné světlo – 6. díl


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu